Amerika vrací úder – Tokio v plamenech!

On utekl? Dolů z útesu na podomácku vyrobeném laně? Ty jo, to je dost dobré. A naskočil na vlak směrem ke švýcarským hranicím? No teda. Cože? Kolik mu je let? Šedesát tři? To je fakt paráda! Jo, dobře. Jo, jo, uvidíme se. 18. dubna 1942. Je to sídlo císaře, velitelství armády, námořnictva a vlády. Ale co je Tokio tento týden ještě? Je bombardováno. Jsem Indy Neidell, tohle je 2. světová válka. Minulý týden japonská operace C v Indickém oceánu, zahrnující flotilu Kido Butai, končí po obrovském úspěchu a potopení vojenských i obchodních lodí. Na Filipínách se konečně Bataan vzdává Japoncům a začíná Bataanský pochod smrti. A Adolf Hitler vydává plány na letní ofenzívu proti Sovětskému svazu. Byl to tedy přelomový týden. A po velkých ztrátách flotily, včetně letadlové lodi a dvou křižníků, má britský premiér Winston Churchill pocit, že nejen Barma, ale i Indie je ve velkém nebezpečí. Chce, aby americká flotila vyslala lodě, které připojí k britské východní flotile, a zabrání opakování operace. Velitel americké flotily Ernest King toto odmítá a prezident Roosevelt prohlašuje, že vyšle pouze několik bombardérů, aby posílil indickou obranu. Má ještě něco malého, opravdu ne moc velkého, schovaného v rukávu. Pamatujete si Jima Doolittla? Teď je to podplukovník James Doolittle, ale pamatujete si ho, že? Byl to zkušební pilot, letecký inženýr ve 20. letech? Magisterský titul z MIT v oboru letectví? Doktorát z leteckého inženýrství? Vyhrál Schneiderův pohár, McKayovu trofej. Pamatujete si jej! No tak. První pilot, který kdy provedl vnější přemet? Super slavný! První pilot, který vzlétl, letěl a přistál pouze s použitím přístrojů bez výhledu z kokpitu? V roce 1932 pro pozemní letadla stanovil světový rychlostní rekord. Bum, ten chlap! No, tak ten je zase ve zprávách. Tak nějak. Myslím tím, že tento týden udělá něco docela skvělého, ale psát se o tom bude až za pár týdnů, takže vlastně ve zprávách není. Tady je příběh. Už od Pearl Harboru naléhá Roosevelt na své válečné plánovače, aby našli způsob, jak bombardovat Tokio. Zaskočit je stejně jako Američany. Mohli by z Číny vyslat letadla na jednosměrnou sebevražednou misi. Dobrovolníků by se na to našlo spoustu, ale to by nebylo zrovna převratné PR. Před 3 měsíci dostal štáb admirála Kingse nápad vyslat pozemní bombardéry takové, které by byly příliš velké na to, aby přistály na letadlové lodi, ale které by možná mohly vzlétnout z letadlové lodi, jež se dostala do dosahu japonského pobřeží. Vybombardovat Tokio a poté letět dál a přistát v Číně. Henrymu Arnoldovi, veliteli armádního letectva, se zamlouvá myšlenka, která vyžaduje modifikované dvoumotorové bombardéry B25. Takže jakmile se všem tento nápad zalíbí, posádky stráví měsíc nácvikem krátkých vzletů z letadlové lodi na drahách s maketami letových palub. A mužem, který má misi na starosti, není nikdo jiný než James Doolittle. Letadlová loď Hornet uvedená do služby před necelými šesti měsíci odplula začátkem března do Pacifiku. Než to udělala, posádka byla jednoho dne ohromena, když se tam jela podívat s několika bombardéry B-25 na palubě a ty skutečně vzlétly z pilotní paluby! Hornet 20. března dorazil do Alamedy v Kalifornii a naložil na letovou palubu 16 bombardérů B-25. 