Stařec a mořeBichle
9
Ernest Hemingway obdržel Nobelovu cenu „za mistrovství v umění vyprávět, naposledy prokázaném v díle Stařec a moře, a za to, jak ovlivnil literární styl své doby“. Hemingwayova novela se brzy po svém prvním vydání roku 1952 stala jedním ze zásadních děl moderní americké prózy. Z příběhu rybáře, jenž se v nevelkém člunu pouští do zápasu s obrovským marlínem a potom do posledních sil bojuje s přesilou žraloků, kteří napadnou jeho úlovek, dokázal spisovatel na malém prostoru vytvořit existenciální drama o hrdinství, vůli a vnitřní síle.
Poznámka:
Oficiálně je lovená ryba marlín modrý; mečoun obecný je ze stejné čeledi. Ale v překladu jsem použila jeho, protože je známější a víc sedí ke Sparkyho stylu vyjadřování :).
Přepis titulků
Překlad: hAnko www.videacesky.cz BICHLE Jak to de? Dneska budem nezastavitelní se Starcem a mořem od Hemingwaye. SHRNUTÍ Starej rybář Santiago už 84 dní nechytil ani rybičku. Má takovou smůlu, že malej fracek Mandolín, co je u něj v učení, veme roha. Rodiče Manďovi dohodí jinýho mistra, co se v rybách přímo válí. Ale i když už spolu nevyrážej lovit, Mandolín Sanťovi kreje záda.
Každou noc mu pomáhá nosit vybavení do baráku, plkají o baseballu a velkým Joe DiMaggiovi. A stejně jako on Santiago dohraje svou hru do konce. Jednou naskočí na svou bárku a vydá se mnohem dál na moře. Jak si tam tak sedí, zmerčí obrovskýho mečouna. Je tak velkej, že po zaseknutí za sebou tahá celou loďku. Ale Santiago se nevzdává. Nepustí ten vlasec, i když to bolí. Uběhne den a Santiago s rybou se furt perou.
Santiaga napadá: „Cítím tvou bolest, brácho.“ Po třech dnech úmorné tahanice ho konečně napíchne harpunou, přiváže k bárce a vyrazí domů. Brzo se však zjeví žralok a začne mečouna ožírat. Santiago na něj: „Táhni, ty potvoro!“ Propíchne mu mozkovnu harpunou, ale bohužel tak o ni přijde. Kruci. Když se přiženou další žraloci, Santiago zoufá, že celá snaha byla k ničemu. Přesto se nevzdá, nabrousí pádlo a bodá do těch potvor hlava nehlava.
Ale i když se snaží, žraloci mu mečouna ohlodají na kost. Když Santiago dopluje na břeh, všichni se seběhnou na tu obří kostru podívat. Je tak velká, až si myslí, že ulovil přímo žraloka. Když Santiago chrupká, dojde se na něj mrknout Mandolín. Jak uvidí jeho dořezaný ruce, chudáka to rozbrečí. Starouše to vzbudí, hodí s mladým řeč a dohodnou se, že zas budou parťáci. Pak Sanťa znovu usne a zdá se mu to, co vždycky.
O lvech ležících na pláži. ROZBOR Hlavní téma týdle bichle je jasný: člověk upnutej k cíli přežije jakoukoliv bolest. Pro Santiaga to není jen fakt, že mečouna prodá za pár šestek, ale především, že všem dokáže, že ačkoliv už je starouš, pořád na to má. Hemingway má dycky dva typy hrdinů: machry a poseroutky. Poseroutkové jsou průměrný lidi, co následujou pravidla. Ale machři mají na to, aby vzdorovali společnosti a žili život za hranicí průměrnosti, jako náš Santiago.
Doslova to ukáže tím, že se vydá rybařit dál než ostatní. A nejen to, Sanťa povrchní společnosti ukáže prostředníček, jede si to svoje a spojí se s matkou přírodou. Sanťa má totiž zvířátka rád: „Želvy pro něj nebyly záhadou… Naopak je litoval… Většina lidí k nim byla krutá, protože želví srdce bije hodiny po jejich zabití a vykuchání.
Ale stařec si pomyslel, že má stejné srdce a jeho nohy a ruce jsou jako ty jejich.“ A tím paralely nekončí. Nejvíc spřízněnej se Sanťa cítil s tím mečounem. „Tak mě zabij. Je mi jedno, kdo koho zabije. Už z toho blázníš, pomyslel si. Musíš si udržet čistou hlavu. S čistou hlavou trpět jako muž. Nebo ryba, pomyslel si.“ Některý mudrcové myslí, že ta ryba má bejt Ježíš.
