Japonské automaty na saké jsou nej – Den třetíCesta napříč Japonskem (S01E04)

Neděje se každý den, aby někdo cizí zastavil na kraji silnice a dal vám... balíček sušenek s pudinkovým krémem. - Tohle je pro vás. - Díky. CESTA NAPŘÍČ JAPONSKEM DEN TŘETÍ Bože, ó můj bože. Kdybych se měl popsat jedním slovem, tak by to bylo: Idiot. Včera jsem se zapomněl protáhnout.

Ráno jsem málem nevstal, protože jsem měl fakt ztuhlý nohy. A ukázalo se, že jsem se zapomněl protáhnout. Na to nezapomínejte, když ujedete 53 km. Dneska jedeme 56 km z Murakami do Niigaty. A ze tří dnů je to zatím ten nejdelší. Aby to bylo ještě těžší, tak se jdu postavit mini výzvě dne. Tohle je znepokojující. Tenhle jako jediný vypadá normálně.

Dnes jsem nechal svoje parťáky, můj tým, vytvořit první výzvy. Dali svoje nápady do automatu. Koukneme se, co vyleze. Nechce ven. Dneska nebudu muset plnit žádnou výzvu. Tady to je. První výzva dne. Je to...

Proboha. Poznej místní. Popros tři lidi, aby řekli na kameru "cesta napříč Japonskem". Kdo to napsal? Koho to napadlo? Tys to byl. Ty jeden podělanej... Moje bylo horší. Řekl bych, že to bude docela těžký. Japonci se hrozně stydí. Vždycky se necítím dobře, když jdete za cizinci a ptáte se jich na otázky.

Je to vcelku děsivý. Jsem z toho nervózní. Pokud se ptáte, jak vím, kudy jet, tak používám Google mapy. Zrovna mi ukázaly, ať projedu něčí farmou. Projet to polem. Ne vždycky důvěřujte Google mapám na japonském venkově. Můžete se pak dostat do nepříjemné situace.

Neděje se každý den, aby někdo cizí zastavil na kraji silnice a dal vám... balíček sušenek s pudinkovým krémem. - Tohle je pro vás. - Díky. Jel jsem po cestě, když jsem uviděl ženu, co na mě mává. Snažila se mě pozvat na jakousi čajovou párty s ní a jejími přáteli. Ukázala mi obrázky, jak se k ní na párty přidali jiní cizinci. Nevím, jak se to stane. Možná sleduje cestu a zastavuje lidi. Musel jsem odmítnout, protože ta párty byla úplně na druhou stranu.

Bohužel jsem musel říct ne. - Můžu japonsky? - Ano. - Rád bych, ale kamarádi... - Čekají. Pardon. Snažil jsem se, aby řekla cesta napříč Japonskem, ale selhal jsem. Aspoň jsem získal sušenky s pudinkovým krémem, což je teď můj oběd. Když jsem si s sebou nic moc nesbalil, tak tohle je můj oběd.

- Opravdu děkuji. - Dávejte na sebe pozor. - Díky. - Dávejte pozor. - Mějte se. - Děkuji. Otázkou je, jestli jsou dobrý. Vypadají jako anglické sušenky. Jsem tady obklíčen muškami. Bože, je jich tu tolik.

Tolik. Cítí ty sušenky, proč jsem tu zastavoval? Do háje. Je tu tolik komárů, nechám tady kolo a odejdu. Určitě bude těžký, nechat lidi říct: "Cesta napříč Japonskem." Ze dvou důvodů. První je, že je to docela těžký říct v japonštině. Bylo by to něco jako "Cesuta napuříči Japonsukem". Cesuta napuříči Japonsukem, něco takového.

A za druhé, vůbec nikdo tady není. Jak vidíte, jsem uprostřed ničeho. Když dojde na nejhorší, zajdu do baru, až budu v Niigatě. Nebo restaurace. A budu se snažit najít opilé sararimany. Udělají cokoliv, doslova cokoliv. Bude to moje poslední šance a nejspíš to bude realita. Je tohle McDonald? Zvládli jsme to, lidi.

Jsme v Niigatě. Počet obyvatel přes 800 tisíc. Neskutečná noční můra na kole během špičky, což je zrovna teď. To mohlo být zlý. Dorazili jsme do Niigaty a myslím na jediné. Na fakt, že jsem nesplnil výzvu. I když cítím, že mi upadnou nohy, a přijde mi, že tady omdlím v keři, tak to musím splnit.

