Brad Williams – Problémy všech trpaslíků

Zaprvé, kudos té holce. Před skupinou cizích lidí a spolupracovnic přiznala: "Mimochodem, ošoustala jsem trpaslíka." Kudos jí. Vítejte u This Not Happening. Jsou moderátor Roy Wood Jr. Někteří říkají, že trvá 15 minut, jiní tvrdí, že to je mýtická bytost žijící na konci duhy.

Někteří říkají, ať to nepřeháníte. Ale já, já tvrdím: "Užijte si ji, dokud to jde." Asi nejvíc jsem se bavil, když jsem byl hostem jeho podcastu. Brad Williams, dámy a pánové! Asi po dvou letech ve stand-upu jsem dostal hlavní číslo, což je šílené. Někdo jim vypadl, potřebovali náhradu a tou jsem byl já. Bylo to kasíno v Temecule v Kalifornii.

Pokud nevíte, kde Temecula je, začněte brát pervitin a skončíte v Temecule. Prostě tam nakonec skončíte. Vystoupil jsem tam, šlapalo to dobře, byl to večer po mém prvním vystoupení, páteční večer a mně zazvonil telefon. Byl to organizátor golfového turnaje. "Hele, zítra se tu pořádá charitativní golfový turnaj celebrit, někdo nám vypadl, chceš si tam zahrát ty?"

Možná vás napadá, proč volá trpaslíkovi, aby si zahrál na golfovém turnaji? Možná si myslel to stejný, ale já golf hraju. Já hraju golf! A než někdo z vás řekne ten vtip, naserte si, nemyslím tím minigolf! Hraju skutečný golf. Není to takový to: "Kde je ta díra ve větrnym mlýnu?" Tohle nedělám, hraju skutečný golf.

Otec mě začal učit golf, když mi byly dva roky, jasný? Jsem v něm celkem dobrej. Ale myslím si, že důvodem, proč se mnou táta začal hrát golf, není, aby se mnou mohl trávit čas nebo rozvíjel můj charakter, ale jen aby mohl dělat ty svoje fotrovské vtipy. Šlo mu jen o to. Můj táta není trpaslík, je vysoký a miluje fotrovské vtipy. Když jsme šli hrát golf, jeden opakoval pořád dokola.

Jmenuje se Pete. A kamarádi hned: "Vzal jsi syna na golf? Je dobrej?" Jeho odpovědí vždycky bylo: "Je v pohodě, ale má fakt krátkou hru." Pokaždé! Ne občas! Pokaždé! A to až do bodu, kdy jsem stál za ním a ten vtip odříkával s ním.

Možná vám to přijde hnusné, ale mně se to líbilo. Začala se mi líbit ta hra, líbily se mi i ty vtipy. Dokonce jsem si jednou napsal vlastní vtip, když jsme zase s tátou měli jít. "Čau, Pete, tvůj syn hraje golf? Jaký je jeho hendikep?" On zařval: "Dwarfismus, ty pitomče!" Hraju golf a ten víkend jsem u sebe měl i své hole. "Jo, zahraju si v turnaji pro celebrity. Zní to skvěle." Mimochodem, nejsem celebrita.

Nejsem teď a rozhodně jsem nebyl předtím. Ale chtěli mě, tak říkám: "Super." "Super, uvidíme se zítra." Druhý den jsem přišel na hřiště a měl na sobě golfové oblečení. Nebudu vám lhát, trpaslík v golfovém oblečení je rozkošný. Je to boží. Vypadám jako vrchní patro dortu čtyřletýho dítěte.

Naprosto úžasný. Nakráčel jsem tam se svýma holema. Celebrity měly svá jména na vozících. A hráli s nimi i běžní lidé, kteří se scházeli u vozíku jejich celebrity. Hledal jsem svůj vozík a nemohl ho najít. "Tady je Bill Engvall. Super." "Tady je Screech."

Jo, byl tam. A pak tam byl chlap, co hrál Carltona ve Fresh Princovi. Byl tam Alfonso Robero. Jako nebyly to ty největší celebrity... Ale já nemohl najít svůj vozík. Hledal jsem všude a nic. Došel jsem za organizátorem. "Brad Williams, jsem celebrita. Nevidím svůj vozík."

Když musíte oznámit, že jste celebrita, nejste celebrita. "Vyfoť si mě, jsem celeb..." Ne, nejsi! Věděl jsem, že nejsem celebrita, ale nemohl jsem najít vozík. "Já vím, kde tvůj vozík je." Dovedl mě k vozíku a tam přímo na štítku bylo... Wee Man. Pokud to nevíte, já nejsem on. Ale to je něco, co se trpaslíkům děje po celý jejich život.

Jasný? Pletete si nás s jinými malými lidmi. Většinou s aktuálně slavným trpaslíkem, ať je to kdokoliv. Před deseti lety jsme všichni byli Wee Man z Jackass. Stálo to za hovno! Stálo to fakt za hovno! Lidé si mysleli, že jste Wee Man, nakopali vás do koulí a strčili do vozíku. Je to hrozné. Teď to není tak hrozné. Teď si každý myslí, že jsem Dinklage z Hry o trůny.

