Fake!Axolot

Doktor Peter Ameisenhaufen, německý zoolog, se na začátku 20. století věnoval studiu zvířat neznámých vědě. V nemalém množství fotografií zdokumentoval podivná stvoření jako chiméru s tělem opice nebo hada s 12 končetinami. Ameisenhaufen záhadně zmizel v roce 1955 a jeho archiv byl objeven až o 30 let později. Sovětský svaz v roce 1968 vyslal do vesmíru raketu Sojuz-2. Na její palubě se nacházel plukovník Ivan Istochnikov, kosmonaut, který zmizel při manévru vně lodi.

Zahanbené ruské úřady prohlásily, že na palubě rakety nikdo nebyl, a zametly všechny stopy Istochnikovy existence. Nezávislí výzkumníci pravdu odhalili až po pádu komunismu a zveřejnili fotografie ztraceného důstojníka. Pokud přemýšlíte, co mají tyto dva příběhy společného, odpověď je prostá. Jsou zcela smyšlené. Fotky, fakta i dokumenty vytvořil Joan Fontcuberta, španělský umělec, který se specializuje na falzifikaci.

Jeho díla manipulují skutečností a nutí nás pochybovat o jistotě. V tomto díle vás zvu do světa imitace, klamu, podvodu. Zkrátka faleše. Odhalíte, do jaké míry je faleš klíčovou složkou reality, ať už v dějinách nebo v přírodě. Nebuďte překvapení, až v průběhu tohoto dílu pocítíte nezdolnou potřebu zakřičet: "Fake!"

Překlad: qetu www.videacesky.cz Za druhé světové války byla role faleše rozhodující. Například v roce 1942, když se nad Kalifornií vznášela hrozba japonského útoku, pověřili vojenští velitelé plukovníka Johna F. Ohmera tím, aby zamaskoval několik strategických bodů podél pobřeží Pacifiku. Protože bylo cílem ošálit nepřítele, Ohmer se obrátil na největší továrnu iluzí, Hollywood.

Filmová studia vyslala dekoratéry, malíře a tesaře, aby umožnili zmizení několika základen. Největším úspěchem byla nepochybně proměna továrny na letadla v Burbanku. Všechny budovy zakryla falešná krajina namalovaná na plátno. Ze vzduchu oblast vypadala jako poklidné venkovské předměstí. Dekoraci reliéfu dokonce doplnila plastová auta a falešné stromy a farmy. Jelikož plukovník Ohmer nedělal nic polovičatě, požádal pracovníky továrny, aby se procházeli po falešných cestách, přesunovali auta nebo věšeli prádlo, aby čtvrť nevypadala opuštěně.

Tato neskutečná kamufláž ustala v momentě, kdy odezněla hrozba japonského útoku. Evropa v tu dobu připravovala ještě důležitější vojenskou lest. Tak důležitou, že pravděpodobně změnila tok dějin. Jmenovala se operace Fortitude. Odstartovala ji britská tajná služba. Operace Fortitude měla za úkol přesvědčit Němce o falešném datu a místě vylodění.

Aby nepřítel uvěřil, že vylodění proběhne v Pas-de-Calais, spojenci vyslali na jihovýchodní pobřeží Anglie fiktivní armádu FUSAG. Tato neexistující armáda se skládala z nafukovacích tanků, děl z překližky, stovek falešných lodí, a dokonce falešného naftařského komplexu. Aby jí vdechli život, spojenci vytvořili tábory s kouřícími komíny, hluk ruchu přístavu a intenzivní rádiovou komunikaci, která se skládala z milionů nahraných zpráv. Postarali se o ty nejmenší detaily, včetně insignií vyrobených speciálně pro tyto falešné jednotky.

Do čela této fiktivní armády byl nakonec dosazen věhlasný generál Patton, což Němce konečně přesvědčilo o tom, že vylodění proběhne v Pas-de-Calais. Úspěch operace Fortitude měl rozhodující dopad na výsledek války. Tento rozsáhlý plán by ale nebyl tak účinný, kdyby nebylo mistra manipulace Joana Pujola Garcii. Nacisté tomuto španělskému agentovi s krycím jménem Arabel plně důvěřovali. Díky síti špionů jim zasílal drahocenné informace o aktivitě spojenců.

Pujol byl ale ve skutečnosti dvojitý agent, který pod krycím jménem Garbo pracoval pro britskou tajnou službu. Jeho síť tvořilo 27 zcela smyšlených agentů, jejichž hlášení psal on sám. Nejenže Němci spokli všechno, co tento Španěl napsal. Utratili navíc celé jmění za financování skupiny špionů, která neexistovala. Pujolova hlášení přiměla Hitlera k tomu, aby vyslal většinu vojsk do Pas-de-Calais, zatímco o osudu konfliktu rozhodla Normandie. Nejúžasnější na tom bylo, že si nacisté nikdy neuvědomili, že je jejich špion Arabel oklamal.

