Truchlící rodiče se obrátí na tajemného výrobce panenek, který jim stvoří na míru syna – panáka. Dokáže panenka nahradit zesnulé dítě? Kam až jsou nešťastní rodiče ve svém zármutku ochotni zajít?
Dozvíte se v krátkém hororovém filmu z kanálu ALTER.
Potřebuji šaty, alespoň jednou nošené. Neperte je. Taky pramen vlasů a něco, co mu patřilo. - Třeba baseballovou rukavici? - Rukavici, hračku, cokoli, drahá. Pokud si toho vážil. Opravdu to funguje? Nikdo nikdy nechtěl vrátit peníze. Podívejte se.
Povězte, co si o tom myslíte? Řekněte, že je parádní. - Myslím, že… - Já myslím, že je to jen pitomá panna. Předražená, pitomá panenka. Pochovejte ho. Nestyďte se, drahá. No tak. To je moje děťátko! Tolik jsi mi chyběl!
Pojďte. Vezměte tu pitomou předraženou pannu za ruku. Tati! Polož tu věc, Jenno. Na chvíli se zastav a promysli to. Už se stalo. Tady je druhá půlka. Blahopřeji. Je váš. A teď návod k použití… V tomhle domě kluk žil, tady zanechal otisk své duše.
Tohle místo je přeplněné energií jeho dřívějšího já. Uvnitř panna funguje jako nádoba, která energii soustřeďuje. Avšak venku… Venku je to jen panenka. Proč mám pocit, že tenhle návod obsahuje i dlouhý seznam varování? Pouze jedno. Nebuďte s ním déle než jedno otočení hodin. Nikdy!
Až dojde čas, musí být celý den v bedně, než ho budete moct zase vyndat. Co se stane, když to přesáhnu? Mé výtvory jsou jako droga. Je radost je užívat, ale nebezpečné zneužívat. Ignorujete-li to pravidlo, začnete přicházet o rozum. Opravdu bláznit. Uvěříte lži. Uvěříte, že panenka je skutečná, po čase se jí ani nemusíte dotýkat, aby se iluze zdála skutečná.
Zapomenete na nehodu, rakovinu, na cokoli, co se tomu klukovi stalo. Dokonce i zapomenete, že jste si najal mě. Mysl pohřbí to, co je třeba, a zaplní mezery tam, kde je třeba, aby lež udržela při životě. Ovšem pokud se to stane, není to má zodpovědnost. Protože jsem vás varoval. Letadlo letí!
Jaké to je? Je to dobré? Ták, otevři mamince pěkně pusu… Je to dobré. Připravený? A blíží se další! Dobré ráno. Zase jsi s ním byla celou noc vzhůru? Jen jsem si vzpomněl, co jsem ti řekl po pohřbu. Řekl jsem, že život je někdy krutá svině.
Že hluboko v sobě máme všichni sílu vypořádat se s tím, co nám přinese. A i když na tu sílu zapomeneme, pořád tam je. A pak jsem řekl, že dokážu být silný za nás oba. Dokud ty svou sílu zas nenajdeš. Ukázalo se, že to byly kecy. Ukázalo se, že jsem slabý. A teď tě potřebuju, stejně jako ty mě. Buď to porazíme společně, nebo tomu dovolíme nás rozdělit.
Co to bude, Jenno? Po jakém pohřbu? - Musíš tu věc vrátit do krabice. - Nebudu dávat svého syna do krabice. To není tvůj syn! Přestaň! - Ubližuješ mi! - Ty mně taky! Co to děláš? Beru tě ven, ať vidíš, co máš opravdu v rukou.
Je to má chyba, že… Přicházela o rozum a já nevěděl, co dělat. Tak jsem pannu schoval a ona… Nedokázala se s tím vyrovnat. Podřízla si žíly. Říkal jsem, že to není má odpovědnost. Jen ji chci zpátky. Potřebuju ji zpátky.
Potřebuji šaty, alespoň jednou nošené. Neperte je. Také potřebuji pramen vlasů. A něco, co jí patřilo. Držím tě. Je mi to tak líto. Tolik mě to mrzí. Už to nikdy neudělám. Slibuju. S dospělými to tedy funguje taky?
Nikdo nikdy nechtěl vrátit peníze. VÝROBCE PANENEK Přeložila: Mia www.videacesky.cz
MiaPublikováno: 6 let
