Surfující šneci zabijáciPravdivá fakta
52
Tento díl Pravdivých faktů je opravdová lahůdka. Především pro Francouze. Surfovat v mělkých pobřežních vodách se naučily nejrůznější druhy mořských šneků, od poklidných rybářů přes děsivé kanibalistické lovce a vypočítavé mrchožrouty až po střelce vyzbrojené otrávenou harpunou. Ze Frank nás provede po pláži, na které se odehrávají nelítostné boje. Tedy když se zrovna slepí účastníci těch bitek na písku potkají.
Přepis titulků
Pojďme se kousek vrátit. Toto je Abigail. Ta druhá odshora, vpravo uprostřed. Abi je mořský slimák druhu olivella semistriata a říká to každému, protože je zábava to vyslovovat. Miluje pláž, ale také má ráda svoje soukromí. Většinu času tráví schovaná v písku. Abina kamarádka Milly tam je také, patří k druhu mazatlania fulgurata. Podle Abi je trochu otravná, pořád nějaké drama.
A neustále mluví o svých miminách, která si nosí na zádech. Kdyby přestala šílet, viděli bychom je. Štronzo! Vidíte? Má na zádech takové váčky. A zblízka v nich uvidíte všechna ta malá miminka. Šneci a kaviár v jednom. Velmi francouzské. Ti také umřou. Ale teď se vraťme k Abigail, k olivelle semistriata. Když se blíží odliv, je čas jíst.
Abigail umí něco zvláštního. Skoro úplně zahrabaná v písku natáhne dva propodeální údy, které jsou podobné křídlům a jsou umístěné na její noze. Tady je máme zblízka, ale mimo vodu je trochu rozbředlá. Projede těmi údy po spodní straně své nohy, aby posbírala sliz, když je potom rozvine, vytvoří dvě sítě ze slizu. Jako kdybyste si kýchli do dlaně a potom roztáhli prsty. Tyto soplové sítě sbírají částečky potravin z okolní vody.
Je to šílené. Potom ten sliz přitáhne k ústům a všechno to vysrkne. Ústa jsou ta trubička nahoře, dole je sifon. Děkujeme, Abigail, takhle na něj vidíme lépe. Je to jako malý šnorchl, kterým nasávají vodu a dýchají. Aby mohla jíst v proudu vody, musí se pohybovat s odlivem. Může si nohu uběhat. Pardon, blbej vtip. Vlnité stahy svalů podobné, jaké provádí normální slimák, a k tomu hezká dávka slizu jí umožňují snadno klouzat mokrým pískem.
No tak po sobě nechá trochu slizu, za to se nemusí stydět. Na zadní části nohy, které se říká metapodium, má dvě metapodiální chlopně, které má někdy při lezení přitisknuté k bokům. Díky těmto chlopním se umí zahrabávat do písku. Poté také chrání část její ulity. Představte si něco mezi předkožkou a vestou. Pohodlné. Také ty chlopně používá k takovému cvalu, když ji vylekáte.
Utíkej, Abi, utíkej! Ale když chce cestovat o kus dál, umí udělat něco skvělého. Když roztáhne ty chlopně a obrátí se na záda, může na své noze surfovat. Takový deštník Mary Poppins pro pohyb pod vodou, ale je obalený slizem. Někdy těmi chlopněmi i mává jako ptáček a plave tak dlouho, dokud nenajde lepší místo na pláži. A pak už zase jí soply zahrabaná v písku. Ale Abigail není jediná surfařka na tomhle pysku.
Písku. Mořský šnek agaronia propatula, co dělá čest svému agresivnímu jménu, má ze své nohy taky celkem pěkné surfovací prkno. Ale agaronia nemá zájem na nějakých soplových sítích v přílivu, místo toho po těch plážích surfuje, aby našla třeba tady Abigail. Pojďme se kousek vrátit. Agaronia je děsivý predátor, ale věc se má tak: vlastně necítí nic, co je dál než 3 cm. U Abigail je to stejné.
Život na pláži je tak předvídatelný, že za ty roky ztratily své oči a tykadla. Trochu jako lidští surfeři, kteří časem přijdou o trička a boty. A o práci. Koukat na tyto šneky se podobá sledování špatného hororu. Ne, tím směrem nechoď! Šla tím směrem… Chňap! Místo očí a tykadel má agaronia smyslové orgány na přední straně své nohy. Tento vůdčí konec, který laškuje se světem, umí vycítit chemické stopy a pohyb.
