Pasažéři bojových mravencůPravdivá fakta

„Hej, vy… Tak ne. Jenom otázečka, mohl bych… Jako fakt? Hej, vy… Ale no tak. To dáš! A je to. Uklidněte se, já to vysvětlím. Je to jednoduché. Jmenuji se Pete a jsem váš nový zadek.“ Trochu si poodstoupíme. Jestli máte z toho škorpiona pocit, že si nejspíš říká „Měl bych ku*va zmizet“, je to tím, že o kus dál pobíhají mravenci.

Než ho odsoudíte, tohle nejsou obyčejní mravenci z dětského hřiště. Jsou to bojoví mravenci z rodu eciton. Když ten zástup vysledujete zpět k místu, odkud vyrazil, najdete něco takového. To je jejich dočasný domov, zvaný také bivak. Je tvořen stovkami tisíc mravenců. Při podrobnějším pohledu uvidíte, že někteří se drží za ruce, vyrábí řetěz. Je to roztomilé a moc jim to jde.

Tyto řetězy mravenců tvoří základní strukturu bivaku. Uvnitř je jediná královna a ti mravenci jsou všichni její dcery. Zhruba za měsíc stihne naklást až 300 000 vajíček, z kterých se brzy vylíhnou larvy. To je spousta mimin k nakrmení. A právě tehdy začíná vraždění. Za rozbřesku se hnízdem šíří vlna rozrušení. Chodí po sobě s těmi mravenčími nožičkami, to musí lechtat.

S narůstajícím vzrušením se bivak probouzí a po dosažení bodu zlomu začne útok. Tisíce mravenců se z bivaku vyhrnou na zem. Útočná formace závisí na druhu mravenců. Eciton burchellii útočí v hejnech, čelní část útoku tvoří vějíř mravenců široký až 18 metrů. To vidí lidi na špatném tripu. Neberte drogy… Aspoň ne často. Mnoho bojových mravenců loví specifickou kořist, často vajíčka, larvy nebo dělníky jiného druhu mravenců.

K večeři si přinesou něco takového. Miminovské jídlo ze skutečných mimin. Další bojoví mravenci, včetně eciton burchellii, nejsou vybíraví. Jedí kdeco. A proto ten škorpion tak pelášil. Jak se útok rozvíjí, zformuje se efektivní podpůrná operace. Vytvoří se různé řady, které frontu pojí se základnou. Po cestě trhají skupinky mravenců končetiny a další části těl na kusy.

Práci tu najde každý. Cestou zpět k bivaku se část kořisti uloží do takzvané skrýše na lup. Vždyť víte, tam si ukrývají lupy. Mravenci staví z vlastních těl mosty, díky tomu mohou překonat průrvy nebo zaoblit rohy. Jako když vás zdržuje skupina turistů, které podržíte dveře. Ale zdá se, že to skupinové chování vychází z řady jednoduchých pravidel, kterými se každý mravenec řídí.

Například, pokud vám po zádech chodí spousta mravenců, držte se pevně a nehýbejte se. Jste most. Když už vám mravenci nechodí po zádech, pusťte se, už nejste most. Teda až na tebe, ty se drž, maličký. Ale někdy může dodržování pravidel vést k různým problémům. Mravenec následuje feromonovou stopu jiného mravence a zároveň sám vypouští feromony a stopu posiluje.

Ovšem jednou za čas je skupina odstřižena od hlavní cesty, což může vést k tomu, že za sebou mravenci chodí do kolečka. Říká se tomu „spirála smrti“, protože v tom nejhorším případě chodí mravenci v kruzích tak dlouho, dokud nezemřou vyčerpáním. Ale většinou z toho zase uniknou. Zdá se, že shluky mravenců naberou únikovou rychlost, uniknou tomu schématu a rozdrobí i zbytek skupiny.

Tato řada jednoduchých interakcí, kterými se řídí statisíce mravenců, se dá skoro chápat jako jediný orgasmus… Omlouvám se, orgasn… Organismus. Jerry, dělej korektury. Ne, nebyl to freudovský předek. Nic takového neexistuje. Měls tam překlep. Armáda těchto mravenců je neskutečně efektivní zabiják, při jediném útoku dokáží ulovit až 30 000 kusů kořisti. Mravenčíkovití ptáci mravence sledují, ne aby snědli je, spíš všechny ty chudáky, kterým se podaří uniknout mravencům.

