Chobotnice

Dnes se podíváme
na pravdivá fakta o chobotnici! Hluboko v hlubinách oceánu
můžete narazit na majestátní bytost občas přezdívanou
"pavoučí mořeplesk." Její skutečné jméno však pochází
z řečtiny a znamená "osminohý". Má totiž osm paží. Chobotnice se dělí na dva podřády, cirrina a incerrina. Chobotničky cirrina vypadají,
jako by se mimozemšťan udělal do balonku.

Mají dvě ploutvičky,
vnitřní schránku a řasy okolo přísavek. Druhým podřádem,
na který se dnes zaměříme, je incirrina. Ty vnitřní schránku nemají,
a některé se za to stydí. Ploutvičky taky nemají,
ale o to větší jsou to kabrňáci. Možná jste slyšeli o tom, jak fenomenálně
se chobotnicím daří měnit barvu, popřípadě během okamžiku
vyprdnout spoustu inkoustu. Ach, ta evoluce.

I přesto jest asi nejzajímavějším
atributem chobotnic jejich inteligence. Jsou totiž asi nejinteligentnějšími
zástupci skupiny bezobratlých. Tedy, ne že by měly
velkou konkurenci. Škeble jsou blbky. Pardon, že to říkám,
ale jsou fakt vymytý. Úžasné je, že zatímco chobotnice
zvládá natolik rozmanité úlohy, jako je otevírání sklenic
či zběsilý úprk z bludiště, jejich inteligence
se od té naší značně liší.

Na rozdíl od lidí,
kteří myslí zejména hlavou, k tomu taková chobotnice
využívá více částí těla. Tři pětiny jejích neuronů
jsou totiž ukryté v chapadlech. Každé z těchto chapadel
v tom tedy vlastně jede samo za sebe. Což je pecka. Pokud tedy jedno
z těch chapadel není dement. To je pak blbý. Tato chapadla jsou tak schopná,
že i po případném oddělení od těla nadále hledají a loví potravu a snaží se ji zanést
do již neexistujícího ústního otvoru.

Když se cítí ohroženy, chobotnice
občas dokonce jedno z chapadel odhodí a nechají ho zběsile sebou házet,
aby zmátly predátory.. Nevím, jak vás,
ale mě by to tedy zmátlo. Každé z chapadel rovněž
disponuje zhruba 250 přísavkami. Nezávisle na sobě se každá z nich
umí obtočit a přisát k danému objektu. Nejenže jsou to chmatáci, přísavky obsahují
navíc smyslové receptory, a chobotnice tak
vnímá zápach a chuť dotykem.

Což je schopnost,
o kterou bych já nestál. Je všeobecně známo,
že zajímavost zvířete je přímo úměrná obtížnosti
lokalizace jeho řitního otvoru. Dle této logiky
je chobotnice zajímavá moc. Má totiž ústa přesně tam,
kde byste hledali řiť. Já vlastně
pořád nevím, kde ji má, ačkoliv můj prohlížeč se již
obeznámil se spojením "chobotničí anál."

Uvnitř chobotničích úst najdeme zobák, jedinou tvrdou část jejich těl. Mohou se tak protáhnout jakoukoli
škvírou, která je širší než jejich zobák. Potravu si do zobáku
podávají chapadly, kde oběť jedovatými slinami
znehybní a potom začne peklo. Jak říkám,
škeble jsou blbky. Co se pohybu týče, chobotnice
má na výběr z vícera možností.

Může se plazit
nebo využít sifon jako turbo. A taky umí tohle. Moje oblíbené. Někteří vědci
se totiž domnívají, že dvě z paží
chobotnic jsou vlastně nohy. Nechápu proč... Ona chodí! Pro chobotnice není
ani pevnina vůbec žádnou překážkou.

Jistě, je trochu rozplizlá, ale co. Když skočíte do vody, chobotnici váš
scvrklý pindík taky nebere. "Co to má
s chapadýlkem?" říká si. Podle vás možná všech
osm chapadel vypadá stejně, v případě samce je ovšem
jedno z nich hectocotylus zastávající funkci penisu. Třást si pravicí
s takovým chobotničákem je tedy taková ruská ruleta.

Akorát místo peněz
můžete vyhrát zbouchnutou ruku. Sameček tedy skrz
hectocotylus inseminuje samičku. Buď jej osobně
zasune do samičky, nebo si ho urve a samičce
přenechá pro pozdější potřebu. Pro názornější vysvětlení
si představte, že jste na rande. Vaše slečna se natáhne a... No.

A tak to dělají chobotnice. Podle chobotničích měřítek
je lidský sex příšerná nuda. Jako bychom se jen pozdravili. Když na to chobotnice vlítnou, lítají třísky. Jakmile samice oplodní vajíčka, najde si pod vodou úkryt
a přichytí je k horní stěně. Zůstává s nimi, zlehka
na ně fouká čerstvou vodu a chrání je,
dokud sama nezdechne hlady.

V podstatě všechno,
co chobotnice dělá, je dost hardcore. Jakmile je dokonáno, je po ní. Mezitím se však
vylíhnou tisíce miminek. Jak překrásné. Skoro jak konec
Šarlotiny pavučinky. Akorát pod vodou. A bez těch zvířátek,
ta by brzy utonula a zahynula. To tancující prasátko by šlo první.

Chobotničí miminka
a hnijící zdechliny... A ryby to žerou...
Nic, o tom zase jindy. Až tu nebudou děti.
No... ta kachna by to přežila! Ale psát knížku
jenom o kachně je blbost. Nu, pamatujte: Píšete-li dětskou knížku,
zabijte jen jedno zvířátko. Ne všechna. To by udělala jen škeble.

A ty jsou fakt blbky. Překlad: Maty
www.VideaČesky.cz