Copyright - navěky mínus denCGP Grey
17
Copyright - jak a proč začal, jak byl zamýšlen a je důležitý? To vše se dozvíte v neuvěřitelně nabitých šesti minutách.
Přepis titulků
Původ autorského práva se datuje
do roku 1710 ke královně Anně. Vladařce, která právě přihlížela
sjednocení Anglie a Skotska do úplně nové
Velké Británie. V jejím nabitém programu
byl i Annin zákon, první zákon o autorském právu. Autoři měli kontrolu nad tím, kdo
může pořizovat kopie jejich knih nebo navazovat na jejich
práci po omezenou dobu. Později se skupina
vzpurných kolonistů rozhodla, že autorské právo je skvělý nápad,
a zkopírovala ho do vlastní ústavy, čímž dala kongresu moc: "Podporovat
vědecký pokrok a užitečné umění zajištěním výlučného práva autorů
na jejich dílech po omezenou dobu."
Autorské právo je smlouvou mezi autorem a společností. Slíbíš-li, že vytvoříš víc věcí, my slibujeme, že je nebudeme kopírovat nebo na nich stavět po 28 let. Tady je novodobý příklad: řekněme, že jste režisér, který hledá projekt, s nímž by začal.
Chtěli byste předělat Harryho Pottera, ale protože J. K. Rowling vydala Kámen mudrců v USA v roce 1998, je stále chráněn autorským právem, takže ho nemůžete použít. Potřebujete najít něco, co bylo vydáno dávno, například... STAR WARS. George Lucas vydal Star Wars: Nová naděje v roce 1977, tedy před více než 28 lety. Takže super, jde se natáčet. Bohužel ne.
Přestože Star Wars měly být chráněny autorským právem jen do roku 2005, jsou chráněny až do roku 2072. 95 let po vydání, ne 28. Pokud vám to Lucas nedovolí, nemůžete je použít. Proč copyright trvá věčně? Od té doby, co vzniklo autorské právo, si autoři stěžovali, že je moc krátké.
Možná mají pravdu. Jak by na nich chudák jako Lucas dokázal vydělat za pouhých 28 let, mezi rokem 1977 a 2005? Konec konců bylo jen vydání Nové naděje pro kina, 2. vydání pro kina v roce 1978, znovu v roce 1979, 1981 a 1982. V roce 1982 přišlo vydání na VHS a Betamax, 1984 vysílání v televizi, 1985 vydání laserdisku, 1989 širokoúhlé vydání LD, 1990 druhé vydání VHS, 1992 širokoúhlé vydání VHS, 1993 druhé vydání LD, 1995 druhé vydání VHS, 1997 speciální vydání pro kina, Han vystřelil první, ty parchante, 1997 speciální vydání VHS a 2004 vydání DVD.
A teď, drahý režisére, přijdeš a chceš vytvořit vlastní verzi Star Wars: Nová naděje? Styď se. Jako bys kradl jídlo přímo z úst George Lucase.
4krát kongres souhlasil s autory, že copyright je moc krátký na to, aby mohli vydělat, a prodloužil ho. Poprvé v roce 1831 z 28 na 42 let, pak v roce 1909 na 56 let, v roce 1976 na život autora + 50 let, v roce 1998 na život autora + 70 let. To je skvělé hlavně pro autory, kteří něco vytvořili. Ale získá tím společnost více knih nebo filmů?
Je těžké si představit, že Edgar Rice Burroughs začal psát Princeznu z Marsu a Tarzana v roce 1911, protože autorské právo bylo prodlouženo a bez toho by to nenapsal. Nebo že by J. K. Rowling, žijící ze sociálních dávek ve Skotsku, spočítala, že nenapíše Harryho Pottera, když bude copyright platit jen po dobu jejího života a ne dalších sedm dekád poté.
Protože kdo potřebuje odměny po smrti? Smrt je bod, kdy vás ani všechny odměny ve vesmíru nedonutí napsat další hru. Protože jste mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Pokud jste člověk, který je motivován plány, které se objasní po vašem úmrtí, jste buď neuvěřitelně úžasný nebo vyšinutý. No co?
