Proč jedu na kole Japonskem – den druhý

Předpověď počasí slíbila sluníčko. Byla to tak strašně velká lež. 500 miliónů dolarů za satelit a nedokážou ani určit počasí. Jaká hromada hoven. CESTA NAPŘÍČ JAPONSKEM DEN DRUHÝ Dobré ráno a vítejte u Abroad in Japan Cesta napříč Japonskem. Až moc věcí se slovem Japonsko. Na kole napříč Japonskem. Rád vás vidím. Pardon. Ještě jsem se nesprchoval, vypadám fakt...



příšerně a není na mě hezký pohled. Chris šel zrovna dolů do lázní kvůli ranní relaxační koupeli. Zdá se, že dorazil speciální host. Kdo by to tak asi mohl být? Nevěřím! Ránko. Dobré ráno!



Co se včera stalo? Měl jsem bojler, v salónu... - Ten bojler opravdu vybuchl? - Jo. Ale ne. Bolí tě nohy? Má na sobě věci na kolo. Zase má cyklistické kalhoty. Nacuki tu dneska je jen, aby nám zamával. Jsem rád, že se přijel rozloučit. Je to hezké gesto. Vždycky když se k Nacukimu vrátím, tak má na sobě... má na sobě něco nového, co to je?



To je Jamagata idol. Dobře, známé jídlo Jamagaty jsou vlastně třešně, takže Nacuki... Třešně. sehnal tuhle třešňovou helmu. - Na tohle je fakt moc brzo ráno. - To bezpečí. Třešnička Chris. Co to...



Co to děláš? - Dobrá helma. - Bože můj. Vezmi si to až do Niigaty. Hodně štěstí. Očividně to mám mít na hlavě až do Niigaty. Jen nevím, jak si to dát přes helmu. Což je zdraví nebezpečné a já nechci spadnout z kola a pak nepřežít, protože mám tuhle stupidní třešničku. Pojďte se na tohle podívat. Je na čase představit věc, která udělá cestu zajímavější.



Tohle je Anpanman, slavná japonská kreslená postavička, a má na sobě dělnickou helmu ze včera. Vypadá jako stavební dělník, ale je to automat na hračky. Obsahuje kapsle, ale nejsou tam hračky. Každý den cesty budeme mít uvnitř výzvy, co jste nám poslali, které budu plnit. Třeba ať zkusím nějaké jídlo, nebo místo kam mám jít, potkat se s někým, cokoliv vás napadne, napište na stránku Tokyo Creative.



Odkaz máte v popisku. Napište tam a každý den cesty můj tým vybere 5 až 6 nejšílenějších nápadů. Vloží je do automatu a na začátku každého dne jeden vytáhnu a postavím se výzvě, doufám nějaké dobré. Taky doufám, že tam nebude nic s třešňovou čepicí. Ať je to cokoliv, napište nám a může to být vaše výzva vycházející z Anpanmanova...



z jeho rozkroku. Skvělé provedení, koho to napadlo? Jak nechutné. Sedí mi to? Pořád to padá. Fakt chce, abych tu třešeň měl na hlavě. Ta třešeň bude přes mou helmu, a aby to šlo, tak ji rozřeže.



- To je šílené. - Zabít. Panebože. Vybíjí si na tom stres, kvůli tomu bojleru. Nacuki, z toho nakonec vůbec nic nezbude. To je šílené. Nemáš jinou výzvu, Nacuki? Řekl bych, - že tahle byla doslova rozcupována. - Pohled. Pohled?



S takovou výzvou souhlasím. Murakami, možná Niigata, pohled. Tohle si můžeš nechat. Díky, chlape. Ubohý! Co s tím mám dělat? Moc rád jsem tě viděl, Nacuki, super, že ses přidal k naší cestě. - Hodně štěstí.



- Díky, Nacuki. Měj se, Nacuki. Zatím. Jeď, Chrisi, jeď. A jsme zase na cestě. 50 km před námi. Dnešní cesta vede přes velice odlehlá místa. Určitě tu nejsou ani samoobsluhy. Lehce mě dojalo to loučení s Nacukim. Cítím, že ta cesta už opravdu začala.



Neskutečně leje, díkybohu, že jsem našel tuhle zastávku. Je to jako při potopě světa, nakonec by mě smetla záplava. Mám obří pláštěnku, mohl jsem ji vytáhnout, ale tohle je déšť, který se odráží hned zpátky, tak jsem si řekl, že počkám a trošku si odpočinu uprostřed ničeho. Pokud vás zajímá, kde je můj tým, tak ti tři, co mě celou cestu doprovází, jsou 20–25 km vpřed.



Potkáváme se ve 20km intervalech a dělají to, aby zjistili, jestli nejsem mrtvý. Jakmile mě vidí funět, unaveně supět, tak se jim uleví, že jsem naživu, a pokračují na další místo. Budou další lidé, co se během cesty přidají na různých úsecích. Máme chlápka, co se přidá za dva tři dny v Niigatě.



