Kurz netvůrčího psaní: Dystopie

Kurz netvůrčího psaní
Část 1: DYSTOPIE Chcete napsat dystopický román? Super! Pomocí mých odborných rad
můžete i vy vytvořit temnou budoucnost plnou nekončícího strachu a utrpení. Je to snadné! Jdeme na to! První věc, kterou každá dystopie
potřebuje, je zlá utiskující vláda. Opravdové diktatury vznikají vinou
různých socioekonomických faktorů, ale na nějaký otravný výzkum
nemáme čas, tak řekněme, že za všechno zlo může
nějaká nejasná katastrofa v minulosti.

Nesnášíte nějakou skutečnou ideologii? Vytvořte její naprosto přehnanou karikaturu! Geniální!
To ještě určitě nikoho nenapadlo. Potřebujete inspiraci? Proč číst knihy
o opravdových fašistických režimech, když můžete dystopickou společnost
vytvořit podle střední školy! Vlastně, proč ztrácet čas i s tím?


Opravdu potřebujeme uvěřitelný svět? Jasně že ne. Radši vytvořme
milostný trojúhelník pro naši hrdinku! Takže už máme zlou vládu
bez logického důvodu k existenci a naprosto nepropracovaný svět,
ale to nestačí. Teď potřebujeme padouchy. Nebojte, padouši jsou snadní,
pokud neztrácíte čas jejich psychologií. Nemáte čas?
Použijte standardního zlého vládce. Musí být tajemný,
abyste nemuseli pracovat na jeho osobnosti. Dejte mu skvěle vycvičené, ale z nějakého důvodu neschopné
elitní policejně-vojenské jednotky, kterým se stále nedaří polapit
pár kurážných teenagerů.

Když už jsme u padouchů,
všichni chytří lidé musí být zlí. Musíme vysvětlit budoucím generacím
nebezpečí vědy, vzdělání a svobodného myšlení. Nechceme přece, aby byl náš dystopický román
opravdu o vlastních názorech. To by zkrátka nebylo ono. A když máme padouchy,
potřebujeme hrdinu. Hrdinou by mohl být obyčejný člověk,
který povstane proti tyranskému systému, ve kterém byl dříve spokojený,
což ukáže, že i průměrný člověk může změnit zkorumpovaný svět,
ale to by byla blbost.

Naším hrdinou bude náctiletá dívka,
která je "výjimečná". Nedělejte z ní krasavici.
Napište, že vypadá obyčejně, zatímco každý hezký muž
se do ní zamiluje na první pohled. Nenechte ji pro nic tvrdě pracovat.
Ve všem musí uspět bez námahy a tréninku. Jsou tam nějací dospělí?
Pokud ano, musí být úplně neschopní, nebo dokonce pracovat proti naší hrdince.

Pokud má hrdinka rodiče,
musí být také k ničemu, nebo alespoň mrtví. Nechceme, aby naši zápletku
vyřešili rozumní lidé. Co se týče děje, lidé si myslí,
že dystopie jsou varovnými příběhy o společnostech v úpadku
a kritikou lidstva, ale to je úplně špatně. Dystopie jsou o milostných trojúhelnících! Hrdinka si musí vybrat mezi ne jedním,
ale dvěma namakanými kluky. Je to drama!

Krutý to osud,
muset volit mezi dvěma úžasnými věcmi. Naše hrdinka žije v opravdu tvrdém světě. Ale počkejte! Už to skoro máme! I když většinu času
zabere milostný trojúhelník, musíme vyřešit ještě to
s celou tou zlou dystopickou vládou. Naše hrdinka bude přirozeně v první linii. Přestože má vláda legie profesionálních vojáků,
naprostou kontrolu nad obyvatelstvem a všehoschopnost v zájmu vítězství,
ukáže se, že jsou úplně neschopní, pokud mají zastavit jednoho teenagera.

Až tyranie padne
a občané budou svobodní, soustřeďte se na vyřešení
hrdinčina milostného života, a ne na obří mocenské vakuum
a boje mezi rebely, které by po pádu
ústředního politického systému zákonitě nastaly. Koneckonců, klasické dystopie
jsou známy dobrými konci. Teď máme všechno potřebné k napsání
romantického... tedy dystopického příběhu. Hodně štěstí a kéž vás slova provází,
až budete tvořit překrásný nový svět. Tedy, alespoň dokud se vláda
nerozhodne spálit všechny knihy.

Ale to je v pohodě. Práva na film
pravděpodobně stihnete prodat ještě předtím. Překlad: Moggs
www.videacesky.cz