To není tak špatné. Pokud jsem podle vás Dinklage, tak fajn. Je zábavný, je dobrý herec a v tom pořadu přefikne spoustu šlapek. On je tak populární, že bych mohl přiběhnout k ženě, začít jí ojíždět nohu a křičet: "Vždy splácím své dluhy." Pokud sledujete ten seriál, je to vtipný. Pokud ne, nemáte tušení, čemu se ostatní smějou.

Tím se bavím já. Kdyby se tohle stalo většině lidí, nasralo by je to. Hodně nasralo. Ale já jsem ujetej komik a řekl jsem si, že to bude dobrá story. Já nezačal magořit, já jim řekl: "Fajn. Dneska jsem Wee Man." A dál... Chtěl jsem své skupině lidí říct celou pravdu.

Nechtěl jsem je zklamat, jasný? Ale jakmile mě u toho vozíku viděli, rozzářili se. "Proboha, my máme Wee Mana? Jo! Máme hustou celebritu. Kámoši hrají s chlapem z reklamy na ShamWow. To maj blbý!" Byli úplně u vytržení. Byli úplně vedle z toho, že hrají s "Wee Manem".

Já jim nedokázal zlomit srdce. Nedokázal. Musel bych říct: "Jsem jen komik, kterýho neznáte. Možná jednou budu na Comedy Central." To jsem nedokázal. Fajn, budu tedy Wee Man. A jak je bůh nade mnou, já byl Wee Man. Hráli jsme a já jim vyprávěl příběhy ze zákulisí. Tehdy byli Jackass na vrcholu slávy.

Ptali se mě a já jim odpovídal. Neznal jsem odpovědi, ale prostě jsem něco říkal. - "Je Steve-O blázen?" - "Já vám povím bláznivý příběh o Steve-Ovi." - "Balíte na to spoustu holek?" - "Po Steve-Ovi se jmenuje pohlavní nemoc." Steve-O je dnes můj kamarád. Vyprávěl jsem mu ten příběh, fakt ho žral, byl s tím v pohodě. Poznámka, když si já a Steve-O vyrazíme ven, je nemožný lidi přesvědčit, že nejsem Wee Man.

Hned mu tvrdí: "Dva znát nemůžeš!" Hráli jsme a užívali jsme si to. Ti lidi pili, chodili jsme od jamky k jamce... Vybíraly se peníze na charitu, my se snažili, aby se vybralo co nejvíc. Často jsou na těchto turnajích jamky sponzorovány určitými korporacemi, které se snaží vybrat peníze pro tu určitou charitu. Dostali jsme se k jamce, kterou sponzorovali Hooters.

Jasný? Stály tam holky z Hooters, měly tam křidýlka k jídlu... Jedna z těch holek... Pamatujte, že řídím ten vozík, kde stojí Wee Man. Řídím ho, vidím ty holky a jsem nadšený. Jedna z těch holek vyskočí, nakráčí si to ke mě a ukazuje na mě prstem. "To není Wee Man!" Všichni se tvářili, jakože co?

A já: "Co to kecáš? Já jsem Wee Man. Mrkej, nakopu se do hlavy, čubko!" Ona na to: "Ne, tohle není Wee Man. Já s Wee Manem šukala a tohle není Wee Man." Zaprvé, poklona té holce. Před skupinou cizích lidí a spolupracovnic přiznala: "Mimochodem, ošoustala jsem trpaslíka." Poklona.

Když to řekla, já se přihnal k ní a odtáhl jsem ji stranou, abych jí to vysvětlil. "Poslyš, vím, že nejsem Wee Man. Oni si ale myslí, že jsem. Jsem jen komik. Dali mi tam tohle jméno, protože těm kreténům přijdou všichni trpaslící stejní. Nejsem on, ale předstírám to kvůli té charitě a oni se baví. Hraj to se mnou." Pak jsem vysázel 60 babek, což je pro servírku v Temecule balík.

Dal jsem jí je. A ona, že fajn. "Moje chyba, to je Wee Man. To je Wee Man, je to on." Ještě jednou, poklona té ženské! Neježe před těmi cizími lidmi mluvila o svém sexuálním životě, ale vlastně jim řekla, že je taková coura, že ošuká trpaslíka a zapomene na to. Takže problém vyřešen.

Vše se vrátilo do normálu a lidi začali odpalovat. Couvnul jsem dozadu, abych si s tou holkou promluvil. "Ty jsi vážně šukala s Wee Manem?" Ona na to: "Jo, spala jsem s Wee Manem. Přišel ke mně do Hooters, padli jsme si do oka, řekl, že poblíž má hotelový pokoj, tak jsme tam šli a užili si to." "To je boží." "Jo, byl milý.

Vyfotil se s celou směnou a tak. Já ti to ukážu." Vytáhla telefon a našla tam tu fotku. Mně spadla čelist. Byl to můj trpasličí kámoš Sean. Kolika lidem o téhle příhodě vyprávěla? Netuším, ale od té doby mám golf ještě radši. To je další trpasličí vtip, který na hřišti můžu říkat. Jsem Brad Williams, díky, že jste přišli.

Překlad: Mithril www.videacesky.cz