Třináctiletý Louis žije s rodiči a bratrem na odlehlé dobytčí farmě. Na světě se už neprochází moc volně žijících zvířat, a farmaření tak znamená přežití. Jenomže Louis má zvířata na farmě rád…
Pohled do života Louise a jeho rodiny nabízí krátký hororový film z kanálu ALTER.
STÁDO Co se děje, zlato? Vůbec nic jsi nesnědl. Nic mi není. Nemám hlad. - Dneska by ses mi venku býval hodil. - No jo. Myslím to vážně. Podívej na chudáka mámu. Musela pomoct ona a vidíš, co se stalo. Má úplně opuchlou pusu. No a? Takhle by to nešlo, kámo.
Každej tu přispívá rovným dílem. Nemůžeš být celý den zalezlý v pokoji. A nech si to svý „hm“! - To tvoje přidrzlý chování už je ohraný. - Hale. Prostě si o tom promluvte. Dobře? Víš ty co? Ne. Mluvení už mě nebaví. Už mě nebaví čekat, až z toho vyrosteš, Louisi. Já ve tvým věku pracoval na farmě jako ostatní. Kdybych se furt vymlouval jako ty, táta by mi seřezal prdel do fialova. - Třeba na tvý blbý farmě žít nechci!
- Louisi! - Zlobí se, páč jíme jeho oblíbenou krávu. - Sklapni, Grahame. Seš vůl. - Jmenovala se Minnie. - Neříkal jsem, ať zvířatům jména nedáváš? - Fakt, kolik ti je? - Musím jim dávat jména. - Jsou to tady mý jediný kámoši. - Louisi, zlato, jsme farmáři. Nemůžeme ke kravám přilnout, jsou naše potrava. - Tak to prostě chodí. - Jsou to jen tupý zvířata, Louisi. Kdybychom se o ně nepostarali, pojdou hlady. Tady mají krásnej život.
Něco to stojí. - Dřív nebo pozdějc musí na jatka. - Nejsou tupý! Minnie byla jiná. Znala mě. Dokázala mě poznat. Kdykoli jsem přišel, - měla radost a běžela ke mně. - Louisi. Miláčku, nejspíš si myslela, že jí neseš jídlo. Víš? Tohle se zvířata nenaučí. Nemohla tě poznat. Ale ona mě znala!
Znala moje jméno! Jak jako znala tvý jméno? Prostě znala. Jasný? Mluvila se mnou. Všichni nejsou hloupí. Něčemu rozumí, umí i něco vyrobit. Někteří dokonce i mluví jako my. Někteří cítí. Jsou naštvaní nebo třeba smutní. A někdy… Mami, někdy cítí i lásku.
My víme, Louisi. Víme, že mluví a cítí. Na to ve tvém věku přijde každý. Když mi bylo 13, udělal jsem totéž. Dokonce… jsem jednoho z nich pojmenoval. Říkal jsem mu César. Takový vychrtlý nedochůdče, co chtělo žrádlo jen ode mě. Ale… Proč je jíme? Tak to prostě chodí, Louisi.
Na světě už jiná zvířata skoro nejsou. Vymřela během šedého moru. Zůstali jsme jen my. Jen my. A oni. Prostě to tak je. Takhle přežíváme. Jako rodina.
Promiň, Louisi. Taky to pro mě byla rána, když jsem to zjistil. Bylo to těžký pro všechny. Ale zlepší se to. A za nějakou dobu se naučíš na to nemyslet. Právě proto jim nesmíš dávat jména. Jasný? Pak je to těžší. Já nevím.
Prostě… Je to… Můžu jít do pokoje? Jen jdi, kámo. Měl jsem za to, že přizná, že je gay nebo tak. - A kdyby? Je to tvůj syn. - Já vím, já vím. Vždyť tím nic nemyslím. Popravdě, ženská ruka by se nám tu hodila. To mu řekni, až zase… Hale?
Grahame. Běž pro pušku. Co to… Zdrhla. Odlákám ji. Tady. Hele. Hele. Na. Tady máš. Tady. Tady. Tumáš. Teď! Rozumíš?
Sakra. Zůstaň na zemi! Lež! Jak se sem ksakru dostala? Maggs! Bože! Dobytku pitomej! Louisi. Přeložila: Mia www.videacesky.cz
MiaPublikováno: 6 let
