Dnes nám Sparky Sweets představí román o úředníkovi, který čelí ponižování a zesměšňování. Jedinou jeho spřízněnou duší je prostitutka Líza. On však neocení její přízeň a dobro jí oplácí zlem. Klesl tím na samé dno. Dostojevský se zde snaží vysvětlit vnitřní motivaci chování lidí, něco, co nemůžeme kontrolovat rozumem, co je uloženo v našem podvědomí.
Poznámka:
Kdybyste se v tomto díle chtěli rochnit, audioknihu najdete online ZDE.
Překlad: hAnko www.videacesky.cz BICHLE Jak to šlape, brácho? Dneska se ponoříme do podzemí s Fjodorem Dostojevským. SHRNUTÍ Bezejmennej hrdina tvrdí, že je na smrt nemocnej. Ale nemá kapavku nebo tak. Jen si je všeho moc vědomej. A proto je ten magor smutnej a sám. Po filozofování vo lidstvu, svobodě, rozumnosti a tak dále náš čtyřicátník zavzpomíná, co pos*al ve dvacíti.
Tehdá se Muž z podzemí rozhodl jít na párty jakýhosi Zvertova. Jenže Zvertovova parta měla podzemníka v paži. Když ho viděli, jak se tam potácí a dělá ze sebe vola, mysleli si: „Co sakra hulí?“ A chtějí se ho setřást, než se jejich buřtpárty odebere do paláce. Ale vypravěč ty hejtry stejně natruc sleduje. Po příjezdu zmerčí fešnou běhnu Lízu, které v pokojíku ukáže svýho cara.
Víš, jak to myslím? Po aktu se snaží Lízu ukecat, aby se vzdala kšeftu, a sype jí kecy do hlavy i do srdce. Když je zpátky ve svým podzemí, Líza nečekaně přijechá. Chce hodit vážnou řeč, ale on jí jen arogantně káže. Až se z toho nakonec ten debil rozbrečí. Poté co si znova vrznou, hodí po ní ňáký papírovky, aby jí dokázal, že je pořád stejná prodejná děvka.
Ale Líza ukáže, kdo má úroveň, a odejde bez peněz. Když si uvědomí, že je kretén, utíká za ní prosit o odpuštění. Jenže ona už je v prachu. ROZBOR Tadle bichle je považovaná za první existenciální román. Než se Nietzche rochnil ve svých úzkostech, Dostojevský dávno stvořil svého Muže z podzemí. A tak od jeho zrodu roku 1864 se termín „podzemí“ začal používat jako výsměch establishmentu a plivanec na tradiční myšlenky.
Muž z podzemí nepřemýšlí jako ostatní. Ostatní se protloukají životem a nepokládají zásadní otázky. Ne tak nás hošan. To ale musíš otevřít voči tak doširoka, až to bolí. A když to dokážeš, dějou se věci, kámo. Bolest ze střetu s realitou a ničení života stvoří vědomí. Slovy vypravěče: „Utrpení je původem vědomí.“ Ale kdo chce s vlky výti, musí počítat s hypervědomím.
Když vidíš otázku ze všech stran, nevíš najednou z které do které. Takže místo zvolení směru zůstaneš stát na místě. „Chytrý člověk se nemůže stát ničím, zato hlupák může být čímkoliv.“ Jenže von není línej. Ne tak docela. Hypervědomí z něj prostě udělá NIC. Náš kluk tomu říká „vědomá setrvačnost“. Vtip je v tom, že svědomí vzniká z utrpení ze vztahů s jinýma lidma. Ale ve chvíli, kdy se objeví, je navázat vztahy zhola nemožný.
A vo tom to je. Jestli ti to přijde jako ujetej paradox, je to tím, že sám Muž z podzemí je chodící paradox. Náš nespolehlivej vypravěč chce být sám, ale touží po kontaktu. Závidí obyčejným lidem, ale pyšní se, že není jeden z nich. Trpí, ale přitom si to užívá. Tohle všecko ho tak vzdaluje od společnosti, že mu zbývají jen lži a sny. „Všichni jsme odtrženi od života, jsme mrzáci, každý z nás, víc či míň. Jsme od něj odtrženi natolik, že po něm prahneme a nesneseme byť jen zmínku o něm.
Proč nám život připadá jako úsilí a těžká práce, až se shodneme, že je lepší v knihách.“ Tak unikněte ze života do dobré knihy a přijďte zas za tejden. Mír!
hAnkoPublikováno: 4 let