Pro některý křesťany má svět smysl jen díky Ježíšově bolesti a utrpení. A Santiago není výjimka: Jeho život má smysl, protože ta ryba zakusí bolest a obětuje se. A protože tu bolest cítí i Sanťa, může být Ježíšem i on. „Spal s tváří zabořenou v novinách a s dlaněmi otočenými vzhůru.“ Ale i když si projdete peklem, neznamená to hned výhru. O tom život není. Je o boji o přežití do posledního dechu. Jak Santiago říká: „Člověk může být zničen, ale ne poražen.“ Tak správně bojujte kliknutím na odběr, řekněte o tom kámošům a zdar příště.
Mír!
Každou noc mu pomáhá nosit vybavení do baráku, plkají o baseballu a velkým Joe DiMaggiovi. A stejně jako on Santiago dohraje svou hru do konce. Jednou naskočí na svou bárku a vydá se mnohem dál na moře. Jak si tam tak sedí, zmerčí obrovskýho mečouna. Je tak velkej, že po zaseknutí za sebou tahá celou loďku. Ale Santiago se nevzdává. Nepustí ten vlasec, i když to bolí. Uběhne den a Santiago s rybou se furt perou.
Santiaga napadá: „Cítím tvou bolest, brácho.“ Po třech dnech úmorné tahanice ho konečně napíchne harpunou, přiváže k bárce a vyrazí domů. Brzo se však zjeví žralok a začne mečouna ožírat. Santiago na něj: „Táhni, ty potvoro!“ Propíchne mu mozkovnu harpunou, ale bohužel tak o ni přijde. Kruci. Když se přiženou další žraloci, Santiago zoufá, že celá snaha byla k ničemu. Přesto se nevzdá, nabrousí pádlo a bodá do těch potvor hlava nehlava.
Ale i když se snaží, žraloci mu mečouna ohlodají na kost. Když Santiago dopluje na břeh, všichni se seběhnou na tu obří kostru podívat. Je tak velká, až si myslí, že ulovil přímo žraloka. Když Santiago chrupká, dojde se na něj mrknout Mandolín. Jak uvidí jeho dořezaný ruce, chudáka to rozbrečí. Starouše to vzbudí, hodí s mladým řeč a dohodnou se, že zas budou parťáci. Pak Sanťa znovu usne a zdá se mu to, co vždycky.
O lvech ležících na pláži. ROZBOR Hlavní téma týdle bichle je jasný: člověk upnutej k cíli přežije jakoukoliv bolest. Pro Santiaga to není jen fakt, že mečouna prodá za pár šestek, ale především, že všem dokáže, že ačkoliv už je starouš, pořád na to má. Hemingway má dycky dva typy hrdinů: machry a poseroutky. Poseroutkové jsou průměrný lidi, co následujou pravidla. Ale machři mají na to, aby vzdorovali společnosti a žili život za hranicí průměrnosti, jako náš Santiago.
Doslova to ukáže tím, že se vydá rybařit dál než ostatní. A nejen to, Sanťa povrchní společnosti ukáže prostředníček, jede si to svoje a spojí se s matkou přírodou. Sanťa má totiž zvířátka rád: „Želvy pro něj nebyly záhadou… Naopak je litoval… Většina lidí k nim byla krutá, protože želví srdce bije hodiny po jejich zabití a vykuchání.
Ale stařec si pomyslel, že má stejné srdce a jeho nohy a ruce jsou jako ty jejich.“ A tím paralely nekončí. Nejvíc spřízněnej se Sanťa cítil s tím mečounem. „Tak mě zabij. Je mi jedno, kdo koho zabije. Už z toho blázníš, pomyslel si. Musíš si udržet čistou hlavu. S čistou hlavou trpět jako muž. Nebo ryba, pomyslel si.“ Některý mudrcové myslí, že ta ryba má bejt Ježíš.
Pro některý křesťany má svět smysl jen díky Ježíšově bolesti a utrpení. A Santiago není výjimka: Jeho život má smysl, protože ta ryba zakusí bolest a obětuje se. A protože tu bolest cítí i Sanťa, může být Ježíšem i on. „Spal s tváří zabořenou v novinách a s dlaněmi otočenými vzhůru.“ Ale i když si projdete peklem, neznamená to hned výhru. O tom život není. Je o boji o přežití do posledního dechu. Jak Santiago říká: „Člověk může být zničen, ale ne poražen.“ Tak správně bojujte kliknutím na odběr, řekněte o tom kámošům a zdar příště.
Mír!
Komentáře (0)