Al PacinoBiografie hvězd

Jeden z nejlepších herců naší doby. Al Pacinův instinkt a horlivost, přesvědčily Francise Forda Coppolu, aby ho obsadil do role Michaela Corleone ve filmu Kmotr, role, která se zapsala do dějin. Ačkoliv je slavným studentem Leeho Strasberga a metodického přístupu k hraní, dává si pozor na to, aby volbu jeho rolí ovlivňoval jeho herecký instinkt. Na techniku si musíte dávat pozor, protože...

se může stát ze všeho nejdůležitější. A když jde hlavně o techniku, začne to být znát na výkonu. Technika by měla přijít až jaksi dodatečně, až za nadšením a potřebou. Prkna a vášeň, jak se říká. Prkny se míní jeviště a vášeň je to jediné, co k hraní potřebujete, ale doopravdy musíte mít prkna, vášeň a obecenstvo. Coppolova sázka na neznámou tvář se vyplatila, film slavil úspěch, Al Pacino se okamžitě proslavil a byl nominovám na Oscara, šlo o první z dlouhé řady jeho úspěchů.

Pro Al Pacina hraní znamená kompletní ponoření se do postavy. Je to vaše zapojení a skutečnost, že hrajete roli. Víte kde jste, kdo jste, kam směřujete i to, kde jste už byli. A taky to, co se vám stane, je to zábava. Při natáčení Kmotra Pacino pracoval hodně rychle ze strachu, že ho každou chvíli vyhodí.

Po úspěchu filmu tak vešel ve známost odvážnými volbami. Podílel se na filmech jako Serpico, Kmotr II, Zjizvená tvář a Psí odpoledne, jedněch z největších filmů 70. a 80. let. Jeho přístup k hraní zůstává pořád stejný. Ke každé roli musíte přistupovat s otevřenou myslí a snažit se přinejmenším udržet to původní nadšení z počátku kariéry, kdy jste dostali nějakou roli.

Snažte... doufejte, že ve vás to nadšení pořád je. A myslím, že... je to jako byste pokaždé začínali úplně od začátku. Jako velký milovník divadla a hlavně Shakespeara Al Pacino za svou práci na jevišti získal mnoho ocenění. Možná že fakt, že na jevišti se sami na sebe nemůžete dívat, je důvodem toho, že se nerad dívá na svoje filmy. Žádný film si nepouštím víckrát než dvakrát nebo třikrát. To myslím ty, kde nehraju.

Tak proč se dívat na ty vlastní? Podle mě se na ně díváte jen když je to potřeba, když tomu můžete ještě něco přinést. Pak možná... ale jsou i filmy ve kterých jsem hrál, na které se prostě dívat nechci. Nelíbí se mi, jak jsem hrál a... prostě nechci... I takové filmy jsou. Možná nemá své filmy rád, ale my se na ně díváme rádi. A jako držitel Oscara, Emmy a Tony je Al Pacino stejně doma v hollywoodském velkofilmu jako v malé umělecké produkci.

Jako správný milovník hereckého procesu si vyzkoušel i roli režiséra. Všechno jsem se opravdu učil až během procesu. Pravé učení za pochodu. Ačkoliv si vyzkoušel obě strany kamery, tak věří, že by tyto dvě úlohy měly zůstat oddělené. Radši hraju, když mě režíruje někdo jiný, než když hraju a ještě sám režíruju, protože když se můžete plně soustředit na hraní, vnášíte tím do role úplně jinou energii.

Pokud režírujete a hrajete zároveň, režie podle mě tak trochu stojí v cestě herectví. Ať je jakkoliv brilantním hercem, Oscara se dočkal až po devíti nominacích. Zlatou sošku si poprvé odnesl v roce 1993 za snímek Vůně ženy. Jeho vlastní reakce na to ho překvapila. Stalo se mi to už víckrát, že tyhle věci prožívám až po jejich konci.

Bylo to o den nebo dva později, kdy jsem si plně uvědomil, co se stalo, že jsem vyhrál Oscara... teprve zpětně jsem zpracoval tenhle zážitek a všechno, co se s ním pojí. Teprve tehdy jsem pochopil, proč jsou tím lidé tak nadšení. Během své kariéry si Al Pacino zahrál hodně drsňáků někdy v dost násilných filmech. Zahrál si v kriminálkách Carlitova cesta, Nelítostný souboj a Krycí jméno Donnie Brasco, ačkoliv jeho postoj k násilí ve filmech zůstává filozofický.

Pokud se násilí odehrává takto prostřednictvím naší fantazie, a stane se bezdůvodným, jako tomu často je... pak je podle mě pochopitelně k ničemu, ale pokud je to v souznění s metaforou, pak má hodnotu. Občas ji má a občas ne, ale snažíte se tím něco vyjádřit. A viděl jsem filmy, co to dokázaly, stejně jako ty, co ne.

V tom je podle mě ten podstatný rozdíl a trvá to tak už dlouho. Minimálně od doby, kdy jsem jako herec začínal, spory na tohle téma pořád trvají. Ve filmu Ďáblův advokát si Al Pacino zahrál roli Johna Miltona, ředitele právní firmy, která najme mladého a talentovaného Keanu Reevese a satanistický Milton následně tlačí Reevese až na samou hranici morality. Ve filmech Insider, Vítězové a poražení a Insomnie hrál Pacino postany vyvolávající v divácích pochyby o vlastních morálních postojů.

