Krmítko a překážková dráha pro veverky

Tohle je krmítko. A po mé levé ruce je můj pokus, jako ho udělat veverkovzdorným. Pokud chtějí semínka, musí nejprve projít veverčí překážkovou dráhou o osmi stanovištích. Jde o velmi náročnou dráhu, která rozhodně není pro strašpytle. Hned zkraje ale zpětně přiznávám, že jsem své protivníky pořádně podcenil. Jestli se ptáte, proč jsem to všechno dělal, musíme o 8 týdnů zpět, kdy jsem zůstal trčet doma a začal se nudit.



Namontoval jsem krmítko a rozhodl se, že budu pozorovat ptáky. A bylo to vážně milé. Než dorazily ony. Klícka okolo krmítka byla naštěstí dost velká na to, aby se dovnitř vešli ptáci, ale příliš malá pro veverky. A fungovalo to skvěle. Až do této chvíle. Připomnělo mi to moment v Jurském parku, kdy velociraptoři dokázali otevřít dveře. A jakmile bylo otevřeno, bylo jasné, že to nedělají poprvé.



Do večera veverky vyjedly v podstatě celou tubu semínek. Krmítko se přitom prodávalo jako veverkovzdorné. Tak jsem si koupil jiné veverkovzdorné krmítko. Venkovní klícku má zavěšenou na pružinách, takže když tu přistane ptáček, je lehký a k semínkům se dostane. Když ale přiskočí veverka a stoupne na klícku, její váha pružiny stlačí dolů a přístup k semínkům se uzavře. Netuším, jak by tohle mohly veverky přechytračit.



Ale uvidíme. Vše fungovalo podle plánu. Ptáčci krmítko zbožňují, ale jak dorazí veverka, klícka se zaklapne a všechny přístupy k semínkům jsou zakryté. Pokaždé to dopadlo stejně. Druhý den ráno se však tomuhle týpkovi povedlo pružiny od klece uvolnit, takže klícka zůstala ve spodní pozici, kde jsou otvory zablokované. Problémem ale je, že se teď dostanou k víčku.



Víčko tohoto krmítka ale není odklápěcí, takže týpek zvolil jinou taktiku. A teď má semínek, kolik chce. A tak jsem se rozhodl, že zkusím ještě jeden typ krmítka. Tak fajn… Páni. V tuhle chvíli to už snad dělá schválně. Tohle má fungovat díky této přepážce, která má veverkám zabránit v přístupu k semínkům shora. A hlavně nemají šanci tohle utrhnout.



Tak uvidíme. Výsledek byl ale opět podobný. Když jsem viděl, jak visí na pár prstech, začal jsem oceňovat, čeho jsou veverky schopné. Rozhodně se zdálo, že tohle krmítko je nejoblíbenější… Tak fajn. Teď už se jen vytahují. V tuhle chvíli jsem začal vymýšlet plán, ale pro úplnost jsem sloupek dal od plotu a nepřekvapilo mě, když na něj vyšplhaly. Nepřekvapilo mě ani, když šplhaly nahoru a dolů po tenkém kovovém sloupku a stejně tak po tlustém.



Jejich schopnost šplhat byla ale stejně nepodstatná kvůli tomuhle. Podívejte se na to! Vždyť jsou to hlodavčí verze Simone Bilesové! Do jisté míry jsem se cítil, jako když mi z verandy ukradli můj balíček a já pak své rozhořčení využil k tomu, abych rok vymýšlel bombu se třpytkami. Nazdárek! A to včetně speciálního aroma. Když sestrojím balíček, který odstraší zloděje, dokážu sestrojit krmítko, které odstraší veverky?



Po pár týdnech vymýšlení, navrhování a stavění s mým kamarádem Johnem se na náš výtvor můžete podívat v následujícím sestřihu. Tohle jsou základní prvky. Tak zaprvé, jejich oblíbené krmítko jsem umístil zde, na konec dráhy. Třešničkou na dortu jsou ale padací dveře vespod. Když si sem stoupnou… vypadne z krmítka hromada vlašských ořechů a rozvinou se oslavné prapory.