Když narazí na kapku šnečí šťávy, udeří. Ráda jí živé věci, takže loví cokoliv, co se hýbe. Když udeří, má agaronia docela nezvyklou loveckou strategii. Pokud vám není jasné, co se stalo, vysvětlím to. Podívejme se na tu nohu… Kvůli tomu miminu mi nenadávejte. Je to zlobivé mimino. Při útoku se přední část vytvaruje do podoby lžíce, která kořist uchopí a stáhne ji k zadní části nohy.
Zadní část, tedy metapodium, se uzavře, jako by byla na šňůrku. To vytvoří takzvaný metapodiální vak, ve kterém je kořist uložena. Protože nic moc nevidí, pokud na něco narazí, využije příležitost. Jako by na Černý pátek obchoďák vypnul všechna světla. Prostě byste popadli cokoliv, kdo ví, co skončí v košíku. Když narazíte na uklízeče, taky ho tam šoupnete, pokud je dost malý, hned vedle toho grilu.
Takže tenhle krab poustevník, ten oči má, měl to tušit, teď hodně lituje, že přešel tu zátku, a říká: „Hele, já jsem krab, štípnu tě.“ Agaronii je to u p*dele. Když polapí svou kořist do vaku, začne se zahrabávat do písku. Proboha, pohnul se. To fakt není pěkná smrt. Vypadá to, jako by někdo skoro úplně zahrabal starce na nudapláži. Každopádně noha agaronie začne vylučovat proteolitické enzymy pro trávení. Pardon, jen mi přijde ironické umřít vlastně ve varleti.
Jakmile je zahrabaná, zasune do svého vaku ústa na konci trubičkovitého sosáku. Tato ústa jsou vybavená radulou. Takhle vypadá v akci u jiných šneků a slimáků. Je to ohebná vrstva zubů, takový masitý smirkový papír. Za pomoci raduly sní všechno měkké a zanechá vyčištěné ulity. Až zase budete sbírat mušle, uvědomte si, že jste na místě vraždy. Ale agaronia musí být opatrná. Kdo nohou zachází, také jí schází, protože agaronie jsou kanibalové a vždycky je vám v patě nějaká větší.
Pardon. Je to složité. Pak se hádají, kdo žere koho. Zní to jako orgie narcistů. Agaronie jsou tak agresivní, že loví věci mnohem větší, než co by se jim vešlo do vaku. Ale za pokus to stojí. Pokud jste vědec s úchylkou na nohy, měli byste studovat agaronie. „Danny, nechci, abys chodil na pláž a strkal prsty do šnečích noh. Všichni sousedi se ptají, proč na pláži prstíš šneky.“ „Matko, takhle se mnou nemůžeš mluvit.
Je to moje práce a už jsem dospělý.“ Hele, snaží se sníst lidička. Agaronia ale není jen útočná, má v rukávu ještě jeden trik. Vidíte tu tmavou čáru na její noze? Tomu se říká autotomický lom. Když na agaronii někdo zaútočí, skryje se do své ulity a odhalená část její nohy se podél té čáry může odtrhnout. A časem zase doroste. Na plážích na druhé straně světa se u jiných šneků také vyvinula schopnost surfovat.
Když agaronie označíme za lvy surfujících šneků, pak jsou šneci z řádu bullia jako supi. Surfují spíš jako na longboardu a hledají mrtvé věci, které hnijí na pláži. Když bullia ucítí třeba šťávy šířící se od téhle měchýřovky portugalské, přesune se na místo, na kterém medúza nejspíše skončila. Tak jako vás do kuchyně přiláká vůně sušenek. Není třeba nožního vaku, medúza jim nikam neuteče a bullia ty ostatky pojídá rovnou svými ústy.
Druhy bullia také našly zajímavý způsob, jak si ozvláštnit jídelníček. Jejich ulity lákají druh zelené řasy, kterou občas sní, aby měli také zeleninu. I ostrostřelci jako impages salleana začali při lovu červů surfovat křížem krážem po pláži. Ti mají zase skvělý shortboard. Jsou ve stejné nadčeledi jako tyto homolice, které znají ještě jinou metodu lovu.
Natáhnou svůj sosák směrem ke kořisti, v tomhle případě k ne moc chytré rybě, poté použijí modifikovanou radulu ve tvaru ostnaté jehly, kterou rybu nabodnou. V radule jsou obsaženy toxiny, které oběť omráčí nebo zabijí. Ta je poté spolknuta vcelku. Je to docela děsivé, ale je to rychlé a rozhodně lepší než smrt ve varleti. A pokud jste ryba, nehlaste se o místo v klinickém výzkumu.