2. dubna vyrazila s letadly přivázanými k palubě a vybavenými palivovými nádržemi navíc. Nyní se Hornet připojuje k letadlové lodi Enterprise a její skupině severně od Midway, a tvoří pracovní skupinu Mike. Musí do plánu přidat další den, protože zapomněli na datovou čáru, ale sedmnáctého zbývá jen den do zahájení bombardovacího náletu na Tokio. Enterprise má vyslat bojové letecké hlídky jako krytí pro Hornet, který se pokusí přiblížit k Japonsku na vzdálenost 460 mil, tedy 740 km. Dnes ráno však japonský hlídkový člun objevil údernou skupinu. Křižník Nashville ho potopil, ale obávají se ztráty překvapení takže i když jsou stále daleko od místa, kde chtějí být, a letadla by byla daleko na to, aby se vůbec dostala do Číny, Doolittle a admirál Hasley z Enterprise se rozhodnou ke startu. Myslí si, že jistě, japonská obrana sice může být v pohotovosti, ale rozhodně nehledají bombardovací nálet ze vzdálenosti 700 mil – to je 1100 km. Hornet se otočí proti větru těsně před 8:00 a v rozbouřeném moři je všech 16 letadel vypuštěno ještě před 8:24 ráno. Každý z mužů má specifický cíl. A jsou instruováni, aby se v případě poškození svých letadel, slovy Doolittlea, vrhli na plný plyn na jakýkoli cíl, který dokáží najít a který by byl pro havárii dost dobrý. O dvě hodiny později prolétají nad Tokiem. V Doolittleově deníku se píše: Pokračovali nízkým letem přímo na jih směrem k východnímu centru Tokia. Zastavili se na 1200 stopách, změnili kurz na jihozápad a bombardovali úsek zápalnými granáty. Protiletadlová obrana byla aktivní, ale pouze 1 byl téměř zasažen. Klesli nad střechy domů a vyklouzli nad západem města do mlhy a kouře. Zamířili na jih a vydali se na moře. Je čas oběda, takže kvůli davům a sirénám je velký zmatek ohledně toho, co se to pro všechno na světě děje. Mnoho lidí si myslí, že je to demonstrace japonských leteckých sil. Pracovní skupina Mike monitoruje rádio Tokio, takže vědí, že se bombardéry dostaly skrz. Americký velvyslanec Joseph Grew byl od prosince internován na ambasádě a při obědě se švýcarským velvyslancem prohrál sázku o 100 dolarů, protože nevěřil, že je to skutečný útok. Pak během následujících 20 minut dorazily ostatní bombardéry. Přiletěly ze všech směrů, jelikož je od sebe oddělil silný vítr. Tři z nich dorazily nad Nagoju, Ósaku a Kóbe a všechny bombardéry shodily svůj náklad a unikly nad Čínské moře, než bylo možné zorganizovat jakékoli pronásledování. Jedno letadlo nezaútočí, má problémy s palivem a přistává ve Vladivostoku, kde je posádka internována Sověty. Ohromenými Sověty. Stejně jako při bombardování Lübecku jde o válečný zločin a Sparty o tom bude mluvit ve Válce proti lidskosti. Letadla mají každopádně směřovat na letiště pod kontrolou Čínské nacionalistické armády, kde jsou na ně připraveni, ale nedostatek paliva plán maří. Místo toho jsou posádky nuceny vyskakovat. Pomohou jim však čínští partyzáni. A kromě tří mužů, kteří zahynou při nouzových přistáních, a osmi zajatých se zbytek dostane za linie nacionalistů. Nálet ve skutečnosti nezpůsobil až tak moc škod ve srovnání s jinými nálety, které jsme viděli. 50 civilistů je zabito a 90 budov je zničeno. Ale je to, jak bylo zamýšleno, obrovské povzbuzení morálky americké veřejnosti. Doolittle sám obdrží Medaili cti a bude povýšen na brigádního generála, čímž přeskočí hodnost plukovníka. Japonci správně odhadli, že útok byl spuštěn z letadlové lodi a kombinovaná flotila se vydala na moře, aby ji pronásledovala. Velitel spojené flotily Jamamoto je naprosto zklamán tím, že jeho hrdá flotila tomu nedokázala zabránit. Úderná jednotka Mike snadno unikne a pomocí radaru a nepříznivého počasí se vyhne pronásledování. Věc však má skutečné následky. A ty přicházejí rychle. Admirál