Drak z mých snů

Překlad: DJ Obelix
www.videacesky.cz Drak z mých snů Hledám svou fontánu mládí.
Zanedlouho oslavím 30. narozeniny a shodou náhod jsem již natočil
přes 300 filmů. Tedy aspoň od doby, co je počítám.
Většinu dnes tvoří herní recenze, recenze filmů a další internetová videa,
která vydávám týden co týden. Nemám spočítaná všechna videa,
co jsem kdy natočil, takže číslo nebude nikdy přesné.


Ale myslím, že o čísla tolik nejde. Věk je taky jen číslo. Jako dítě jsem se těšil, až popadnu
kameru a vezmu ji do lesa, kde natočím nějaký šílený film. V hlavě mi létalo tolik nápadů
a chtěl jsem točit jeden film za druhým. Teď už se víc soustředím na svůj
největší sen - natočit celovečerní snímek. Občas se sám sebe ptám:
"Proč to vlastně dělám?" Možná proto, že mě sleduje tolik lidí. Ale i před nástupem internetu
jsem byl takový.

Na střední se mě lidi ptali, proč točím
filmy. A já jim neuměl odpovědět. Ale myslím, že jiskra, která zažehla
mou posedlost, byla noční můra z útlého dětství.
Je to po pravdě má nejstarší vzpomínka. Byl jsem na dětském hřišti s mamkou,
která mě vozila v kočárku. V tom ale zmizela a já zůstal sám. Čekal jsem na ni, když se zničehonic
objevil drak a chtěl mě sežrat. Vzbudil jsem se s brekem,
ale mamka přišla a vysvětlila mi, že jsem měl jen ošklivý sen.

To bylo mé první setkání
se silou představivosti, která se následně stala
mým nejcennějším pomocníkem. Nevzpomínám si na všechny detaily,
ale vím, že se mi ten sen vracel. Občas jsem byl uprostřed rybníku
nebo v bazénku, kde na mě drak chrlil vodu. Říkal jsem si, že za tím něco musí být.
Když jsem jel za mamkou na Den matek, zeptal jsem se jí na to. Když jsme si tě odváželi z porodnice,
tvůj táta nás vzal do parku. To bylo první místo, kde jsi kdy byl.

Byl tam velký drak, který stříkal vodu.
Vodní atrakce pro děti. - Jak často jsme tam chodívali?
- Bože, snad každý den. Nebo aspoň obden. Ale ve skutečnosti jsem se tam
nebál chodit, nebo jo? Ne, miloval jsi to tam.
Chtěl jsi jít za drakem. Nevím, kde se vzal ten tvůj strach.
Byl jsi jím jako posedlý. Na toho draka jsi nikdy nezapomněl. A teď tam jedu. Chci najít to hřiště.
Mou vlastní fontánu mládí. Na sledování starých animáků
a hraní her je cosi sentimentálního, ale ještě nikdy mě nic
takhle nevtáhlo do minulosti.

A už to ani nic nepřekoná. Jako bych se vracel na místo svého původu,
které náhodou leží poblíž nemocnice, kde jsem se narodil.
Chci se naposledy setkat se svým drakem. Drak je něco, co mě v různých podobách
provázelo celý život. Ve spoustě mých oblíbených pořadů
a filmů vystupoval drak, Godzilla byla v podstatě drak
a ani nespočítám, v kolika hrách jsem draku čelil.

Drak byl vždy velkým a děsivým zlem,
které jste museli porazit. Jen strachem se učíme odvaze
a vyvíjíme se. V dětství jsem se bál nočních můr natolik,
že jsem spával s rozsvíceným světlem. Dokonce se mi zdálo, že na mě oknem
civí strašidelnej E.T. Ale něco nás ke strachu
už od narození přitahuje. Takže když jsem se chtěl bát,
zhasl jsem světla a sledoval, jak se z mého pokoje stává
rejdiště hrůzostrašných příšer a bubáků. Proč bych jinak pořád prosil mámu,
aby mě vzala na hřiště za drakem?

Jsme přitahováni věcmi,
které nás děsí. V mládí jsem začal koukat na horory.
Začal jsem u klasik žánru a postupně se prokousával dál.
To by mělo mé noční můry ještě zhoršit, ale kupodivu to mělo opačný efekt. Díky nim jsem si uvědomil,
že jsou to jen výplody fantazie. Začal jsem si nahrávat na audiokazety
vlastní příběhy o příšerách, hrdinských výpravách
a epických bitvách. Pak jsem začal vytvářet alba.


Příběhy s fotkami a obrázky, na kterých jsme s kamarády
bojovali s draky. A pak přišla videokamera.
Ten úžasný vynález, který spojil zvuk s obrazem.
Tak se zrodilo mé umění. Poté jsem si na čas vyzkoušel i jiné
formy umění jako animaci a kreslení komiksů. Nakonec jsem se ale vrátil ke kameře
a začal chodit na filmařské kurzy. Zhlédnul jsem spoustu filmů
a přečetl spoustu knih. Film se stal mou životní vášní. Neměl jsem počítač na úpravu videa
ani moc herců.

Nebyla to hračka. Ale musel jsem si vystačit. Po mnoha letech na vejšce,
různých pracovních místech v oboru a rocích strávených tvorbou webových
projektů se vracím zpět ke zdroji. K tomuto dětskému hřišti. Za vše vděčím
drakovi a teď nastal čas na naše shledání. To musel být osud. Zrovna dnes,
po téměř 30 letech, se park přestavuje. Kdybych přišel o den později,
možná jen o pár hodin, bylo by pozdě. Přesně takhle si ho z dětství pamatuju
a tohle je naposledy, co ho tak uvidím. Je na čase říci sbohem minulosti a jít dopředu
vstříc mým vysněným filmům.

Protože sny to vše začalo.