Zpět na seznamDruhá světová válka0.0 (0 hodnocení)
PredsedaTPublikováno: Dnes
Načítám přehrávač...
Souboj letadlových lodí – Bitva v Korálovém moři - 9. května 1942
19:21
19 zhlédnutí
Tento týden je týden bojů hlavně na moři, týden, kdy poprvé v celé historii, dojde k souboji letadlových lodích, při kterém hlavní bojové síly protivníků nejsou ve vzájemném vizuálním kontaktu. Potvrdí Japonsko svou dominanci v Pacifiku? Bitva v Korálovém moři začíná!
Poznámky:
Ostrov Misima (angl. Misima Island) je sopečný ostrov nacházející se v severozápadní části souostroví Louisiade v provincii Milne Bay v Papui Nové Guineji.
9. května 1942. Svět dosud nikdy neviděl bitvu mezi letadlovými loděmi, avšak tento týden k ní dochází. Odehrává se první velká námořní bitva, v níž hlavní síly obou stran nebojují ve vzájemném vizuálním kontaktu – bitva v Korálovém moři. Jsem Indy Neidell, toto je 2. světová válka. Minulý týden padla Barma do rukou Japonců, avšak Spojenci vyslali námořní síly k Madagaskaru a Nové Guineji ve snaze zabránit, aby Japonsko připojilo další území ke své nové a rozsáhlé říši. Spojenci navíc stále častěji zachytávají a čtou japonskou rádiovou komunikaci a luští další části kódu používaného pro námořní operace. Díky tomu znají detaily operace Port Moresby, vedené admirálem Šigejošim Inouem a nesoucí krycí název MO, která má proběhnout právě tento týden. Aniž by o tom Japonci věděli, celý jejich plán byl během prvních tří květnových dnů odhalen. Na provizorní operační mapě hlavního štábu (CINPAC) v Pearl Harboru je rozprostřena mapa Korálového moře. Personál, mající před sebou překreslovací papír připevněný k překližkové desce položené na dvou kozách, vyznačoval oranžovou tužkou postup nepřátelských námořních sil. Od Truku mířily na jih 2 oranžové linie, 2 letadlové lodě admirála Takagiho a eskadry těžkých křižníků admirála Gota. Předpokládaný kurz invazních sil Port Moresby se vinul z Rabaulu přes Louisiade Passage až k cípu Papuy. Modrá označovala sbíhající se americké jednotky. Z Havaje se na západ, ale stále 2 500 mil daleko, plavila taktická skupina 2 letadlových lodí admirála Halseyho. Asi 250 mil západně od Nových Hebrid se nacházela trasa, po které se měl admirál Fitch Lexington spojit s Yorktownem pod velením admirála Fletchera a vytvořit kombinovanou taktickou skupinu 17. Od východu připlouvaly 2 křižníky svazu admirála Crace. Posílit je měly těžké křižníky Chicago a Perkins vyslané z Havaje. Když byla zahájena operace MO, neměl admirál Inoue žádné předběžné varování, že na sebe akce přitáhla tak mohutnou koncentraci spojenecké palebné síly, která nyní směřovala do Korálového moře ve snaze za každou cenu zastavit japonský postup směrem na jih. 3. května se Japonci vylodili na ostrovech Tulagi a Florida, avšak jejich přesný časový harmonogram již vykazoval podivnosti. Takagiho svaz letadlových lodí měl invazním silám poskytovat letecké krytí, ale kvůli počasí se nacházel 800 kilometrů severněji. Fletcher se dozvídá o vylodění, a tak do následujícího rána přivádí Yorktown asi 150 kilometrů jižně od Guadalcanalu. Jeho letadla poté útočí na japonské síly u Tulagi. Potopí sice několik lodí, ale to nemá velký efekt. Yorktown poté zamíří na jih. Takagi se o všem dozví a vydá se do dané oblasti, avšak žádného nepřítele nenajde. Ráno 5. května se setkávají 3 spojenecká uskupení a 6. května se spojují do Operačního svazu 17. Zpravodajské služby říkají, že invazní síly z Port Moresby se 2 letadlovými loděmi projdou Louisiadou 7. května, takže je Fletcher dotankuje a naplánuje přepadení. 