Hadí jazykyPravdivá fakta

Bobe, za oknem něco je. Ne, nevymýšlím si. Bobe, mohl bys přijít? Bobe? Bobe! Trochu si poodstoupíme. Máte rádi jazyky? Jestli ano, bude se vám líbit práce Dr. Kurta Schwenka. To je dobré jméno pro vědce.

Dr. Schwenk není běžný amatérský jazykista, co potkáte na baru. Ne, Dr. Schwenk jde do hloubky. Studuje jazyky už celá desetiletí. Ne, Jerry, to není fetiš. U vědců se tomu říká oblast zájmu. Dr. Schwenka především fascinovaly jazyky ještěrů řádu šupinatých. Tam patří všichni… Jerry, nemáš jiný záběr? Tam patří všichni ještěři, všichni hadi… Jerry, to není had.

Ano, leží na břiše, ale vždyť má nohy. Patří tam všichni ještěři, všichni hadi a dvouplazi, tedy červoještěři, což asi existuje. Všechna tato zvířata mají společného předka, ale během evoluce se nemohli dohodnout, k čemu přesně má jazyk sloužit. Původně byl jazyk prostě pomůcka k polykání, ale předkové šupinatých se zeptali: „Evoluce, nemáš čas na malou úpravu?“ A evoluce: „Času je spousta.“ A oni: „Rádi bychom svým jazykem, počkej si, čichali!“ „Děláte si p*del?

Jako fakt?“ Ale předek hadů si vzal evoluci stranou: „Dám vlastní nohu, když budu nejlepší.“ A to byl začátek vyjednávání. Ale na konci měl had jazyk, který byl 100% uzpůsoben čichání. „Jak budu polykat?“ ptal se had. Evoluce mrkla. „Na něco přijdeš.“ A tak získali hadi jazyk, který je dlouhý, úzký a hladký.

Je rozeklaný a každá strana vrcholí malinkatou špičkou, která možná připomíná vibrátor z doby kamenné. Někteří ještěři, třeba varani, vyvinuli podobný jazyk, s jedním zajímavým rozdílem, k tomu se dostaneme. Říkáme, že ta zvířata čichají jazykem, ale to je, jako když řeknete, že někdo myslí ču*ákem. Ukazuje to správným směrem, ale není to úplně pravda. Jako většina šupinatých používají jazyk, aby nabrali vzorek molekul ze země před sebou.

Ty rozeklané jazyky mají výhodu. Špičky se roztáhnou od sebe a oni mohou ochutnat dva body, jeden vlevo a druhý vpravo. Jediným kmitnutím ucítí rozdíl mezi oběma body. Díky tomu cítí okraje stopy, kterou sledují. Jako by mohli čichat ve stereo módu. Ale ty jazyky jsou spíš jako nehty, přímo nic necítí.

Musí ty molekuly přesunout ke dvěma dírkám na patře, kudy se dostanou k Jacobsonovu orgánu. Vím, co si asi říkáte, vy chytrolíni, jak se ty molekuly ze špiček jazyka dostanou k dírkám na patře? A jak můžou udržet ty signály oddělené, aby fungoval stereo mód? A ještě jedna věc, když otevřou pusu, asi si říkáte, kam ten jazyk zmizel. Zmizí do úkrytu, takové pochvy. Jako psí erekce. Ne ta velká díra, to je glottis, díky které dýchá, i když polyká veverčí řiť.

Tady vidíte, jak jedna ze špiček kouká z té pochvy. Ano, to je krev Dr. Schwenka. Je to drsňák! Takhle to dělají. Všechno jasné, ne? Vypadá to jako ty skvrny od hlavovejch čarodějek, tvrdí, že není správná odpověď, ale vždycky je to démon. Mě neoblafnou. Tady je špička jazyka, nad ní trubičky k Jacobsonovu orgánu a pod ní slinné žlázy.

A vidíte, že špičky jazyka leží v malých drážkách. Tady je trochu zjednodušená verze. Ve spodní části pusy jsou drážky se slinnými žlázami. V těch leží obě špičky, a když se pusa zavře, vzniknou dva kanály. Další stisk natlačí sliny z každého kanálu do vlastní trubičky. Po cestě tečou sliny přes špičky jazyka a uvolní tím sebrané molekuly. A tak můžou čichat ve stereo módu. Hadi dělají něco, co ostatní ještěři s rozeklaným jazykem nedělají.

Kmitají ve vzduchu jazykem opakovaně nahoru a dolů. Zkuste si to. Zkuste kmitat jazykem nahoru a dolů. U lidí se tomu říká obtěžování, ale proč to dělají hadi? Dr. Schwenk to ví. Asi přišli na to, jak sbírat molekuly ze vzduchu tak, aby stále cítili rozdíl mezi jejich koncentrací vpravo a vlevo. Kdybyste si prdli ve výtahu plném hadů, obrátili by se na vás. Žádné „kdo to cítí, ten to byl“. Alemolekuly ve vzduchu…

Pardon. Ale molekuly ve vzduchu jsou promíchané, tak chtěl Dr. Schwenk zjistit, jak to dělají. Nechal hada kmitat jazykem mezi částečkami osvícenými laserem. Během té hadí párty uviděl dvě dvojice vírů, které vzduch rozpohybovaly. Dva nahoře, dva dole. A točí se takový způsobem, že vtahují vzduch zleva a zprava a pak ho pošlou vzhůru nebo dolů kanálem mezi těmi víry. Tak vzniknou dva sloupce vzduchu, kterými se špičky jazyka hýbou.