Když vás nedostanou ptáčci, nakladou vám mouchy do těla vajíčka a jejich larvy vás sežerou zevnitř. Pak se přidávají motýli a jedí ptačí hovínka. Krásný řetězec. Ale zásadní je, že malí členovci by se rozhodně měli držet dál. Tak co tam dělá tenhle? Ukázalo se, že pár malých členovců se vůbec nedrží od mravenců dál. Dokonce se snaží držet hodně blízko.

Bojoví mravenci mohou poskytnout slušnou stravu a dobrou ochranu, trik spočívá v tom, nenechat se zabít. Bojoví mravenci nejdou pro ránu daleko, když odhalí nějakou nesrovnalost. Několik druhů drabčíkovitých zvolilo metodu splynutí s davem. V podstatě napodobují mravence. Je vidět, že si dali hodně práce, aby vypadali stejně jako mravenci. Působivé. Mravenci jsou sice slepí, ale jednička za snahu.

Své mimikry zprostředkují jinými smysly. Abyste u mravenců prošli, musíte oklamat hmat a čich. Když napodobují grooming mravenců, zapadnou mezi ně a zároveň získají pach kolonie. Ten se do toho teda pustil. Někteří brouci jsou velmi specializovaní, takže se vždy vydávají jen za jediný druh mravenců. Někteří jsou tak integrovaní, že se účastní i lovu. Jiní drabčíkovití s méně specializovanými mimikry tak dobře nezapadnou a riskují, že je mravenci napadnou.

Tito brouci, například z rodu tetradonia, se zdržují na okraji a hledají příležitost chytit a zabít zatoulané mravenčí dělníky. Další drabčíkovití si vybrali jinou cestu. Místo vyvinutí mimikry si pořídili krunýř ve tvaru kapky, který je před mravenci téměř dokonale chrání. Mršníci nevypadají skoro vůbec jako mravenci, ale účastní se groomingu, aby získali pach kolonie. Není to ale bez vady a grooming může rychle přejít ve žraní.

V nebezpečí se ten drobeček schoulí a předstírá, že je mrtvý, dokud se situace trochu neuklidní. Pak se zase pustí do práce. Někteří menší broučci, například nymphister kronaueri, nejsou dost rychlí, aby mohli cestovat s kolonií. Tak museli přijít na jiné řešení. Jméno nymphister zní jako postava z nějakého comic-conu pro dospělé. Hezký rukavice… Pardon. Tento brouk se svými kusadly zachytí pasu mravence dělníka, poté vypadá úplně jako mravenčí zadeček, jako se některé fanynky chytnou rozkroku zpěváků a jezdí s nimi na turné.

Díky tomu může brouček cestovat s mravenci. Pokud je tato broučí zadnice předmětem nechtěného zájmu ostatních, brouček zatáhne končetiny, a tak ho v podstatě nejde napadnout. A pokračuje se v krasojízdě. Alebrouci… Pardon, ale brouci nejsou jediní, kdo se veze. Roztoči jsou v tom skuteční přeborníci.

Tenhle má také tvar kapky a drží se mravencova kusadla. Ovšem macrocheles rettenmeyeri zašel o krok dál. To myslím doslova. Přichytává se na nohy velkých mravenců druhu eciton dulcium. Čekali byste, že to pro mravence bude problém. Hlavně pro takového, co rád drží druhé, dělá řetěz nebo most. Ale ten roztoč převezme funkci mravencovy nohy. Chytá věci stejně, jako by to dělal mravenec sám. Je to složitý, ale účinný způsob, jak zajistit, že vás někde nezapomenou.

A to je důležité, když jsou larvy mravenců nevyspělé, kolonie se stěhuje a vytváří nový bivak každou noc. Je to bizarní a úžasný průvod miminek, brouků, vojáků a dělníků a přímo uprostřed občas zahlédnete královnu. Všichni vyráží stavět nový domov, aby ráno znovu začalo vraždění. Tady nejde o to, jestli měl Freud nějaké předky. Určitě ano, ale nebavíme se o freudovských předcích.

Říká se freudovský přeřek. Tos neříkal, Jerry. Říkal jsi předek. Díky, Jerry, taky si myslím, že jsi ze slušné rodiny, ale nemyslím… Hej, mravenče, poslouchej: Chápeš? Jsem tvůj zadek. To je skvělý! Hele, jak dlouho pojedeme? Zapomněl jsem se vyčůrat… A můžeme nedělat most? Je to na hovno. Překlad: jesterka www.videacesky.cz