Ptáte se, proč vlašské ořechy? Vybral jsem je, protože jsem týden nabízel bufet 7 různých ořechů a semínek a pokaždé ze čtyř opakování zmizely vlašské ořechy jako první. Na tomhle umístění je skvělé, že stanovuje rovné podmínky. Ptáci mohou kdykoliv přiletět nahoru a dosyta se najíst. Veverky si ale jídlo musí zasloužit, protože sem se dostanou jedině tak, že projdou mojí překážkovou dráhou o osmi stanovištích. Začátek je tady.



Jde o jedinou plošinu celé dráhy, kterou drží sloupek, který neklouže. To znamená, že sem musí vyšplhat, aby mohly začít. Pokud zkusí vylézt jinam, neudrží se a sklouznou zpátky na zem. První výzvou je nestabilní most. Možná vypadá snadně, ale trik je v tom, že je upevněn pouze ve dvou bodech. Z fyzikálního hlediska je to stejné, jako byste chtěli přejít po laně. Jde o stejný podvodný princip jako u téhle atrakce na poutích. V jiném videu jsem za pomoci fyziky ukázal, které pouťové atrakce jsou podvody, a jak na ně vyzrát.



Následuje bludiště tisíců chodeb. Je trochu víc o rozumu, ale když ho projdou, dostanou se k vidlicím ve stylu Drtivé porážky. Měl bych ale zdůraznit, že na rozdíl od tohoto pořadu jsou k veverkám vstřícné a sebemenší tlak je zastaví a přestanou se točit. Pokud zrádné vidlice překonají, dostanou se k mému oblíbenému stanovišti, rozvracečce vztahů.



Zařadil jsem ji, abych zkusil odlákat pozornost veverek od odměny v cíli. Tahle podložka má totiž tlakové čidlo napojené na mikroovladač, jehož relé je napojené na cívku vedoucí k pístu, který vede zpět k plošině s čidlem. Pokud tu tedy budou veverky déle než tři vteřiny… budou muset dráhu začít znovu. Následuje klamavý pružinový most, do jehož středu jsem dal vlašský ořech. Váhu veverky ale most neudrží, takže jsem zvědav, jak to vyřeší.



Šesté stanoviště je past na turisty. Je to spíš odměna za uraženou cestu. Když veverka strčí do téhle kresby mé ženy hlavu, má fotku k pověšení v hnízdě. Aby tuhle možnost nepropásli, umístil jsem sem vlašský ořech. Předposlední výzvou jsou čtyři vyvýšené schody. Jsou přímo z pořadu Ninja Warrior a jsou náročné, protože jsou hladké a pod úhlem 45 stupňů. Přichází poslední výzva. V tuto chvíli jsou už kousek od cíle, když si ale nedají pozor, dostane je plošina orbitální asistence, také zvané „Poslední odpočet“ nebo „Není to katapult, ale veverkatapult.“ To znamená, že budou muset jít zpátky a začít zase na startu.



Pokud se tomuto osudu chtějí vyhnout, stačí tu stát méně než 3 vteřiny. Opět jsem zde ale umístil rozptýlení. Tahle věc vytvoří optickou iluzi předmětu na dně misky. Je to docela psycho a v reálu ještě víc, protože výsledný obraz je trojrozměrný. Na Amazonu se dá sehnat za 9 dolarů a v popisku videa vysvětluji, jak funguje.



Co se týká bezpečnosti veverek, vím, že mám pověst… fanouška improvizované a rychlé střelby, takže milovníci zvířat možná mají strach. Jako má žena. Máme pět mazlíčků a dítě. A jen to dítě je skutečně mé. Můžu vás ujistit, že tlak v pístu mohu upravit a že se budeme držet pod hranicí síly, která by mohla našim soutěžícím ublížit. A konečně, až projde veverka celou dráhu, dostane se k nejuspokojivějšímu krmítku. Co se mě týče, pokud se dostanou sem, zasloužily si právo se bok po boku ptáčků dle libosti nažrat.