Je to vlogger a je dost známý, pokud znáte youtubery, tak můžete hádat. Uvidíme, jestli se trefíte v komentářích. Budu tu muset počkat ještě o něco dýl. Pokud to nepřestane, budu si muset vzít pláštěnku a zkusit štěstí. Popravdě se na to fakt netěším. Musím přiznat, že jízda na kole v dešti je moje nová nejmíň oblíbená věc.



Padá to do očí a obličeje. Voda mi stříká na záda od kol. Předpověď počasí slíbila sluníčko. Byla to tak strašně velká lež. 500 miliónů dolarů za satelit a nedokážou ani určit počasí. Jaká hromada hoven. Jeden z nejhorších dešťů, které jsem za ta léta potkal. Jezdit v dešti mě přivádí na otázku, proč to dělám?



Přece můžu sedět doma na gauči a užívat si sušenky. O DVĚ HODINY POZDĚJI Ujeli jsme 31 km a zbývá nám 22. Kdybych byl chytrý, tak se nechám sponzorovat tímhle. Tohle je energetické želé, které dostanete v jakékoliv samoobsluze. Je to Super protein. Není to jenom protein, je to "Super protein". I když jsem předtím nadával na počasí, tak teď nemůžu být šťastnější.



Je to nádhera. Sedět tady. Mořský vítr ovívá mou tvář. Banánový jogurt jako proteinové želé. To je ono. Takhle jsem si tu cestu představoval. Celé se to vydařilo, jsem rád, že se sen stává skutečností. Bylo spoustu důvodů, proč vyrazit na tuhle cestu, jako být fit, naučit se dělat jedno video denně, což jsem nikdy nedělal.



Překonávat se jako nikdy předtím. Nikdy jsem si nemyslel, že ujedu 50 km na kole za den. Především to bylo o tom zase objevit cestování. Začal jsem nesnášet cestování, protože s novým videem jsem vždy někam jel za účelem toho videa. V tomhle případě neexistuje žádný plán, prostě jedeme náhodně a přitom filmujeme.



Když jsme si vyhledali tenhle region na mapě, nebyla tu jediná zajímavost. Přesto jsme přišli na takové místo hned za rohem, kdy jedete okolo útesu a dostanete se k tomuhle, což je mnohem krásnější než většina atrakcí, co jsem v Japonsku viděl. Pro mě je tahle romantická zátoka s příjemným mořským větrem, super protein želé v ruce, zosobněním toho, co tahle cesta znamená a proč jsem se rozhodl jet.



Cítím, že to začíná být "já a oni" mezi mým týmem a mnou. Koukněte na ně v jejich teploučkém, pohodlném "autíčku" s krásnými sedačkami a nepromokavým designem. Bastardi. I přes nepřízeň počasí jsem je porazil, protože seděli v autě celý den na svých macboocích zapojených do zásuvky, tak vybili autobaterii.



Potřebovali někoho, aby jim nastartoval auto, a proto jsem je tady překvapivě porazil. Hurá, dostali jsme se do Niigaty a první věc, co nás čeká, jsou opravy na silnici. Nádhera. Mají asi nedostatek pracujících. Je 17:15 a přijíždíme do stanice Murakami, nevěřím tomu. Zvládl jsem to. Nějak!



Nevěřím tomu. Zvládli jsme to, dokonce i před západem slunce. Protože jsem neměl Nacukiho šílenou třešňovou čepici, slíbil jsem, že se namísto toho vyfotím a pošlu mu pohled. Musím tu výzvu nejdříve splnit, abych mohl odpočívat. No tak, Chrisi, pomoz mi, nemám páru. Co kdybys jen... Co ta stanice? Anpanman?



Jo. To bude stačit. TROFEJ ODEMČENA POSLAT NACUKIMU POHLED NA ZAKÁZKU Chris dorazil do Murakami. Gratulace. Ještě tě čeká dlouhá cesta, ale do toho! Díky. Krásný obrázek. Docela mě bolí nohy. Dávám tomu 6 z 10 na stupnici bolesti.



Cítím se vcelku nabuzený, i když je teď 1 ráno, protože edituji, tak se cítím plně probuzený a naživu se spoustou energie, myslím, že to má co dělat s endorfiny. Nevím, musím si najít, co ty endorfiny jsou. Vždycky je zmiňuji, každý to dělá, ale říkám si, že vůbec nevím, co jsou zač. Možná bych si o tom měl něco přečíst. Zítra dosáhneme Niigaty a v Niigatě budu mít den volna.



Budeme jen objevovat město. Pozítří si budu moci odpočinout a třeba se mi zotaví nohy. To je prozatím vše. Já to zabalím a užiji si tak potřebného spánku. Ať už jste kdekoliv v tomhle velkém světě, díky za zhlédnutí a doufám, že se uvidíme zítra. Dobrou noc. Přiznám se, že se neděje každý den, aby někdo cizí zastavil na kraji silnice a dal vám...



balíček sušenek s pudinkovým krémem. - Tohle je pro vás. - Díky. Překlad: Haffy www.videacesky.cz