Díly #1-2

Vítejte u Apokalypsy. Než vytvořím Apokalypsu,
musím najít správného adepta. Někoho, kdo vede sebestředný život a neváží si života, přátel, rodiny
ani materiálního pohodlí. Doufám, že se z této zkušenosti,
kterou pro něj připravím, poučí. Tím, že mu všechno seberu, si snad uvědomí hodnotu toho, co má. 25.

května 2012:
14 týdnů do Apokalypsy Loni na jaře
jsem dal na Twitter informaci, že sháním dobrovolníky pro účast
na blíže nespecifikovaném pořadu. Přihlásilo se jich přes 8 000. Sto z nich jsme podrobili
důkladným testům a pohovorům, které měly odhalit jejich povahové rysy. V tomto výběrovém řízení
jsem si vybral jednoho kandidáta, který se zdál být ideální. 21letý Steven z Buckinghamshiru.

Vybral jsem si ho, protože jeho povaha
přesně odpovídá potřebám projektu. Jsem líný, více méně nezodpovědný. I když se snažím,
vždycky ve všem selžu. Nikdy jsem nezatnul zuby
a nedělal, co chci. Stevena posoudil i psychiatr a shledal,
že je pro projekt dostatečně odolný. Steven musí být také hypnabilní. Ve dvou klíčových momentech projektu
ho totiž budu muset uspat, abych ho mohl přemístit.

Jeho hypnabilita
má i bezpečnostní význam. Můžu ho pomocí hypnózy uspat, kdykoliv já nebo tým
našich psychiatrů shledá, že reaguje příliš nepříznivě. Dojde-li k tomu,
uvidíte to v našem pořadu. Aby to fungovalo, je nezbytné,
aby Steven neměl tušení, že byl vybrán. Řekli jsme mu tedy,
že v konkurzu neuspěl. Uplynulo několik týdnů
a je načase dát věci do pohybu.

Chci sledovat Stevenův každodenní
život, abych pochopil, jaký je. S pomocí jeho rodiny instalujeme
v jeho domě a okolí 19 skrytých kamer. Nesmí mít žádné podezření,
že ho natáčíme. 13. července: 7 týdnů do Apokalypsy Steven má zaměstnání bez budoucnosti,
žije s rodiči, starším bratrem a sestrou. Po několikadenním sledování
se opravdu zdá, že vede monotónní život, ale nemá motivaci to změnit. Chci vědět, jak je jeho přátelům
a rodině v jeho společnosti.

Steven bere všechno jako samozřejmost.
Svůj život, přátele… Vaří mu večeře,
uklízí po něm, pere mu prádlo. Ovoce, pane? Dáš si ovoce? Je hrozná dřina z něj něco dostat. Měl by se konečně pochlapit,
měl by dospět. Někdy se chová jako vzteklý puberťák. Rodiče se dívají na televizi
a on si přijde a přepne jim to.

Jsou velmi chápaví,
vždycky se starali o jeho blaho. Nechápu, proč je tak nevděčný. Každý zápas je přece stejný.
Všechny jsou stejné. - Oni se chtěli brát.
- Můžu se dívat? Je to znepokojující.
Chtěla bych, aby se změnil. Chtěla bych, aby si mě vážil. Aby mě měl rád.
Někdy mám pocit, že mě nemá rád. Většinu večerů tráví Steven
mimo domov v místním baru.

Říkáme mu dvoupinťák. Když se napije, neovládá se. - Je to fakt hrůza.
- Jo, to je. Je pak jak osina v zadku. Abychom Stevena viděli v plné parádě,
jeden jeho kamarád nám ho natočil. Střídáme se, kdo ho bude hlídat. Ty máš začátek.
Já od devíti do půlnoci. Mezi půlnocí a jednou je to nejhorší.

- Oceňuje, že ve vás má oporu?
- Doufám, že jo. Ne, že by to někdy řekl. Většinu zaměstnání Stevenovi sehnala
matka a nikde nevydržel dlouho. Pracoval u výrobce trezorů. - Taky pracoval jako…
- Dělal to… Říkal tomu plnič marmelády.
Plnil koblihy. - Školil se jako čistič trub.
- Zatím vyčistil jednu troubu. Není dost vytrvalý, aby to někam dotáhl.

Po čtyřech týdnech sledování Stevena
a zpovídání jeho nejbližších, jsem došel k závěru, že je sobecký,
nezodpovědný a bez zájmů. Ze všeho nejvíc se musí naučit
soucítit se svými blízkými. - Ahoj. Jak se vede?
- Dobře. Zatímco je v práci, zkusím zjistit,
jak mu nejlépe pomoci. Musím si prohlédnout jeho pokoj. Tady žije někdo, kdo ve svém životě nemá pořádek,
nemá nad ním kontrolu.