Po téměř měsíci příprav byla dráha oficiálně otevřena. Veverky vlašské ořechy v cíli cítily a očividně jim to šrotovalo, protože přímo nad nimi bylo jejich oblíbené krmítko. Netrvalo tak dlouho a na trati se objevil první soutěžící. Nešlo to úplně podle plánu, takže se Rick rozhodl vrátit. Když jsme u toho, tohle je Rick. Dráhu budou absolvovat celkem čtyři soutěžící. Jako první je tu Rick, který váží 500 gramů.



Stojí totiž na mé podomácku vyrobené váze. Jak za chvilku uvidíte, Rick je vychytralý, ale zároveň strašpytel. Dalším je Marty. Je k nerozeznání od Ricka. Rick a Marty jsou nerozluční a v podstatě všechen čas tráví spolu. Třetím soutěžícím je Frank, který má také zhruba 500 gramů. Je odvážný, ale tak trochu natvrdlý. Nakonec tu máme mého favorita, Tlustého Guse. Je okouzlující, a jakmile vidí kameru, zapózuje si.



Taky moc rád jí a váha mu navážila úctyhodných 800 gramů. Zatímco většina veverek je vybíravá a následně se elegantně ztratí v dáli, Tlustý Gus jde prostě na věc. Hlavou napřed. Prostě se hezky uvelebí. Tady se rozvaluje se svačinkou z krmítka. Přece mu nemůžeme vyčítat, že dokáže ocenit dobré jídlo. Naše čtyři soutěžící už znáte, tak se vraťme k Rickovi. Naskočil zpátky na trať a vede se mu lépe než napoprvé.



Nepatrně. Tohle je nejlepší část. Říká si: „Tak jo, to dám. Nebo ne. Možná? Ne, určitě ne.“ A v tuhle chvíli jsem si uvědomil, že mají veverky převahu. Marty Ricka sledoval a po pár nesmělých náznacích zvolil stejnou taktiku hned napoprvé. To bylo těsně. Ale skvěle to zachránil. Tlustému Gusovi dle očekávání kousek chyběl. Dostáváme se k bludišti tisíců chodeb a abych byl upřímný, vypořádali se s ním celkem rychle.



Tady vidíme slušný pokus Tlustého Guse. Následují zrádné vidlice. Marty si řekl: „Jo, tak tohle si nechte.“ Tlustý Gus si řekl: „Operace se ruší!“ Frank zase: „Ne…“ Pak se ale vrátil: „Ne, pořád ne.“ Přes vršek pak přifrčel Marty.



Neprošel přímo, ale přimhouřím oko. A tady máme Tlustého Guse a můj zdaleka neoblíbenější pokus. Frank následně beze strachu předvedl takřka bezchybný pokus. A chytrák Rick nakonec stanovištěm precizně proběhl takřka nedotčený. Veverky byly nejaktivnější ráno od šesti do deseti, takže jsem každé ráno vstával před svítáním, abych začal natáčet, jako bych byl zamaskovaný fotograf přírody, akorát v příměstském provedení. Taky jsem měl několik kamer puštěných nonstop, díky kterým jsem zjistil třeba to, že máme nejhoršího hlídacího psa.



Díky za pomoc, kámo. Zpátky k rozvracečce vztahů. Je vidět, že Rick je k téhle zlatokopce podezíravý a na plošinu si stoupne jen na chvilku. Říkal jsem, že je chytrý! To jeho kámoš Marty… Je to nemilosrdná milenka. A protože jsem věděl, že se mě žena zeptá: Ne. Veverkám to neublíží, a to ze 2 důvodů. Zaprvé jsou úžasné jako kočky a vždy dopadnou na nohy.



A zadruhé z takové výšky neustále skákaly i samy od sebe. A někdy i z mnohem vyšších. Veverky ve skutečnosti přežijí pád z jakékoliv výšky díky velmi nízké maximální rychlosti. Tady to jde vidět. Co nejvíce zploští tělo a ocasem vzadu zvýší tření. V podstatě jsou samy svým padákem. Těsně před dopadem se pak skrčí a natáhnou končetiny, které fungují jako tlumící podvozek.



