Svědkyně u soudu

Takže, slečno Talliotová,
to opravdu po soudu chcete, aby uvěřil, že jste se 14. listopadu
loňského roku, té noci, kdy se odehrál zločin,
ze kterého je můj klient obviněn, prostě jen tak procházela v parku. - Je to pravda!
- Je to co? - Pravda.
- Je to pravda, opravdu? Dobrá, slečno Talliotová,
jste si vědoma toho, že americká spisovatelka
Gertruda Steinová otevřeně přiznávala, že je lesba.

Myslím, že ano. Myslíte si, že ano?
Slečno Talliotová... Gertruda Steinová zůstává jednou
z nejoceňovanějších autorek 20. století. Její lesbotické sklony
byly veřejně známé. - Ano.
- Ano. Ale vy si jen myslíte, že byla lesbou. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela.

Nikdy jsem od ní nic nečetla. Ale no tak, slečno Talliotová. Ani ne dvě ulice od vašeho "bytu" je knihkupectví,
kde knihy Gertrudy Steinové vystavují. - Aha.
- Ano, aha. Vy po této porotě chcete, aby vám uvěřila,
že i přes mnoho možností, třeba při plnění ženských povinností,
kdy jste míjela tento obchod, třeba když jste nakupovala, jste nikdy nevstoupila dovnitř a nekoupila si ani jediný svazek
od této otevřeně lesbické autorky?

Pane Foley, obávám se, že nechápu,
kam těmito otázkami směřujete. S vaším dovolením
se snažím poukázat na to, že tato svědkyně je vinna tím, že vytváří průhlednou směsici příběhů, katalog litanií. Ani zdaleka není respektovanou
ředitelkou dětské charity a dcerou velvyslance,
jak se žalobce snaží tvrdit.

Ve skutečnosti je aktivní,
promiskuitní a nenasytnou lesbuchou! Chápu, pokračujte. Pane Foley, musím vás varovat,
že pokud budete na svědkyni tlačit, budu na to pohlížet velmi nelibě. - Vaše lordstvo je nejkrásnější.
- Výtečně, pokračujte. - Víte, slečno Talliotová...
- Jsem paní. No to se vám omlouvám.

Pokud na tom chcete tak trvat, já tomu bránit nebudu. Paní Talliotová, pokud chcete,
abychom vám tak říkali... Můj manžel chce, aby mi tak říkali. Ano, váš manžel. Váš manžel, ten známý biskup. Ano, biskup v anglikánské církvi,
jak si nechávají říkat. Ti vlastní pozemky.


Hodně pozemků. Pozemky, na kterých stojí domy. Domy, ve kterých je
statisticky pravděpodobné, že se v nich odehrály
soukromé akty lesbácké lásky! Pane Foley,
musím vás znovu napomenout. Já sám jsem členem této církve. Mám z vašich slov chápat,
že i já jsem lesba? - Ne, vaše lordstvo mě špatně pochopilo.
- To doufám. Doufám, že nikdy nenastane den, kdy bych
byl obviněn z vykonání aktu lásky na ženě.

Vaše lordstvo je naprosto půvabné. Avšak přitažlivost k ženám, ať už se
rozumným lidem může zdát odpudivá, není zločinem. Ne, toužím po hnízdě
mezi nohama jeho lordstva. Pamatujte, pane Foley,
že i přes vaši snahu se dobrat k jádru slečna Talliotová
není souzena, je to svědek. Ať už jsou její touhy
zkažené a odporné, tak ve své odpudivé
a otřesné povaze nejsou důvodem, proč zde jsme.

Vaše lordstvo je rozkošné, mylorde. - Výtečně, pokračujte.
- Děkuju, miláčku.. Už nebudu porotu zatěžovat
dalšími zbytečnými detaily vašeho odporného
a zkaženého sexuálního života. Ale já bych rád věděl, jak můžete očekávat,
že britská porota uvěří výpovědi
takovéto lesbické mužatky před výpovědí váženého obchodníka.

- Jen říkám, co jsem viděla.
- Co jste viděla? Co jste viděla očima
zastřenýma touhou? Co jste viděla ve svém šílenství,
způsobeném odpornými sekrety vašich praktik? Jen říkám, co jsem viděla,
při cestě ze setkání farní rady. A není snad pravdou,
slečnou Toiletová, že slova "farní rada" jsou nechvalně známým
anagramem výrazu "lisbický roztok"?

Váháte, slečno Talliotová! Jste obětí své vlastní zkažené mysli. Už nemám další otázky. Už nemám další otázky.
Děkuji, slečno Talliotová. Můžete odejít, pane Lesbo. Přijdeš večer na čaj, Jeremy? Jistě, matko.
Předvolejte sira Anthonyho Hulibrka.