Hluk a vřavaBichle

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 9
72 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:17
Počet zobrazení:835
Knihu Hluk a vřava napsal William Faulkner roku 1929. Jde o otřesný až hrůzný portrét duševní a morální degradace jižanské rodiny Compsonů v prvních desetiletích 20. století. Složitou vyprávěcí technikou (proudy vědomí, časté střídání časových rovin) i kompozicí (například část příběhu poslední generace rodu vypráví syn idiot) seznamuje Faulkner čtenáře se světem čtyř dětí alkoholika a jeho neurotické ženy. Název knihy je symbolicky převzat z Shakespearova Macbetha, a abychom se z toho taky nezbláznili, Sparky Sweets nám to polopaticky vysvětlí.

Přepis titulků

Překlad: hAnko www.videacesky.cz BICHLE Čusík! Dneska si rozeberem Hluk a vřavu od Williama Faulknera. SHRNUTÍ Compsonovic rodině se ňák nedaří, pověst rodiny i hromady prachů mizí do hajzlu. Stejně jako děj týhle bichle! Sračka na přeskáčku a ještě k tomu to vyprávěj tři ujetý Compsonovi bráchové: Benjy, kterýmu hrabe, Quentin, obsesivní šprt, a Jason, co se tváří, jak kdyby měl v řiti osinu.

Nejmladší brácha Benjy nevidí svět jako ostatní. Kdykoliv něco cítí, slyší nebo čuchá, vzpomene si na ségru Caddy. Vždycky začal vyšilovat, když Caddy načapal užívat si s borcema z okolí. To má blbý, páč ona se nechá zbouchnout.

Benjyho starší brácha Quentin zuří, že je Caddy bez věnce, a aby to ututlala, chce si vzít ňákýho pitomce Herberta. Tak Quentin dí: „Ani na to nemysli, ségra! Řeknem, že jsme si vrzli spolu, a bude to v poho!“ Ale Caddy není na takový hry zvědavá. A že Quíťa není k ničemu dobrej, hópne do Karlovy řeky. Kaput. Ale páč pisálek Willie je mrcha, aby nám hráblo, mrskne tam další postavu jménem Quentin!

Caddyinu dcéru, kterou Compsonovi adoptují. Páč jsou skoro všichni kaput, Jason vede rodinnej park a vychovává Quentinku. Ale protože je zmetek, ztopí všechny prachy, který dceři Caddy posílá. Ale Quentince s ním brzo dojde trpělivost, pokrade mu víc prachů, než jí patří, a vysmahne z města. Zatímco ji Jason hledá, Dilsey, rodinná služka, veme Benjyho do kostela, kde krutopřísně káže přespolní pastor.

Pak si Benjy rajtuje v rodinným kočáře, dostane od Jasona výprask, ale valí si to dál. ROZBOR Jestli chcete číst a zároveň chápat, vo co sakra de, tady budete v loji, páč ten bordel vidíme čtyřmi pohledy. První je Benjy, zaseklej v současnosti a minulost s budoucností pro něj znamenaj prd. Pak posedlej Quíťa, kterej lpí na minulosti a svý ségře, a tak nemá budoucnost.

A Jason, ten škrt, co svý problémy hází na ostatní, tak dlouho držkoval na budoucnost, až nemá ani přítomnost! Poslední část knihy se ale čte sama. Čtvrtej pohled je uhlazenej. Některý mudrci mu říkaj Dilseyin oddíl, páč ona je v popředí. Dilsey, na rozdíl od Compsonů, má čas v paži! Miluje totiž Boha a křesťanství, takže místo minulosti, současnosti a budoucnosti má věčnost!

A víte co? Ta bichle je tak zamotaná, že trvá věčnost ji přečíst! A vůbec nic se tam neděje! Většina bichlí má zápletku, která pohání děj. Ale tady sakra nic není! Tak jaká je pointa? Možná právě to! Když mrknete do svý kopie Macbetha, zjistíte, kde vzal Faulkner název. „Život je kráčející stín; ubohý hráč, nakrucující se ve své chvilce slávy, a pak je po něm veta.

Je to příběh vyprávěný bláznem, který hlučí a řve, ale neznamená nic.“ Tak, jak Macbeth shrnuje život, je tadle bichle plná nicneříkajících žvástů. Ale neříká, že život je bezvýznamný. Nene! Jsou tam slova, co mají význam, ale ten význam slovy neřekneš. Možná nám Faulkner napověděl, jak to vlastně máme číst. Hele co ten pastor plká na mši… „A kongregace na vlastní oči sledovala, jak ho hlas pohltil, až nebyl ničím a oni nebyli ničím a nezbyl ani ten hlas, ale jejich srdce spolu mluvila během zpěvu bez nutnosti slov.“ Někdy na popis životních peripetií slova nestačí.

Někdy to prostě musíš jen cítit, brácho. Dík za čučku, mrkněte do mýho obchodu na luxusní hadry, jo? Mír!

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Ahoj, četl jste to někdo tady? Docela by mě zajímal názor někoho dalšího. Svým způsobem mě kniha zaujala, ale opravdu nechci číst něco co bych musel číst na pětkrát abych to pochopil..

10

Odpovědět

Je to náročná kniha, ale není třeba ji číst navíckrát. Podstatné je, že forma tu dominuje nad příběhem. Příběh vlastně není až tak originální, ale třeba právě to, že chvílemi čtete text z pohledu duševně chabého člověka a musíte se vcítit do jeho vidění světa, je pro čtenáře obtížné.

Čili bral bych to tak, že pokud si čtenář chce vychutnat i formu, zpracování, tak je to pro něj dobrá kniha. Kdo si chce číst "odpočinkově", zajímá ho čistě jen příběh a na literární exhibice si nepotrpí, tak to pro něj nebude. Já jsem si to užil, protože pro mě jako čtenáře to prostě byl nový zážitek. Ale doporučuju to číst, když je člověk odpočatý, neunavený a když má bystrou mysl. Kdybych byl unavený, vezmu radši Saturnina nebo podobné lehké čtení.

Možná bych to malinko přirovnal k filmu Memento. Myslím tím, že čtenářský zážitek z Hluku a vřavy je obdobný, jako divácký zážitek z Mementa. Neobvyklá forma, která na diváka (čtenáře) klade nároky a nutí ho věnovat se sledování (čtení) tak nějak "na plný úvazek".

60

Odpovědět

Jiné názory čtenářů také tady: https://www.databazeknih.cz/knihy/hluk-a-vrava-26659

30