Důkazy evoluce ve vašem těle

Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Vaše tělo je chrám, ale zároveň
muzeum přírodovědné historie. Pozorně se podívejte a najdete části,
které nemáme proto, že je potřebujeme, ale proto, že je potřebovali
naši zvířecí předci. Dávno neslouží své původní funkci,
ale zatím ještě úplně nezmizely. Tyto pozůstatky naší dávné historie dávají
smysl jen ve spojení s evolucí a přírodním výběrem. S rukou na rovné podložce spojte malíček
a palec a ruku mírně zdvihněte. Pokud uprostřed zápěstí vidíte vystoupnout
šlachu, máte v předloktí zakrnělý sval.

Říká se mu palmaris longus a u 10-15%
lidí dokonce na jedné nebo obou rukou chybí. Ale tito lidé nejsou o nic slabší;
neovlivňuje totiž sílu úchopu. Pokud je třeba nějaký kosmetický zákrok,
lékaři vždy jako první použijí tuto šlachu. Palmaris longus najdete
u mnoha savců, ale nejčastěji u těch, kteří používají
přední končetiny k pohybu. U primátů je delší
mezi lemury a opicemi a kratší u šimpanzů, goril a dalších,
které netráví tolik času na stromech. Není to však jediný sval, co nepoužíváme.


Podíváme se na další tři za uchem. Nedokážeme s nimi tolik hýbat, na rozdíl
od jiných savců, kterým pomáhá zachytit zvuk. Nejvíce tak pomáhají nočním tvorům. U lidí můžeme pohyb
svalů zachytit elektrodami. V jedné studii byly zaznamenány pohyby
těchto svalů v reakci na nečekaný zvuk. Nepohne se celé ucho,
ale stah svalu je zachycen. Podle záznamu se dá určit
odkud zvuk přišel. Pocházel z reproduktoru
na levé straně účastníků testu. Ucho se tedy podvědomě,
i když marně, snažilo natočit po směru zvuku.

Dalším projevem zakrnělých
částí těla je husí kůže. Když je nám zima, malé svaly
kolem chloupků se stáhnou a chloupky napřímí. Ty pak s sebou
vezmou i kůži a vytvoří hrbolky. Našim zvířecím příbuzným zježená srst
pomáhá zlepšit izolaci a udržet teplo. Ptáci to dělají také; nejspíš jste viděli
v chladnu načepýřeného holuba. Reakci těla na snížené teploty
řídí hormon adrenalin, který zodpovídá
i za útěk nebo útok.

Takže pomáhá zvířatům vypadat
větší, pokud jsou v ohrožení. A nejspíš může i za husí kůži při
nečekaných a emocionálních změnách v hudbě. A pak je tu náš ocas. Na konci páteře
máme několik spojených obratlů. Někdo má tři, někdo pět...
říkáme jim kostrč. Nyní slouží jako ukotvení
některých pánevních svalů, ale zároveň je to pozůstatek
ocasu našich předků. Všichni jsme chvíli ocas měli. Když se během čtvrtého týdne
těhotenství formují základy těla, lidská embrya připomínají
embrya dalších obratlovců, včetně ocasu, složeného
z 10 až 12 obratlů.

U mnoha zvířat vývoj ocasu pokračuje,
ale u lidí a dalších opic jsou buňky ocasu naprogramovány,
aby odumřely pár týdnů po svém vzniku. Výjimečně nějaká mutace dovolí,
aby otisky předků přetrvaly a lidské dítě se narodí
s opravdovým ocasem. Nejroztomilejší zakrnělá vlastnost
je úchopový reflex. Nemluvňata do šesti měsíců věku
mají neuvěřitelný stisk, ať jim do rukou dáte cokoliv.


Stejný reflex funguje i na nohou. Ukážu vám úžasný záznam ze 30. let,
kdy toto chování zkoumali. Tato miminka mají teprve měsíc,
ale jak můžete vidět, jejich vnitřní opička dokáže
udržet celou jejich váhu.