Hora křupavého japonského smaženého kuřete

S tím, že se setkáme, Royi, jsem viděl muzeum nebo zahradu. A třeba pozorování květin... Ne tuhle horu smaženého kuřete! Dobré ráno a vítejte do slunečné Niigaty. No, jo... Po dokončení prvních 150 km z 2000 km cesty napříč Japonskem mám dneska volno. Fajnový den a setkám se s kamarádem, Royem, na kterého čekám, až mě vyzvedne.



Znáte to, když máte kamaráda, vidíte ho jednou do roka, ale když se vidíte, tak je to, jako kdybyste se viděli včera? No, tak to je Roy a dnes nás vezme na zběsilou cestu po Niigatě. Nevím, co to bude, ale prý nemám jíst oběd. Takže to asi bude něco s jídlem. To mě přirozeně dost zajímá.



My o vlku... Dobré ráno! - Dlouho jsme se neviděli. - Dlouho. Rád tě vidím. HIROJUKI, NIIGATSKÁ LEGENDA Pardon, že jdu pozdě. - Vlastně jsi tu docela brzo. - V pohodě? A vyrážíme...



Dobře... Jak se máš Royi? Naposledy jsem tě viděl před rokem. - To asi jo. - Jo. Utíká to rychle. Přesně. Čas retí. - Čas letí. - Čas letí. Jak se ti jede?



Pro... Nebylo to... Dost to bolelo. Dneska necítím nohy. Sotva chodím, díkybohu, že řídíš. Takže co máš v plánu? Uvidíme nějaké... - Hodně výborná plná jídla... - "Hodně výborná plná jídla?" - Ano, dává to smysl? - Elegantní. Jo, docela dává.



Záleží na tvé definici "plného". Tahle restaurace servíruje neskutečně šílenou porci jídla. Smažené jídlo, nudle, vajíčka pro tuhle mladou slečnu, která je očividně šampionka jedlíků v Niigatě. Nechápu, jak se to do ní může vejít. Navíc když je tak malinká. To bude zajímavý. Royi, co to...



Co to je? To je směšný... Hora smaženého kuřecího karaage? Ne, to je... Lidé z Niigaty obvykle hodně jedí. - Jo? - Jo, takhle. - Opravdu? - Je to běžný. Dneska máš ode mě výzvu - to celé sníst.



- Celý? Přesně tak. Co myslíš? Měl to být oddechový den. Myslíte si, že to je hodně kuřete? Sedíme hned vedle šampionky jedlíků v prefektuře Niigata, která tu je shodou náhod ve stejný den. To vůbec nebylo v plánu.



Jestli si myslíte, že je to hodně, tak koukejte. Podívejte se. Zdá se vám, že toho mám hodně? Přijde mi to jako nic oproti tomu, co má ona. Koukejte! Co se to děje? Dnes už podle všeho měla dvě misky rámenu.



- A... - A velký chleba... A velkou... chleba... věc. A teď toho sní 7 kilo. Nechápu, jak funguje celá věda s tím, jak je malá. Ta mísa... Zkuste porovnat tu mísu s ní! Pět kilo smaženého kuřete, nudle, krevetové suchary, bramborový salát. Ta věda za tím se mi nelíbí.



Jak se tolik jídla vejde do tak malé slečny. Její rekord je 123 banánů? Ano. 7 kilo banánů... Měl bych začít. To je směšný. Poslední výzva s jídlem byl obří knedlík, což chutnalo fakt hrozně.



Byl to jak narozeninový knedlík s... Bylo to prostě strašný. To stačí. Tohle bude možná poprvé, co to zvládnu. Zkoušel jsem Wanko Soba, - Wanko Soba... - Knedlík. - A obří rámen. - Jo. Nedal jsem to...



Vlastně jsem nedal všechny. Jo, nešlo to moc dobře. Dneska je ten správný den. - Pro tebe? - Dneska to bude, poprvé to splním. - Dobře, jdi na to! - Tohle si totiž dám moc rád... Smažené kuře! Už jsi to někdy dojedl? Ne?!



- Bohužel... - Ne?! Bohužel. Taková past, Royi... Zaslechli jsme jejich konverzaci, mezi ní a kameramanem. Tajemstvím úspěchu při jedení spousty jídla je tohle. - Pomoct žaludku. - Setřást jídlo. Zatřást žaludkem.



Dělá se mi z toho špatně. Radši přestanu. 500 gramů. - Myslíš, že je to 500 gramů? - Jo. Miluju, jak když to vezmete, tak víte kolik to váží. "No, jo, 735 gramů!" V Niigatě lidi zvednou věc a ví, kolik váží. - Jen když je zvednou.



- Jako třeba já? Kolik má ten talíř? 150. Poslední... Poslední kousek smaženého kuřete. Tady to je. Dobře, skoro. Do toho, Chrisi! Mám to...



Mám to! Teď jsi snědl všechno smažený. Snědl jsem horu smaženého kuřete. Poprvé jsem zvládl výzvu s jídlem. Jsem vítěz! Ne, Chrisi. Musíš taky dojíst tu rýži. Ne...



- Ne, musíš! - Ne! Nemůžu! - Ne! - Nedáš to, Chrisi? Ne, víc ne... Ne, tady to končí. Tady to končí! Pořád jí! - Jo.



- Už to skoro má! Když vidíte kouzelníka dělat trik a nevíte, jak to dělá. "Jak to sakra udělal?" Je to stejné. Nevím, jak ten kopec jídla... Jak se jí to vejde do žaludku. Nechápu, to je šílené. Udělali jsme časosběr na GoPro, abychom dokázali, že nepřeháníme.



