Historie: Mezopotámie

Jmenuji se John Green, sledujete "Crash Course: Světová Historie". - Dnes budeme mluvit o... - Iráku. Ne, údajně chytrý glóbe, budeme mluvit o Mezopotámii. Miluji Mezopotámii, protože pomohla stvořit dvě mé oblíbené věci, psaní a daně. Proč mám rád daně? Protože před nimi jediná jistá věc byla smrt. Pane Greene, pane Greene, víte, že citujete Marka Twaina? Necituji Marka Twaina, já z minulosti, ale Benjamina Franklina, který pravděpodobně sám citoval nešťastně pojmenovaného dramatika Christophera Bullocka.



Poslouchej, možná jsi chytrej, ale já jsem chytrej dýl. Mimochodem, dnešní ilustrace ukazuje, že oko za oko zanechá celý svět jednooký. Před 5000 lety v oblasti mezi řekami Tigridem a Eufratem se začala objevovat města jako v našem starém známém údolí Indu. Raná mezopotámská města fungovala na určité formě socialismu, kde farmáři přispívali do veřejných skladišť, ze kterých dostávali dělníci, jako kováři nebo stavbaři nebo modelové a tak, jednotný "plat" v zrní.



V podstatě... Pane Greene, oni vážně měli modely? Mohl byste udělat modrou ocel? Jak já tě nenávidím, mladší verze mě samotného. Ach, to ponížení, které pro vás trpím... Tohle byla moje nejlepší modrá ocel. Lépe už to nedokážu. Nicméně, pokud jste žili ve městě, mohl jste být něco jiného než pastevec a díky tomuto protosocialismu jste si mohli být jisti, že se najíte. Stane, mohli bychom sem přidat ještě nějaký glóbus?



Cítím se nedostatečně oglóbován. Ano, mnohem lepší. Kvalitu historika poznáte podle počtu jeho glóbů. Ale i když jste se mohli vzdát svých věcí, hodně lidí nechtělo. Jeden z odkazů Mezopotámie je trvající konflikt mezi venkovem a městem. Můžete to hodně vidět i v našich největších uměleckých dílech jako Burani z Beverly Hills, Vysvobození či souboji mezi Enkidem a Gilgamešem v Eposu o Gilgamešovi. Ten je jedním z nejstarších známých literárních děl. Nechci vám to zkazit, v popisu je na epos odkaz, a proto postačí říct, že v souboji mezi venkovem a městem, město zvítězí.



Jaké tyto městské státy byly? Podívejme se na jeden takový, Gilgamešovo domovské město Uruk, v Thought Bubble. Uruk bylo město chráněné hradbami s rozsáhlou kanalizací a mnoha monumentálními chrámy nazývanými zikkuraty. Kněží v chrámech měli původně všechnu moc, protože byli schopní komunikovat přímo s bohy. To byl užitečný talent, protože jejich bozi byli náladoví a, upřímně, trochu protivní.



Podle Gilgameše jednou se na nás naštvali, protože jsme dělali moc hluku, když se snažili spát, tak se rozhodli zničit celé lidstvo záplavou. Tigris a Eufrat jsou pořádné řeky, ale Mezopotámie není údolí Indu s jeho přesným zaplavováním a jednoduchým zavodňováním. Bylo třeba hodně otrocké práce, aby byly Tigris a Eufrat vhodné pro zavlažování, těžko se splavují, zaplavují se nepředvídatelně a agresivně. Agresivní, nepředvídatelný, těžko splavný, ó, Tigride, Eufrate, jak mi připomínáte moji přítelkyni z vysoké.



Jak se v regionu střídají ničivé záplavy a příšerná sucha, jeden by si myslel, že bohové jsou náhodní a rozmarní a že ti, kdo dokáží provádět rituály, které by je dokázaly usmířit, jsou docela užiteční jednotlivci. Přibližně 1000 let po prvních chrámech se ve městech jako Uruk začaly objevovat konkurenční budovy, paláce. Zodpovědnost za blahobyt a úspěch společnosti se přesunul od bohů k lidem, mocenský boj, který bude protkán lidskou historií... nejspíš navždy. V dalším vývoji opět uvidíme, že tito králové, kteří asi začali jako vojenští velitelé nebo opravdu bohatí statkáři, převzali skoro náboženskou roli.



