Duch na záchodě

Čau! Už je to nějakou dobu... Už zatraceně dlouho jsem
vám nic nevyprávěl. Musím vám něco povyprávět. Nedávno jsem byl
na záchodě v novém Targetu. Dělal jsem tam štrúdl. Kadil jsem. A když jsem byl na tom záchodě a kadil, nastavil jsem si mobil
na tichý režim a něco pařil, čemuž se mimochodem říká multitasking.


Můžete si to napsat do životopisu. Slyšel jsem, jak někdo vešel do vedlejší kabinky. Zahlédl jsem tenisky.
Začal kadit. Hned vedle mě. Naštěstí jsem už finišoval.

Chtěl jsem ho v jeho
snažení povzbudit, ale nechtěl jsem,
aby o mně věděl. Taková trapná chvíle... Oba dva jsme kadili,
ale nikdo z nás nic neříkal. Kdybychom si povídali, bylo by
to jako skypovat ze záchodu. Ne, to není
pro mě. Vážně ne. Takže jsem zůstal potichu. Byl jsem raději zticha,
nechtěl jsem, aby o mně věděl.

Nechtěl jsem, aby nastala
ta trapná situace. Ale právě tím jsem vytvořil
trapnou chvíli ticha. Naprostého. Bylo takové ticho, že jsem
slyšel, jak si moucha uprdla. Bylo to jak jemný andělský hvizd. Vlastně to bylo nádherné. Jak jsem tam tak
seděl, tak si říkám: "Dneska je pondělí. Nemám nic na práci.

Prostě lážo plážo. Prostě nepopsaný list. Papíru. Dnes nemám naprosto nic v plánu. Nenapadá mě nic, co by..." Tak jsem se rozhodl,
že to ticho prolomím. Takže jsem ze sebe
vydal ten nejbrutálnější řev. Opravdu jsem v té kabince zařval.

A ten chlápek úplně vyletěl z kůže,
ozvaly se akorát dvě rány do stěn kabinky. Prostě... "Haló?!" "Je tam někdo?!" "Myslím to vážně!" "Málem jsem se z toho podělal!"

"Vážím si tvé pomoci,
ale od toho mám řitní svaly!" "Teď mám docela strach,
nevím, jestli žiješ, nebo ne." A pak jsem uslyšel pohyb, jako když se
chce podívat dolů, jestli tam někdo není. Poznal jsem to proto, že se
praštil o tu věc na toaletní papír. Ale než se stačil podívat
dolů, zvedl jsem nohy. Chápete? Nechtěl jsem,
aby věděl, že tam jsem. Dokážu si představit,
co si asi říkal. "Haló?"

Nechal jsem ho, aby se zklidnil. Udělal jsem si na prkýnku pohodlí. A on začal znovu kadit. Začal téměř okamžitě.
Slyšel jsem škroukání a šplouchání. Říkal jsem si, proč by
ne, je přeci pondělí. Opět jsem ze sebe
vydal srdcervoucí řev. Ten chlápek začal křičet. Pak to znělo, jako když si
navléká kalhoty ještě před tím, než plnou rychlostí
vyrazí z kabinky ven.

A to taky udělal. Slyšel jsem, jak vyrazil
do vedlejší kabinky. "Hej!" Jenže netušil, že zatímco tam poskakoval
s kalhotami u kolen, měl jsem dostatek času na to,
abych se přesunul ze své kabinky do kabinky hned vedle té jeho.

Takže vyrazil dveře... "Dobře, dobře..." "Už vím, o co tady jde.
Jsi zbloudilá duše. Uvězněná v této kabince. Nejsem tvůj nepřítel.
Chci se jen vyprázdnit. V klidu a v bezpečí. Ale tohle ti slibuji. Hned odejdu, jen mě
nechej vykonat potřebu a já se zase někdy
vrátím s další várkou."

Vrátil se do své kabinky.
Napětí pominulo. A pustil se opět do práce. Jak amina. A já byl v kabince vedle něj.
Asi nějak takhle. "Je pondělí." "Musím to udělat ještě jednou." Ještě jednou, naposledy zařvat.

Ale nechtěl jsem jen
tak obyčejně zařvat. Rozhodl jsem se křičet: "Uteč!" Byl to řev tak mocný,
že připomínal vypuštění Krakena. Jako kdyby velryba
zrovna rodila T-Rexe. Vzepřel jsem se přitom
rukama na prkýnku. A trochu jsem si učůrnul.
Krve. Až tak hlasitý to bylo. Bylo slyšet, jak se mu
na prkýnku sevřely půlky. A jak jsem tam seděl,
sklouzla mi noha do záchoda.

Tak jsem vynaložil
ještě víc energie... A ten chlápek se vyděsil tak, že z kabinky s křikem vyrazil... a vyběhl ze záchodů. Vyšel jsem z kabinky a pamatuji si, že jsem zvedl
ruce zaťaté v pěst nad hlavu. A pak jsem řekl: "Jsem největší mástr!"

Vůbec nevím, proč jsem
to řekl, prostě jsem se tak cítil. Vím, že jsem tam takhle stál a pak jsem se podíval
do vedlejší kabinky. Ten chlápek tam nechal kalhoty. Což znamená,
že se vyděsil natolik, že protáhl boty kalhotami a vyběhl z toalet ve spoďárech.

Vyšel jsem z kabinky,
jednu nohu jsem měl mokrou, a šel jsem za jedním
zaměstnancem a říkám mu: "Hele, vůbec nevím,
co se stalo, ale někdo nechal v kabince na záchodech kalhoty." A ten chlap se na mě podíval a řekl: "Už zas?" "Zas? Jak jako zas?" To je vše.

Doufám, že se vám ta historka líbila. Překlad: Daw8ID
www.videacesky.cz