6. května v 10:00 však japonský průzkumný letoun zpozoroval Operační svaz 17, ačkoli Spojenci o tom neměli tušení. Inouye byl šokován zjištěním, že jeho invazní flotilu nechce zachytit 1, ale 2 nepřátelské letadlové lodě. Takagi, který právě doplňoval palivo asi 600 kilometrů severně od Fletchera, však nebyl v pozici, aby mohl zaútočit. Nacházel se na hranici maximálního doletu a zatažená obloha by ztěžovala lokalizaci nepřítele. Vyslal proto na jih letadlové lodě s 2 torpédoborci pod velením Čuičiho Hary, aby mohly zaútočit za svítání 7. května, zatímco Fletcher poslal tanker Neosho s torpédoborcem Sims na jih, aby vyčkávaly v týlu a sám zamířil na severozápad směrem k Louisiadě, aby zablokoval průliv Jomard. Ani jedna strana si neuvědomuje, že kolem 20:00 jsou jejich svazy letadlových lodí od sebe vzdáleny jen asi 130 km. Ráno 7. května pátrají průzkumné letouny po nepříteli na jihu a v 7:30 hlásí výskyt letadlové lodi a křižníku. Velitel následně nařizuje plný letecký útok silami z lodí Šókaku a Zuikaku. Když však letouny dorazí na místo, zjistí, že plavidlo nahlášené jako letadlová loď je ve skutečnosti tanker Neošó. Tím křižníkem je torpédoborec Sims. Letouny tedy odlétají hledat správné cíle, avšak když žádné nenajdou, vracejí se, potápějí Sims a zapalují loď Neosho, která bude za několik dní potopena, resp. zničena vlastní posádkou. Japonci nicméně během této marné honičky přicházejí o 6 letadel. Podobná situace však potká i Fletchera. Hlídka z letadlové lodi Lexington nahlásí objev 2 letadlových lodí a 2 křižníků. Načež on nařídí plný letecký úder. Když se však průzkumný pilot vrátí, ukáže se, že šlo pouze o 2 lehké křižníky a 2 dělové čluny a že z nich obří flotilu udělala chyba při kódování hlášení. Během této doby japonští průzkumníci skutečně lokalizovali útočný svaz. Admirál Gotó se pohyboval s transportním konvojem severně, kde jej mohly chránit letouny ze základen v Rabaulu, avšak letadlové lodi Šóhó ihned nařídili zahájit letecký útok. Šóhó se nacházela jen asi 150 km od Fletcherových lodí, ale díky počasí a i štěstí se Fletcher vyhnul útoku letounů z Šóhó v době, kdy byla většina jeho vlastních strojů pryč. V 11:00 letecká skupina z lodi Lexington zahlédla Šóhó v mezeře mezi mraky a zaútočila na ni. Bombardéry sice nezaznamenaly žádný zásah, ale Šóhó se natočila proti větru ve snaze odstartovat stíhačky na svou obranu. To z ní činí snadný cíl pro střemhlavé bombardéry z letadlové lodi Lexington a torpédové bombardéry z Yorktownu. Na Šóhó útočí celkem 93 letounů a o výsledku není ani na okamžik pochyb. Loď zachvácená požárem, bez funkčních čerpadel a elektrické energie, se potápí. Japonsko tak přichází o svou první velkou válečnou loď a zároveň o zhruba 700 členů devítisetčlenné posádky. V 11:36 přijímá Yorktown zprávu od korvetního kapitána Roberta Dixona, který velí peruti střemhlavých bombardérů z letadlové lodi Lexington. „Tady Dixon, hlásím vyřazení jedné letadlové lodi.