Jak? Často uzavřením "posvátného manželství", specificky muckáním s nejvyšší kněžkou městského chrámu. Kněží byli tedy převálcování králi, kteří se brzo sami kněžími prohlásili. Díky, Thought Bubble. Jak víme, že se tito králové muckali s kněžkami? Protože udělali muckací video a dali ho na internet! Ne, protože je o tom psaný záznam. Mezopotámie nám dala psaní, specificky klínové písmo, které původně nesloužilo k svádění milenců či čemu, ale záznamu transakcí, třeba kolik otepí obilí bylo vyměněno za kolik koz.



Nedělám si srandu. Mimochodem, hodně zápisů je o obilí a kozách. Nemyslím si, že můžeme přecenit psaní, ale řeknu aspoň tři věci. 1. Psaní a čtení nejsou věci, které umí všichni. Vytváří třídní dělení, které přežívá dodnes. Sběračské společnosti byly relativně rovnostářské, ale v Mezopotámii měli otroky a hráli obraznou hru. Ta je jako pólo, ale místo koní se jezdí na jiných lidech. A psaný jazyk hrál důležitou roli ve zvětšení mezery mezi třídami.



2. Jakmile se na scéně objeví text, už máte opravdovou historii a ne jen spoustu odhadů a archeologii. 3. Bez psaní bych neměl práci, takže bych rád poděkoval Mezopotámii, že můžu pracovat, zatímco lenoším ve svém křesle. Proč se v Mezopotámii zrodilo psaní? Úrodný půlměsíc, kromě úrodnosti, postrádal skoro všechno. Aby získali kov na nástroje nebo kámen na sochy nebo dřevo na podpal, musela Mezopotámie obchodovat. Tento obchod postupně vedl ke vzniku prvního teritoriálního království.



To se stane důležitým a nakonec vyvrcholí v pár neobvyklých Habsburků pocházejících z incestu. Období městských států skončilo kolem roku 2000 př. n. l., nejspíš kvůli suchům a změnám toků řek, vedoucích k příchodu nomádů a dobytí slabých měst. Pak se nomádi usadili ve svých vlastních městech, jako to skoro vždy dělali, počkejte si na to, pokud nebyli Mongolové. Nové mezopotámské městské státy byly podobné svým předchůdcům, měly chrámy, písmo a své vlastní samovychvalovací příběhy, které ale byly odlišné v pár důležitých ohledech.



Prvně, raný protosocialismus byl nahrazen něčím, co připomínalo soukromé podnikání, kde lidé mohli produkovat, kolik chtěli, dokud odevzdávali podíl, také známý jako daně, vládě. Občas na daně házíme špínu, ale jsou docela důležité při tvoření stabilní společnosti. Věci se změnily i politicky, protože chlapíci, původně náčelníci kmenů, se stali plnohodnotnými králi, kteří se snažili rozšířit moc z měst a také se pokoušeli přenechat moc svým synům.



Neznámější z těchto raných monarchů je Chammurapi nebo, jak si ho pamatuji z mého středoškolského dějepisu, Chmury opů. Chammurapi vládl novému království Babylonu od roku 1792 do roku 1750 př. n. l. Důvod Chammurapiho slávy je zákoník, kde ustanovil všechno od mzdy řidiče volů po fakt, že trestem za vzetí oka by mělo být vzetí oka. Chammurapiho zákoník byl občas až nesmyslně krutý. Třeba když stavitel odflákl stavbu domu a majitelův syn zemřel při jeho zřícení, trestem byla poprava stavitelova syna.



Ten kluk by řekl: "To není fér! Jsem dítě. Co jsem udělal? Měli byste zabít mého otce." Chammurapiho zákoník tak dává nový rozměr frázi "na zločin se musí tvrdě", ale představil presumpci neviny. V zákoníku Chammurapi představil sám sebe ve dvou povědomých rolích: pastýř a otec.



"Já jsem pastýř, ten, kdo přináší mír. Můj přívětivý stín se rozprostřel nad městem, já držel národy Sumeru a Akkadu v bezpečí na svém klíně." Znovu tedy vidíme, jak se ochrana společenského řádu přesouvá k lidem, ne bohům, což je podstatné, ale nebojte, přesune se zase zpátky. Přestože království jako Babylon byla mocnější než jakékoliv město předtím a přestože byl Babylon pravděpodobně nejlidnatějším městem během Chammurapiho vlády, nebylo vlastně tak mocné.



Podle stejného vzorce bylo tedy ovládnuto původně kočovnými Kassity. Problém s takovými královstvími je, že závisela na nejchudších lidech: Museli platit daně, pracovat a sloužit v armádě. Za to všechno byste neměli svého krále příliš v lásce, kdybyste pak viděli nájezdníky, řekli byste: "Hej, kočovní nájezdníci, pojďte dál, vypadáte líp než ti poslední!" Tedy do příchodu Asyřanů.