Mohl bych to spojit s večeří. Zabít dvě mouchy jednou ranou. Dostal jsem se do Niigaty, kde jsou automaty na sake. Je tu přes stovka druhů sake z různých koutů prefektury Niigata. Není lepšího místa na to, aby mi lidé řekli "cesta napříč Japonskem". Zatímco se taky trošku opiju. Za 500 jenů dostanete 5 žetonů a jeden malý kalíšek na sake.

Vyberete si sake a pak zaplatíte u automatu. Dostanete svoje sake, takhle to funguje. Jednoduchý. Už jsem tady asi po čtvrtý. Nestydím se to přiznat. Obvykle si vybírám náhodně, ale teď si vezmu 10 nebo 15 žetonů a propracuju se od 1 do 15. Docela síla. Vidíte tu všechny informace.

Tohle je "karakuči", které má ostrou pachuť. Vidíte kyselost, procenta alkoholu. Tohle má 15 %. Je dost dobré a je z okolí města Niigata. Je to vidět na mapě, odkud z Niigaty to je. Je načase najít lidi, co řeknou tu frázi. V teorii by to mělo být po pár kalíšcích mnohem lehčí. Je super, že to sake je naprosto čisté.

Má to vytříbenou chuť. Při pití tohohle se cítím sofistikovaně, i když vůbec nejsem. Když vezmete sake, tak vás rychle opije. Je to jako panákovat víno. Vypadá jako voda, ale je dost opojná. Po čtyřech, pěti kalíšcích jsem dost v náladě. Třeba mi to přidá na kuráži a někoho se zeptám, abych je požádal o podporu na své cestě.

To nebude divný, ne? Vypadá přátelsky. Jak se jmenujete? Hašimoto. Rád vás poznávám. Zrovna natáčím video na YouTube. Udělal jsem si výzvu, že pojedu napříč Japonskem na kole. - Znáte město Sakata v Jamagatě?

- Ano, znám. Zrovna jedu na kole ze Sakaty do Kagošimy. Přesně tak. Je to 2000 km a dva měsíce. - Z Niigaty? - Ano. Do toho. Hodně štěstí. Každý den děláme divný výzvy. Divnej cizinec. Dnešní divná výzva je promluvit si s cizím člověkem, aby se koukal do kamery a řekl "cesta napříč Japonskem".

Cesuta napuříči Japonskemu. Cesta napříč Japonskem. Cesta napuříč Japonskem. Cesta napříč Japonskem. VÝZVA NESPLNĚNA: POPROS TŘI LIDI, ABY ŘEKLI FRÁZI NA KAMERU Dobře, nesehnal jsem tři lidi, aby řekli tu frázi. Bylo by jich víc, ale obsluha nebyla šťastná z opilého cizince, co obchází sake automaty a obtěžuje zákazníky.

Zítra se budu snažit víc, ať už to bude cokoliv. Snažím se, abych neselhal v hlavní výzvě, což je tvorba videa denně. Pokud si říkáte, jak vtěsnat dvoudenní editaci do šesti hodin, Tím tajemstvím je káva. Levné, sladké, odporné plechovkové kafe. Jakékoliv kilo dole z těch 50 km denně bude nejspíše anulováno tímhle odporným Emerald Mountain Coffee, co musím pít, abych mohl editovat do noci.

Jestli víte o něčem, co vás udrží vzhůru bez kafe a kofeinu, tak mi prosím dejte vědět v komentářích. Ohledně komentů: Jen je chvíli projíždím. Někdo dokonce vytvořil petici na change.org: Chris Broad by měl po zbytek cesty mít dýňovou helmu.

Běžte do háje. To si už na hlavu nedám. Nic mě nedonutí si ji znovu nasadit. Hrozně mě tady křižujete za to, že používám horské kolo s tlustými gumami, když jsem měl mít silniční kolo. Popravdě ho vybíral můj kamarád Rjotaró, protože jsem si myslel, že se vyzná. Ukázalo se to jako lež.

Nic nezná. Máme za sebou první část cesty, ujeli jsme 150 km a před začátkem druhé části, obrovské cestě z Niigaty do Kjóta, což je tak 600 km... Díkybohu mám zítra volno, kde můžu odpočívat a objevovat město. Můj dobrý kamarád Hirojuki nás tu provede. Udělá nám skvělou prohlídku. Těším se na to. Teď se vrátím k editování. Pokud se na to díváte, tak víte, že jsem přežil pití toho odporného kafe.

Ať už se díváte odkudkoliv v tom velkém světě, děkuji za zhlédnutí a že jste se přidali. A doufejme, že se uvidíme zítra, což bude slibovaný odpočinkový den. Mějte se a zase příště. Tohle je možná první výzva s jídlem, kterou splním. Už jsi to někdy jedl? - Ne? - Bohužel. Překlad: Haffy www.videacesky.cz