Copyright - navěky mínus den

Původ autorského práva se datuje
do roku 1710 ke královně Anně. Vladařce, která právě přihlížela
sjednocení Anglie a Skotska do úplně nové
Velké Británie. V jejím nabitém programu
byl i Annin zákon, první zákon o autorském právu. Autoři měli kontrolu nad tím, kdo
může pořizovat kopie jejich knih nebo navazovat na jejich
práci po omezenou dobu. Později se skupina
vzpurných kolonistů rozhodla, že autorské právo je skvělý nápad,
a zkopírovala ho do vlastní ústavy, čímž dala kongresu moc: "Podporovat
vědecký pokrok a užitečné umění zajištěním výlučného práva autorů
na jejich dílech po omezenou dobu."

Autorské právo je smlouvou
mezi autorem a společností. Slíbíš-li, že vytvoříš
víc věcí, my slibujeme, že je nebudeme kopírovat
nebo na nich stavět po 28 let. Tady je novodobý příklad: řekněme, že jste režisér, který
hledá projekt, s nímž by začal.

Chtěli byste
předělat Harryho Pottera, ale protože J. K. Rowling vydala
Kámen mudrců v USA v roce 1998, je stále chráněn autorským právem,
takže ho nemůžete použít. Potřebujete najít něco,
co bylo vydáno dávno, například... STAR WARS. George Lucas vydal Star Wars:
Nová naděje v roce 1977, tedy před více než 28 lety.
Takže super, jde se natáčet. Bohužel ne.

Přestože Star Wars měly být chráněny
autorským právem jen do roku 2005, jsou chráněny až do roku 2072. 95 let po vydání, ne 28. Pokud vám to Lucas nedovolí,
nemůžete je použít. Proč copyright trvá věčně? Od té doby,
co vzniklo autorské právo, si autoři stěžovali,
že je moc krátké.

Možná mají pravdu. Jak by na nich chudák
jako Lucas dokázal vydělat za pouhých 28 let,
mezi rokem 1977 a 2005? Konec konců bylo
jen vydání Nové naděje pro kina, 2. vydání pro kina v roce 1978,
znovu v roce 1979, 1981 a 1982. V roce 1982 přišlo vydání
na VHS a Betamax, 1984 vysílání v televizi,
1985 vydání laserdisku, 1989 širokoúhlé vydání LD,
1990 druhé vydání VHS, 1992 širokoúhlé vydání VHS,
1993 druhé vydání LD, 1995 druhé vydání VHS,
1997 speciální vydání pro kina, Han vystřelil první, ty parchante, 1997 speciální vydání VHS
a 2004 vydání DVD.

A teď, drahý režisére, přijdeš a chceš vytvořit vlastní
verzi Star Wars: Nová naděje? Styď se. Jako bys kradl jídlo
přímo z úst George Lucase.

4krát kongres souhlasil s autory, že copyright je moc krátký na to,
aby mohli vydělat, a prodloužil ho. Poprvé v roce 1831 z 28 na 42 let,
pak v roce 1909 na 56 let, v roce 1976
na život autora + 50 let, v roce 1998
na život autora + 70 let. To je skvělé hlavně pro autory,
kteří něco vytvořili. Ale získá tím společnost
více knih nebo filmů?

Je těžké si představit,
že Edgar Rice Burroughs začal psát Princeznu z Marsu
a Tarzana v roce 1911, protože autorské právo
bylo prodlouženo a bez toho by to nenapsal. Nebo že by J. K. Rowling, žijící
ze sociálních dávek ve Skotsku, spočítala,
že nenapíše Harryho Pottera, když bude copyright platit
jen po dobu jejího života a ne dalších sedm dekád poté.

Protože kdo potřebuje
odměny po smrti? Smrt je bod, kdy vás
ani všechny odměny ve vesmíru nedonutí napsat další hru. Protože jste mrtvý.
Mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Mrtvý. Pokud jste člověk,
který je motivován plány, které se objasní po vašem úmrtí, jste buď neuvěřitelně úžasný
nebo vyšinutý. No co?

Co kdyby výtvor z makaronů
každého dítěte ze školky byl 175 let chráněn copyrightem? Co na tom záleží? Ti, kdo těží z autorských práv
i po smrti, nejsou autoři
ani společnost, ale firmy. Firmy jako Disney. Pamatujete si
staré dobré Disneyovky? Všechny pochází z děl, jež v té
době nebyla chráněna copyrightem.

Celá Disneyovská říše
a dětské kouzlo, které vytváří, existuje proto,
že se pro Walta Disneyho našla práce bez copyrightu. Chlápka, který firmu založil,
aby předělávala a aktualizovala. Ale korporátní Walt Disney
se zasadil o prodloužení copyrightu
z roku 1998 na doživotí + 70 let. Zajistil tak, že nikdo neudělá
populárnější verzi jeho filmů, stejně jako to on udělal
s Alenkou v říši divů.

Tato téměř nekonečná kontrola
vyvrací smysl copyrightu - podporovat tvorbu více knih a filmů. Ne dát firmám moc, založenou
na snaze dávno mrtvých zakladatelů, zastavit tvořivou práci lidí. Noví režiséři i spisovatelé potřebují
svobodně předělat předešlé. Měli by mít možnost použít tvůrčí
materiál z dob jejich života, nebýt omezeni
prací předešlé generace. Na přelomu století nadělal
společnosti škodu novým slovem - anticipointment.

Obrovské zklamání, jakým byla líná,
nijaká a neosobní nová trilogie. George Lucas měl plné právo natočit tyto filmy jako sterilní
taháky na peníze. Vlastní Darth Vadera a mohl tedy
vyprávět jeho příběh, jak chtěl. Představte si,
že by copyright fungoval, jak bylo původně zamýšleno. V roce 2011 by celá
původní trilogie Star Wars - všechna umělecká díla,
postavy, hudba nebyla dál chráněná
copyrightem a byla dostupná pro začínající
režiséry a spisovatele, jenž by mohli vytvořit
svou vlastní verzi.

Vyrojila by se spousta
nových verzí Star Wars, které by se fanouškům líbily. Dokud zůstanou
autorská práva tak, jak jsou, žádná žijící osoba nebude
moci převyprávět příběh Darth Vadera, Harryho Pottera nebo Hobita.

Nebo jakýkoliv jiný příběh,
který ho zajímá, pokud s tím autor, nebo po jeho
smrti firma, nesouhlasí. Překlad: tynka
www.videacesky.cz