Béowulf je staroanglický hrdinský epos psaný aliteračním veršem. Se svými 3 182 verši představuje nejvýznamnější dílo staroanglické literatury; zároveň tvoří 10 % veškerého textu zachovaného v tomto jazyce. Jak je u středověkých děl obvyklé, epos nemá žádný původní dobový název a od 19. století se tedy celá báseň označuje jménem jejího hrdiny. Pravděpodobně má jednoho autora a dochoval se jediný rukopis, který je uložen v Britské knihovně.
Překlad: hAnko www.videacesky.cz BICHLE Čus, borci. Dneska nakopeme zadel potvorám v Béowulfovi od… SHRNUTÍ V pohodářské zemi dánské spravedlivý král Hrothgar postavil armádě lokál, aby se měli pravidelně kde zkárovat. Pařili až tak mocně, že vzbudili příšeru ménem Grendel, která tam každou noc nakráčela a dávala Dánům do držky.
Jejich půtky se táhnou léta, než přijde nejhustší bijec světa, Béowulf. A tvrdí, že Grendela spráská holýma rukama beze zbraně. Hrothgar z toho má takovou radost, že se musí zase ožrat. Když Grendel začne mlatu s Béowulfem, zjistí, že nemá šanci, páč týpek mu jen tak urve hnátu. Grendel se odplíží do doupěte, kde chudinka malá chcípne. Hrothgar začne Béowulfa oslavovat, ale párty zastaví mstivá Grendelova máti, která jim rozseká lokál na hadry.
Tak Wulfy s klukama vyrazí do její podvodní skrýše, kde ji zařízne jak podsvinče. Tak zbavil Dány jejich příšer a razí zpátky domů do Geatlandu, kde se podělí o odměnu s králem Hygelacem a královnou Hygd. Pozdějc Hygelac se synem zařvou ve válce a Béowulf zdědí trůn. Po letech hustýho panování dostane stařík Wulfík špatnou zprávu.
Zemi mu podpaluje dráček. Nějakej vůl sebral drakovi ze sbírky pohár, a když na krádež dráček přišel, vylil si zlost na Geatlandu. I když má na hrbu pár křížků, svolá Wulfík svoji partu a vyrazí na draka. S pomocí kámoše Wiglafa toho šupináče porazí, ale Wulfík schytá jedovatej kousanec. A tak skončí chudák s nohama nahoru. Borci mu vystrojí ohnivej pohřeb a pošlou ho po vodě s hromadou drahejch blejskátek.
ROZBOR I když Geaťané ztratili bezva krále, aspoň jim nechal nějaký prachy. V kultůře, co ctí „voko za voko“, je král hustej, když svůj lid zajistí. Páč když nemáš prachy v kapse, nikdo tě milovat nebude. Jako ten mamonář král Heremond, i když měl sílu od Boha, když nevysypeš prachy, tvejm lidem to přinese smůlu. Heleď, synku, když jde o anglosaský básnířství, méno každý postavy má v sobě mocnou symboliku.
Všichni furt špekulují, co Wulfíkovo jméno vlastně znamená, ale nejlepší překlad je člověk-vlk, což dokládá jeho drsnou povahu. Páč někdy je úplně v poho, a jindy vyrazí tak hustě, že se může rovnat potvorám, s kterýma bojuje. Jak říká nadčlověk Nietzche v „Mimo dobro a zlo“: „Kdo bojuje s příšerami, ať uhlídá nestát se jednou z nich. A když se dlouho díváš do propasti, začne se ona dívat na tebe.“ Jenže Béowulfův souboj s monstry není jen o bitvě samotné.
Největší kumšt je nestát se stejně krutým. Ve skutečnosti je Wulfyho běsnění jeho nezkrotná pýcha snažící se napravit násilí dalším násilím. I v souboji s Grendelem se nechal zbytečně unést, když vyrazil bez svého meče. Ač ho Hrothgar varoval, Béowulf neposlechl. Ta stejná pýcha shromáždí partii na vypořádání se s drakem.
A to ho zavede k největší příšeře ze všech, která je tak zlá, že ji neporazí ani ten největší drsoň ze všech. Ke smrti. Dík, že koukáte na Bichle. Dejte odběr, jasný?
hAnkoPublikováno: 4 let
