Bojovní kolibříciPravdivá fakta

Toto je kolibřík. Kolibříci jsou maličkatí ptáci. Tak maličkatí, že si s nimi lidé pletou i můry. A znáte sojky, ty si z nich utahují. „Kde máš kukel?“ „Jmenuje se to kukla a já nejsem můra.“ Ale jak začnete opravovat tyrana, je z vás šprtopták. A oni pak: „Šprtoptáku, budeš strkat ten svůj nehtojazyk kytkám do díry?“ Ale musíme jim uznat, že maj pravdu.

Kolibříci maj divný jazyky. K tomu se ještě vrátíme. Ale nevzbudíte se jednoho rána s přáním pořádně vylízat kytku. A nikdo nemá na seznamu úkolů šňupat zbytky kokainu z koberce, je to jen smutný výsledek velmi těžké závislosti. V květinách je nektar, ve kterém je cukr, a kolibříci jsou na něm zahnislí… Pardon, závislí. Jerry, pozor na ty překlepy! Ale tahle závislost na cukru neznamená, že by po domě schovávali trochu čokolády.

Však to známe. Ale kolibříci vypijí denně víc než dvojnásobek své váhy, a to za pomoci jazyka. Není to jen tak ledajaký jazyk. Zadní část je masitá jako u nás, ale je v něm také kost. Dlouhá přední část je ale z keratinu jako třeba nehty. Navíc roste ten nehtojazyk do zvláštního tvaru. Zblízka vypadá průřez jazykem jako dva peroucí se pulci. Ještě blíž to připomíná hlen rozmáznutý na okně auta. Ještě blíž zase nóbl prkýnko na sýry, co jste dostali a nepoužíváte, protože se sýr zasekne ve škvírách.

Je to kravina. Ale s ještě větším zvětšením to vypadá jako vzor na školním sešitě, ten vzor, který obsahuje flek, který vypadá jako průřez zobáku kolibříka. Jak vidíte, má tvar dvou ne úplně smotaných jablečných trubiček. Řekli byste, že to jsou brčka. Chyba. Jako by příroda něco dělala jednoduše. I když ty trubičky uzavřete, na konci je zbytek jazyka, žádné sání.

Místo toho zjistila Dr. Margaret Rubega a její tým, že jsou to ohebná čerpadla. Když kolibřík vyplázne jazyk, zmáčkne ho zobákem. Tenká vrstva molekul vody ho drží stlačený, i když se chce uvolnit. Při kontaktu s nektarem se to celé uvolní a vtáhne nektar dovnitř. Naplněný jazyk vtáhne a nektar z něj vymáčkne při dalším vyplazení. A děje se to hodně rychle, 15 líznutí za sekundu. Zvládnou přes tisíc takových drinků denně, to je hodně tření.

A tak ten nehtojazyk pořád roste, jak se špička opotřebovává. Ale ti malí borci využijí všechno, a tak se i opotřebování stalo inženýrským zázrakem. Sledujte, jak vypadá špička toho jazyka. Taková párty. Špička jazyka kolibříka je pořádně roztřepená. Obě ruličky se oddělují a třepí se jako listy tropické rostliny. Výsledná struktura připomíná pírka, kterými by se mohly lechtat víly.

Když se rozdvojená špička namočí do nektaru, konce se roztáhnou jako objímající stonožka. Tento mop na nektar zvětšuje povrch špičky jazyka, aby se lépe dostala do hůř přístupných míst nádobíčka květiny. Když jazyk z nektaru vytáhne, celé se to zase zavře a polapí další cukrovou omáčku, která se do trubiček už nevešla. Když řekne kolibřík jen špičku jazyka, můžete být ve vteřině suchý. To je můra, Jerry.

A tak si poletují, divným jazykem nasávaj šťávu a jsou fakt sjetý. Znáte to, jako když se učíte na test se dvěma litry Coly, nervózní a pořád na záchodě. Tyhle malý feťácký kuličky peří jedou pořád na 150 %. Když jsou nadopovaný a hledaj další dávku, stíhají jejich křidélka 30–40 mávnutí za sekundu. A srdce? Zapomeňte. Ale až to řeknu. Je jako speedcore hudba na EDM koncertu.

