Bill Burr u W. Kamaua Bella

Nazdar, jak se vede? Dobře. Díky, že jsi přišel. - Díky za pozvání. - Moc si toho vážím. Tohle je fakt zvláštní. - Co myslíš? - Tady bývá normálně stolek. Je to tu minimalistický. No jo, jen hlasitej černoch, nic víc od mý show nečekej. Zaprvé ti chci poblahopřát.

Psali o tobě totiž v novém vydání Rolling Stone. To je pravda. Je to tak. "Bill Burr je nový Louis C.K." Co na to říkáš? Je mi Louieho vážně líto. Myslím, že mu dlužím omluvu. Vůbec nevím, proč to napsali. Asi si všimli, že jsem plešatějící zrzkek.

Takže si jsme podobní. Divný je, že Louis to jméno pořád používá. Jo, taky mi vadí, jak tam o něm píšou. Jako kdyby už nebyl král. Jasně že je. Já vyprávím vtipy. On vypráví vtipy, vydává speciály rychlejc než já, píše, režíruje a hraje v jednom z nejvtipnějších seriálů v televizi. A já vystupuju v obchoďácích, takže mám ještě co dohánět.

Nebuď na sebe tak přísnej, jseš vážně vtipnej. Hlavně mi vadí, jak si vymejšlej, nic takovýho jsem neříkal. Měli by psát spíš něco jako: "V sousedství spatřen tancující klaun." To by asi jako titulek neuspělo. - Já bych to klidně bral. - Dobře. Napíšeme jim do redakce, aby to změnili.

Ale i tak. Sice říkáš, že nevydáváš tolik speciálů. Ale jsi známý tím, že hodně obměňuješ materiál. Vždycky máš něco nového. Proč na sebe tak tlačíš? To není tlak, jen mě ty vtipy omrzej. Když říkáš každej večer to samý, tak se všechno změní v rutinu. Prostě vylezeš na pódium, myšlenky se ti zatoulaj. Nevím, jestli tu někdo někdy zkoušel stand-up.

Ale když vyprávíš pořád ty samý vtipy, tak si najednou vzpomeneš, že si musíš vyprat, podat daňový přiznání... Ježiš, zapomněl jsem na online odbavení. A najednou se člověku znechutí jeho vlastní život. Proto se to snažím měnit. Není to žádná pracovní zásada. Prostě jen nesnáším lítání a cestování, baví mě jen má show, a když bych ji přestal přikrmovat nápady, tak bych ji začal taky nesnášet a asi bych se musel zabít.

Teda, na chlapa, kterýmu se vede tak dobře, máš dost problémů. Ne, to ne. Jsem v pohodě. Jen jsem prostě upřímnej. Spousta lidí uvažuje o spáchání sebevraždy, ale neudělá to. Člověk má práce nad hlavu. Vždycky je tu ta úniková cesta... Prostě vyskočit z okna a...

Nejsem ten klasickej komik mrzout. Já vím. - Dost dlouho jsi žil tady v New Yorku. - No jo. - Sledoval jsi volby starosty? - Ani nevím, že nějaký byly. Vůbec jsem to nesledoval. Bankéři dostávaj bonusy ve výši od deseti do sta milionů. Prezident vydělává nějakejch čtyři sta tisíc ročně. Sleduju dost wrestlingu na to, abych poznal, co je nahraný.

Máme tu YouTubery, co vydělávaj tolik jako vůdce svobodného světa. Takže myslím, že se stejně nechá podplácet. A podle toho se vždycky zařídím. Nikdy neposlouchám nikoho, kdo se najednou zjeví a chce diskutovat o konzervativcích nebo liberálech. Prostě vypnu. Nedokážu se bavit s člověkem, kterej si myslí, že je mezi nima rozdíl. Kapišto?

Ne? Za určitou hranicí jsou... - Všichni stejní. - Jo, skočíš do řeky a jdeš s proudem. Nebo se připrav na projížďku v Dallasu. Všichni vlastně víme, že jsi konspirační teoretik. Jsem realista. Konspirační teorie maj špatnou vizitku. Jsou synonymem pro debilní myšlenky.

Když si třeba myslíš, že bysme se měli zbavit bankéřů, tak zároveň věříš, že je Měsíc ze sýra, že existují měňavci, ještěří lidé... Všichni se to snaží sestřelit. Tahle země začala spiknutím, ale my vyhráli, takže tu máme hrdiny, rebely a revolucionáře, ale kdyby prohráli, pověsili by je za osnování převratu. To se nestane jen tak, ze dne na den.

Člověk přece nezačne zničehonic střílet Brity. - To se musí vymyslet. - Naplánovali to. "Ti Britové už mi lezou krkem." "Jak to myslíš?" Zvláštní, když jsi řekl, že jsme "vyhráli" na chvíli jsem se nad tím pozastavil... - Takhle to maj všichni Afroameričani? - Jo. Ale jinak vím, že pravidelně vydáváš populární pondělní podcast. Začal jsi s Alem Madrigalem z The Daily Show. Jo, z All Things Comedy.

Zajímavá věc je, že ve spoustě jiných podcastů jsou hosté, zábavné skeče... Tady jsi jen ty. - No jo. - Jenom mluvíš. Je to jako tohle, jenom tam nejsem já. To, co dělám, nedělám proto, abych sehnal práci. Spíš proto, že nerad pracuju, nerad poslouchám ostatní, nemám rád šéfy, nesnáším konferenční hovory.

Kdykoli mám konferenční hovor, nastavím mobil na odposlech a zahodím ho někam na druhý konec postele. Potom ješt strčím hlavu pod polštář. Pak čekám, až přestanou mluvit, a když to přijde, řeknu něco jako: "To zní dobře, zkusíme to a uvidíme, co z toho bude." Když mě do něčeho obsaděj, musím se řídit nějakým rozvrhem, chodím pozdě, pak se to kvůli mě přehazuje.

Musím se učit repliky. Radši se flákám. Mně to takhle vyhovuje. Vyprávím vtipy před publikem, mám svůj vlastní podcast. Ten poslouchá dost lidí na to, abych si opatřil těch pár švestek. Takže jsem v pohodě. Nestojím o vlastní pořad. Chci se jen pokaždý někde mihnout usmívat se a mávat, aby lidi přišli na moje vystoupení, a pak vypadnout.

- To mi ke štěstí stačí. - Potlesk pro Billa Burra! Díky. Billův podcast najdete na billburr.com. Překlad: forvi www.videacesky.cz