Pochopte syrskou revoluci ve čtyřech minutách

Dobré ráno, Hanku. Dnes ti chci pomoci pochopit,
co se děje v Sýrii, a vím, že jsi na internetu,
takže jsi neustále rozptylován fotkami Ryana Goslinga
a homoerotickými malbami Sherlocka, ale dej mi čtyři minuty! Takže, náš příběh začíná v roce 1946, kdy Sýrie vyhlašuje
samostatnost s touto vlajkou. Sýrie byla krátce parlamentní republika,
ale nikdy se to neujalo a v prvních deseti letech
měla čtyři různé ústavy a asi gazilion změn ve vládě.

Vedl je tenhle chlápek
a pak tenhle a tenhle a tenhle. Několik důležitých věcí. Zaprvé, v roce 1956 Sýrie podepsala
pakt se Sovětským svazem slibující podporu komunismu
výměnou za zbraně a tanky a podobně. V roce 1958 se Sýrie a Egypt
rozhodly být stejnou zemí, Sjednocenou arabskou republikou, což
samozřejmě znamenalo novou vlajku, ale poté v roce 1961 Sýrie
řekla: "Odtrháváme se a vracíme se k naší původní vlajce!"

To vedlo k pořádnému svinčíku
a o pár převratů později strana Baas přebírá moc v roce 1963 s novou vlajkou. Možná si pamatuješ stranu Baas
z Iráku. Baas je sekulární, tedy nenáboženská, politická
filosofie, která chce socialistický panarabský stát. Baas znamená "obnova", idea, že by
se všichni Arabové spojili a měli takovou super
utopii.

Nefungovalo to. Skočíme do roku 1970, kdy
se dosavadní ministr obrany Háfiz al-Asad stal prezidentem
pomocí nenásilného puče, což je můj oblíbený typ puče. Háfiz al-Asad zahájil první
stabilní období v syrské historii. Schválil ústavu a zavedl
státem vedené hospodářství, které vedlo k podstatnému
růstu HDP na osobu. Také ale zabil spoustu disidentů,
katastrofálně napadl Izrael v roce 1973 a v roce 1976 vstoupil do libanonské
občanské války nejdříve na jedné straně a poté na druhé a zahájil
syrskou okupaci Libanonu, která vydržela skoro 30 let.


Ta okupace nebyla moc populární. Částečně proto, že Sýrie měla ve zvyku
zabíjet libanonské politiky, také dvakrát změnil vlajku, jednou
v roce 1972 a poté znovu v roce 1980. Ještě jedna věc o Háfizovi
al-Asadovi. Byl Alevita. Alevité jsou sekta Šíitů, kteří věří
v mnoho neobvyklých věcí, například na rozdíl od většiny muslimů nevěří,
že se musí modlit 5krát denně a také na rozdíl od většiny
muslimů slaví Vánoce.

Al-Asad se pokusil přinést Alevismus
mezi lidi, například se modlil na veřejnosti
a postavil hodně mešit, ale pořád jsou Alevité pro hodně
Sunnitů i Šiítů odpadlíci. V roce 2000 Háfiz al-Asad umřel
a syrský parlament okamžitě schválil zákon snižující minimální věk pro
prezidentství ze 40 let na 34. Nikdy byste neuhodli,
komu bylo v té době 34, pokud jste tedy netipli
Asadova syna Bašára.

Bašár al-Asad byl okamžitě zvolen
prezidentem Sýrie 97,9 procenty hlasů, což je trochu méně působivé,
když zjistíte, že na lístcích nebyl nikdo jiný a byla naděje, že Bašár
al-Asad bude reformovat. Ani ne. Nikdo tím pádem nečekal, jak reagoval na
prodemokratické arabské jarní protesty, které začaly na začátku roku 2011. Vojáci, kteří odmítli střílet
na civilisty, byli hromadně popraveni, celá města byla vybombardována,
mučení se rozšířilo a desítky tisíců bylo zatčeno.

OSN odhaduje, že za poslední rok bylo
v Sýrii zabito více než deset tisíc lidí, hlavně neozbrojených civilistů. A Hanku, i když tento boj není
ani trochu o náboženství, je důležité pochopit, že většina
prodemokratické opozice je sunnitská a že si Asad stále užívá podpory
mnoho Alevitů a křesťanů. A nyní je Sýrie v občanské válce. Rada bezpečnosti OSN se
podle toho snažila konat, ale jak Rusko, tak Čína vetovaly
všechny rezoluce ohledně Sýrie, možná kvůli starým studenoválečným vazbám, možná kvůli nepříliš úspěšné
intervenci v Libyi, nebo proto, že jediný ruský vojenský
přístav ve Středozemním moři je v Sýrii.