Proto na nás filmy působí, když se na ně díváme, je to proto, že se s herci ztotožňujeme. Protože konfrontovat některé věci v reálu je obtížné... nesmírně obtížné a zneklidňující, ale když se to udělá formou hry nebo filmu, zkrátka fantazie, je zajímavé, že si to tímhle způsobem můžete...

jaksi prožít a vyjádřit se k tomu. Jako správný pragmatik ve světě filmu nemá Pacino problémy s účinkováním ve velkorozpočtových hollywoodských produkcích. Jde mi o kasovní úspěch. Myslím, že určité filmy točíte s tím, že doufáte, že to bude kasovní trhák a lidi na něj budou chodit. A s tím na mysli se to i natáčí. To tomu neubírá ani nepřidává oproti jiným filmům, je to prostě jen jiné. Pracujete za nějakým účelem, doufáte, že film bude populární a zalíbí se publiku, protože přesně to je jeho účelem, cílem je bavit obecenstvo.

Cílem jsou... tyhle věci. A když se tohle povede a film dokáže oslovit velký počet lidí, tak si rozhodně dobré tržby užívám. A když přijde na tržby filmů, máloco překoná filmovou sérii o vykrádání kasin Dannyho parťáci.

Vtipný scénář a hvězdné obsazení zajistili filmům nebývalý finanční úspěch. A Dannyho parťácích 3 se Pacino s některými kolegy neviděl poprvé, Andy Garcia s ním hrál v Kmotrovi a krásná Ellen Barkin v Moři lásky. Je to příjemné, protože ho znám a vím, jak pracuje a on zná mě a moji práci. Nejenže je to úžasný herec, ale taky je nesmírně štědrý jako člověk i kolega. Beru ho jako člena rodiny, můj strejda Michael.

Dannyho parťácích 3 měli staré kamarády i novou hollywoodskou elitu, při rozhodování ale záleželo na základních věcech. Šel jsem do toho kvůli dobrému scénáři. Vážně jsem byl... ne přímo překvapený, jen prostě neočekáváte něco... tak dobrého ve třetím díle série, kde už jste všechno viděli a ty filmy jsou pořád na jedno téma. Bylo to překvapivě dobré. Když poprvé přišel na natáčení, zeptal se mě: "Co si o mně herci myslí?

Však víš... Clooney, Pitt a Damon. Co si o mně myslí?" Řekl jsem mu: "To je snadné, Ale. Co sis myslel o Brandovi při natáčení Kmotra? To si o tobě myslí." Al je úžasný přídavek. Je to někdo, koho do filmu vážně chcete a spolupráci s ním si užíváte, i to, jak hraje záporáky. Točit s ním je zábava.

Pacino pracoval s řadou úžasných režisérů jako Francis Ford Coppola, Michael Mann a Christopher Nolan, ale u Dannyho parťáků 3 se poprvé sešel s držitelem Oscara Stevenem Soderberghem a prý si v jeho rukou připad dobře. Vytváří úžasnou atmosféru, což je jednou z věcí, které režiséři, alespoň ti dobří, dělají. A to ve vás vyvolává pocit velké pohody, jako herci vám to dává možnost uvolnit se a otevřít.

Navíc víte, že se dívá a cenzuruje. Skrývá se v něm cenzor, kterému můžete věřit. Ne, že bych já měl co říkat, nikdy jsem s ním nepracoval, párkrát jsme se předtím viděli a mluvili spolu, takže jsem věděl, že je to rozumný a příjemný člověk, ale pracovat s ním... to byl skvělý zážitek. Posláním herce je vytvořit postavu, ale podle Al Pacina je pro herectví klíčové hledání podobností mezi postavou a sebou samým.

Vždycky jde o to najít postavu a cestu k ní, o to se herci snaží. Vždycky se snažíte propojit svoje osobní témata s postavou. Snažíte se je sloučit a vytvořit jednotu mezi sebou a postavou. Občas se to povede a občas jste mimo, ale o tohle se snažíte. Myslím, že takhle to dělá většina herců, ať už to dělají vědomě či nikoliv. Myslím, že se snaží na postavu napojit, aby ji pak mohli prožít a vyjádřit.

Taková je alespoň snaha. Pacinův zdánlivě nenucený herecký projev vychází z jeho lásky ke hraní. Mám rád filmy a jsem rád... užívám si, že jsem jejich součástí. Nechci vás nudit tím, že se budu pořád opakovat, ale většinu svého života jsem strávil hraním v divadle a ve filmu A svým způsobem jsem si k filmu nikdy nevytvořil takový vztah. na divadle jsem začínal a vždycky jsem věděl, že se tam budu pořád vracet.

Robert Duvall mě k filmu tak trochu přetáhl někdy v roce 1985 nebo 86, tehdy jsem se na filmech začal sám podílet a měl jsem velké štěstí. Neuvěřitelné štěstí. Nemůžete mluvit o gangsterkách, aniž byste zmínili Al Pacina. To on stanovil standardy a to bez jakýchkoliv fyzických charakteristik typického hollywoodského představitele hlavních rolí. Dokázal to díky talentu. Skutečně je jedním z nejlepších herců naší doby.

Představujeme vaše oblíbené herce a filmy, které milujete. Překlad: SolamBee www.videacesky.cz