“ Mezitím je úderný svaz napadán japonskými bombardéry startujícími z pozemních základen u ostrova Deboine, utrpí však pouze povrchní poškození. Jsou však nesmírně překvapeni, když jsou po odražení Japonců napadeni třemi americkými bombardéry B-26, ačkoli americké velení popře, že by k takové chybě mohlo dojít. Ani od nich neutrpí žádné poškození. Japonské transportní lodě se obrátily zpět k Rabaulu, aby vyčkaly na vývoj situace. A zmatené i matoucí činy tohoto 7. května ukazují, jak se obě strany dopouštějí řady chyb, ale Japonci na ně doplácejí více. Den dokonce končí střetem s japonskými letouny, které se k operačnímu svazu 17 přiblížily natolik, že je zachytily radary. Jsou napadeni stíhačkami Wildcat a některé z nich se pokoušejí přistát na Yorktownu v domnění, že jde o jejich letadlovou loď. Rychle jim ukážou jejich chybu. Ani jedna strana v noci neútočí a obě očekávají, že o výsledku bitvy rozhodne 8. květen a rozhodující střetnutí letadlových lodí. Představte si, že jste tu noc na jedné z těch lodí na té či oné straně. Toto blížící se první střetnutí 2 soupeřících palubních leteckých skupin měl být boj téměř vyrovnaných sil. Výhoda by připadla té útočné formaci, které by se podařilo protivníka zaskočit. Nyní poprvé sloužila k dopravě střel k cíli letadla, nikoli děla. A ačkoli se vzdálenost mezi znepřátelenými flotilami měřila spíše na stovky než na desítky mil, o výsledku měl rozhodnout tentýž základní princip. Za úsvitu obě strany vysílají průzkumné letouny a shodou okolností obě strany lokalizují své cíle přibližně ve stejnou dobu, krátce po 8:15, a obě strany zahajují plnohodnotný letecký útok. Krátce před 11:15 americké letouny dosahují lodí Šókaku a Zuikaku, které plují asi 13 kilometrů od sebe a jsou chráněny těžkými křižníky a torpédoborci. Letecká skupina z lodi Yorktown se poté formuje k útoku. Šókaku vypouští stíhačky a Zuikaku míří pod ochranu dešťové přeháňky. Na rozdíl od útoku na Šóhó zde Američané proti Šókaku nemají takovou početní převahu. Rovněž nemají zkušenosti s koordinací střemhlavého a torpédového útoku na aktivní a dobře bráněnou nepřátelskou letadlovou loď. Ale kdo ano? Útok je stál 43 letadel. Zhruba třetinu celkových sil, ale na palubě Šókaku založili požár. Takže ji nemohou asi 90 minut používat, dokud nebude uhašena. Nebyla zasažena pod čarou ponoru a míří pryč směrem na severozápad. Ovšem sami Japonci byli zatraceně efektivní, a to prakticky ve stejnou chvíli. Lexington je zasažen torpédy z obou stran a následně útočí střemhlavé bombardéry. Yorktown dostává zásah 300kilovou pumou, která proniká letovou palubou. Celá operace trvá zhruba 15 minut, načež se útočníci stahují s hlášením, že pomstili ztrátu lodi Šóhó a potopili 1 velkou a 1 střední letadlovou loď. Japonci se totiž domnívají, že Lexington potopili už v únoru, takže si myslí, že loděmi na místě jsou Saratoga a buď Enterprise, nebo Yorktown. Věří však, že obě potopili, což se jim nepodařilo. Zatím. Útočné síly dorazily ke svým letadlovým lodím mezi 12:50 a 14:30. Vracející se Američané hlásili poškození jedné letadlové lodi, zatímco druhá unikla bez úhony. Hara sděluje Takagimu, že mu zbývá už jen 36 bojeschopných letadel a některé jeho torpédoborce mají v nádržích jen 20 % paliva, takže již nemůže zajistit letecké krytí invaze. Inoue proto stahuje konvoj i s letadlovou lodí Zuikaku a jejím doprovodem zpět do Rabaulu, odkládá operaci na 3. července a odesílá Šókaku do Japonska. Fletcher spěchá pryč, protože obě jeho letadlové lodě jsou poškozené. Takže to je všechno? Ne! Na palubě lodi Lexington vypukl ve 12:47 v důsledku výbuchu požár. Další 2 výbuchy způsobily, že se situace vymkla kontrole a posádka začala kolem 17. hodiny loď opouštět. Torpédoborec Phillips ve 21:15 potopil letadlovou loď Lexington torpédy a poté se znovu připojil ke svazu, který ustupoval