Díky tomu posbírají molekuly zleva i zprava v koncentracích, které už jsou cítit. To maj hadi dobrý. Ale scinkovití vzbudili rozruch. Mají krásné jazyky, trochu širší, nejsou rozeklané a povrch je pokrytý papilami, které se překrývají a činí ho hladkým. Hodí se na sledování kořisti, ale také na polykání, je to pěkně vyvážené.

Jen jeden pořád cumlal modré bonbony, až mu to zůstalo. To je varování pro vás. Chtěl trochu pomoct s chytáním jídla, ty ručičky jsou fakt k ničemu, a tak si tilikva pořídila jazyk, který se umí vytvarovat do takového palčáku na kořist. Navíc tvoří hustý hlen, aby ten hladký jazyk víc lepil. Představte si rýmu, ale v puse. Už to nováčci vzdali? Když se ukázalo, že se dá jazyk použít takhle, šli do toho leguánovití naplno.

K leguánovitým patří leguáni, ale také jiné druhy ještěrů a všichni vyvinuli jazyky specializované na chytání kořisti. Pořád používají špičičku na objevování světa. Oblizují ho jako poštovní známku z osmdesátek, ale když je čas na jídlo, srolují špičku pod zbytek jazyka. Tak se odhalí jeho část, která je inženýrským zázrakem. Není šupinatá a hladká, ale hrbolatá a vypadá trochu jako sněhulákovo oplodňovátko.

Povrch je pokrytý úplným lesem papil podobných prstům a vršky těch papil jsou pokryté kobercem jemňoučkých buněk. Je to ale koberec zkázy. Papily se mohou ke kořisti přilepit díky přilnavosti za mokra. Přilnavost za mokra jste asi zažili… To nemyslím, úchylové. Zažili jste to, pokud jste se snažili oddělit dva povrchy, mezi kterými je trocha vody.

Úchylové. Vím, na co myslíte, kulišáci. Proč jich je tolik? Proč ne jedna velká papila? To proto, že ta přilnavost vzniká, jak se tekutina snaží vytvořit oblouk neboli meniskus podél vnějšího obvodu plochy doteku. Odpor je tedy úměrný obvodu, a ne obsahu té plochy kontaktu. To je dobrý obrázek, ne? Hodně malých papil znamená větší obvod, a tím i větší odpor.

Jakmile dojde ke kontaktu, kořist je vtáhnuta neskutečnou rychlostí. Sice je naprosto v p*deli, ale má na své straně setrvačnost, která vzdoruje náhlému zrychlení. Papily se natáhnou a část té síly vstřebají, ještě než selže přilnavost, a navíc mají plán B. Speciální vodnatý hlen, který s vyšším napětím tuhne, kořist díky prudkému zatáhnutí udrží. A kvůli tomu všemu se málokdy kořist vykroutí.

Tenhle cvrček už si říká, že má den na hovno. Bude hůř. Počkejte si… Já to říkal. Stejně jako se had naplno pustil do čichání jazykem, jeden leguánovitý zdokonalil chytání kořisti jazykem. Chameleon má jazyk, který funguje jako něco mezi prakem a vystřelením semínka melounu stiskem ukazováčku a palce. Než jazyk vystřelí, několik svalů napne kolagenová vlákna, což ukládá potenciální energii stejně jako natažení gumičky.

Ta je potom uvolněna v jazykové explozi. Chameleoni dokáží vycítit vzdálenost od kořisti tak přesně, že se těsně před dotykem na špičce jazyka vytvoří důlek. Sice mají papily a hlen stejně jako ostatní leguánovití, ale zároveň používají jazykovou rukavici, kterou kořist obalí. To je potřeba, protože cestou zpátky to celé trochu schlípne. Jako když příliš vysunete svinovací metr. Nebo si dáte půl viagry.

Pokud vás chce někdo ohromit tím, že udělá jazykem uzel na stopce třešně, zeptejte se: „Hustý, co ještě ten jazyk umí?“ Ne, to je dvojsmyslný, co? „Hustý, jak rychle tím umíš kmitat?“ Ne, to taky ne… Co takhle: „Dej vědět, až bude pokrytý hlenem.“ To by šlo. „Já jim říkala, že to je na chuť, ale oni tím chtěli čichat. Já vím, je to šílené. A to jsem zapomněla na gekona. Ten mi řekl, že si chce olizovat vlastní bulvy.

Zeptala jsem se proč a prý už nechce oční víčka. Víte, jak dlouho mi zabrala? Někdy ani nevím, proč si dávám tu práci. Prej olizovat bulvy… Ať si radši vylíže ***.“ Aspoň, že naše jazyky jsou normální, ne jako tyhle. Překlad: jesterka www.videacesky.cz