Fake!

Doktor Peter Ameisenhaufen,
německý zoolog, se na začátku 20. století
věnoval studiu zvířat neznámých vědě. V nemalém množství fotografií
zdokumentoval podivná stvoření jako chiméru s tělem opice
nebo hada s 12 končetinami. Ameisenhaufen
záhadně zmizel v roce 1955 a jeho archiv byl objeven
až o 30 let později. Sovětský svaz v roce 1968
vyslal do vesmíru raketu Sojuz-2. Na její palubě
se nacházel plukovník Ivan Istochnikov, kosmonaut,
který zmizel při manévru vně lodi.

Zahanbené ruské úřady prohlásily,
že na palubě rakety nikdo nebyl, a zametly všechny stopy
Istochnikovy existence. Nezávislí výzkumníci pravdu
odhalili až po pádu komunismu a zveřejnili fotografie
ztraceného důstojníka. Pokud přemýšlíte, co mají tyto dva příběhy
společného, odpověď je prostá. Jsou zcela smyšlené. Fotky, fakta i dokumenty
vytvořil Joan Fontcuberta, španělský umělec,
který se specializuje na falzifikaci.

Jeho díla manipulují skutečností a nutí nás
pochybovat o jistotě. V tomto díle
vás zvu do světa imitace, klamu, podvodu. Zkrátka faleše. Odhalíte, do jaké míry
je faleš klíčovou složkou reality, ať už v dějinách nebo v přírodě. Nebuďte překvapení, až v průběhu tohoto dílu pocítíte
nezdolnou potřebu zakřičet: "Fake!"

Překlad: qetu
www.videacesky.cz Za druhé světové války
byla role faleše rozhodující. Například v roce 1942, když se nad Kalifornií
vznášela hrozba japonského útoku, pověřili vojenští velitelé
plukovníka Johna F. Ohmera tím, aby zamaskoval několik
strategických bodů podél pobřeží Pacifiku. Protože bylo cílem
ošálit nepřítele, Ohmer se obrátil
na největší továrnu iluzí, Hollywood.

Filmová studia vyslala
dekoratéry, malíře a tesaře, aby umožnili
zmizení několika základen. Největším úspěchem byla nepochybně
proměna továrny na letadla v Burbanku. Všechny budovy zakryla falešná
krajina namalovaná na plátno. Ze vzduchu oblast vypadala
jako poklidné venkovské předměstí. Dekoraci reliéfu dokonce doplnila
plastová auta a falešné stromy a farmy. Jelikož plukovník Ohmer
nedělal nic polovičatě, požádal pracovníky továrny,
aby se procházeli po falešných cestách, přesunovali auta nebo věšeli prádlo,
aby čtvrť nevypadala opuštěně.

Tato neskutečná kamufláž ustala v momentě,
kdy odezněla hrozba japonského útoku. Evropa v tu dobu připravovala
ještě důležitější vojenskou lest. Tak důležitou,
že pravděpodobně změnila tok dějin. Jmenovala se operace Fortitude. Odstartovala ji
britská tajná služba. Operace Fortitude měla za úkol přesvědčit
Němce o falešném datu a místě vylodění.

Aby nepřítel uvěřil,
že vylodění proběhne v Pas-de-Calais, spojenci vyslali na jihovýchodní
pobřeží Anglie fiktivní armádu FUSAG. Tato neexistující armáda se skládala
z nafukovacích tanků, děl z překližky, stovek falešných lodí,
a dokonce falešného naftařského komplexu. Aby jí vdechli život, spojenci
vytvořili tábory s kouřícími komíny, hluk ruchu přístavu
a intenzivní rádiovou komunikaci, která se skládala
z milionů nahraných zpráv. Postarali se o ty nejmenší detaily, včetně insignií vyrobených
speciálně pro tyto falešné jednotky.

Do čela této fiktivní armády byl
nakonec dosazen věhlasný generál Patton, což Němce konečně přesvědčilo o tom,
že vylodění proběhne v Pas-de-Calais. Úspěch operace Fortitude
měl rozhodující dopad na výsledek války. Tento rozsáhlý plán
by ale nebyl tak účinný, kdyby nebylo
mistra manipulace Joana Pujola Garcii. Nacisté tomuto španělskému agentovi
s krycím jménem Arabel plně důvěřovali. Díky síti špionů jim zasílal
drahocenné informace o aktivitě spojenců.

Pujol byl ale ve skutečnosti
dvojitý agent, který pod krycím jménem Garbo
pracoval pro britskou tajnou službu. Jeho síť tvořilo 27 zcela smyšlených
agentů, jejichž hlášení psal on sám. Nejenže Němci spokli všechno,
co tento Španěl napsal. Utratili navíc celé jmění za financování
skupiny špionů, která neexistovala. Pujolova hlášení přiměla Hitlera k tomu,
aby vyslal většinu vojsk do Pas-de-Calais, zatímco o osudu konfliktu
rozhodla Normandie. Nejúžasnější na tom bylo,
že si nacisté nikdy neuvědomili, že je jejich špion Arabel oklamal.


