Bledě modrá tečka

TADY JSME: BLEDĚ MODRÁ TEČKA Kosmická sonda byla daleko od domova. Napadlo mě, že by nebylo od věci si těsně za Saturnem naposledy prohlédnout domov. Od Saturnu by se Země jevila příliš malá, než aby se daly rozeznat detaily. Naše planeta by byla jen světelný bod. Osamělá tečka. Těžko rozlišitelná od mnoha jiných světelných bodů, které by Voyager viděl. Blízkých planet.

Vzdálených sluncí. Ale právě kvůli takto ukázané nevýznamnosti našeho světa by taková fotografie měla smysl. Už antiční vědci a filozofové chápali, že Země je pouhý bod v okolním ohromném kosmu. Ale nikdo ji ještě takto neviděl. Toto byla naše první příležitost. A pro následující desetiletí možná také poslední.

Takže tady to je. Mozaika čtverečků na površích planet a na pozadí pár vzdálenějších hvězd. Kvůli odrazu slunečního světla od sondy se zdá, že Země dlí na světelném paprsku. Jako by tento malý svět byl něčím zvláštní. Ale je to jen otázka geometrie a optiky. Na této fotografii není po lidstvu ani památky. Ani po našem přetváření zemského povrchu.

Ani po našich strojích. Ani po nás. Z této vzdálenosti by se Země nemusela jevit nijak zvláštní. Ale pro nás je to jinak. Protože ta tečka... To je tady, to je domov, to jsme my. Všichni, které milujete, všichni, které znáte, všichni, o nichž jste slyšeli, každý člověk, který se kdy narodil, na ní prožil svůj život.

Veškerá naše radost a utrpení, tisíce neotřesitelných náboženství, ideologií a ekonomických doktrín, každý lovec a sběrač, každý hrdina a zbabělec, každý zakladatel a ničitel civilizace, každý král a rolník, každý mladý zamilovaný pár, každá matka a otec, nadané dítě, vynálezce a objevitel, každý morální vzor, každý zkorumpovaný politik, každá populární hvězda, každý vůdce, každý svatý a hříšník v historii našeho druhu tam žil, na tom zrnku prachu ve slunečním paprsku.

Země je velmi malé jeviště v obrovském kosmickém divadle.

Pomyslete na ty potoky krve prolité všemi generály a císaři v honbě za slávou a vítězstvím, aby se mohli stát krátkodobými pány kousku tečky. Pomyslete na bezbřehé krutosti prováděné obyvateli jednoho koutu tohoto bodu stěží odlišitelným obyvatelům jiného koutu.

Jak často si nerozumí, jak prahnou po vzájemném zabíjení, jak zanícená je jejich nenávist. Naše chování, naše domýšlivost, klamná představa o výsadním místu ve vesmíru bledne před tímto slabým světelným bodem. Naše planeta je osamělý flíček v okolní rozsáhlé kosmické temnotě.

Vzhledem k naší nevýznamnosti v ohromném vesmíru nic nenaznačuje, že odněkud přijde pomoc a zachrání nás před námi samotnými. Země je dosud jediný známý svět, který přechovává život. Nikam jinam, alespoň ne v nejbližší budoucnosti, náš druh přesídlit nemůže. Navštívit? Ano. Usadit se? Zatím ne. Ať se nám to líbí či ne, v této chvíli je Země jediné místo, kde můžeme žít. Říká se, že astronomie vzbuzuje pokoru a utváří charakter.

Pravděpodobně neexistuje lepší ukázka pošetilosti lidské domýšlivosti než tento vzdálený snímek našeho drobného světa. Pro mě podtrhuje naši zodpovědnost se k sobě navzájem chovat vlídněji a chránit a opatrovat bledě modrou tečku, jediný domov, který jsme dosud poznali. "Žít v srdcích, která zde zanecháváme, znamená nezemřít." Carl žije dál. Překlad: petrSF www.videacesky.cz