Zkouška ohněmBichle
9
Zkouška ohněm je hra amerického dramatika Arthura Millera z roku 1953. Jedná se o zdramatizovaný a částečně beletrizovaný příběh o čarodějnických procesech v Salemu, které se odehrály v kolonii v Massachusetts Bay.
Přepis titulků
Překlad: hAnko www.videacesky.cz BICHLE Jak to šlape? Dneska oddělíme zrno od plev ve Zkoušce ohněm Arthura Millera. SHRNUTÍ Roku 1692 to v Massachusetts trochu skřípe, páč dcera reverenda Parrise Betty je ráno v posteli tuhá. V noci ji Paris nachytal při pohanským rituálu se sestřenkou Abigail a otrokyní Titubou.
Hned jde drb, že šlo o čarodějnictví, a upjatý obyvatelé Salemu vyšilujou. Když se hrdina hry, John Proctor, příde mrknout, vo co de, Abigail ho hned začne vochmatávat. Totiž, byla u Proctorových služebnou, ale vykopli ji, když jeho žena Elizabeth zjistila, že mu leští nejen boty. Škandál! I když se jí Proctor od té doby vyhýbá, Aby si furt myslí, že kdyby Líza zmizela, mohla by ji nahradit.
Pozdějc lítají obvinění z čarodějnictví na všechny strany. A ukáže se, že Aby samozřejmě obvinila Lízu. Takže strážci zákona naklušou k Proctorům a mrsknou ji za katr. Honzík jde k soudu, aby ji osvobodil, ale nějak se do svý řeči zamotá a skončí v lapáku taky. Jediná možnost, jak z toho ven, je přiznat se k hrátkám s čertem. Proctor by jim na to kašlal, dokud za ním nepustí Lízu. Takže se chudák rozhodne přiznat, co není pravda.
Když ale soudci chtějí psaný přiznání, aby měli důkaz pro lidi, Honza řekne, to teda ne, páč nenechá svý méno veřejně špinit. Přiznání rozerve a nakluše na šibenici se ctí jak správnej tvrďák. ROZBOR Nejen že dílo odkazuje na skutečný události, ale Miller je srovnává se současností. Chtěl tím vzkázat, že dlabe na mccarthismus 50. let, kdy banda Amíků ukazovala prstem na vlastní lidi, že jsou komouši.
Podle Millera tihle pitomci znají jen vinu a nevinu. Říká: „Jsme rozdělenou říší, kde jisté ideje a emoce pochází od Boha, a jejich opak od Lucifera… Politická strana si nárokuje morálku a její opozice je hned ďábelsky zlovolná.“ Problém je, že to lidi vždycky ženou do extrémů. Vidí všechno černobíle; co není od Boha, musí být od Ďábla. Co začalo jako politická opozice, končí jako opozice morální. Zkažení pravičáci tvrdí, že kapitalisti jsou svatí a komunisti jsou jen uctívači ďábla.
Ale takový chování není jenom v politice. Někdy musíš bodnout bráchu do zad a říct, že to bylo pro vyšší dobro. „Projevila se dlouholetá sousedská nenávist a pomstychtivost bez ohledu na Bibli.“ A co název tý hry, kámo? Podle slovníku je to těžkej test, jako to, co semlelo Proctora. Ale jestli chcete být přesný, je to i tyglík na rozpouštění kovů, ve kterým nakonec zbyde čistá ocel.
Takže nám hra říká, že John je čistota vzešlá z toho bordelu? Mělo by to být v souladu s naší vírou? Možná. Pravdou je, že Johnova smrt není pro nikoho prospěšná. Pamatujte, co řekl na konci hry reverend Hale Líze: „Nedrž se víry, pokud přináší krev. Dovede tě pouze k obětování. Život, ženo, to je nejcennější Boží dar. Žádná zásada, jakkoliv šlechetná, neospravedlňuje jeho zničení.“ Nebuďte hejtři, pořiďte si bichlovskej merch a vaše máma ať dá odběr.
Mír, hoši!
Hned jde drb, že šlo o čarodějnictví, a upjatý obyvatelé Salemu vyšilujou. Když se hrdina hry, John Proctor, příde mrknout, vo co de, Abigail ho hned začne vochmatávat. Totiž, byla u Proctorových služebnou, ale vykopli ji, když jeho žena Elizabeth zjistila, že mu leští nejen boty. Škandál! I když se jí Proctor od té doby vyhýbá, Aby si furt myslí, že kdyby Líza zmizela, mohla by ji nahradit.
Pozdějc lítají obvinění z čarodějnictví na všechny strany. A ukáže se, že Aby samozřejmě obvinila Lízu. Takže strážci zákona naklušou k Proctorům a mrsknou ji za katr. Honzík jde k soudu, aby ji osvobodil, ale nějak se do svý řeči zamotá a skončí v lapáku taky. Jediná možnost, jak z toho ven, je přiznat se k hrátkám s čertem. Proctor by jim na to kašlal, dokud za ním nepustí Lízu. Takže se chudák rozhodne přiznat, co není pravda.
Když ale soudci chtějí psaný přiznání, aby měli důkaz pro lidi, Honza řekne, to teda ne, páč nenechá svý méno veřejně špinit. Přiznání rozerve a nakluše na šibenici se ctí jak správnej tvrďák. ROZBOR Nejen že dílo odkazuje na skutečný události, ale Miller je srovnává se současností. Chtěl tím vzkázat, že dlabe na mccarthismus 50. let, kdy banda Amíků ukazovala prstem na vlastní lidi, že jsou komouši.
Podle Millera tihle pitomci znají jen vinu a nevinu. Říká: „Jsme rozdělenou říší, kde jisté ideje a emoce pochází od Boha, a jejich opak od Lucifera… Politická strana si nárokuje morálku a její opozice je hned ďábelsky zlovolná.“ Problém je, že to lidi vždycky ženou do extrémů. Vidí všechno černobíle; co není od Boha, musí být od Ďábla. Co začalo jako politická opozice, končí jako opozice morální. Zkažení pravičáci tvrdí, že kapitalisti jsou svatí a komunisti jsou jen uctívači ďábla.
Ale takový chování není jenom v politice. Někdy musíš bodnout bráchu do zad a říct, že to bylo pro vyšší dobro. „Projevila se dlouholetá sousedská nenávist a pomstychtivost bez ohledu na Bibli.“ A co název tý hry, kámo? Podle slovníku je to těžkej test, jako to, co semlelo Proctora. Ale jestli chcete být přesný, je to i tyglík na rozpouštění kovů, ve kterým nakonec zbyde čistá ocel.
Takže nám hra říká, že John je čistota vzešlá z toho bordelu? Mělo by to být v souladu s naší vírou? Možná. Pravdou je, že Johnova smrt není pro nikoho prospěšná. Pamatujte, co řekl na konci hry reverend Hale Líze: „Nedrž se víry, pokud přináší krev. Dovede tě pouze k obětování. Život, ženo, to je nejcennější Boží dar. Žádná zásada, jakkoliv šlechetná, neospravedlňuje jeho zničení.“ Nebuďte hejtři, pořiďte si bichlovskej merch a vaše máma ať dá odběr.
Mír, hoši!
Komentáře (0)