Čúiči Nagumo, který právě vedl nálet Kido Butai do Indického oceánu, nebyl přesvědčen o Jamamotově útočném plánu na střední Pacifik, o kterém jsem mluvil minulý týden, ale teď je pro a věří, že pokud nezajistí střední Pacifik, nakonec budou muset na hlídky nasadit celé námořnictvo, aby se zabránilo opakování dnešní situace. Takže za 2 dny, tedy dvacátého, je rozhodnuto, aby flotila zaútočila na Midway v prvním červnovém týdnu. Toto je třetí ze tří invazních plánů. První dva počítají s dobytím Port Moresby na Nové Guineji a vybudováním základny na Šalamounových ostrovech. Tyto tři akce mají probíhat v napjatém harmonogramu bez možnosti chyby. Existuje však obrovský důsledek, o kterém se tak často nemluví. Tokio vysílá rozkazy čínské expediční armádě, která bojuje proti Číně, aby pokud možno našla americké letce a zahájila trestné údery proti čínským provinciím Če-ťiang a Ťiang-si. To má zabránit jejich opětovnému použití k útoku na Japonsko. V příštích několika měsících tam řádí 100 000 japonských vojáků, kteří zabijí až čtvrt milionu lidí a zpustoší zemi. Toto bude také pole testování biologické války proti Číňanům letos v létě. O tom si budeme zase více povídat v sérii Válka proti lidskosti. Další důsledky shrnul John Costello: „Závažnost odvetných opatření byla varováním pro nacionalisty před opakováním spolupráce s atentátníky.“ Také to zhoršilo vztahy mezi Čchung-čchingem a Washingtonem, protože Čankajšek nebyl požádán o schválení kvůli obavám, že jeho notoricky propustné velení by plán prozradilo. V jeho telegramu náčelníkovi štábu armády USA George Marshallovi se uvádí, že Japonci obsadili východočínská letiště a v těchto oblastech masakrují každého muže, ženu a dítě. Opakuji, každého muže, ženu a dítě. Měl dojem, že Doolittleova letadla jsou posilami pro AVG, Létající tygry, kteří jsou pod jeho velením. Není zrovna nadšený, když zjistí, že pro něj už žádná taková letadla nejsou k dispozici. Dalším důsledkem je, že japonský generál Ida v Barmě zrychlí tempo a definitivně přeruší Barmskou cestu, jedinou zbývající trasu pro Číňany, jak získat Leslieho zásoby. Dnes jsou Japonci necelých 350 km od Lashia, jeho konečné stanice. Lindas si v posledních třech týdnech vede dobře a tlačí Brity do Irrawaddy a Číňany do Sittangu. Ústup byl pro vojáky dalším peklem. Hladověli, měli málo vody, teploty dosahovaly až 45 °C a silnice byly ucpané uprchlíky. Generál Harold Alexander, který je velitelem Barmy, má zastřešující plán, jak se barmský sbor Williama Slima setká s čínskými divizemi Joea Stillwella a zablokuje silnici směrem k Mandalay a ropným polím, ale těch zhruba 60 km, které urazí, se prostě nedá ubránit. Slim si uvědomí, že se musí stáhnout na sever od ropných polí, a vydává rozkazy k ničení ropných zařízení a infrastruktury. Do šestnáctého je Japonci obklíčili a odřízli jim ústup. Zoufale bojují o únik až do konce týdne, umírají na úpal a doufají v pomoc od čínské 38. divize, která se do konce týdne neobjevila. Jedna věc, kterou by si Čankajšek přál, stejně jako velká část Indie, je indická nezávislost. V únoru tam odjel a setkal se s britskými a indickými vůdci, včetně Gándhího. Nezávislost je stále palčivějším tématem a Churchill poslal Stafforda Crippse do Indie s návrhem válečného kabinetu, který sliboval poválečnou samosprávu, možná s rozdělením, aby se přizpůsobili například muslimům, ale který trvá na britské nadvládě během války. Existují protinávrhy. Londýn přijímá indického ministra obrany, ale ne to, že by se