Bradley Cooper u Grahama Nortona

Chtěl bych vědět, jestli
ta věc z filmu je pravda... - Můžeme o tom mluvit?
- Povídej. Jak můžete poznat inspektory... Je to mnohem šílenější.
To s tou vidličkou je spíše obecné. V některých kuchyních mají
pověšené fotky skoro jako hledaných osob, fotky všech, u kterých mají podezření,
že jsou z Michelinova průvodce. - Aby je měli pořád na očích; neuvěřitelné.
- Ale zároveň utajované. Dá se to poznat hodně těžko.

V Americe je to těžší,
v Evropě snadnější. - Jedni a ti samí lidé jezdí po celé
Evropě? - Je jich asi 40 nebo 50, jo. - Páni.
- To číslo jsem si vymyslel. Připadalo mi správný. Ale já ti to věřil, opravdu. Ale to s tou vidličkou
pod stolem, vysvětli jim to. Nenápadně schovají vidličku pod stůl,
jestli si toho všimnou. Zkrátka maličkosti. - Ale neshodí ji.

- Ne, opatrně,
nenápadně ji položí - Jak nejtišeji to jde, aby viděli...
- Jestli si všimnou, že chybí vidlička. Páni... Ale raději
to nezkoušejte v Nando's. Všichni jsme... - Co je Nando's? Já to neznám.
- Taková jídelna s kuřecím. Jasně, Nando's, brácho! Je to zajímavé,
že ho v Americe nemáte. Ale chutnalo by mu tam. - Co je to?

- Něco jako kuře.
Spousta kuřecího. - Kuřecí jídelna.
- Kuřecí na hodně způsobů. Měli by si to dát na plakáty:
"Sienna Miller - Je to něco jako kuře." Překlad: hAnko
www.videacesky.cz

Vyprávěl jsem jí, jak jsem tu byl poprvé,
protože ona tu ještě nebyla. - Což je úžasné.
- No já to vím, Bradley. Tady je to hodně specifické
prostředí, cítíte se zranitelně. - Je to takový pocit...
- Já se dost stydím. Ale ty si vzpomeneš, když jsem tu byl
poprvé a Liam Neeson se zpozdil a my tu spolu natáčeli hodinu a půl. - Seděli jsme tu...
- Co dělal? - Vracel se z...


- Ze zachraňování své dcery... Jo, přesně tak. - Ty jsi zpíval písničky...
- Jo, vyváděli jsme různé věci. O Burnt budeme mluvit víc,
ale jedna z věcí, co mě dostala, že Londým vypadá nádherně. - Odvedli skvělou práci.
- To ano. Vypadá v tom filmu vážně dobře.
A pro tebe, Sienno, musí být fajn teď natáčet v Londýně,
protože když jsi tu bývala dřív, lidé a paparazzi tě fotili,
ale teď už to tak není.

- Ne, už ne, takže to bylo skvělé.
- Jak se podařilo jim zatnout tipec? Tajně jsem je natáčela na věc, která
vypadala jako zapalovač, ale byla to kamera. asi dva roky. Byla to
skutečná špionáž. Šli jsme s tím k soudu
a získali soudní příkaz na základě kterého už mě nesmějí fotit
nebo mi šmírovat před domem. Když jsem někde na premiéře, tak můžou,
ale všude jinde mají zákaz. K tomu musím rychle dodat,
že když jsem natáčel Alpha Men, tak nás
sledovali paparazzi, takže na mě u hotelu
čekával kámoš s kamerou, další kamera byla
vzadu v autě, a strejda od mého řidiče George
za náma jel se svým taxíkem.

Těšili jsme se, jak je dostanem,
ale nikdo se neukázal. Naskočil jsem s pokřikem:
"Jeď, jeď, jeď!" Vytasil jsem mobil,
že je přistihnu, a ono nic. Prostě nikde ani noha! Ale ve státech tě otravují, ne?

Občas, ale ne tak moc,
není to tak zlý. Spíš když jedete na dovolenou
do Evropy, tak je to na vraždu, to jo. Ale máš jednu nešťastnou
paparazzi fotku... A jo, jo... Člověk už má takový šestý
smysl a ví, že ho někdo fotí. Bylo to před pár lety, ale pamatuju
si, že jsem byl venku před takovým malým domkem v Benátkách
a dveře se otvíraly přímo na ulici. Nakládal jsem psa
do auta nebo něco, takhle jsem dřepěl
a uslyšel to cvaknutí.

Prostě to slyšíte,
zvyknete si na to cvakání. V tu chvíli mě napadlo: "Ty kalhoty jsou
asi nízko... nejspíš mi z nich leze zadek." Pak jdete na internet
a ha! Je to tam! A je to pravda,
máme tu důkaz. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz