A Very Potter Senior Year – 1×09 – Dům Raddleových

Světlo odhaluje Ginny
v nebelvírské dívčí ložnici. Ach, deníčku.
To rande bylo hotová pohroma. Většinu si ani nepamatuju. A pak jsem zase viděla Harryho. A křičel na mě! Deníčku... může vůbec někdy něco dopadnout
přesně podle mých představ? Ukaž mi to v další kouzelné vzpomínce.

Světlo odhaluje Toma Raddlea
v ložnici domu Raddleových. Drahý deníčku-deníku... cítím se skvěle. Co jsem dorazil do Malého Visánku,
ještě jsem nikoho nezabil ani nemučil a... to je u mě docela úspěch. Trávím čas s dědečkem a babičkou. A dneska, no... Dnešek by mohl být tím
nejdůležitějším dnem v mém životě.

Večer totiž poznám svého otce.
A já zkrátka vím, že mě bude mít rád. Dřív jsem nesnášel všechno,
co mi přišlo na oči, ale to je pryč. V hrudníku cítím úplně nový pocit. Ani ne...
Ani nevím, co to je. Ale mám pocit,
že jde o něco mimořádného. Deníčku... drž mi palce. Tom deníček odkládá
a míří do přízemí, kde potká svého
dědečka Thomse Raddlea.

- Ahoj, vnuku!
- Ahoj, dědo. Pojď sem. - Zatahej mě za prst.
- Dobře. Počkat, proč? Tahej. Dobře. Nadělal jsem si kvůli tobě do kalhot! Juniore, že jsi ho nezatahal za prst?

Prosil mě o to. Nemůžeš jen tak udělat všechno,
co ti Thoms řekne, Juniore. On si myslí,
že je pořád ve válce. Tenhle svinčík jsi zavinil ty,
tak ho koukej rychle uklidit. Tak dobře, dědo,
půjdeme tě dát do pucu. Dobrá.
Vydrž chvilku. Rozepni mi kalhoty.
Já nevím jak. Dobře.

- Dobře.
- Tak, jde ti to. Hej! - Nedívej se mi na pinďu.
- Bo... Bohužel musím,
pokakal sis ho. Ne! Ne!
Ty mě utíráš! - Já vím, já vím... Snažím se tě dát do pucu.
- Neutírej mě, ty tupče! Musíš jen poklepat! Mary, pomoz mi! Juniore, že mu neutíráš zadek?

No jo, nikdo mi neřekl,
že musím jen poklepat. Má podrážděný řitní otvor, Juniore! - Ano, ano!
- Mohl jsi ho zabít, ty netvore. A teď bych si s dovolením
promluvila se svou sestrou. A je to, dědečku. Hotovo. - Já nevím, jak na to...
- Mami! Mami, jsem doma!


Dnešek stál za houby! Co jseš zač? Ty mě nepoznáváš? To...
To jsem já, Tommy mladší. Tati... jsem tvůj syn. Ne! Neeeee! Tati, co se děje?

Mrzí tě, že jsi mě tehdy nechal
v tom odporném sirotčinci? To nevadí. Stalo se to kdysi dávno,
už jsem to hodil za hlavu. - Nemusíš se tím trápit.
- Mami! - Musím se s tím týpkem bavit?
- Přestaň pořád kňourat, Tome. Já jsem ti říkala, že se ti ta
tvá známost jednou vrátí i s úrokama. Pojďte si raději užít společnou
dobrosrdečnou vánoční večeři. Bože!


To je to poslední, co potřebuju. No tak, pojď sem. Dobrá. Výborně. Takže tati... Co je? Mám spoustu otázek, spoustu věcí,
o kterých přemýšlím celý život. Čím mám vůbec začít? Už vím.

Jaká byla mamka? No... Byla nechutná! Neměla ani nos!
Vypadala jako ty! Ale ty vypadáš bez nosu jako had. Ona vypadala jako prase. Viděl... viděl jsi... Viděl jsi někdy Želvy Ninja?

- Jo.
- Dobře, dobře. Víš, jak tam byl Trhač? - Jo.
- Měl takovýho nosorožce. - A prase bradavičnatý.
- Bebopa. Jo, byla úplnej Bebop! - Akorát že Bebop byl hubenější.
- Dobře, ale... Ale uvnitř byla překrásná.
Proto jsi ji tak miloval. Ne!
Já ji neměl vůbec rád. Jen jsem se jeden večer
zhulil a ona mě ožrala.

Bože! - Jo, ale určitě jsi k ní něco cítil...
- A dost! Nesahej na něj. Když má nasazená
sluchátka, nechce, aby se ho někdo dotýkal. Už se přestaň vyptávat
na svou matku, Juniore. Mně se ta prasečinka
taky vůbec nezamlouvala. Pořád brala nějaké drogy
a jeho na to taky naučila. A co ty, Juniore.
Máš nějakou přítelkyni? Ne, já nemám na holky čas. - Jak to?

Co ti je, vnuku?
- Dej mu pokoj, Thomsi. Zřejmě se naplno věnuje sportu,
vidíš, jaký je to urostlý mladý hoch. Jakýmpak sportům se věnuješ, Juniore? Jeden sport by se vlastně našel. Já totiž... tančím. Cože? Prostě tančím. Step, jazz, balet... Taky vynikám v černé magii.

Bože!
Jděte už s tou magií do kšá! Tvá máma o tom taky furt mlela. To byl pořád nějakej Brundibál. Brundibál!
Framprfál! Framprfál! To nechápu. Proč ses nechtěl
s mamkou bavit o kouzlení? Protože je to blbost. Cože? Tvá blbá máma věřila,
že to existuje.

Jela v drogách. Vlezlo jí to na mozek. Zkus mi ukázat Bradavice na mapě. Na mapě Spojenejch států. Nikde nejsou. Bradavice na mapě přece najít nemůžeš.
Jsou neviditelné! Chrání je kouzelná bublina. Panebože, Juniore! Jaképak drogy to bereš?

- Já drogy neberu. - Jo, bereš!
- Ne, neberu! - Bereš drogy! - Ne, neberu! Ty je bereš!
- A co jako? - Kruci, už to mám zas v kalhotách.
- Podívejte se... jak se tady hádáme. Za to můžeš ty. Zkazil jsi nám Vánoce, Juniore! Pojďme... Pojďme si radši rozbalit
dárky, ať už to máme za sebou. Tak dobře.

Promiňte,
jestli to bude znít divně, ale teď jste chvilku mluvili jako nějací
nechutní odporní mudlové. Mudlové - no jasně! Tak nám tvá máma furt říkala. Říkala, že jsme mudlové.
Bože, byla jak osina v zadku! - Jediná dobrá věc na tom, že ses narodil...
- Mudlové? ...je to, žes ji při porodu zabil
a dala mi konečně pokoj. Nevěděl jsem, co dělat,
aby mě konečně nechala bejt.

Mudlové? Mudlové?! Neeeee! To ne!
Bože můj, to ne! Tome, Tome, no tak, uklidni se. Vzpomeň si na Brumbálova slova.
Je to tvoje rodina. Pokud chceš, aby přijali oni tebe,
musíš přijmout ty... To ne! Tak... Tady máš dárek, Juniore.

Doufám, že se ti bude líbit. Veselé Vánoce. Snickers? - Snickers?!
- Jo, Snickers. Co je na ní špatného? Snickeeeeeeers!!! Tak líbí se ti, nebo ne,
ty nevděčný malý... Avada kedavra! Páni!

Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz