Alenka v říši divůBichle

Překlad: hAnko www.videacesky.cz BICHLE Jak to de, kámo? Dneska se mrknem, jak dupou králíci Lewisi Carrollovi. SHRNUTÍ Alenka odpočívá se ségrou a už skoro chrní, když uvidí voháknutýho králíka, co prej kamsi spěchá. He? Alenka za ním skočí do nory, děsně dlouho padá dolů, až skončí v místnosti s hromadou dveří, kde najde pidiklíč, odemkne pididveře, otevře a čučí do zahrady na druhé straně.

Problém je, že dveřma neproleze. Zmerčí mrňavý pitíčko, usrkne a už je taky mrňavá. Sákra! Teď nemůže použít ten pidiklíč! V tom uvidí dortík s nápisem „sněz mě“, dá si kousek a je z ní obryně. A páč zas nemůže projít pididveřma, začne bečet, až zatopí celou místnost. Vezme si vějíř, zase se zmenší a plaví se po moři slz. Doplaví se do bezpečí, poplká se zvířatama a pak zas uvidí toho králíka.

Ten cvok si myslí, že je jeho služebná, a pošle ji domů. Nakonec Alenka v lese potká obří stonožku, co hulí na houbičce. A hned dostane info, jak ta houba funguje. Jedna půlka zvětšuje, druhá zmenšuje. Pak uvidí na stromě číču s úsměvem od ucha k uchu. Říká si Šklíba a pošle ji na párty k zajíci Březňákovi. A proč ne? Zapaříme! Tak na čajovým dýchánku u Březňáka potká další kámoše: Kloboučníka a ospalou myš.

Kloboučník jí vysvětlí, že dýchánek nikdy nekončí, páč mají furt šest večer. I čas se tam zbláznil. Alenka se sbalí a vyrazí do zahrady, kterou viděla na začátku. A tam narazí na místní největší drsňačku, Srdcovou královnu. Borka chce všem bezdůvodně sekat hlavy! Dokonce obviní Srdcovýho junka z krádeže a žene ho k soudu. Alenka zasedne v porotě, ale pak jí dojde, že tam něco smrdí. Královna ji chce umlčet, jenže Ála spustí: „Vlez mi na hrb, bábo.

Jste všichni jen karty.“ Takový řeči se královně nelíbí, tak jí dá po čuni. A pak bác ‒ Ála se vzbudí ségře v klíně. Kruci, co ta holka hulí za matroš? A kde ho seženu? ROZBOR Carroll není lecjakej pisálek. Hlavně to není jeho jméno. Máti ho pokřtila Charles Lutwidge Dodgson a byl děsná bedna na logiku a matiku.

A tadlencta logika ovlivnila i humor v jeho knize. Třeba když se královna s partou hádá o setnutí hlavy Šklíby. Vtip spočívá v tom, co vlastně znamená setnout hlavu a jestli můžete vykonat něco, čemu nerozumíte. „Kat tvrdil, že nemůžete sekat hlavu, pokud není připojená k tělu. Že to ještě nikdy nedělal a nehodlá s tím začít. Král řekl, že cokoliv má hlavu, může tomu být useknutá, tak ať nemluví nesmysly.

Královna řekla, že pokud s tím hned něco neudělají, nechá je popravit všechny.“ Kniha má spoustu různých výkladů. Někdo v ní vidí opravdový sny vzniklý v autorově chorý mysli. Jiní ty šílenosti považujou za umělecký ztvárnění filozofie. Možná strohá logika aplikovaná v bláznivým světě líp ukáže pointu: každej ve svým životě hledá pořádek, ale svět kolem něj je naprostej zmatek. Vždyť říše divů je totálně jetá!

Věci dávají rozkazy lidem a čas, ta líná mrcha, se klidně zastaví! Jenže se nemění jenom svět, měníme se i my, každej den. Od začátku knihy je Ála ztracená a hrabe jí, že neví, kde je ani kým je. „Ach, ouvej! Jak podivný je dnešek! Přitom včera bylo vše jako obvykle. Nezměnila jsem se přes noc? Počkat. Byla jsem po probuzení stejná? Pamatuji, že jsem se cítila jinak. Ale když nejsem stejná, kdo tedy jsem? Ach, to je záhada!“ Pravdou je, že jsme všichni jako Alenka.

Rosteme, zmenšujeme se, učíme se. Každej den žijeme ve světě postaveným na hlavu, zatímco se měníme tak moc, že sami sebe ztratíme, když si nedáme pozor. A to se těžko vstřebává. Tak šupky dupky za králíkem na nákup bichlovské výbavy. Mír, kolego.