To je úžasné. Na dráze mezitím přestal dávat pozor dokonce i chytrák Rick. A přesně v tu chvíli rozvracečka udeří. Ale stejně jako u všech stanovišť, i tohle si po pár dnech veverky osvojily. V tomhle případě dokonce zůstal nabízený vlašský ořech netknutý. Následuje klamavý pružinový most, který je podle mě těžší, než se zdá. Mezeru mezi plošinami by přeskočily, ale pružiny mezi nimi veverky zmátly. Je vidět, jak se trápil i Frank, který je přitom nejodvážnější. A takový Rick mezeru přeskočil, až když ho přišel podpořit Marty.



Ale jako u všech ostatních překážek, po pár dnech ani s touhle nebyl problém. Třetí od konce byla past na turisty. A tohle byla prostě radost sledovat. Stačila troška arašídového másla. Tady máme Tlustého Guse. Posuďte sami. Jak typické. Uvidí kameru a hned: „Namaluj mě jako ty francouzské veverky. Jo? Ne? Nikdo? Tak fajn.“ A tady je znovu klasický Gus. Podívá se na kameru… Počkat. Přetočte to.



Stop. Přiblížit. Zaostřit. Mají samečci veverek bradavky? VYDRŽTE PROSÍM Tak se ukázalo, že Tlustý Gus není kluk. A že čeká mladé. Najednou mi přišly všechny ty narážky na hmotnost fakt trapné. Pár úpravami jsme si to vyžehlili a mohli pokračovat na vyvýšené schody. Frank do nich šel po hlavě, až se mu to málem vymstilo. Podařilo se mu ale situaci zachránit.



Po krátké době jim to tu docela šlo. Jednou jsem si všiml, že Marty vynechal poslední stupínek, což jsem bral jako výzvu a plný očekávání jsem odebral prostřední stupínek. A kdo jiný než Fantastická Gus. Zpomalme si to trochu. Veverky jsou skvělí skokani, takže mě nepřekvapilo, jak rychle to zvládli. Tohle je asi třímetrový skok. A tady je klasicky odvážný blboun Frank. Už mnohokrát se na dráhu dostal normálně a došel až k rozvracečce vztahů.



A z nějakého důvodu se rozhodl, že tenhle 3,5 metrový skok se mu vyplatí. Chytrák Rick byl první, kdo celou dráhu zkusil, takže po zhruba týdnu úsilí bylo příznačné, že byl první i u jackpotu. A je tak nadšený, že si chce asi celou dráhu zaběhnout pozpátku. Zpětně vidím, že jsme měli jackpot udělat trochu tišší. Tady je Marty, který opět nezůstal moc pozadu. Jak víte, je trochu roztěkaný, což se mu vymstilo, protože oportunistka Fantastická Gus dole přišla s geniálním nápadem.



Brzy se ale Marty vrátí a říká: „Tohle jsem získal já.“ Na to mu Fantastická Gus říká: „Kdo zaváhá, nežere, cucáku!“ A jak tak sedíš, Fantastická Gus, nevypadáš ani o chlup těžší než 700 gramů. Nakonec veverkám došlo, že ten zvuk je dobrý, a rychle se vracely pro odměnu, než Gus něco zkusí. Tady je záběr na průběh celé trati, kterou nakonec všichni zvládli pod 40 vteřin. Možná si teď říkáte, co se stalo s veverkatapultem. Bohužel se na moji iluzi nikdo moc nechytal, ale ukážu vám dva případy, kdy to vyšlo.



Slíbil jsem ženě, že snížím tlak pístu na 40 procent, takže veverky by cítily zrychlení jen 0,5 g. To je desetina běžné horské dráhy. Navíc jsem nikdy nespustil podložku u rozvracečky ani veverkatapult, aniž bych je zároveň sledoval z domu, kde jsem měl ruční ovládání. Dráha byla bezpečná, ale odpalovat Fantastickou Gus mi přišlo špatné. Co teď uvidíte, bude vypadat dost chaoticky.