„Co přesně mám dělat? Jen tak tu lelkovat? To je vše? Moment, to je porno? Sakra, je to porno.“ Další šnek, který surfuje… Kecám! Žádný další nejsou. Ale trochu vás to vyděsilo, co? Hele, musíme si promluvit o těch cestičkách. Náhodný vzory, že? Vážně? Fakt? Koukněte se na to. Není to jako známý případ: napište milionkrát slovo opice a…
Ne, vezmete psací stroj, posadíte k němu opici… Nebo do něj… Ne, je tam hodně psacích strojů a hodně opic. A všechny malujou do písku ču*áky. Tohle začíná být ponižující pro nás obě. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
A neustále mluví o svých miminách, která si nosí na zádech. Kdyby přestala šílet, viděli bychom je. Štronzo! Vidíte? Má na zádech takové váčky. A zblízka v nich uvidíte všechna ta malá miminka. Šneci a kaviár v jednom. Velmi francouzské. Ti také umřou. Ale teď se vraťme k Abigail, k olivelle semistriata. Když se blíží odliv, je čas jíst.
Abigail umí něco zvláštního. Skoro úplně zahrabaná v písku natáhne dva propodeální údy, které jsou podobné křídlům a jsou umístěné na její noze. Tady je máme zblízka, ale mimo vodu je trochu rozbředlá. Projede těmi údy po spodní straně své nohy, aby posbírala sliz, když je potom rozvine, vytvoří dvě sítě ze slizu. Jako kdybyste si kýchli do dlaně a potom roztáhli prsty. Tyto soplové sítě sbírají částečky potravin z okolní vody.
Je to šílené. Potom ten sliz přitáhne k ústům a všechno to vysrkne. Ústa jsou ta trubička nahoře, dole je sifon. Děkujeme, Abigail, takhle na něj vidíme lépe. Je to jako malý šnorchl, kterým nasávají vodu a dýchají. Aby mohla jíst v proudu vody, musí se pohybovat s odlivem. Může si nohu uběhat. Pardon, blbej vtip. Vlnité stahy svalů podobné, jaké provádí normální slimák, a k tomu hezká dávka slizu jí umožňují snadno klouzat mokrým pískem.
No tak po sobě nechá trochu slizu, za to se nemusí stydět. Na zadní části nohy, které se říká metapodium, má dvě metapodiální chlopně, které má někdy při lezení přitisknuté k bokům. Díky těmto chlopním se umí zahrabávat do písku. Poté také chrání část její ulity. Představte si něco mezi předkožkou a vestou. Pohodlné. Také ty chlopně používá k takovému cvalu, když ji vylekáte.
Utíkej, Abi, utíkej! Ale když chce cestovat o kus dál, umí udělat něco skvělého. Když roztáhne ty chlopně a obrátí se na záda, může na své noze surfovat. Takový deštník Mary Poppins pro pohyb pod vodou, ale je obalený slizem. Někdy těmi chlopněmi i mává jako ptáček a plave tak dlouho, dokud nenajde lepší místo na pláži. A pak už zase jí soply zahrabaná v písku. Ale Abigail není jediná surfařka na tomhle pysku.
Písku. Mořský šnek agaronia propatula, co dělá čest svému agresivnímu jménu, má ze své nohy taky celkem pěkné surfovací prkno. Ale agaronia nemá zájem na nějakých soplových sítích v přílivu, místo toho po těch plážích surfuje, aby našla třeba tady Abigail. Pojďme se kousek vrátit. Agaronia je děsivý predátor, ale věc se má tak: vlastně necítí nic, co je dál než 3 cm. U Abigail je to stejné.
Život na pláži je tak předvídatelný, že za ty roky ztratily své oči a tykadla. Trochu jako lidští surfeři, kteří časem přijdou o trička a boty. A o práci. Koukat na tyto šneky se podobá sledování špatného hororu. Ne, tím směrem nechoď! Šla tím směrem… Chňap! Místo očí a tykadel má agaronia smyslové orgány na přední straně své nohy. Tento vůdčí konec, který laškuje se světem, umí vycítit chemické stopy a pohyb.
Když narazí na kapku šnečí šťávy, udeří. Ráda jí živé věci, takže loví cokoliv, co se hýbe. Když udeří, má agaronia docela nezvyklou loveckou strategii. Pokud vám není jasné, co se stalo, vysvětlím to. Podívejme se na tu nohu… Kvůli tomu miminu mi nenadávejte. Je to zlobivé mimino. Při útoku se přední část vytvaruje do podoby lžíce, která kořist uchopí a stáhne ji k zadní části nohy.
Zadní část, tedy metapodium, se uzavře, jako by byla na šňůrku. To vytvoří takzvaný metapodiální vak, ve kterém je kořist uložena. Protože nic moc nevidí, pokud na něco narazí, využije příležitost. Jako by na Černý pátek obchoďák vypnul všechna světla. Prostě byste popadli cokoliv, kdo ví, co skončí v košíku. Když narazíte na uklízeče, taky ho tam šoupnete, pokud je dost malý, hned vedle toho grilu.