jihozápadním směrem. Ještě tu noc nařizuje velitel Spojeného loďstva Isoroku Jamamoto Inouemu, aby se otočil a sakra zničil zbytek spojeneckých sil. Jenže poté, co strávily většinu noci doplňováním paliva, Takagiho lodě už nemají co hledat ani ničit. Spojenecký svaz je pryč. Souběžně s tím však již svítí zelená a probíhají přípravy na další japonský mistrovský tah. 5. května vydává Hlavní stan japonských ozbrojených sil námořnictva rozkaz 18, který ukládá Jamamotovi, aby společně s císařskou japonskou armádou obsadil ostrov Midway a část Aleutských ostrovů. o tomto plánu už jsem mluvil. Současná převaha japonského námořnictva nad USA v Tichomoří je značná. I po ztrátě Šóhó a poškození Šikaku. Stále mají převahu v letadlových lodích 9 ku 3. A operační převaha bitevních lodí činila 11 ku nule. Japonci tedy hodlají vytvořit východní štít, přičemž se zdá, že jde o poměrně snadný úkol. Vědí také, že USA ještě v prosinci schválily zákon o námořnictvu pro 2 oceány a v současné době mají ve výstavbě 15 bitevních a 11 letadlových lodí. Neodvratně se tedy blíží den, kdy budou Američané schopni zahájit v západním Tichomoří operace s drtivou silou. Současný plán v zásadě počítá s útokem směrem k Aleutským ostrovům, po němž bude následovat útok na Midway. Jakmile americká tichomořská flotila na tento útok zareaguje, další japonské uskupení, skryté síly pod velením Jamamota, zaútočí a Američany zničí. Tím vyřadí tichomořskou flotilu z boje přinejmenším na rok a zajistí Japonsku základnu, která bude přímou hrozbou pro Havaj a zároveň s ostrovy Wake a Marcus umožní včasné varování před jakoukoli budoucí hrozbou. Japonci provádějí čtyřdenní sérii válečných her, jejichž cílem je otestovat bojové plány a rozsáhlá komunikační cvičení. Tato cvičení končí 5. května a následně námořnictvo vydá rozkazy k samotné operaci. Více informací přineseme příští týden. Tento týden, konkrétně 9. května, proběhly další 2 významné námořní operace. Lodě USS Wasp a HMS Eagle dopravily na Maltu letouny Spitfire. Více se o tom dozvíte příští týden. Jde o součást operace Farma, v jejímž rámci na Maltu dorazí 61 těchto strojů. Operace Templář byla spojeneckou invazí na Madagaskar, jejímž cílem bylo zabránit Vichistické Francii umožnit Japonsku využívat ho. Britské síly, podporované bitevní a dvěma letadlovými loděmi, se vylodily poblíž nejdůležitějšího přístavu Diego Suarez. 7. května se síly Vichy vzdaly admirálu Cepherettovi a generálu Sturgisovi. Není to však jediná kapitulace tohoto týdne. Těsně před půlnocí 5. května se totiž Japonci vylodili na ostrově Corregidor. Poslední významné spojenecké baště v boji o Filipíny. Dne 6. května se americký generál Jonathan Wainwright se svými přibližně 11 000 muži vzdal Masaharu Hommovi. 7. května Wainwright z Luzonu oznámil kapitulaci Corregidoru a vyzval všechny ostatní americké síly na Filipínách, aby učinily totéž. Tato kampaň představovala pro Japonsko skutečný problém. Generál Hama měl na dobytí Filipín měl 50 dní, avšak uplynulo již pět měsíců. Jednou z hlavních překážek pro Japonce byla loajalita filipínských jednotek vůči USA. S tím totiž nepočítali. Zítra, 10. května, vydá generál William Sharp, který tam velí zbývajícím americkým silám, rozkaz ke kapitulaci. A v Barmě možná nejde o kapitulace, ale probíhají tam dva pozoruhodné ústupy. 