Co kdyby výtvor z makaronů každého dítěte ze školky byl 175 let chráněn copyrightem? Co na tom záleží? Ti, kdo těží z autorských práv i po smrti, nejsou autoři ani společnost, ale firmy. Firmy jako Disney. Pamatujete si staré dobré Disneyovky? Všechny pochází z děl, jež v té době nebyla chráněna copyrightem.
Celá Disneyovská říše a dětské kouzlo, které vytváří, existuje proto, že se pro Walta Disneyho našla práce bez copyrightu. Chlápka, který firmu založil, aby předělávala a aktualizovala. Ale korporátní Walt Disney se zasadil o prodloužení copyrightu z roku 1998 na doživotí + 70 let. Zajistil tak, že nikdo neudělá populárnější verzi jeho filmů, stejně jako to on udělal s Alenkou v říši divů.
Tato téměř nekonečná kontrola vyvrací smysl copyrightu - podporovat tvorbu více knih a filmů. Ne dát firmám moc, založenou na snaze dávno mrtvých zakladatelů, zastavit tvořivou práci lidí. Noví režiséři i spisovatelé potřebují svobodně předělat předešlé. Měli by mít možnost použít tvůrčí materiál z dob jejich života, nebýt omezeni prací předešlé generace. Na přelomu století nadělal společnosti škodu novým slovem - anticipointment.
Obrovské zklamání, jakým byla líná, nijaká a neosobní nová trilogie. George Lucas měl plné právo natočit tyto filmy jako sterilní taháky na peníze. Vlastní Darth Vadera a mohl tedy vyprávět jeho příběh, jak chtěl. Představte si, že by copyright fungoval, jak bylo původně zamýšleno. V roce 2011 by celá původní trilogie Star Wars - všechna umělecká díla, postavy, hudba nebyla dál chráněná copyrightem a byla dostupná pro začínající režiséry a spisovatele, jenž by mohli vytvořit svou vlastní verzi.
Vyrojila by se spousta nových verzí Star Wars, které by se fanouškům líbily. Dokud zůstanou autorská práva tak, jak jsou, žádná žijící osoba nebude moci převyprávět příběh Darth Vadera, Harryho Pottera nebo Hobita.
Nebo jakýkoliv jiný příběh, který ho zajímá, pokud s tím autor, nebo po jeho smrti firma, nesouhlasí. Překlad: tynka www.videacesky.cz
Autorské právo je smlouvou mezi autorem a společností. Slíbíš-li, že vytvoříš víc věcí, my slibujeme, že je nebudeme kopírovat nebo na nich stavět po 28 let. Tady je novodobý příklad: řekněme, že jste režisér, který hledá projekt, s nímž by začal.
Chtěli byste předělat Harryho Pottera, ale protože J. K. Rowling vydala Kámen mudrců v USA v roce 1998, je stále chráněn autorským právem, takže ho nemůžete použít. Potřebujete najít něco, co bylo vydáno dávno, například... STAR WARS. George Lucas vydal Star Wars: Nová naděje v roce 1977, tedy před více než 28 lety. Takže super, jde se natáčet. Bohužel ne.
Přestože Star Wars měly být chráněny autorským právem jen do roku 2005, jsou chráněny až do roku 2072. 95 let po vydání, ne 28. Pokud vám to Lucas nedovolí, nemůžete je použít. Proč copyright trvá věčně? Od té doby, co vzniklo autorské právo, si autoři stěžovali, že je moc krátké.
Možná mají pravdu. Jak by na nich chudák jako Lucas dokázal vydělat za pouhých 28 let, mezi rokem 1977 a 2005? Konec konců bylo jen vydání Nové naděje pro kina, 2. vydání pro kina v roce 1978, znovu v roce 1979, 1981 a 1982. V roce 1982 přišlo vydání na VHS a Betamax, 1984 vysílání v televizi, 1985 vydání laserdisku, 1989 širokoúhlé vydání LD, 1990 druhé vydání VHS, 1992 širokoúhlé vydání VHS, 1993 druhé vydání LD, 1995 druhé vydání VHS, 1997 speciální vydání pro kina, Han vystřelil první, ty parchante, 1997 speciální vydání VHS a 2004 vydání DVD.
