Draw my life: Platón

Tady je mé draw my life. Vím, trochu pozdě,
ale sem k nám se informace šíří pomalu. Chci popsat svůj život. Jmenuji se Aristoklés, po dědečkovi.
Ano, je to tak. Ale vy mě znáte jako Platóna. Říkal mi tak tělocvikář
díky mým ramenům. Protože Platon
znamená "široký".

Vyrostl jsem v Aténách. Ne, takhle to nevypadalo. To je lepší, díky. Měl jsem rád sport. Hodně jsem zápasil. Ne, to není ono... zápasil jsem. Tak. Takže, dělal jsem zápas. Dokonce jsem vyhrál
medaili na olympiádě.

Jo, tenkrát už existovala. Pak jsem chtěl být dobrý občan a šel jsem do politiky,
ale zdrhl jsem, protože ti nahoře
to přeháněli. Znechutilo mě to. Mimoto jsem psal poezii. Hrdinskou poezii. Ale ve srovnání s Homérem
jsem byl naprostá nula.

To je autor eposu Ilias a Odyssea. Tak jsem vše spálil. Pak jsem se dal na tragédie. Napsal jsem hru
a chtěl ji uvést, ale potkal jsem ho. Bylo mi 20. A on mi změnil život. Jmenoval se Sokratés.

Byl vysoký, silný a strašně ošklivý! Bylo mu 68,
ale uměl tak dobře mluvit! Vždy mluvil tak přesně. Byl velmi chytrý,
úplně mě okouzlil. A od té chvíle
jsem se vzdal psaní tragédií a ponořil se
do filozofie. Sokratés byl bývalým Hoplítem,
to byli těžkooděnci. Byl tak silný!

Často mě zezadu... ne! Ne! Ne, ne, ne, ne, ne! Často mě odzadu dopředu
učil své proslovy. To jsem měl na mysli. Často mě učil své proslovy, abych se učil ptát. Byl jsem jeho žákem. Zaznamenával jsem vše, co řekl.

Vrátil jsem se ke své
dřívější zálibě v psaní tragédií. Teď měly jako hlavní postavu Sokrata. Bylo to fajn.
Ale bohužel to trvalo jen 8 let. Sokratés byl souzen
a odsoudili ho k vypití jedu. U jeho úmrtí bylo přítomno
mnoho jeho žáků, ale já tam nebyl. Skrze jednu svou postavu jsem řekl,
že jsem byl ten den nemocný. Což je fakt blbá výmluva. Chybí mi.

Tehdy jsem s přáteli utekl do Megare,
kde jsem mohl lehce zmizet. Pak jsem byl v Itálii, v Libyi
a nakonec v Egyptě. Viděl jsem spoustu lidí a krajů. A hlavně jsem v té době hodně psal. 12 let jsem strávil
cestováním po Středomoří. Miluju cestování. Po návratu do Atén
jsem se vydal do Itálie. Sicílie famílie.

Říká se to tak, ne? Tam jsem potkal Diona,
mého nového přítele. Byl švagrem tyrana, který tam vládl. Cesta skončila špatně. Prodali mě do otroctví. To byla zatraceně
ošemetná situace, to vám povím. Už bylo i líp. Naštěstí mě tehdy poznal
můj přítel Anniceris a osvobodil mě.

To bylo štěstí! Koupil mě za 20 min. Neumím převést miny na eura, ale tehdy za to
šla koupit zahrada. Znovu jsem žil v Aténách. Chtěl jsem předávat
vědomosti, a tak jsem založil Akademii. Bylo mi 40. V Akademii byla spousta lidí,
například Pamfil, mistr Epikůrův.

Či můj přítel Xenokratés
a můj synovec Speusippos. Ujalo se to dobře, bylo tam hodně lidí. Byly tam dokonce i ženy! I Aristoteles tam byl. Můj vztah k němu byl vlažný. Byl samozřejmě chytrý,
ale zároveň tak povrchní. Zabýval se svým oblečením, botami... A stříhal si sám vlasy, nechápu proč.

Někdy jsem mu říkal hříbě. Hříbě totiž matku
kope, když pije mléko. Aristoteles byl úplně stejně nevděčný. Dnes by mi neprošlo
někoho nazývat hříbětem. Když mi bylo 80,
byl jsem na procházce, když mě Aristoteles
s kumpány obklíčil. Začal mi pokládat spoustu otázek
a vysmíval se mi. Potom jsem se procházel
jen ve své zahradě.

Už chápete, proč jsem
mu říkal hříbě? A toho roku jedné noci jsem šel spát
a už jsem se nikdy neprobudil. Seshora jsem viděl,
jak se filozofie proměňovala v čase. Jsem hrdý, že byla
studentům přístupná. Teď si kdokoli smí
založit akademii! Třeba točením videí. Jeden z nich
má cool videa! Já bych určitě dal odběr.

Má kamaráda, co pěkně kreslí. Hele, není to divný?
Tohle by asi Platón neřekl. Chci ti jen poděkovat
a pozvat lidi na tvůj kanál. Aha, to je hezký. Nemáš zač. Jmenuje se Thomas Finas.
Má krásné animace na svých kanálech, Pipolatta a Tom&Ludo. Vše je v popisku.

Dokud bude zájem o podobná videa,
filozofie nikdy nezanikne. Děkujeme! Ženy jsem nezmínil ne
proto, že bych zapomněl, ale protože jsem
byl starý mládenec. Pokud se vám video líbilo,
neváhejte sdílet! Pac a pusu.