Ale zpomaleně… Ukážu vám, jak neuvěřitelně dokáže mít veverka celou situaci pod kontrolou. Teď z druhého pohledu. A i kdybyste nevěřili mým propočtům, ujišťuji vás, že veverkám to bylo jedno. V obou případech veverkatapultu byly během pěti minut zpátky na trati. Ve zpomaleném záběru zkuste spatřit dva klíčové manévry, díky kterým dopadne na nohy. Všimli jste si jich? První z nich je tady.



V tuhle chvíli už má vše spočítané a sleduje místo, kam chce dopadnout. Po celou dobu pádu se jeho pohled nezmění. Šílené je, že výpočty, kterými si spočítá, kam dopadne a kam se má dívat, trvají jen 300 milisekund. To je přesně takhle dlouho. I mrknutí trvá déle. To mi vyrazilo dech. Dává ale smysl, že reakce veverek budou ostré jako břitva, když žijí na stromech, kde se musí rozhodovat ve zlomku vteřiny. Kromě sledování místa dopadu veverky také pracují s končetinami.



Když chce zastavit rotaci těla, končetiny roztáhne. Jakmile se chce ale rychle otočit, zase je stáhne. Pak chce zase rotaci zastavit, tak je znovu roztáhne. Učebnicové zachování momentu hybnosti. Stejný trik používají krasobruslaři. Chcete-li rotaci zrychlit, stáhněte ruce, a roztáhněte je, pokud chcete zpomalit. Destin ze Smarter Every Day má video o tom, jak kočky vždy dopadají na nohy. Používají tytéž triky. Hlava míří na cíl a končetiny se stahují pro rotaci a roztahují pro její zastavení.



Tady je druhé odpálení veverkatapultu. Může to vypadat jako náhoda, ale zpomalený záběr nám prozradí víc. Veverka se v mžiku dokázala natočit směrem k cíli a nasměrovat na něj pohled. Už víme, že své tělo dokáže otočit jakýmkoliv směrem, teď ale nemusí, protože už její malý pohyb ji namířil na dokonalé přistání. To nemá chybu. Veverkatapult i podložku u rozvracečky jsem po těchto praktických ukázkách vypnul a nechal veverky v klidu blbnout.



Podle mě si to zasloužily a navíc jsme už po společném měsíci v podstatě kámoši. Když mě viděly přicházet z práce, utekly, ale poté zase rychle naskočily zpátky. Všechno dobré bohužel musí skončit. A protože jsem nechtěl svojí almužnou vyvolat závislost, dráhu jsem po týdnu volnosti rozebral. Na jejím místě jsem ale postavil piknik pro veverky. Každé ráno vypadne pár vlašských ořechů připomínajících naše společné chvilky.



Musel jsem se ale smát, že jsem po tom všem neočekával, že se Frankovi hned první den částečně povede obejít systém. Jako vždy si ale rychle zvykly a občas si ráno všimnu, jak sedí na lavičce a trpělivě čekají na denní příděl. To platí pro všechny… kromě Fantastické Gus. Zůstaň svá, holka. Když jsem před dvěma měsíci začal pozorovat ptáky, nenapadlo by mě, že mě mnohem víc bude bavit pozorování veverek.



Uvědomil jsem si také, že i ve spleti budov, chodníků a elektrického vedení se může na jednom dvorku vyskytovat zajímavá příroda. Stačí se zastavit. I rostliny jsou úžasné. Netušil jsem, že se vinná réva otáčí, aby našla něco, čeho se může chytit. Neočekával jsem, že je tolik zvířat, která používají ploty jako dálnice pro přesun, namísto stromů, které tu byly před námi.



I drobné interakce, jako když si pavouk prodloužil život tím, že na poslední chvíli skočil do neznáma, mě nesmírně potěšily. Můžu ale rozhodně říct, že ze všech zvířat jsem si nejvíc oblíbil veverky. A rozhodně jsou zdatnějším protivníkem než zloději balíčků. Jsou docela roztomilé, neuvěřitelně mazané, od přírody zvědavé, hbité a vytrvalé. Veverky se mohou dožít až dvaceti let, takže sním o tom, že Fantastická Gus jednou vezme svá veverčí vnoučata k plotu a zasype je historkami o kovbojích, odvaze a legendární kopě vlašských ořechů.



Překlad: heindlik www.videacesky.cz