Mezi 500 a 1000 údery za minutu. Teď to zapomeňte. A jsou žhavý. To vidíte na batikovaném záběru. Blbý hippie vědci. 104 °F, což je zhruba najděte si to sami °C. Blbej metrickej systém. Kazí romantiku měření. Chci své jednotky založené na královské jednotce. Jako tři prdele. Vydaj za jednu královskou. Ti nabuzení kolibříci jsou zajatí v šíleném kompromisu.

Jestli chcete 1000 drinků, musíte být rychlý ve všem. Takže jste menší. A nemůžete si dělat tukové zásoby. Zpomalují. Takže neustále měníte snědený cukr na energii, abyste mohli jíst víc cukru. Kdo zastaví, umře hlady. Je to bludný kruháč. Jenom kruh, Jerry, není to zkratka. S ohledem na to všechno jim nezazlívejte, že jsou někdy trochu nepřátelští. A tím trochu myslím jako všichni zloduši v asijských filmech. Umí být pořádně zákeřný bastardi.

Jako smíšená bojová umění, ale na hrazdě a s mečem. Prostě film s Jet Liem. Kolibříci často agresivně brání své území. Mají skvělou prostorovou paměť a teritoriem může být dlouhá řada květin, které každý den navštěvují, jako když lovci kontrolují pasti. Ale takové pěkné krmítko je svatý grál. Jerry, s tou větou by měli křesťané problém. Váš zadní dvorek je v podstatě letní zápasnický ring. Ptáčci se tam mlátí zobákama.

Některé druhy zašly dále a samečci mají ozbrojené zobáky včetně dýky připomínajících zoubků na vnějších stranách čelisti. Navíc se zahnutou špičkou. Na nich se víly nesnaží létat, jsou moc nebezpeční. Když najdou mrtvého, udělají z toho pily, kterými ořezávají větvičky na párátka. Tak to funguje, tak si víly obstarávají obživu, jestli nevěříte, vyserte se do hrnku. S těmi kratšími ozbrojenými zobáky se asi hůř jí, ale zase mohou bránit květiny, které mají nejradši.

Ostatní, kteří nechtějí řešit to šílenství, raději vyklidí pole. Asi chápete, že po dlouhém dni sjíždění se a dostávání na zadek byste si připadali vojetý a opuštěný, ještě mokrý. Co to je, Jerry? Zní to sprostě. O co že jde? Jerry, to se neříká! Aha, mluvíš o koních. Ale to je zvrácený.

Když je kvůli chladu a tmě příliš náročné udržet tempo, upadne kolibřík do tzv. hibernace. Je to jejich verze předávkování cukrem, je to šílené. Trochu jako vytažení ze zásuvky a pak zase zapojení. Jejich tělesná teplota klesne až o 20 °C a přizpůsobí se teplotě vzduchu. Tep klesne z více než 1000 úderů za minutu na méně než 100. Díky tomu potřebuje kolibřík jen zlomek energie vydané přes den, a neumře tak hlady.

V tomto stavu je kolibřík offline a nemůže reagovat na stimuly. Dvě šlachy v jeho nohách jej upevní na místě, aby se udržel, i když ho v noci shodí zlobivé mladé víly. Když je na čase vstát, trvá někdy i 20 minut přivést teplotu do normálu. A jako první si samozřejmě najdou nějakou šťávu. Když přijde jaro, začnou být kolibříci nadržení a připraví se na jarní prázdniny naopak.

Studenti létají na jih, aby srkali drinky s kytkama a nechali se ojet třeba v Cabo San Lucas, zato kolibříci opouští třeba Cabo San Lucas a letí na sever, aby srkali kytky s drinkama a nechali se ojet třeba v Toledu. Nedělám si prču z Toleda, to přenechám kolibříkům. Ale nejprve musí na cestu ztloustnout. Téměř zdvojnásobí svou váhu, aby měli energii na náročnou cestu, někteří při ní přeletí i Mexický záliv.