Ti si vysloužili nechvalnou pověst za brutální týrání Mezopotámie. Asyřané nám přesto dali raný příklad nejdůležitější a nejodolnější politické organizace jak ve světové historii, tak v historii Star Wars, impérium. Největší problém s říšemi je, že jsou podle definice rozmanité a multietnické, proto je těžké je sjednotit. Kolem roku 911 př. n. l. začala růst Novoasyrská říše z měst Aššúr a Ninive a zahrnula celou Mezopotámii, východní pobřeží Středomoří, kolem roku 680 př.



n. l. i Egypt. To dokázali díky nejbrutálnější, nejděsivější a nejúčinnější armádě, jakou svět kdy viděl. Další přídavná jména, která sedí k mojí přítelkyni z vysoké. Hlavně jejich vláda byla meritokracií, generálové se nevybírali podle toho, kdo byli jejich otci, ale podle kvalit v generálování. Stane, existuje slovo generálování? Jo! Taky byli zlí. Třeba odváděli statisíce lidí, aby je oddělili od jejich historie a rodin.



Stěhovali kvalifikované pracovníky tam, kde byli nejvíc potřeba. Novoasyřané také hledali rádoby rebely a usekávali jejich končetiny, z nějakého důvodu nejčastěji jejich nosy. Pak tu bylo obvyklé znásilňování, rabování a mučení, to všechno ve jménu Aššura, boha Novoasyřanů, jehož božský regent byl král. Ten skrze krále udržoval svět v chodu, a dokud se dobývalo, svět nemohl skončit. Pokud by dobývání někdy skončilo, svět by skončil, všude potoky krve a pláč a skřípání zuby.



Však víte, jak probíhají apokalypsy. Asyřané šířili svůj pohled propagandou ve formě monumentální architektury a veřejných výkladů o tom, jak úžasný je jejich král. To všechno bylo naplánováno tak, aby to v poddaných vzbudilo úžas. To mi připomíná, je čas pro otevřený dopis. Otevřený dopis slovu Úžasné. Nejdříve se podívejme, co je dnes v tajné přihrádce. Stane, je tohle "žlutý koláč" z uranu? To bys v Mezopotámii nikdy nenašel. Vážené slovo Úžasné, miluji Tě.



Vlastně Tě, jako většina mých vrstevníků, pravděpodobně miluji příliš mnoho. Problém je, Úžasné, že slovo úžasné je tak úžasně úžasné v tom, jak je úžasné, až ztrácíme přehled, co vlastně znamenáš, Úžasné. Nejsi jen cool, jsi děsivé a báječné. Podlamuješ nám kolena, tají se nám z tebe dech, z toho radikálního něčeho, o čem víme, že by nás mohlo zničit i požehnat. To je úcta a omlouvám se, že jsem tě shazoval. Ale vážně, jsi úžasné.



S pozdravem, John Green. Co se tedy stalo Asyřanům? Prvně šířili svou říši za dosah svých cest, což znemožnilo správu. Ale co je důležitější, když je váš svět založen na tom, že apokalypsa přijde, když prohrajete bitvu, a pak ji prohrajete, váš svět jednoduše vybouchne. To se nakonec taky stalo roku 612 př. n. l., kdy bylo dobyto město Ninive a Novoasyrská říše skončila. Ale myšlenka říše teprve začala.



Příští týden budeme mluvit o mumiích. Musím mluvit i o jiných věcech? Sakra, já chci mluvit jen o mumiích. No nic, budeme mluvit o... - Súdánu. - Ne! Kruci! Budeme mluvit o... - Egyptu. - Díky, chytrý glóbe. Uvidíme se příště. Dnešní epizodu "Crash Course" produkoval a režíroval Stan Müller. Dozor nad scénářem provádí Danica Johnson.



Pořad je napsán mým učitelem dějepisu Raoulem Meyerem s mou pomocí a náš grafický tým je Thought Bubble. Hláška z minulého týdne je "lepší přítel". Jestli chcete zkusit uhádnout hlášku tohoto týdne, můžete tak učinit v komentářích, kde také můžete navrhnout nové hlášky týdne. Pokud máte jakékoliv otázky k dnešnímu dílu, napište je do komentářů a náš tým poloprofesionálních skorohistoriků se pokusí na ně odpovědět. Děkujeme za pozornost a jak říkáme u nás, nezapomeňte být úžasní.



Překlad: miki, tombuben, 0Martina0, marek Korekce: PanDan http://videacesky.cz/