Deník smutného psa

Milý deníčku, dnes mne napadlo, že můj
nejdražší člověk si nikdy nepřičichl k mé zadnici. Budu se s ním muset sblížit jiným způsobem. Jak vždycky říkával můj otec, když chceš,
aby se ti někdo díval do očí zpříma, ujisti se, že tvá tlama
smrdí přesně jako tvůj zadek. Je těžké takovému argumentu odporovat. Snědl jsem tedy pár hnijících blech, abych byl
na příchod mého nejdražšího člověka připraven. Rovněž jednu jeho ponožku. Milý deníčku, ne že by mi
má varlata scházela...

Chápu, že je to v naší smečce zvykem, a jsem si jist, že můj nejdražší člověk
si nechal ta svá rovněž odstranit, ale když do parku přijde ten jeden buldok
a háže se svými varlaty na všechny strany, nemohu si nevšimnout,
jak se na ně Zrzenka dívá. Miluji Zrzenku. Musím ale přiznat,
že řiť mu voní pěkně. Milý deníčku, kočka je prazvláštní,
magické stvoření. Skoro jako by se plyšový
medvídek spářil s kaktusem, i když s ní při hraní není taková
legrace, jak by se zprvu zdálo.

A přesto do krabice plné sypání s příchutí
čůránek kaká lahodné bonbónky. Nejdražší člověk tato kokinka žárlivě střeží a často je sklízí do koše. Přiznám se ale, že občas
se mi jedno podaří ukrást. Jsou vynikající.
Odpusť mi. Milý deníčku, dnes je to již 733. den, kdy jsem
se pokusil otestovat jednu kočičí teorii.*** A sice, že když budete cokoliv dostatečně
dlouho ojíždět, objeví se vagína.

Výsledky jsou zatím smíšené. Nožní vagína mého nejdražšího
člověka se zatím neodhalila. Domnívám se ovšem, že na našem
hnědém medvídkovi jsem něco cítil. Bude zapotřebí více testů. Milý deníčku, zatím jsem svého
nejdražšího člověka neviděl nikdy kálet. Soudím, že neví jak. Rozhodl jsem se ho to naučit při našich
každodenních hlídkách po sousedství, které strážíme před muži
s vousy a klobouky.

Je ponižující dělat to veřejně,
ale nějak se to naučit musí. Pokud neuspěji, bojím se,
že zemře na zácpu. Naštěstí můj nejdražší člověk projevil zájem
a sbírá teď mé výkaly do malých taštiček. Brzy. Milý deníčku, musím si při olizování
svých genitálií dávat větší pozor. Můj nejdražší člověk je na to citlivý. Pravděpodobně proto, že on sám to neumí. Jako vždy žasnu nad jeho
schopností být tak ušlechtilý navzdory jeho jistě špinavým,
odporným genitáliím.

Denodenně je ukrývá. Milý deníčku, dnes jsem ke svému
před-kálecímu rituálu přidal čtvrtý cyklus. Stejně jako předtím, první cyklus sestává
z ujištění se, že skutečně potřebuji kálet. V druhém cyklu hledám v okolí známky
po skřítcích a mužích s vousy a klobouky. Ve třetím cyklu se znovu
ujistím o své potřebě kálet. Nově ve čtvrtém cyklu uctím
mou nedávno zesnulou hračku. Odpočívej v pokoji, plyšová lamičko.

Nechtěl jsem ti urvat hlavu. Milý deníčku, řekl jsem kočce, jak mě
můj nejdražší člověk povýšil tím, že mě naučil dát pac, abych se mohl
zúčastnit jeho obchodních jednání. Kočka ovšem poukázala na to,
že často netuším, na co pac dávám. Tak například když jsem dnes dal pac sousedovi,
nemám ponětí, k čemu jsem se upsal. Ani trochu. Kočka tvrdí, že takto ďábel skupuje duše. Pro uklidnění se vyčůrám na postel.

Milý deníčku, můj nejdražší člověk se mě optal,
kde je míček, i když mu ležel přímo pod nosem. Přinesl jsem mu jej,
ale odhodil ho ještě dál. Poté se mě zeptal, kde je, a udělalo mu
velikou radost, když jsem mu jej znovu donesl. Je to snad metafora? To nejdražší člověk odchází každý den
a já jsem vždy šťasten, když se navrátí. Momentíček. Možná on je tím míčkem
a já jsem nejdražším člověkem! Je toho příliš. Musím se vyčůrat na postel.

Překlad: ABigWhiteWolf
www.videacesky.cz