Dara O Briain o videohrách

Jste tu různí lidé. Je tu různě složený publikum, a tak někdo ví něco, co někdo jiný ne. To je u stand-upu zajímavé. Různí lidé mají různý zážitek a člověk chce pobavit všechny. Například tohle rád říkám, nejen kvůli těm, co mě povzbudí, ale i těm, co mě za to budou tiše soudit. Je to prosté - miluju videohry. Rád to říkám, protože polovina lidí si řekne: "Ježiši, je ti 38 let."

Neměly by se vám líbit. Je to největší odvětví zábavního průmyslu a nemělo by se mi to líbit, když jsem dospělý. Jsem pařan a jsem na to hrdý. Ale kdyby se mě někdo zeptal na večírku: "Jak odpočíváš po vystoupení?" Bylo by míň trapné odpovědět: "Masturbuju u porna." S touhle hláškou by rozhovor pokračoval úplně stejně. "Toho jsem nechal v pubertě." "Mrkni na to, hodně se toho změnilo. Vizuálně je to mnohem propracovanější.

A využívají všech deseti prstů." Videohry jsou má nejoblíbenější forma umění, protože jenom ony dělají toto. Jenom videohry. Film nemůžete sledovat špatně. Album nemůžete poslouchat špatně. Ale hru můžete hrát špatně. A ta hra vás potrestá a najednou vás nepustí dál. Jiná forma umění to nedělá. Při čtení na vás kniha po třech kapitolách nevybafne: "Jaká jsou zatím hlavní témata?" "N-nevím..." Buch. "Ale no tak!" Album vám po třech písních neřekne: "Tancuj!

Ukaž mi, jak umíš tancovat." "Dobrý?" Album řekne: "Ne!" a zastaví se. Hry tohle dělají neustále. Příklad: Slavná a kontroverzní hra Grand Theft Auto 4. Kontroverzní, protože můžete někoho zatáhnout do uličky a střelit ho do hlavy. Tam jsem se nedostal. Zasekl jsem se, když v ukradeným autě jedete přes město a máte zabít chlápka na nádraží.

Pořád mi utíkal. A pak musíte ujet v jiném ukradeném autě, což nejde rychle, protože musíte zaplatit mýtný. Musíte zastavit u budky a zaplatit, jinak by po vás šla policie. Věřte mi - pošestý posedmý si řeknete: "Já dojíždím!" Mám volno a jsem zaseklej v autě v dopravní zácpě. Bože, já jsem vůl. Bydlet v Liberty City, tak si koupím byt vedle toho, koho mám zabít, a dojdu pěšo. Ty hry...

Znáte Rock Band nebo Guitar Hero? Pro ty, co ne - Dostanete velkou plastikovou kytaru a hrajete s ní na songy. "Jó, jsem rocková hvězda! Jó! Červená, modrá, modrá, červená. Červená, modrá, modrá, červená. Blééé! Červená, červená..." Koupíte si to, protože na obalu je seznam písní. Viděl jsem Sabotage od Beastie Boys: "To si chci zahrát! Už se nemůžu dočkat..." Ale to nejde jen tak, protože to je ve hře píseň č. 85. Musíte odehrát předcházejících 84 písní k odemknutí Sabotage od Beastie Boys.

A tak jste někde ve 40. kole a hrajete Maps od Yeah Yeah Yeahs a další neznámý mrdky. A doma ve stejných hadrech děláte: "Červená, modrá... Marním tu svůj život!" A hra říká: "Ne, musíte si obsah odemknout." "Je mi 38 let. Věci odemykám v obchodě kreditkou. Chci svůj obsah hned." "Ne, hra napodobuje hudební průmysl.

Musíte se postupně propracovat nahoru a píseň po písni získáte právo si zahrát..." "Jo, hudební průmysl. Vždycky můžete někoho vykouřit, abyste se dostal tam, kam chcete." Proč tam není úroveň, kde vyndáte nástavec kytary, dáte ho do pusy... "Červená, modrá, modrá, červená. Červená, červená, modrá, modrá. A je to. Dá si někdo Sabotage od Beastie Boys?" Kdo z vás už hrál někdy na Wii? Tak to se nepočítá.

Wii hra vypadá takhle: "Jé, hladím poníka." To je Wii hra. "Dáme cukřík jednorožci, který vykaká duhu, jíž pomalujeme Mariovi dům." To není paření. Tohle je paření. "Jsem v bitevní vřavě! Jaký tlačítko není pro skrčení?" V každé hře se musíte krčit. Za sudy neb vhodně umístěnými zídkami... Pořád jste skrčený. Ale u každý hry je to pod jiným tlačítkem! A člověk zpanikaří!

Jste uprostřed vesmírný bitvy a mačkáte všechny tlačítka, takže tam vaše postava chodí takhle. "Ježiši, zmáčkni něco! Ne mapu!" Ve hře Metal Gear Solid hrajete za Snakea. Ano. A když umře, tak se kamera filmově oddálí a hlas, se kterým Snake ve hře komunikoval, volá: "Snakeu! Snakeu! SNAKEU!!!" Kdykoliv zemře.

Když za něj hraju já, tak umírá často. Ale jeho smutek s pravidelným truchlením neslábne. Ani jednou neřekne: "Ale Snakeu..." V briefingové místnosti mezinárodní špionážní agentury by asi někdo řekl: "Micku, tebe jeho smrt nějak sebrala." "Byl nejlepším..." "Nebyl. Podívali jsme se na záznamy Jeho chování bylo velmi nestálé. Většinu času jen přikrčeně chodil okolo.

Kouknul na mapy, pak na věci, zbraně, zbraně, věci a mapy. Nevěděl, kam má jít. Nedokázal se ani schovat za tohle. Běžel do toho, pak od toho, pak zase do toho. Pak se netrefil, tak musel uběhnout malé kolečko. Zkoušel na to skočit. Skočit. Pak to použít. Použít. Pak skočit a použít. Skočit a použít. Skrčit a použít. Skrčit a použít. Kouknul nahoru, pak dolů. Vzal páčidlo. Položil páčidlo.

Skrčil se. Zbraně. Věci. Věci. Skrčit. Neskrčit, skrčit, zbraně, věci... Napadl ho robot a on mu dal svý jídlo. Je to náš nejhorší agent. Kristepane... Zatraceně... Tohle číslo... Většina čísel má nějaké finále, pointu. Tohle končí tím, že komik vyplivne plíce. Skákání na imaginární věc z videohry mě zabíjí.

Podívejte! Jsem zraněný! Jsem zraněný jen kvůli tomuto číslu. Zvlášť když 30 % lidí - a já vás vidím - 30 % lidí. Peter Shilton. Jsem váš fanda. David Seaman. Jsem i váš fanda. 1998, double. Kvalitka. Ale zvlášť vy dva nemáte ponětí o tom, co jsem tu teď prováděl. Měli jste vidět Shiltona. Lidi kolem dělali... A on vykuleně: "Co to...? Skočit?

Skrčit? Co to je za idiota? Co to...? Tohle se dnes bere jako zábava? Ježiši. Překlad: Ninjer www.videacesky.cz