Takže v tento moment násilí pokračuje
a není jasná cesta vpřed. Sýrie byla vyloučena z Ligy arabských
států a sankce stáhnou syrskou ekonomiku ke dnu, ale donutí
něco z toho al-Asada k rezignaci? A pokud ano, povede se Sýrii
navrátit ke stabilitě, nebo se vrátí zpět k třem pučům za rok?

Je třeba připomenout, že vlajka
prodemokratické opozice je tato, ta která přetrvala puče a nestabilitu, ale tito lidé chtějí svobodu
a reprezentativní vládu, za což je syrský režim masakruje. Takže, měli bychom pomoci? A pokud, jak? Pokračujme v konverzaci v komentářích. Překlad: miki
www.videacesky.cz

Good morning Hank, it's Tuesday. Today I want to help you understand
what's going on Syria, and I know that you're on the internet,
so you're constantly being distracted by, like, photographs of Ryan
and homoerotic Sherlock watercolors, but just GIVE ME FOUR MINUTES. Okay, so our story begins in 1946 with Syria declaring independence
and getting a flag. Syria was briefly a parlimentary republic,
but it never really went took and in the first ten years they
had four different constitutions and like a gajillion
changes in government.

They were led by this guy, and
this guy, and this guy, and this guy. Couple important things. First, in 1956 Syria signed
a pact with the soviet Union promising to dabble in Communism in
exchange for guns and tanks and stuff, also in 1958 Syria and Egypt briefly
decided to become the same country, the United Arab Republic, which of
course necessitated a new flag; but then in 1961 Syria was
like, "We're seceeding and we're going back to our old flag!"

This led to a big mess and
a couple of coups, culminating in the Ba'ath party taking control
in 1963, with a new flag. Hank, you may remember the Ba'ath
party from Iraq, Ba'ath is a secular - that is, non-religious - political
philosophy that advocates for a socialist pan-Arab state. Ba'ath means "renaissance;" the idea
is that all Arabs would unify and have this awesome
Utopia - it didn't work.

All right, let's skip ahead to 1970
when heretofore Defense Minister Hafez al-Assad was president
of Syria via bloodless coup, which is my favorite kind of coup. Hafez al-Assad really oversaw
the first stable period in Syrian history. He passed a constitution, he
established a state-run economy that led to significant
growth in per-capita GDP; he also killed a lot of dissidents,
disastrously invaded Israel in 1973, and in 1976 entered the Lebanese civil
war first on one side, then on the other, thereby beginning a Syrian
occupation of Lebanon that would last for almost 30 years.


That occupation was not popular, particularly because Syria had a habit
of assassinating Lebanese politicians; also he changed the flag twice:
once in 1972, and then again in 1980. One more thing about Hafez
al-Assad: he was Alawi. Alawism is a sect of Shiism with some
very unusual beliefs, for instance, unlike most Muslims they don't believe
that praying five times a day is mandatory, and also unlike most
Muslims they celebrate Christmas.

Al-Assad tried to bring Alawism
into the Islamic mainstream: for instance, he prayed in public
and he built a lost of mosques, but still to a lot of Sunni
and even Shia Muslims, Alawists are seen as apostates. So in 2000, Hafez al-Assad died,
and the Syrian parliament immediately passed a law reducing the minimum
age for president from 40, to 34. You'll never guess who was 34 at the time, unless you guessed it
was al-Assad's son Bashar.

Bashar al-Assad is immediately elected
president of Syria with 97.9% of the vote, a statistic that is slightly less
impressive when you consider that no one else was allowed on the
ballot, and there was widespread hope that Bashar al-Assad will
bring reform. Not so much. That said, no one foresaw how he
would respond to the pro-democracy Arab spring protest that began in early 2011. Soldiers who refused to fire
on civilians were summarily executed, entire towns were bombed,
torture was widespread, tens of thousands were arrested.

The U.N. estimates that in the last
year more than ten thousand people, most of the unarmed civilians,
have been killed in Syria, and Hank, while this fight is
definitely not about religion, it's important to understand that
most of the pro-democracy opposition is Sunni Muslim and that Assad
still enjoys significant support among many Alawis and Christians.

And now Syria finds itself in a civil war. The U.N. security council
has tried to act on this, but both Russia and China have
vetoed all resolutions about Syria, possibly because of,
like, old Cold War ties, possibly because of what they see
as failed intervention in Libya, and possibly because Russia's only
naval port int he Middle East is in Syria. So at the moment, violence continues,
and there is no clear path forward, like, Syria has been expelled from the
Arab League, and sanctions will drag down the Syrian economy, but will any
of that force al-Assad to resign?

And if he does, can
Syria return to stability, or will it again find itself having,
like, three coups a year? It's worth remembering that the
pro-democracy opposition's flag is this, the one that flew over Syria
during all its coups and instability, but those people want freedom
and representative government, and the Syrian regime
is massacring them for it. So, should we help?

And if so, how? Sync: miki
www.VideaČesky.cz Those aren't rhetorical questions, let's
continue the conversation in comments. Hank, I'll see you on Friday.