Byl proto jedinou osobou, kterou za druhé světové války
vyznamenali zároveň spojenci i Němci. Falešné budovy
jsou užitečné nejen za války. Dnes jich na světě
existuje hned několik. Jestli jste viděli předchozí video
o kuriozitách New Yorku, možná si vzpomenete
na Joralemon Street 58, budovu v obytné zóně v Brooklynu s opancéřovaným sklepem
a začerněnými okny.

Její podivná fasáda
skrývá vzduchovou šachtu a evakuační tunel
newyorkského metra. Stejný typ budovy můžeme vidět i v Paříži,
v 10. obvodu na ulici Lafayette 145. Budova na této adrese se pyšní
balkonem, terasou i otevřenými okny. Je to ale jen prázdná skořápka. Její fasáda maskuje obrovský
vzduchový vývod železniční linky RER B. V Londýně není jedna,
ale hned dvě falešné budovy, které se nacházejí
na ulici Leinster Gardens číslo 23 a 24.

U dveří chybí poštovní schránka,
okna jsou natřená na šedo a za fasádou o tloušťce 1,5 metru
je jen šachta vedoucí k lince metra. Falešné budovy nejsou špatné.
Určitě se ale najde něco lepšího. V zálivu San Pedro
v Kalifornii leží čtyři ostrovy, které z dálky vypadají
jako přímořská střediska. Pyšní se tropickou vegetací, hotelovými
budovami, a dokonce i vodopády. Říká se jim ostrovy astronautů, protože nesou jména čtyř astronautů,
kteří zemřeli ve službě.

Grissom, White, Freeman a Chaffee. Tyto ostrovy
ale až do roku 1965 neexistovaly. Jsou vyrobeny uměle
a ve skutečnosti skrývají ropné vrty. Jejich kamufláž
stála 10 milionů dolarů a byla svěřena architektovi,
který se specializoval na zábavní parky. Jedná se o jediné kamuflované
naftařské plošiny ve Spojených státech. Abychom laťku zvedli ještě výš,
musíme se přesunout do Severní Koreji. Kijong-dong je vesnice ležící
těsně nad demilitarizovanou zónou, která od sebe dělí
Severní a Jižní Koreu.

V jejích malebných domech
žije přes 200 rodin a najdeme tu i školy a nemocnici. Alespoň to tvrdí
severokorejská vláda. Když se ale na budovy podíváte blíž,
všimnete si, že jim chybí okenní tabule, světla se rozsvěcují
v pravidelných intervalech a že se v nich
pohybují jen údržbáři. Kijong-dong je ve skutečnosti
vesnice propagandy.

Lákadlo, která má oklamat obyvatele
vesnice naproti, kteří žijí v Jižní Koreji. Jihokorejská vláda na hranici
v 80. letech vztyčila 100metrový stožár, aby na něm vyvěsila státní vlajku.
Severní Korea okamžitě zareagovala a postavila v Kijong-dongu stožár o výšce
150 metrů, v té době nejvyšší na světě. Tento nacionalistický
duel nebyl jen vizuální. Tato opuštěná vesnice až do roku 2004
reproduktory hlásala propagandu a nabádala jižany k tomu,
aby překročili hranici. Ty se jí ale přesvědčit nepodařilo.

Falšování nebyly ušetřeny
ani dějiny vědy, obzvlášť archeologie. Slavným případem
je muž z Piltdownu. Úlomky lebky,
které zde byly v roce 1912 objeveny, přesvědčily velkou část
vědecké veřejnosti o tom, že byl nalezen chybějící článek
mezi člověkem a opicí. Trvalo 40 let, než si uvědomili, že ostatky muže z Piltdownu tvoří
středověká lebka a čelist orangutana. Jedním z nejvýstřednějších případů
je bezesporu obr z Cardiffu v USA.

Když dva dělníci v roce 1869 kopali
studnu na pozemku farmáře Williama Newella, objevili něco mimořádného. Zkamenělé tělo třímetrového muže. Obyvatelé Cardiffu se záhy začali hrnout,
aby tohoto zkamenělého obra spatřili. Newell dokonce začal vybírat vstupné.
Vědci byli skeptičtí, ale někteří fundamentalisté
objev považovali za důkaz, že obři, které zmiňuje bible,
skutečně existovali. Netušili ale,
že se jednalo o žert jistého George Hulla, výrobce doutníků
a Newellova bratrance.

Hulla napadlo vyrobit falešného obra,
aby viděl, kam až sahá náboženská víra. Nechal proto potají vytesat sochu, kterou zakopal za farmou svého bratrance,
který se na celé věci podílel. Pak už jen stačilo přivolat dva dělníky,
aby kopali na správném místě. Obr z Cardiffu
se stal takovým fenoménem, že ho obchodník David Hannum
od Hulla odkoupil za 23 000 dolarů, což by dnes bylo
přes 400 000 dolarů.