5. května po 160kilometrovém ústupu, během něhož celou cestu sváděl zadní voj boje, musí nyní barmanský sbor Willa Slima strávit zbytek týdne přepravou vojáků a uprchlíků přes řeku Činduin, než bude moci pokračovat dál. Mezitím nepálští Gurkhové zadržují japonský předvoj. To se jim podařilo. Tak tak. A právě pátého si Joe Stilwell uvědomuje, že se svými muži musí zamířit do Indie, ne do Číny, protože Japonci se na řece Iravádí nacházejí severněji, než předpokládal. Ve skutečnosti dokonce pronikli do Číny po Barmské cestě. Jeho skupina tedy 6. května vyráží pěšky z Indaur. Čítá 114 mužů a doprovází ji 11 džípů vezoucích zásoby. Jeho poslední rádiová zpráva zní: „Katastrofa docela možná.“ 7. května jsou džípy opuštěny a pokračuje se v pochodu tempem 105 kroků za minutu, 50 minut chůze a 10 minut odpočinku v každé hodině. Tento týden probíhá v Sovětském svazu nová pozemní ofenziva. Němci útočí na Kerčském poloostrově. Tamní útoky jsou ve skutečnosti prvními německými útočnými akcemi na východní frontě v letošním roce. Toto je operace past na jachtu nebo lov na dropa. Sověti nyní disponují 51. a 44. armádou, rozmístěnými na severu a jihu dané oblasti. Němci plánují prorazit na jihu čelním útokem, poté stočit síly na sever a obklíčit 51. armádu. Udělají to s maximální leteckou podporou. Přivedením letového jádra 8, pod vedením Wolframa Richthofena, s více než 800 letadly. Vše začíná 8. května, kdy letecké údery vyřadí komunikaci 44. armády, takže když následně zaútočí i německé pozemní síly, 44. armáda nedokáže zorganizovat protiútok a musí ustoupit, přestože disponuje mnohem vyšším početním stavem. Dne 9. května prorazily německé jednotky protitankové příkopy a německý velitel Erich von Manstein nasadil 22. tankovou divizi. Ta se koncem týdne stočila na sever ve snaze přitlačit sovětskou 51. armádu k Azovskému moři. Za námi je týden s akcemi v Sovětském svazu a na Madagaskaru, koncem akcí na Filipínách, dvěma ústupy v Barmě a vůbec první bitvou letadlových lodí. No, letadla z letadlové lodě proti nepřátelským letadlovým lodím. To je asi nejblíže, co se s letadlovými loděmi přiblížíte skutečnému boji, protože nejsou určeny k útoku. A Japonci dosahují taktického vítězství, zatímco Spojenci vítězství strategického. Japonský útok na Port Moresby byl totiž odložen. A pokud jde o strategická vítězství, zatím jsme nebyli svědky toho, že by kdokoli nad Japonci skutečně nějakého dosáhl. A američtí piloti z letadlových lodí mají nyní skutečné bojové zkušenosti. Nevedli si o nic hůře než jejich protivníci. Celková situace se samozřejmě stále nezměnila, ale vzhledem k ústupům v Barmě a kapitulaci na Corregidoru představuje tato událost alespoň záblesk optimismu. A vsadím se, že si spousta lidí říká: Potopena 1 letadlová loď. Říkám si, jestli ta slova ještě někdy uslyšíme. Pokud si chcete udělat lepší představu o provozu na letadlových lodích a velení, můžete se přímo zde podívat na náš speciální díl věnovaný svazu Kidó Butai. A naším členem TG armády pro tento týden se stává uživatel: Kéž bych byl Brian Blessed. Říkám si, jestli takto dotyčného pojmenovali rodiče, asi jo. Díky lidem, jako je Kéž bych byl Brian Blessed a zbytek party z Time Ghost Army, vytváříme takovýto obsah, takže se k nám přidejte na Timeghost.tv a Patreonu a prohlédněte si sběratelské předměty v „TG kasárnách“. Najdete tam spoustu skvělých věcí, kterými se můžete chlubit. Odkaz najdete v popisu a možná se právě teď objevuje i na obrazovce. Nezapomeňte odebírat a uvidíme se příště. Překlad: PredsedaT www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





