Finanční krize v Řecku

Dobré ráno, právě jsem se vrátil
z úžasné a únavné cesty po Brazílii na podporu Cidades de papel,
ale na to ještě přijde řeč později, teď bych však
chtěl mluvit o Řecku. Jak jistě víte, byl jsem třetí nejlepší
ekonom mezi průměrnými studenty na dekatlonu Alabamské
státní akademie v roce 1994. Ale ani profík jako já neví, jak skončí nebo
by měla skončit ekonomická krize v Řecku. Takže se nebudu snažit předložit
řešení, ale spíš pochopit problém a jak jsme se dostali do takového stavu,
že média vytvořila děsivou složeninu - GREXIT.

Řecko je země v jižní Evropě. Určitě znáte
Akropoli, Sokrata, film 300: Bitva u Thermopyl, atd. a do roku 2001 byla
měnou drachma, což asi znamená hrst. Protože před 3000 lety byla drachma hrst 6
kovových tyček, které se používaly jako měna. V roce 1832 se Řecko stává nezávislým
státem a znovu se navrací drachma. Ale pak v roce 2001 vstupuje s dalšími zeměmi
do eurozóny a začíná používat euro. Euro bylo skvělé, protože usnadňovalo obchodování,
ale 19 zemí se stejnou měnu má své problémy. Jeden z důvodů krize byl fakt,
že monetární politiku Řecka, kolik peněž si můžou vytisknout,
kontroluje Evropská centrální banka.

Jenže jejich fiskální politiku,
kolik peněz může utratit a kde, z velké části řídí řecká vláda. Řecko i další země EU by se měly řídit
několika základními fiskálními pravidly, např. roční deficit nesmí překročit 3 % rozpočtu,
ale mnoho zemí EU, včetně Řecka, to porušuje. Když je o tom řeč, od poloviny devadesátých
let řecká vláda oznamuje deficity a dluhy, které byly mnohem nižší,
než tomu bylo ve skutečnosti. A vždy, když zvolili novou
vládu, její představitelé zjistili, že předchozí vláda
neříkala o deficitu pravdu a nová vláda pak ve lhaní
o deficitu pokračovala.

A pak v roce 2009
nově zvolená vláda oznámila, že deficit rozpočtu v tom roce bude
13,9 % celkového výstupu ekonomiky a že čísla byla několik
předchozích let falšována. A jak se to tak zhoršilo?
Záleží, koho se zeptáte. Někteří lidé poukazují na to, že se po
připojení k EU v Řecku zvýšila cena práce. Už od začátku pravděpodobně měli vysoké
dluhy a také velký problém s daňovými úniky. A když se krize v roce 2008 rozšířila
na celý svět, zasáhla Řecko mnohem více, protože jejich hlavní průmysl
je přeprava a turistický ruch, a ani jednomu z nich
se v době krize nedaří.

Chtěl bych zdůraznit, že není vždycky
na škodu, když vláda využívá deficit. Deficit je možné využít k růstu
ekonomiky a zvýšení daňového základu, což vede k vyšším daňovým
přijmům, je to pěkný koloběh. Například USA má silnou ekonomiku,
a to využívá deficit pravidelně již 50 let. Ale řecká situace je jiná. Jakmile se připojili k EU, mohli
si půjčovat peníze na nízký úrok, protože jim přišlo,
že euro je bezpečné.

Ale když v roce 2009 vyšlo
najevo, jak velký je deficit, investoři začali být nervózní a požadovali
za půjčky stále vyšší a vyšší úroky. Řecko potřebovalo peníze,
takže muselo akceptovat vyšší úroky, což jen zhoršilo deficit, což vedlo
ke zvýšení úroků. Je to začarovaný kruh. Na jaře 2010 se
situace vyhrotila natolik, že jí moje mladší a nadějné já
věnovalo video na kanálu vlogbrothers. A bylo to tak špatné, že Evropská
komise a Mezinárodní měnový fond nabídly Řecku finanční
pomoc ve výši 110 miliard eur.

Evropská centrální banka dále
pomohla odkoupením části řeckých dluhů a dodáním kapitálu do řeckých bank.
Tyto tři instituce jsou známe jako "Trojka". Zdá se, že Evropa a MMF byly opravdu štědré, ale zaprvé to byla půjčka a ne dar,
a zadruhé měla Evropa strach z nákazy. Úrokové sazby rostly také
v Portugalsku, Irsku a Španělsku a začaly se rodit obavy,
že se Eurozóna rozpadne, a to by zničilo obchod a vedlo
by to k velké celosvětové krizi.