Phineas Barnum, slavný showman,
nechal vyrobit repliku obra a prohlásil,
že ten druhý je falešný. David Hannum Barnuma
obvinil z pomluvy, ale George Hull
se rozhodl svůj žert přiznat tisku a oba obři byli
prohlášeni za padělky. Další zkamenělý obr byl objeven
o sedm let později v Beulahu v Coloradu. Nějakou dobu byl
vystavován po Spojených státech, dokud se nezjistilo,
že se jedná o další kousek Hulla, který jen tak něco nevzdal.

Pokud si myslíte,
že podvod je čistě lidská vlastnost, uvidíte,
že zvířata s námi bez problému drží krok. Vezměte si například
larvu motýla hemeroplanes triptolemus, který žije
v pralesích Střední Ameriky. Když tato housenka cítí nebezpečí,
zavěsí se z větve a nafoukne hlavu,
dokud nevypadá jako malý had. Nejenže umí dokonale napodobit
barvy, šupiny i oči plaza, ale věrohodnosti dosahuje i tím,
že simuluje útoky.

Dalším ohromujícím imitátorem
je kudlanka orchidejová. Tato sestřenice kudlanky nábožné
je jediným známým predátorem, který svou kořist lapí tak,
že se maskuje za květinu. Další druhy svůj vzhled využívají k tomu,
aby splynuly s vegetací. Kudlanka orchidejová
je ale tak talentovaná, že přitahuje víc opylujícího
hmyzu než květina samotná. Leucochloridium používá
obzvlášť zvrácenou metodu.

Tento parazitický červ
vstoupí do trávicího systému hlymýždě a usadí se mu v očích.
Jakmile je na místě, larva roste a mění oči ubohého plže
v barevné výrůstky, které připomínají housenky. Ptáci se po nich vrhají v domnění,
že spolknou kořist. Přesně o to leucochloridiu jde. Vajíčka totiž může klást
jen v žaludku ptáků. Ti vajíčka vyloučí trusem,
kterým se živí hlemýždi.

A cyklus může znovu začít. Mistrem všech kategorií
ve zvířecí imitaci je bezpochyby
fascinující chobotnice maskovaná. Stejně jako další chobotnice
je schopná měnit svou barvu a texturu. Jako jediná ale přejímá vzhled
jiných zvířat, aby unikla predátorům. Chobotnice maskovaná
umí napodobit přes 15 druhů, jako jsou medúzy, mořští hadi,
murény, nebo dokonce kraby. Nespokojí se ale jen s napodobením
jejich vzhledu.

Simuluje i jejich chování. Aby například
napodobila mořský jazyk, nejenže zploští tělo
a přesune chapadla na stranu, ale plave i ve stejné výšce
a o stejné rychlosti jako jazyk. Nejpůsobivější je asi to, že druhy,
které napodobuje, si nevybírá náhodně. Aby zastrašila útočníky,
přejímá podobu jejich přirozených nepřátel. Chobotnice maskovaná
je díky této schopnosti považována za jedno
z nejinteligentnějších stvoření na světě. Abychom skončili
na trochu jiné notě, povím vám zcela pravdivý příběh
o falešné sériové vražedkyni.

Vše začalo v roce 1993, když byla na místě vraždy
v Německu nalezena DNA jisté ženy. Po vražedkyni
osm let nebylo ani stopy, dokud se její DNA v roce 2001 znovu
neobjevila na místě obzvlášť brutální vraždy. Následovala série zločinů,
které trvaly až do roku 2009 a které spojovala
pouze tato žena bez tváře, jejíž genetický otisk
byl nalezen na 40 různých místech.

Loupež, vloupání, vražda.
Zločiny byly různorodé a odehrály se nejen v Německu,
ale i napříc několika evropskými zeměmi. Vyšetřovatelé byli přesvědčeni,
že se potýkají s mistryní, která si s nimi hraje,
a tisíce stop byly vyšetřovány marně. V roce 2007
byla nalezena mladá policistka, kterou na parkovišti v německém
Heilbronnu zabila kulka do hlavy. Na místě činu byl identifikován
stejný genetický profil. Tato tragédie
zemi silně poznamenala a tajemná sériová vražedkyně
získala přezdívku Fantom z Heilbronnu.

Až v roce 2009, po 16 letech,
kdy se ji snažili vystopovat napříč Evropou, po šesti vraždách a desítkách zločinů,
byla záhada konečně objasněna. Údajná vražedkyně byla ve skutečnosti
nevinná pracovnice firmy, která vyráběla vatové tyčinky,
kterými se brala DNA. Její DNA kontaminovala
celou sadu tyčinek, který byly posléze
použity během různých vyšetřování. Všechny tyto zločiny, které mobilizovaly
Interpol a desítky vyšetřovatelů, neměly nic společného
a Fantom z Heilbronnu nikdy neexistoval.

Dnešní díl je u konce.
Doufám, že se vám líbil a že vám pomůže
vybrousit kritické myšlení. Viděli jste klamy
z všemožných oblastí. Neváhejte se uchýlit
k umění pochybnosti. Tak zase příště. Překlad: qetu
www.videacesky.cz V tomto díle
vás zvu do světa imitace, klamu, podvodu.

Zkrátka faleše.