Al Pacino

Jeden z nejlepších
herců naší doby. Al Pacinův instinkt a horlivost,
přesvědčily Francise Forda Coppolu, aby ho obsadil do role
Michaela Corleone ve filmu Kmotr, role,
která se zapsala do dějin. Ačkoliv je slavným
studentem Leeho Strasberga a metodického přístupu
k hraní, dává si pozor na to, aby volbu jeho rolí
ovlivňoval jeho herecký instinkt. Na techniku si musíte
dávat pozor, protože...

se může stát
ze všeho nejdůležitější. A když jde hlavně o techniku,
začne to být znát na výkonu. Technika by měla
přijít až jaksi dodatečně, až za nadšením a potřebou. Prkna a vášeň,
jak se říká. Prkny se míní jeviště a vášeň je
to jediné, co k hraní potřebujete, ale doopravdy musíte
mít prkna, vášeň a obecenstvo. Coppolova sázka
na neznámou tvář se vyplatila, film slavil úspěch,
Al Pacino se okamžitě proslavil a byl nominovám na Oscara, šlo o první
z dlouhé řady jeho úspěchů.

Pro Al Pacina hraní znamená
kompletní ponoření se do postavy. Je to vaše zapojení
a skutečnost, že hrajete roli. Víte kde jste, kdo jste,
kam směřujete i to, kde jste už byli. A taky to,
co se vám stane, je to zábava. Při natáčení Kmotra
Pacino pracoval hodně rychle ze strachu,
že ho každou chvíli vyhodí.

Po úspěchu filmu tak vešel
ve známost odvážnými volbami. Podílel se na filmech jako Serpico,
Kmotr II, Zjizvená tvář a Psí odpoledne, jedněch z největších
filmů 70. a 80. let. Jeho přístup k hraní
zůstává pořád stejný. Ke každé roli musíte
přistupovat s otevřenou myslí a snažit se přinejmenším udržet to původní nadšení z počátku kariéry,
kdy jste dostali nějakou roli.

Snažte... doufejte,
že ve vás to nadšení pořád je. A myslím, že... je to jako byste
pokaždé začínali úplně od začátku. Jako velký milovník
divadla a hlavně Shakespeara Al Pacino za svou práci
na jevišti získal mnoho ocenění. Možná že fakt, že na jevišti
se sami na sebe nemůžete dívat, je důvodem toho,
že se nerad dívá na svoje filmy. Žádný film si nepouštím
víckrát než dvakrát nebo třikrát. To myslím ty, kde nehraju.


Tak proč se dívat na ty vlastní? Podle mě se na ně díváte
jen když je to potřeba, když tomu
můžete ještě něco přinést. Pak možná... ale jsou i filmy ve kterých jsem hrál,
na které se prostě dívat nechci. Nelíbí se mi,
jak jsem hrál a... prostě nechci...
I takové filmy jsou. Možná nemá své filmy rád,
ale my se na ně díváme rádi. A jako držitel Oscara,
Emmy a Tony je Al Pacino stejně doma v hollywoodském velkofilmu
jako v malé umělecké produkci.

Jako správný milovník hereckého
procesu si vyzkoušel i roli režiséra. Všechno jsem se opravdu
učil až během procesu. Pravé učení za pochodu. Ačkoliv si vyzkoušel
obě strany kamery, tak věří, že by tyto dvě úlohy
měly zůstat oddělené. Radši hraju,
když mě režíruje někdo jiný, než když hraju a ještě sám
režíruju, protože když se můžete plně soustředit na hraní, vnášíte
tím do role úplně jinou energii.

Pokud režírujete
a hrajete zároveň, režie podle mě
tak trochu stojí v cestě herectví. Ať je jakkoliv
brilantním hercem, Oscara se dočkal
až po devíti nominacích. Zlatou sošku si poprvé odnesl
v roce 1993 za snímek Vůně ženy. Jeho vlastní reakce
na to ho překvapila. Stalo se mi to už víckrát, že tyhle
věci prožívám až po jejich konci.

Bylo to o den
nebo dva později, kdy jsem si plně uvědomil,
co se stalo, že jsem vyhrál Oscara... teprve zpětně jsem zpracoval tenhle
zážitek a všechno, co se s ním pojí. Teprve tehdy jsem pochopil,
proč jsou tím lidé tak nadšení. Během své kariéry si
Al Pacino zahrál hodně drsňáků někdy v dost
násilných filmech. Zahrál si v kriminálkách
Carlitova cesta, Nelítostný souboj a Krycí jméno Donnie Brasco, ačkoliv jeho postoj k násilí
ve filmech zůstává filozofický.

Pokud se násilí odehrává takto
prostřednictvím naší fantazie, a stane se bezdůvodným,
jako tomu často je... pak je podle mě
pochopitelně k ničemu, ale pokud je to
v souznění s metaforou, pak má hodnotu. Občas ji má a občas ne,
ale snažíte se tím něco vyjádřit. A viděl jsem filmy,
co to dokázaly, stejně jako ty, co ne.

V tom je podle mě ten podstatný
rozdíl a trvá to tak už dlouho. Minimálně od doby,
kdy jsem jako herec začínal, spory na tohle
téma pořád trvají. Ve filmu Ďáblův advokát si
Al Pacino zahrál roli Johna Miltona, ředitele právní firmy, která najme
mladého a talentovaného Keanu Reevese a satanistický Milton následně tlačí
Reevese až na samou hranici morality. Ve filmech Insider,
Vítězové a poražení a Insomnie hrál Pacino postany
vyvolávající v divácích pochyby o vlastních morálních postojů.