Byl proto jedinou osobou, kterou za druhé světové války vyznamenali zároveň spojenci i Němci. Falešné budovy jsou užitečné nejen za války. Dnes jich na světě existuje hned několik. Jestli jste viděli předchozí video o kuriozitách New Yorku, možná si vzpomenete na Joralemon Street 58, budovu v obytné zóně v Brooklynu s opancéřovaným sklepem a začerněnými okny.

Její podivná fasáda skrývá vzduchovou šachtu a evakuační tunel newyorkského metra. Stejný typ budovy můžeme vidět i v Paříži, v 10. obvodu na ulici Lafayette 145. Budova na této adrese se pyšní balkonem, terasou i otevřenými okny. Je to ale jen prázdná skořápka. Její fasáda maskuje obrovský vzduchový vývod železniční linky RER B. V Londýně není jedna, ale hned dvě falešné budovy, které se nacházejí na ulici Leinster Gardens číslo 23 a 24.

U dveří chybí poštovní schránka, okna jsou natřená na šedo a za fasádou o tloušťce 1,5 metru je jen šachta vedoucí k lince metra. Falešné budovy nejsou špatné. Určitě se ale najde něco lepšího. V zálivu San Pedro v Kalifornii leží čtyři ostrovy, které z dálky vypadají jako přímořská střediska. Pyšní se tropickou vegetací, hotelovými budovami, a dokonce i vodopády. Říká se jim ostrovy astronautů, protože nesou jména čtyř astronautů, kteří zemřeli ve službě.

Grissom, White, Freeman a Chaffee. Tyto ostrovy ale až do roku 1965 neexistovaly. Jsou vyrobeny uměle a ve skutečnosti skrývají ropné vrty. Jejich kamufláž stála 10 milionů dolarů a byla svěřena architektovi, který se specializoval na zábavní parky. Jedná se o jediné kamuflované naftařské plošiny ve Spojených státech. Abychom laťku zvedli ještě výš, musíme se přesunout do Severní Koreji. Kijong-dong je vesnice ležící těsně nad demilitarizovanou zónou, která od sebe dělí Severní a Jižní Koreu.

V jejích malebných domech žije přes 200 rodin a najdeme tu i školy a nemocnici. Alespoň to tvrdí severokorejská vláda. Když se ale na budovy podíváte blíž, všimnete si, že jim chybí okenní tabule, světla se rozsvěcují v pravidelných intervalech a že se v nich pohybují jen údržbáři. Kijong-dong je ve skutečnosti vesnice propagandy.

Lákadlo, která má oklamat obyvatele vesnice naproti, kteří žijí v Jižní Koreji. Jihokorejská vláda na hranici v 80. letech vztyčila 100metrový stožár, aby na něm vyvěsila státní vlajku. Severní Korea okamžitě zareagovala a postavila v Kijong-dongu stožár o výšce 150 metrů, v té době nejvyšší na světě. Tento nacionalistický duel nebyl jen vizuální. Tato opuštěná vesnice až do roku 2004 reproduktory hlásala propagandu a nabádala jižany k tomu, aby překročili hranici. Ty se jí ale přesvědčit nepodařilo.

Falšování nebyly ušetřeny ani dějiny vědy, obzvlášť archeologie. Slavným případem je muž z Piltdownu. Úlomky lebky, které zde byly v roce 1912 objeveny, přesvědčily velkou část vědecké veřejnosti o tom, že byl nalezen chybějící článek mezi člověkem a opicí. Trvalo 40 let, než si uvědomili, že ostatky muže z Piltdownu tvoří středověká lebka a čelist orangutana. Jedním z nejvýstřednějších případů je bezesporu obr z Cardiffu v USA.

Když dva dělníci v roce 1869 kopali studnu na pozemku farmáře Williama Newella, objevili něco mimořádného. Zkamenělé tělo třímetrového muže. Obyvatelé Cardiffu se záhy začali hrnout, aby tohoto zkamenělého obra spatřili. Newell dokonce začal vybírat vstupné. Vědci byli skeptičtí, ale někteří fundamentalisté objev považovali za důkaz, že obři, které zmiňuje bible, skutečně existovali. Netušili ale, že se jednalo o žert jistého George Hulla, výrobce doutníků a Newellova bratrance.

Hulla napadlo vyrobit falešného obra, aby viděl, kam až sahá náboženská víra. Nechal proto potají vytesat sochu, kterou zakopal za farmou svého bratrance, který se na celé věci podílel. Pak už jen stačilo přivolat dva dělníky, aby kopali na správném místě. Obr z Cardiffu se stal takovým fenoménem, že ho obchodník David Hannum od Hulla odkoupil za 23 000 dolarů, což by dnes bylo přes 400 000 dolarů.