Takže tenhle krab poustevník, ten oči má, měl to tušit, teď hodně lituje, že přešel tu zátku, a říká: „Hele, já jsem krab, štípnu tě.“ Agaronii je to u p*dele. Když polapí svou kořist do vaku, začne se zahrabávat do písku. Proboha, pohnul se. To fakt není pěkná smrt. Vypadá to, jako by někdo skoro úplně zahrabal starce na nudapláži. Každopádně noha agaronie začne vylučovat proteolitické enzymy pro trávení. Pardon, jen mi přijde ironické umřít vlastně ve varleti.
Jakmile je zahrabaná, zasune do svého vaku ústa na konci trubičkovitého sosáku. Tato ústa jsou vybavená radulou. Takhle vypadá v akci u jiných šneků a slimáků. Je to ohebná vrstva zubů, takový masitý smirkový papír. Za pomoci raduly sní všechno měkké a zanechá vyčištěné ulity. Až zase budete sbírat mušle, uvědomte si, že jste na místě vraždy. Ale agaronia musí být opatrná. Kdo nohou zachází, také jí schází, protože agaronie jsou kanibalové a vždycky je vám v patě nějaká větší.
Pardon. Je to složité. Pak se hádají, kdo žere koho. Zní to jako orgie narcistů. Agaronie jsou tak agresivní, že loví věci mnohem větší, než co by se jim vešlo do vaku. Ale za pokus to stojí. Pokud jste vědec s úchylkou na nohy, měli byste studovat agaronie. „Danny, nechci, abys chodil na pláž a strkal prsty do šnečích noh. Všichni sousedi se ptají, proč na pláži prstíš šneky.“ „Matko, takhle se mnou nemůžeš mluvit.
Je to moje práce a už jsem dospělý.“ Hele, snaží se sníst lidička. Agaronia ale není jen útočná, má v rukávu ještě jeden trik. Vidíte tu tmavou čáru na její noze? Tomu se říká autotomický lom. Když na agaronii někdo zaútočí, skryje se do své ulity a odhalená část její nohy se podél té čáry může odtrhnout. A časem zase doroste. Na plážích na druhé straně světa se u jiných šneků také vyvinula schopnost surfovat.
Když agaronie označíme za lvy surfujících šneků, pak jsou šneci z řádu bullia jako supi. Surfují spíš jako na longboardu a hledají mrtvé věci, které hnijí na pláži. Když bullia ucítí třeba šťávy šířící se od téhle měchýřovky portugalské, přesune se na místo, na kterém medúza nejspíše skončila. Tak jako vás do kuchyně přiláká vůně sušenek. Není třeba nožního vaku, medúza jim nikam neuteče a bullia ty ostatky pojídá rovnou svými ústy.
Druhy bullia také našly zajímavý způsob, jak si ozvláštnit jídelníček. Jejich ulity lákají druh zelené řasy, kterou občas sní, aby měli také zeleninu. I ostrostřelci jako impages salleana začali při lovu červů surfovat křížem krážem po pláži. Ti mají zase skvělý shortboard. Jsou ve stejné nadčeledi jako tyto homolice, které znají ještě jinou metodu lovu.
Natáhnou svůj sosák směrem ke kořisti, v tomhle případě k ne moc chytré rybě, poté použijí modifikovanou radulu ve tvaru ostnaté jehly, kterou rybu nabodnou. V radule jsou obsaženy toxiny, které oběť omráčí nebo zabijí. Ta je poté spolknuta vcelku. Je to docela děsivé, ale je to rychlé a rozhodně lepší než smrt ve varleti. A pokud jste ryba, nehlaste se o místo v klinickém výzkumu.
„Co přesně mám dělat? Jen tak tu lelkovat? To je vše? Moment, to je porno? Sakra, je to porno.“ Další šnek, který surfuje… Kecám! Žádný další nejsou. Ale trochu vás to vyděsilo, co? Hele, musíme si promluvit o těch cestičkách. Náhodný vzory, že? Vážně? Fakt? Koukněte se na to. Není to jako známý případ: napište milionkrát slovo opice a…
Ne, vezmete psací stroj, posadíte k němu opici… Nebo do něj… Ne, je tam hodně psacích strojů a hodně opic. A všechny malujou do písku ču*áky. Tohle začíná být ponižující pro nás obě. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (2)
ValsorajKečeloh (anonym)Odpovědět
18.05.2020 23:11:07
Nebude ballsack spíš šourek, než varle?