Část prvníZmagořený (S01E01)
0
Přinášíme vám první díl originálního komediálního seriálu z pera herečky Stephanie Koenig, která je zároveň jednou z hlavních protagonistů tohoto seriálu. Stephanie a Brian, na první pohled dva normální dospělí lidé se stabilním zaměstnáním a pevnou pracovní dobou, právě zjistili, že nemají tušení, co jejich každodenní práce vlastně obnáší. Podaří se jim nastartovat hvězdnou kariéru jinde? Sledujte jejich osudy s námi!
Přepis titulků
KDYŽ NEVÍTE, CO ZA PRÁCI DĚLÁTE Co je to? Papíry. Papíry? Přepíšu je do počítače. - Briane?
- Jo? To jsem měla na stole. - Uděláš to?
- Jo, jo. - Pamatuješ, když jsme tu začali dělat?
- Co? Ha! Mám tě. Nemáš páru, co tu děláme! - A já taky nevím! - Netuším, takže drž klapačku! Uklidni se! Já jsem úplně mimo! Jsme konzultanti? Tohle lidi dělaj? Já fakt nevím! Lidi sem chodí s otázkama a já jim dovedu říct tak akorát "ano" nebo "ne" a oni pak odejdou!
Kde jsme se tu vzali? Všichni to hrajou. Jsou to roboti. Nevím, jak se jmenujou. Nikdo. Jsou moje? To jsou moje děti? Co? Ne, ty děti nemáš.
- Asi mám... - Jdem kupředu... Jdem na oběd! Kdy se jde na oběd? - Je osm ráno. - Vstaň. - Jdeme? - Oběd. - Mám vzít peněženku? - Už běž! Nazdárek Briane, Steph, kampak máte namířeno? Páni, nevim, co to vysíláte za energii, ale žeru to.
Jste nejlepší. Dík moc! Fyzickej kontakt zbožňuju! Jsem strašně rád generální ředitel. A teď si poskočíme! ZMAGOŘENÝ Musíme z tý práce ven. Každej zatracenej den... - Musím ti něco říct. - Co? Vzpomínáš, jak jsme stáhli GarageBand appku?
Jo, nejvíc tvůrčí chvíle mýho života. Pamatuješ, co jsme složili, hiphopovej song s houslema? Nahrál jsem ho na Soundcloud. Už je virální. Máme tam sto poslechů. Za den. Můj kámoš Steve se ozval, prej jestli ho může použít ve videu s dronama.
Lidi to totálně žerou. Měli bychom se živit jako DJs, producenti nebo něco takovýho. Steph, máš ponětí, kolik takovej DJ vydělá? Deset táců za večer. Dvacet. Mark Ronson! Padesát mega. To je naše cesta ven z tý pitomý práce, to je ono!
- Padesát mega! Sto! - Je to naše! Zdravím. Dneska platím já, Steph. Ne, víš ty co, to je na mě. Jen se podívám, kolik to dělá. Zaplatím to. - Je to dost, ale ne. - Steph! - Já tě zvu! - Ne. - Ne.
- Ne ne! Cos měl ty, hranolky navíc? Platím to, co sis dal? - Hranolky? - Hranolky... - A pivo, a... - Sýrovou omáčku. Sýrovou omáčku, a já jsem měla akorát ty tacos? Jen tacos. - Ale platím já. - Nech mě! Ne, já to mám!
Já zaplatím, nech mě platit! Nech mě! Ne. - Ne. - Dej sem ten účet, platím! Stephanie, já tě zvu! No tak, nech mě, já to mám, dej mi ten účet! Platím já! To červené je tvoje karta? - Platím touhle.
- Ukaž. Tak. - Tvoje karta. - Moje. Měli bychom zvlášť. Nebudeme. Platíš to ty. Víš co? Já dám dýško a ty platíš. Ty platíš a dáváš dýško. - Pozdě, dávám peněženku... - Už je v kapse. Tak.
Zaplať.
- Co? Ha! Mám tě. Nemáš páru, co tu děláme! - A já taky nevím! - Netuším, takže drž klapačku! Uklidni se! Já jsem úplně mimo! Jsme konzultanti? Tohle lidi dělaj? Já fakt nevím! Lidi sem chodí s otázkama a já jim dovedu říct tak akorát "ano" nebo "ne" a oni pak odejdou!
Kde jsme se tu vzali? Všichni to hrajou. Jsou to roboti. Nevím, jak se jmenujou. Nikdo. Jsou moje? To jsou moje děti? Co? Ne, ty děti nemáš.
- Asi mám... - Jdem kupředu... Jdem na oběd! Kdy se jde na oběd? - Je osm ráno. - Vstaň. - Jdeme? - Oběd. - Mám vzít peněženku? - Už běž! Nazdárek Briane, Steph, kampak máte namířeno? Páni, nevim, co to vysíláte za energii, ale žeru to.
Jste nejlepší. Dík moc! Fyzickej kontakt zbožňuju! Jsem strašně rád generální ředitel. A teď si poskočíme! ZMAGOŘENÝ Musíme z tý práce ven. Každej zatracenej den... - Musím ti něco říct. - Co? Vzpomínáš, jak jsme stáhli GarageBand appku?
Jo, nejvíc tvůrčí chvíle mýho života. Pamatuješ, co jsme složili, hiphopovej song s houslema? Nahrál jsem ho na Soundcloud. Už je virální. Máme tam sto poslechů. Za den. Můj kámoš Steve se ozval, prej jestli ho může použít ve videu s dronama.
Lidi to totálně žerou. Měli bychom se živit jako DJs, producenti nebo něco takovýho. Steph, máš ponětí, kolik takovej DJ vydělá? Deset táců za večer. Dvacet. Mark Ronson! Padesát mega. To je naše cesta ven z tý pitomý práce, to je ono!
- Padesát mega! Sto! - Je to naše! Zdravím. Dneska platím já, Steph. Ne, víš ty co, to je na mě. Jen se podívám, kolik to dělá. Zaplatím to. - Je to dost, ale ne. - Steph! - Já tě zvu! - Ne. - Ne.
- Ne ne! Cos měl ty, hranolky navíc? Platím to, co sis dal? - Hranolky? - Hranolky... - A pivo, a... - Sýrovou omáčku. Sýrovou omáčku, a já jsem měla akorát ty tacos? Jen tacos. - Ale platím já. - Nech mě! Ne, já to mám!
Já zaplatím, nech mě platit! Nech mě! Ne. - Ne. - Dej sem ten účet, platím! Stephanie, já tě zvu! No tak, nech mě, já to mám, dej mi ten účet! Platím já! To červené je tvoje karta? - Platím touhle.
- Ukaž. Tak. - Tvoje karta. - Moje. Měli bychom zvlášť. Nebudeme. Platíš to ty. Víš co? Já dám dýško a ty platíš. Ty platíš a dáváš dýško. - Pozdě, dávám peněženku... - Už je v kapse. Tak.
Zaplať.
Komentáře (0)