Phineas Barnum, slavný showman, nechal vyrobit repliku obra a prohlásil, že ten druhý je falešný. David Hannum Barnuma obvinil z pomluvy, ale George Hull se rozhodl svůj žert přiznat tisku a oba obři byli prohlášeni za padělky. Další zkamenělý obr byl objeven o sedm let později v Beulahu v Coloradu. Nějakou dobu byl vystavován po Spojených státech, dokud se nezjistilo, že se jedná o další kousek Hulla, který jen tak něco nevzdal.

Pokud si myslíte, že podvod je čistě lidská vlastnost, uvidíte, že zvířata s námi bez problému drží krok. Vezměte si například larvu motýla hemeroplanes triptolemus, který žije v pralesích Střední Ameriky. Když tato housenka cítí nebezpečí, zavěsí se z větve a nafoukne hlavu, dokud nevypadá jako malý had. Nejenže umí dokonale napodobit barvy, šupiny i oči plaza, ale věrohodnosti dosahuje i tím, že simuluje útoky.

Dalším ohromujícím imitátorem je kudlanka orchidejová. Tato sestřenice kudlanky nábožné je jediným známým predátorem, který svou kořist lapí tak, že se maskuje za květinu. Další druhy svůj vzhled využívají k tomu, aby splynuly s vegetací. Kudlanka orchidejová je ale tak talentovaná, že přitahuje víc opylujícího hmyzu než květina samotná. Leucochloridium používá obzvlášť zvrácenou metodu.

Tento parazitický červ vstoupí do trávicího systému hlymýždě a usadí se mu v očích. Jakmile je na místě, larva roste a mění oči ubohého plže v barevné výrůstky, které připomínají housenky. Ptáci se po nich vrhají v domnění, že spolknou kořist. Přesně o to leucochloridiu jde. Vajíčka totiž může klást jen v žaludku ptáků. Ti vajíčka vyloučí trusem, kterým se živí hlemýždi.

A cyklus může znovu začít. Mistrem všech kategorií ve zvířecí imitaci je bezpochyby fascinující chobotnice maskovaná. Stejně jako další chobotnice je schopná měnit svou barvu a texturu. Jako jediná ale přejímá vzhled jiných zvířat, aby unikla predátorům. Chobotnice maskovaná umí napodobit přes 15 druhů, jako jsou medúzy, mořští hadi, murény, nebo dokonce kraby. Nespokojí se ale jen s napodobením jejich vzhledu.

Simuluje i jejich chování. Aby například napodobila mořský jazyk, nejenže zploští tělo a přesune chapadla na stranu, ale plave i ve stejné výšce a o stejné rychlosti jako jazyk. Nejpůsobivější je asi to, že druhy, které napodobuje, si nevybírá náhodně. Aby zastrašila útočníky, přejímá podobu jejich přirozených nepřátel. Chobotnice maskovaná je díky této schopnosti považována za jedno z nejinteligentnějších stvoření na světě. Abychom skončili na trochu jiné notě, povím vám zcela pravdivý příběh o falešné sériové vražedkyni.

Vše začalo v roce 1993, když byla na místě vraždy v Německu nalezena DNA jisté ženy. Po vražedkyni osm let nebylo ani stopy, dokud se její DNA v roce 2001 znovu neobjevila na místě obzvlášť brutální vraždy. Následovala série zločinů, které trvaly až do roku 2009 a které spojovala pouze tato žena bez tváře, jejíž genetický otisk byl nalezen na 40 různých místech.

Loupež, vloupání, vražda. Zločiny byly různorodé a odehrály se nejen v Německu, ale i napříc několika evropskými zeměmi. Vyšetřovatelé byli přesvědčeni, že se potýkají s mistryní, která si s nimi hraje, a tisíce stop byly vyšetřovány marně. V roce 2007 byla nalezena mladá policistka, kterou na parkovišti v německém Heilbronnu zabila kulka do hlavy. Na místě činu byl identifikován stejný genetický profil. Tato tragédie zemi silně poznamenala a tajemná sériová vražedkyně získala přezdívku Fantom z Heilbronnu.

Až v roce 2009, po 16 letech, kdy se ji snažili vystopovat napříč Evropou, po šesti vraždách a desítkách zločinů, byla záhada konečně objasněna. Údajná vražedkyně byla ve skutečnosti nevinná pracovnice firmy, která vyráběla vatové tyčinky, kterými se brala DNA. Její DNA kontaminovala celou sadu tyčinek, který byly posléze použity během různých vyšetřování. Všechny tyto zločiny, které mobilizovaly Interpol a desítky vyšetřovatelů, neměly nic společného a Fantom z Heilbronnu nikdy neexistoval.

Dnešní díl je u konce. Doufám, že se vám líbil a že vám pomůže vybrousit kritické myšlení. Viděli jste klamy z všemožných oblastí. Neváhejte se uchýlit k umění pochybnosti. Tak zase příště. Překlad: qetu www.videacesky.cz V tomto díle vás zvu do světa imitace, klamu, podvodu.

Zkrátka faleše.