místokrál musel řídit indickou radou a zacházet s ní jako s kabinetem. Takže se věci nikam neposouvají. FDR se do toho nyní zapojuje. V knize Věž z lebek jsem četl, že jedenáctého píše Churchillovi, že všichni viní Brity z toho, že neumožňují indickou samosprávu, a to i přes ochotu Indů svěřit technickou, vojenskou a námořní obrannou kontrolu kompetentním britským orgánům, což, jak zdůrazňuje Richard Frank, zcela ignoruje fakt, že Indie si chce sama rozhodnout, zda vůbec nějaká obrana bude existovat. Zdá se, že když toto Churchill pochopí, vyvolá to dvě hodiny urážlivého projevu a on to nazývá nepřijatelným, aby národ, který sám kolonizoval severoamerický kontinent a který stále praktikuje rasovou segregaci, kritizoval ostatní za zacházení s domorodými obyvateli. Více o postavení Indie v blízké budoucnosti. Nyní pár slov o několika sovětských pozicích. Jak přichází jaro a země taje v bahno, boje se zpomalují, ale ještě nekončí. 50. armáda Ivana Boldina útočí na Němce čtrnáctého a dobývá Zajcevské výšiny poblíž Miljatina. Pavel Belov chce zaútočit s 1. gardovou kavalérií, která je po měsících stále za německými liniemi, aby se s ním spojil a udeřil na ně z obou stran, ale Georgij Žukov říká ne. Menší jednotka, se kterou útočí, se dostane na kilometr od Boldinu, ale nemohou se spojit. Michail Jefremovova 33. armáda byla také odříznuta a operuje v týlu. A zoufalým tlakem se osmnáctého snaží dosáhnout 43. armády, která je vzdálena jen kilometr. Nejenže se k nim nedostanou. Když se dostanou pod těžkou německou palbu, Jefremov, který je těžce zraněný a nechce se nechat zajmout, říká: „Kluci, tohle je pro mě konec, ale vy bojujte dál,“ a střelí se sám do hlavy, čímž ukončí svůj život. A zde je pár poznámek na závěr týdne. Čtrnáctého potopil torpédoborec USS Roper německou ponorku U-85. Jednalo se o první potopení ponorky americkou lodí ve válce. Sedmnáctého uprchl francouzský generál Henri Giraud z hradu Königstein. Operace zahrnovala spouštění se z pevnosti na útesu s pomocí 50 metrů „lana“, které si vyrobil z drobností propašovaných k němu. Do Švýcarska a do bezpečí dorazí příští týden. Více podrobností se můžete dozvědět na našem Instagramu Válka den po dni. To mě přivádí na konec tohoto týdne. Týdne, kde má operace menšího rozsahu velké důsledky pro japonské plánování, čínské civilisty a americkou morálku. Zajímalo by mě, co se asi Jamamotovi honí hlavou. Musel si myslet, že něco takového je možné. Vždyť vyslal celou flotilu letadlových lodí, aby tajně zaútočila na Havaj, tak proč by Američané nemohli udělat něco podobného? Ale celý jeho plán spočíval v tom, že útok na Pearl Harbor by měl dát Japoncům šest měsíců na zajištění jejich nového impéria, než se budou muset skutečně vypořádat s USA. To říkal všem a oni mu věřili. Ale jsou to teprve čtyři měsíce a USA právě bombardovaly Tokio. Na oplátku mohou zabít všechny Číňany na Zemi, ale to stále nemění fakt, že Japonsko je mnohem zranitelnější, než si on nebo kdokoli jiný myslel. Čína je v současnosti rozdělena mezi nacionalisty, komunisty a kolaborační režim. Pokud byste chtěli vidět, jak se jeden muž před 17 lety vážně pokusil sjednotit zemi, můžete kliknout sem a shlédnout epizodu 1 série seriálu Mezi dvěma válkami o Sunjatsenovi. Náš člen TG armády týdne je Jacob Farrimond. Tato armáda financuje veškerý náš obsah, takže pro další skvělé věci se k nám připojte na timegos.tv nebo patreon.com, nezapomeňte se přihlásit k odběru a uvidíme se příště. Překlad: PredsedaT www.videacesky.cz