Kolibříci jedí hmyz, aby si do jídelníčku doplnili důležité aminokyseliny a tuky. Ale vypadá to, jako byste chytali mouchu pinzetou. Spodní část zobáku je pružná, a když ho otevřou, ohne se a rozšíří, aby poté zobák sklapl. Nestydí se ani krást z pavoučích sítí, i když se pavouk dívá. Je to 2. nejhorší věc, co jim provádí. Po dlouhém přeletu jsou připraveni si tak říkajíc vrznout. Je to jako balkónová scéna v Romeovi a Julii, ale taková agresivní z muzikálu.

Samečci se celkem předvádí. Tancují ve vzduchu a nafukují své límečky, takové zabudované šály. Ale pro ohromování samiček mají samečci ještě jeden trik v… Uvidíte. Samička se dole posadí a sameček vyletí vysoko k nebi. Když je spokojený s nabranou výškou, vrací se obloukem zpátky, přitom mává křídly, aby nabral rychlost, ta při střemhlavém letu dosáhne i 80 km/h. Na konci toho oblouku, přímo nad samičkou, nadme límeček a vydá zvuk.

To byla kalypta, ale každý druh vydává vlastní zvuk. Kolibřík černobradý zní takto: Rezavolesklý zase takhle: A pak je tu calliopin, nejmenší pták v severní Americe. Ten na konci udělá takový přemet. Poslechněme si ho. Pojďme to ve jménu vědy zpomalit. Ještě trochu. Pro vědu. Tyto zvuky nevydávají ústy, nýbrž zadkem.

Tak trochu. Možná jste si všimli, že dole sameček rozprostře ocasní pírka. Dr. Chris Clark a jeho tým umístili ta pera do aerodynamického tunelu. Kdybyste měli aerodynamický tunel, dali byste tam kde co. Dítě ne. Ani majolku. Ale pera ze zadku ptáka určitě. Zjistili, že ocasní pera jsou uzpůsobena tak, aby vydala zvuk, když jimi proudí vzduch.

Různá pírka v různých pozicích vydávají různé zvuky. Někdy se pírka také ovlivňují. Jedna z funkcí střemhlavého letu je nabrat rychlost, aby mohli použít pera na zadku jako hudební nástroj. Představte si, že byste na rande vylezli na vysoký kopec, potom se co nejrychleji rozběhli, u partnerky roztáhli půlky a: Tak to vedou kolibříci. Pokud má samička chuť, otřou o sebe své kloaky.

Nevím, jak ta pozice funguje, spousta peří v cestě, ale je tam tření. Pak sameček vypadne a samička musí zbytek obstarat sama. A je v tom dobrá. Postaví malinké hnízdo z měkkých věcí jako mechu a chmýří pampelišek. Pro slepení materiálu použije ukradené pavučiny. Já to říkal. Jako správné tepláky je hnízdo uzpůsobené k roztahování, když se vajíčka vylíhnou a miminka rostou. V té době musí máma ochraňovat hnízdo a zároveň shánět jídlo.

To, které sní, i to, které vyzvrací ptáčatům do zobáčků. Aby své děti zahřála, nehibernuje, její tělo běží ve dne v noci. To vše, a pak jednoho dne vyrostou, připraveni vyrazit do… Co to bylo? Jerry, já se tu snažím o závěr a ty tam dáš psychedelický ptáče, co zrovna sere. To to fakt zkazilo. Chtěl jsem říct, abyste nebrali drogy. Aspoň ne moc.

Všeho s mírou. Teda kromě míry. Té se držte pořád. Pokud se vzbudíte s jazykem ve tvaru dýmky na crack, je to dobrý znamení. Teda špatný. Dobrý znamení, že je něco špatně. Kolibřík je opylovač, když strčí zobák do díry kytky, má pak obličej celej od semena… Jerry, to nemůžu číst.

Nezajímá mě, že tak kytky otěhotněj, je to oplzlý. Jerry, to je můra. Překlad: jesterka www.videacesky.cz