Tohle je pokoj teenagera. Steven je dvacátník,
ale stále je nejmladší dítě. Vyrůstal a byl vychováván
jako nejmladší a ještě se nenaučil… být dospělý.
Ještě si nenašel vlastní vzor. Tohle jsem našel v jeho knihovně.
Jak se stát mágem. Tím si mě získal. O kouzla se začnete zajímat, když chcete zaujmout,
sami o sobě si nepřipadáte zajímaví.

Vím to, protože jsem tím taky prošel. Pro Stevena je příznačná
všeobecná malátnost. Takoví lidé mají pocit
něčeho jako oprávnění. Když bereme věci jako samozřejmost,
přestaneme toužit po tom, co už máme. A o tom to celé je. Překlad: Veru
www.videacesky.cz

Vítejte u Apokalypsy. Pokusím se, aby Steven, který si stejně
jako mnoho dalších neváží života, uvěřil, že nastal konec světa. Chci mu dát příležitost,
aby se radikálně změnil k lepšímu a aby si uvědomil hodnotu toho, co má. Abych to mohl udělat, musím ovládnout
jeho přístup ke zprávám a informacím. FÁZE 1: KONTROLA INFORMACÍ 24.

července 2012:
6 týdnů do Apokalypsy Nejdřív se mu nabourám do telefonu, abych mohl na stránky, které používá,
dávat falešné zprávy. Pomohl nám jeho bratr Barry. V noci se vloupal do jeho pokoje
a telefon ukradl. - Jak to šlo?
- Mám ho. Jo, celkem to šlo. Ale byl to nervák vkradnout se
někomu v noci do pokoje. Šlo to hladce?


Ničeho si nevšiml? Každý jeho výdech a pohyb
mě hrozně znervózňoval. - A co bylo ráno?
- Ráno byl dost zmatený. - Kdes ho naposledy viděl?
- Nevím. Včera tu byl.
Musí být někde v domě. Bál jsem se, že bude naštvaný, že ho nemůže najít,
že ho bude všude hledat. Ale snažil jsem se ho uklidnit,
že ho neztratil, že musí být v domě. To je dobře.


Mohl by ho totiž nechat zablokovat. Nebo se vrátí domů
a bude ho znovu hledat. A my potřebujeme čas,
abychom telefon upravili. Máme u jeho práce někoho,
kdo nám dá vědět, kdyby odešel dřív. Telefon teď vezmu
k našemu hackerovi Benovi, aby ho upravil, jak potřebujeme.
Zatím díky. - Není zač.
- Tak zatím. Ben je počítačový génius. Testuje zabezpečení
komunikačních technologií velkých firem.

Souhlasil, že mi pomůže
nabourat se do Stevenova telefonu. Ben mi nedovolil sledovat ho při práci,
tak jsem ho nechal o samotě. O 2 HODINY POZDĚJI Ahoj Bene.
Jak to šlo? - Celkem dobře.
- Už máš hotovo? V podstatě.
Dodělávám drobnosti. Ukážu ti, co všechno
s tím telefonem dokážeme. Vem si ho a zapni ho.

- Dobře.
- A je to. - Takže vidíš obrazovku jeho telefonu.
- Přesně tak. V reálném čase. - Takže můžeme sledovat,
co dělá s telefonem. - Ano. - Jak jsi to udělal? - Dalo by se
tomu říkat "člověk uprostřed". Co to znamená? Místo toho,
aby jeho data putovala přímo z A do B, budeme uprostřed my, takže všechno,
co na telefonu udělá, půjde přes nás. Takže všechna data uvidíme
a můžeme je ovlivňovat.

To je nádhera. Můžu teď vytvářet
vlastní vymyšlené zprávy a zobrazovat je na stránkách,
které Steven používá. - Tohle jsou pravé zprávy a tohle
je naše testovací zpráva. - Ano. Tohle je první krok. Můžeme tu zprávu
nahrazovat vlastním obsahem. - Je mezi ostatními zprávami.
- Jako by tam patřila. To je úžasné.
Takže teď můžeme… postupně jeho život plnit
vlastními zprávami.

Pro jistotu jsme se nabourali
i do Stevenova počítače. Zprávy mohu posílat
i do telefonů jeho rodiny. Je čas, aby Steven
svůj telefon zase našel. Překlad: Veru
www.videacesky.cz