Kromě toho většina řeckého dluhu
byla vůči německým a francouzským bankám. Takže vlády největších zemí
eurozóny vlastně půjčovaly peníze Řecku, aby je mohlo splatit
bankám z těchto velkých zemí. Výměnou za půjčky souhlasilo
Řecko s úspornými opatřeními, v zásadě zvedli daně, snížili
důchody a omezili další benefity. A to fungovalo do té míry,
že Řecko snížilo deficit rozpočtu z 25 miliard eur v 2009
na pouhé 5,2 miliardy v 2011. Ale také to podstatně
snížilo výkon řecké ekonomiky.

Lidé mohli méně utrácet, protože se
jim snížil příjem a zvýšili se daně, a to zase vedlo ke krachu
podnikání a menší zaměstnanosti. A jak se zmenšovala ekonomika,
snižovaly se příjmy z daní, protože ty pochází ze zdanění
ekonomiky, takže se vlastně nic nezlepšilo. Řecko stále nemělo
udržitelnou ekonomiku, takže jim Trojka v roce 2012
půjčila dalších 130 miliard eur. Pár dalších následujících let řecká ekonomika
ožívala a zdálo se, že se vše obrací k lepšímu. Ale nezaměstnanost
je stále více než 25 % a chtěl bych zdůraznit, že ekonomické
krize jsou především krize humanitární.

30 % lidí v Řecku žije v bídě a každý pátý Řek nemá dost peněz na jídlo,
které pokryje jeho denní nutriční příjem. Řecká krize je stejně závažná jako velká
hospodářská krize a ještě není u konce. Z širšího pohledu na evropskou ekonomiku
se situace za posledních pár let zlepšila. Dluh Řecka vůči evropským bankám
se oproti roku 2010 výrazně zmenšil, ekonomiky Portugalska
a Španělska jsou mnohem zdravější a kolaps řecké ekonomiky,
nebo odchod Řecka z eurozóny, už pro Evropu
pravděpodobně nebude katastrofou.

Teď se posuneme na konec minulého roku,
kdy byla zvolena nová levicová vláda, která prohlásila: "Konec úsporným
opatřením, takhle to dál nejde." Argumentují tím, a mnoho ekonomů s nimi
souhlasí, že úsporná opatření nefungují, protože ekonomika se neustále zmenšuje
minimálně stejně rychle jako deficit. Trojka v reakci na toto
prohlášení přestala posílat peníze, proběhlo několik vyjednávání
a řecká vláda pak vyhlásila referendum. Měli bychom pokračovat s úspornými
opatřeními, abychom opět získali peníze, nebo máme prostě říct ne?

A pak 5. července naprostá většina
řeckého lidu hlasovala pro ne. Technicky se jednalo o symbolické hlasování,
protože Trojka svou nabídku stáhla 13. června. A tak jsme se dostali do současnosti.
Bez přísunu peněz do Řecka čelí najednou řecké banky
vážnému problému s likviditou. V zásadě mají řecké banky k dispozici asi
500 miliónů eur, což je cca 45 eur na osobu. Řada bankomatů nemá hotovost,
jiné mohou vydávat jen desetieurové bankovky, protože jim došly dvacky.

Pokud tomu bude tak i nadále, bude Řecko
nuceno si vytisknout nějakou formu peněz, aby mohlo vyplatit penze
a platy vládním zaměstnancům. A to by znamenalo tzv. grexit,
řecký odchod z eurozóny. Ale nikdo se dosud nezajímal o to, co by se
stalo pak, jaké budou ekonomické důsledky, ale i ty legislativní a politické. Za normálních okolností v situaci, kdy je
25% nezaměstnanost, ekonomika se zmenšuje a je problém s likviditou,
by si Řecko vytisklo další peníze. Ale nemůže, protože je součástí
eurozóny, a jak jsem již zmiňoval, o množství peněz rozhoduje
Evropská centrální banka.

A tak se dostáváme k jádru problému:
Eurozóna chce mít nadnárodní měnu, ale každá z jejich zemí
se zodpovídá svým občanům. Německo nechce tisknout víc peněz,
jejich ekonomice by to neprospělo. A nechce se mu
posílat Řekům další peníze. Němci přece nemůžou za to,
že má Řecko dluhy. Ale z řeckého pohledu je těžké pochopit,
co Řecku tzv. finanční pomoc přinesla. Mnoho Řeků věří, že finanční pomoc od Trojky
jen koupila čas ostatním zemím EU a jejich bankám, aby se mohly distancovat
od finančních problémů Řecka.

A jejich nerozhodnost v tom,
jak moc jednotní by měli být, je ten skutečný
existenční problém eurozóny. Samozřejmě je možné vinit více stran,
ale když není možné věřit druhé straně, nemůžete vymyslet ideu eurozóny,
kde je každý člen součástí nějakého "my", nemůžete čekat, že budou efektivně
sdílet kontinent nebo měnu. Překlad: sethe
www.videacesky.cz