Začaly nám prázdniny, a tak si dáme bichli, která je v mnohých školách pořád součástí povinné četby, ale zároveň se hodí na letní večery, protože vypráví příběhy dětí malého amerického města u Mississippi z 30. let 19. století, ve kterých Mark Twain umělecky ztvárnil své vzpomínky na dětství.
Překlad: hAnko www.videacesky.cz BICHLE Jak to de? Dneska si dáchnem s Huckem Finnem od Marka Twaina. SHRNUTÍ Huck Finn s Tomem Sawyerem maj z minulýho dobrodrůža plnou kešeň, ale Huck musí bydlet se starou vdovou, co ho chce převychovat. Když se ve městě objeví jeho navátej fotr Pap, odvede kluka do svý špinavý díry a chce shrábnout jeho love.
Když má Huck dost výprasků během Papíkových alko-dýchánků, rozhodne se narafičit svou vraždu a před poldama zdrhne na Jacksonův ostrov. Po pár dnech se tam potká s Jimem, známým otrokem, kterej zdrhl, když slyšel, že ho chtějí prodat. Páč jsou oboum švestky v patách, rozhodnou se zmizet z města spolu. Když se pak zas rozdělí, Huck se vrtne ke Grangerfordům, rodině, co má po generace pifku na famílii Shepherdsonů. Ani jedni však neví, proč jsou vlastně ve při.
Huck má dost, když mladýho Bucka Grangerforda zabijou kvůli ňáký kravině. Pak Huck s Jimem zachrání dva zlodějíčky ménem Duke a King. Ti dva pitomci v každým městě obehrávají lidi o prachy. Pak ale udělají větší sviňárnu, když prodají Jima plantážníkům Phelpsovejm. Huck se plíží Jima osvobodit, když slyší: „Nazdar, Tome!“ Tome? Ty lidi jsou Sawyerův strýc s tetkou a myslí, že Huck je Tom! Když pravej Tom dorazí, má to v paži a dělá, že je svůj vlastní brácha Sid.
Tom pro Jima vymyslí plán útěku jak z vězení. Ale než stihnou zmizet, Tom to schytá do nohy a Jima lapnou. Ráno klidně Tom řiká: „Hele, Jim byl celou dobu svobodnej. S tím útěkem jsem si dělal p*del.“ Cože to?! Kámošova svoboda není hra! Tak se Huck s Jimem zas rozloučí a Tomova tetka si chce Hucka osvojit. Ale Huck má těch civilizovanejch sraček dost a vyrazí zas o dům dál. ROZBOR Věnuj mi svůj sluch a slyš pravdu, synu!
Nejvíc symbol týhle bichle je řeka Mississippi. Znamená totiž svobodu. Nejen tu Jimovu z otroctví, ale svobodu od všech divnej věcí, co se v civilizaci dějou. Ale zároveň je jakože osud. Páč řeka dycky rozhodne, kam jedou, kdy tam budou a jaký sračky cestou potkají. Ačkoliv Huck prohlídne skrz ten bordel, stejně se musí s těma „civilizovanýma“ lidma potýkat.
Ale páč jako jedinej vidí chyby tý společnosti, připadá si sám. „Po setmění jsem spokojeně kouřil u ohně; ale pomalu se vkradlo osamění, tak jsem sedl na břeh a poslouchal vlny, počítal hvězdy a kusy dřeva a rafty, co připlouvaly.“ Konečně až potká Jima, má někoho, s kým může bejt. A Jimovi nikdy nikdo nekryl záda jako Huck. Ten raft na řece je jejich jedinej domov.
Páč na břehu Huck zažil jen samý blbý věci. Pomlouvačný sousedy, rodiny vraždící děcka pro nic a jeho fotr ho mlátil. Lidi jsou občas fakt ku*vy, brácho. A největší ironie je, že Huck neni vůbec vzdělanej, kašle na víru a nemyslí, že je „civilizovanej“, přesto jako jedinej nechce být součástí kultury, která to všecko bere, především otroctví! Takže když Tomíkova tetka chce bejt jeho máti, řekne: „Dík, ale ne.“ Huck nechce bejt součástí „civilizovanýho“ světa.
Radši to riskne a jde hledat novej flek, kde začne znovu a líp. A prvním krokem k lepšímu světu je dát odběr. Mír, čtenáři moji!
hAnkoPublikováno: 4 let