Proto na nás filmy působí,
když se na ně díváme, je to proto,
že se s herci ztotožňujeme. Protože konfrontovat některé věci
v reálu je obtížné... nesmírně obtížné a zneklidňující,
ale když se to udělá formou hry nebo filmu,
zkrátka fantazie, je zajímavé, že si to
tímhle způsobem můžete...

jaksi prožít
a vyjádřit se k tomu. Jako správný pragmatik ve světě filmu
nemá Pacino problémy s účinkováním ve velkorozpočtových
hollywoodských produkcích. Jde mi o kasovní úspěch.
Myslím, že určité filmy točíte s tím, že doufáte, že to bude kasovní
trhák a lidi na něj budou chodit. A s tím na mysli
se to i natáčí. To tomu neubírá ani nepřidává oproti
jiným filmům, je to prostě jen jiné. Pracujete za nějakým účelem, doufáte, že film bude
populární a zalíbí se publiku, protože přesně to je jeho účelem,
cílem je bavit obecenstvo.

Cílem jsou... tyhle věci. A když se tohle povede a film
dokáže oslovit velký počet lidí, tak si rozhodně
dobré tržby užívám. A když přijde na tržby filmů, máloco překoná filmovou sérii
o vykrádání kasin Dannyho parťáci.

Vtipný scénář
a hvězdné obsazení zajistili filmům
nebývalý finanční úspěch. A Dannyho parťácích 3 se Pacino
s některými kolegy neviděl poprvé, Andy Garcia
s ním hrál v Kmotrovi a krásná
Ellen Barkin v Moři lásky. Je to příjemné, protože ho znám a vím,
jak pracuje a on zná mě a moji práci. Nejenže je to úžasný herec, ale taky
je nesmírně štědrý jako člověk i kolega. Beru ho jako člena rodiny,
můj strejda Michael.

Dannyho parťácích 3 měli staré
kamarády i novou hollywoodskou elitu, při rozhodování
ale záleželo na základních věcech. Šel jsem do toho
kvůli dobrému scénáři. Vážně jsem byl... ne přímo překvapený,
jen prostě neočekáváte něco... tak dobrého
ve třetím díle série, kde už jste všechno viděli
a ty filmy jsou pořád na jedno téma. Bylo to překvapivě dobré. Když poprvé
přišel na natáčení, zeptal se mě:
"Co si o mně herci myslí?

Však víš... Clooney,
Pitt a Damon. Co si o mně myslí?" Řekl jsem mu:
"To je snadné, Ale. Co sis myslel o Brandovi při natáčení
Kmotra? To si o tobě myslí." Al je úžasný přídavek. Je to někdo,
koho do filmu vážně chcete a spolupráci s ním si
užíváte, i to, jak hraje záporáky. Točit s ním je zábava.

Pacino pracoval
s řadou úžasných režisérů jako Francis Ford Coppola,
Michael Mann a Christopher Nolan, ale u Dannyho parťáků 3 se
poprvé sešel s držitelem Oscara Stevenem Soderberghem
a prý si v jeho rukou připad dobře. Vytváří úžasnou atmosféru, což je jednou z věcí, které režiséři,
alespoň ti dobří, dělají. A to ve vás vyvolává
pocit velké pohody, jako herci vám to dává
možnost uvolnit se a otevřít.

Navíc víte,
že se dívá a cenzuruje. Skrývá se v něm cenzor,
kterému můžete věřit. Ne, že bych já měl co říkat,
nikdy jsem s ním nepracoval, párkrát jsme se předtím
viděli a mluvili spolu, takže jsem věděl,
že je to rozumný a příjemný člověk, ale pracovat s ním...
to byl skvělý zážitek. Posláním herce je vytvořit postavu, ale podle Al Pacina
je pro herectví klíčové hledání podobností
mezi postavou a sebou samým.

Vždycky jde o to najít postavu
a cestu k ní, o to se herci snaží. Vždycky se snažíte
propojit svoje osobní témata s postavou.
Snažíte se je sloučit a vytvořit jednotu
mezi sebou a postavou. Občas se to povede a občas
jste mimo, ale o tohle se snažíte. Myslím, že takhle to dělá většina herců,
ať už to dělají vědomě či nikoliv. Myslím, že se snaží
na postavu napojit, aby ji pak mohli
prožít a vyjádřit.

Taková je alespoň snaha. Pacinův zdánlivě nenucený herecký
projev vychází z jeho lásky ke hraní. Mám rád filmy a jsem rád...
užívám si, že jsem jejich součástí. Nechci vás nudit tím,
že se budu pořád opakovat, ale většinu svého života jsem
strávil hraním v divadle a ve filmu A svým způsobem jsem si k filmu
nikdy nevytvořil takový vztah. na divadle jsem začínal a vždycky jsem
věděl, že se tam budu pořád vracet.

Robert Duvall mě k filmu tak trochu
přetáhl někdy v roce 1985 nebo 86, tehdy jsem se
na filmech začal sám podílet a měl jsem velké štěstí.
Neuvěřitelné štěstí. Nemůžete mluvit o gangsterkách,
aniž byste zmínili Al Pacina. To on stanovil standardy a to bez
jakýchkoliv fyzických charakteristik typického hollywoodského
představitele hlavních rolí. Dokázal to díky talentu. Skutečně je jedním
z nejlepších herců naší doby.

Představujeme vaše oblíbené
herce a filmy, které milujete. Překlad: SolamBee
www.videacesky.cz