A teď, drahý režisére, přijdeš a chceš vytvořit vlastní verzi Star Wars: Nová naděje? Styď se. Jako bys kradl jídlo přímo z úst George Lucase.
4krát kongres souhlasil s autory, že copyright je moc krátký na to, aby mohli vydělat, a prodloužil ho. Poprvé v roce 1831 z 28 na 42 let, pak v roce 1909 na 56 let, v roce 1976 na život autora + 50 let, v roce 1998 na život autora + 70 let. To je skvělé hlavně pro autory, kteří něco vytvořili. Ale získá tím společnost více knih nebo filmů?
Je těžké si představit, že Edgar Rice Burroughs začal psát Princeznu z Marsu a Tarzana v roce 1911, protože autorské právo bylo prodlouženo a bez toho by to nenapsal. Nebo že by J. K. Rowling, žijící ze sociálních dávek ve Skotsku, spočítala, že nenapíše Harryho Pottera, když bude copyright platit jen po dobu jejího života a ne dalších sedm dekád poté.
Protože kdo potřebuje odměny po smrti? Smrt je bod, kdy vás ani všechny odměny ve vesmíru nedonutí napsat další hru. Protože jste mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Pokud jste člověk, který je motivován plány, které se objasní po vašem úmrtí, jste buď neuvěřitelně úžasný nebo vyšinutý. No co?
Co kdyby výtvor z makaronů každého dítěte ze školky byl 175 let chráněn copyrightem? Co na tom záleží? Ti, kdo těží z autorských práv i po smrti, nejsou autoři ani společnost, ale firmy. Firmy jako Disney. Pamatujete si staré dobré Disneyovky? Všechny pochází z děl, jež v té době nebyla chráněna copyrightem.
Celá Disneyovská říše a dětské kouzlo, které vytváří, existuje proto, že se pro Walta Disneyho našla práce bez copyrightu. Chlápka, který firmu založil, aby předělávala a aktualizovala. Ale korporátní Walt Disney se zasadil o prodloužení copyrightu z roku 1998 na doživotí + 70 let. Zajistil tak, že nikdo neudělá populárnější verzi jeho filmů, stejně jako to on udělal s Alenkou v říši divů.
Tato téměř nekonečná kontrola vyvrací smysl copyrightu - podporovat tvorbu více knih a filmů. Ne dát firmám moc, založenou na snaze dávno mrtvých zakladatelů, zastavit tvořivou práci lidí. Noví režiséři i spisovatelé potřebují svobodně předělat předešlé. Měli by mít možnost použít tvůrčí materiál z dob jejich života, nebýt omezeni prací předešlé generace. Na přelomu století nadělal společnosti škodu novým slovem - anticipointment.
Obrovské zklamání, jakým byla líná, nijaká a neosobní nová trilogie. George Lucas měl plné právo natočit tyto filmy jako sterilní taháky na peníze. Vlastní Darth Vadera a mohl tedy vyprávět jeho příběh, jak chtěl. Představte si, že by copyright fungoval, jak bylo původně zamýšleno. V roce 2011 by celá původní trilogie Star Wars - všechna umělecká díla, postavy, hudba nebyla dál chráněná copyrightem a byla dostupná pro začínající režiséry a spisovatele, jenž by mohli vytvořit svou vlastní verzi.
Vyrojila by se spousta nových verzí Star Wars, které by se fanouškům líbily. Dokud zůstanou autorská práva tak, jak jsou, žádná žijící osoba nebude moci převyprávět příběh Darth Vadera, Harryho Pottera nebo Hobita.
Nebo jakýkoliv jiný příběh, který ho zajímá, pokud s tím autor, nebo po jeho smrti firma, nesouhlasí. Překlad: tynka www.videacesky.cz
Komentáře (0)