Je to opravdové. Co vím, tak tajemstvím je, že musíte vstát, párkrát poskočit a zatřást se, aby jídlo slehlo. A potřebujete džus, to je vše. - Změňte chuť. - Změňte chuť džusem. To je vše. Zkusil jsem obojí.



Udělalo se mi akorát špatně. Dost špatně. Kolik to bylo kuřete? 800 gramů. - Dohromady. - 800 gramů? - Jo. - Ještě nikdy jsem neměl tolik kuřete najednou. Cítím se hrozně. Hotovo.



Děkuji. Úžasné! Snědla to! Zvládla to! Výborně, všichni. I vy Chrisi. Skvěle! Gratuluji. Velice děkuji. - Zvládla to.



- Šéfe? Ano? - Podělal jsem to. - Ano. Vítěz a poražený. Vítěz... Poražený. Je mi trapně. Nechápu, jak to zvládla. Jaké je tajemství?



Klíčem je přirozená fyzická schopnost. - Rozumím. - Takhle se narodíte. - Přirozené. - Přirozené. Od narození. Má kouzelný žaludek. Bojovník s jídlem. Úžasné! - Můžete mě vyfotit?



- Já... Mám 175 centimetrů. Ona... nemá 175 centimetrů. Je tak malá! Jak to mohla celé sníst?! Už jsem měl dost výzev s jídlem, Royi, abych věděl, jak pak neumřít. Tabletky na trávení. Trávení? Tohle ne-ne-ne, tohle...



Nepřijatelné. Bez nich bych do hodiny umřel. Byl bych někde na zemi v Niigatě. Rád jsem tě viděl, Royi. - Díky, žes mě vzal do kuřecí říše. - Rád jsem tě viděl! Doufám, že mě neproklínáš, - že jsem ti toho nandal. - Bylo to dobrý. Chutnalo mi. Aja mě úplně dostala, byla tak..



Aja tu byla hvězdou. - Nechápu jak to snědla. Šílené. - To rád slyším... - Jo. - Sranda. - Neúspěch. - Zase přijď. - Zase příště. - Jo, jasně. - Příští rok? - Až se vrátím, zopakujem to. Rozlučte se! Zatím! Přijeďte do Niigaty, jestli chcete zažít srandu.



Jo, pokud chcete kuře s Royem. Jen přijďte do Niigaty! Čeká na vás. Vážně, teď jsem v šoku. Nejenom, že se tělo snaží strávit 800 gramů mastného kuřecího, ale vidět někoho sníst mísu větší jak jeho hlava, tak je to zajímavá zkušenost, těžko pochopitelná. Díkybohu, že nebyla u Ježíšova nasycení zástupu.



Nemyslím si, že by to jídlo dlouho vydrželo. Známá japonská youtuberka jménem "Kinošita Juka" je také bojovník s jídlem. Nebude trvat dlouho, než s ní Aja začne soupeřit – podle toho, co jsem viděl. Aja má také svůj kanál. Pokud chcete vidět, jak se láduje, tak ji najdete v popisku videa. Takový bizarní den... Nevěděl jsem, že tohle Roy plánoval, ale jsem za to rád.



Bylo to zábavné odpoledne. A moje nohy, které byly zničeny za těch pár dní 150km cesty... Stejně potřebovaly kalorie, kalorie a proteiny. Upřímně se necítím provinile za tu kopu kuřete. Ve včerejším videu jsem se vás ptal na tipy, jak zůstat vzhůru při nočním editování. Rychle se koukneme, co mi radíte. Rocky Hemingway píše "Kokain tě udrží vzhůru, Chrisi." To ano, Rocky.



To určitě ano... Až na to, že by mě deportovali, kdybych to v Japonsku udělal. Takže to rovnou odmítám. "Měl bys pít hodně vody, abys furt potřeboval na záchod. Asi ne. "Tajemstvím, Chrisi, je silná kombinace úzkostí a nespavosti." Jo, to už jsem dělal. Není to sranda, dost nepraktické. "Studená sprcha a protahování, vždycky mi to fungovalo." No konečně!



Konečně nějaký dobrý nápad. "Zelená jablka mají hodně kofeinu." Jak mi to mohlo uniknout? To je neskutečný objev. Zítra se přežeru jablek. Mám pro vás další otázku, lidi. A to je ta dívka, Aja, která toho tolik snědla, jak to udělala? Jak do sebe fyzicky dostala tolik jídla a nebylo jí blbě?



Jak to, že to tam celé nepoblila? Co za tím stojí? Pokud máte nápady, jak to udělala, možná to bude vědecké, nebo jen tak od oka, což je popravdě zábavnější, tak mi dejte vědět v komentářích, opravdu to chci vědět. Zítra začínáme pekelných 600 km z Niigaty do Kjóta. Máme velmi speciálního hosta, kamaráda pro další čtyři dny. Pokud chcete vědět, kdo to je, kam jedeme a kde jsme byli, tak se podívejte na naši cestu na stránce Tokyo Creative.



Uvidíte tam také fotky a videa ze zákulisí naší cesty. Zatím, ať už jste kdekoliv na tomhle velkém světě, tak díky, že jste se přidali na dnešní jedení kuřete v Niigatě. A rád vás uvidím zítra, ať to zopakujeme. Je načase, abych podstoupil poslední výzvu dne, což je jít spát se stovkami gramů smaženého kuřete v břiše. Tohle nebude...



Tohle nebude sranda. Kristova noho, to byl den. Uvidíme se zítra, mějte se. Myslím, že to bude způsob, jak si zlomím nohu. Překlad: Haffy www.videacesky.cz