Gad Elmaleh - Na lyžích

1 Ale proč mluvit o neštěstí, jsme tu kvůli srandě. Navíc teď jsem nabitý, vrátil jsem se z dovolené. Teď jsem byl poprvé v životě lyžovat. Lyžování je fakt šílenost. Nikdy předtím jsem to nezkoušel. Pocházím konec konců ze země, kde tohle není zrovna národní sport. Leda že bys lyžoval s balónem. Na lyžování mi trochu vadí to, že dokonce i když jsi dobrý lyžař, vypadáš při chůzi v lyžařských botách celou dobu jako cvok a všichni se tváří, že je to normální. Chodíš takhle. "Jde se lyžovat!" Hlavně se při tom tvářit přirozeně. Někteří v tom dokonce i běhají. Nechápeš, jak to dělají. Počkej, máš můj skipas! Počkej chvíli! A pak musíš nazout lyže. Někteří jsou v tom machři, přeborníci, hned to na nich vidíš. Udělají: klak-klak klak-klak. A jedem! Tak kde je tady ta lyžovačka? Ty uděláš jen "klak" a lyže ti takhle ujede... To jsem rád, evidentně jsou na tom někteří tady v Lyonu stejně jako já. Pak je potřeba zaujmout pozici. Pozici začátečníka - pozici pluhu. Výhoda téhle pozice je, že v ní vůbec nevypadáš jako blbec. Všimli jste si, že začátečníkovi se vždycky zdá, že ta sjezdovka je nějak moc z kopce? Říkají: Není to moc z kopce? A jak bys to chtěl? Do kopce? Tak tam stojíš, sbíráš odvahu... Tak a je to tady, poprvé v životě budeš lyžovat... Srdce ti takhle bije: A v tu chvíli kolem tebe prosviští týpek, který tu potupu dovrší úplně. Super lyžař typu: Ty ses ještě neodlepil z místa, stojíš tam a koukáš. A tvoje přítelkyně řekne: "Ježiši, ten tak skvěle lyžuje!" Je vám jasné, o jakém typu chlapa mluvím? Je to blonďák. Už jen to, že je blond... Blond, blond, úplně blond. Na očích takovéhle brýle. Které kdyby sis vzal ty, budeš vypadat jako moucha. Jemu to v nich sekne. Je v nich fešák. A pořád to řeže. Já se taky snažím lyžovat, ale jsou přede mnou lidi. Když jsi začátečník, vůbec netušíš, jak se jim máš vyhnout. Chceš jim říct: "Na stranu." Ale máš plné ruce a křičíš: "Uhněte!" Přijedeš dolů a pak musíš vyjet vlekem nahoru. Jdeš tedy na pomu. Znáte pomu? Chceš jednu z nich chytit a vyjet, ale nikdy nejsi na řadě. Nevím proč. Ten chlap u vleku prostě nechce. - Tuhle ne, ta není pro tebe. - Ale vždyť je prázdná. - Tady rozhoduju já. Jenže ty musíš být pořád ve střehu a číhat na vlek. Říkáš si: Tahle bude moje. Teď mi řekne, abych naskočil. Pozor! A když ti konečně řekne "teď", nesmíš zaspat! Řekne: "Teď!" Hop a jedeš! Jedeš na pomě, v očích smrt. Říkáš si: "Hlavně z toho nesmím spadnout!" Navíc stopa, ve které jedeš, je poněkud rozkodrcaná. Říkáš si: "Nesmím spadnout, nesmím spadnout..." A pak z toho spadneš. A v tu chvíli máš reflex. Reflex sice lidský, ale velmi podivný. Zůstaneš na té tyči křečovitě viset. Proč, proboha? Mohl bys klidně uhnout na stranu a počkat si, až kolem pojede další. Ale to ne. To je moje tyč! Já ji mám rezervovanou. Vyjedeš nahoru, jsi bez rukavice, bez lyže... Obočí zmrzlé, čepici až sem... Jsi přiškrcený límcem, co se ti vyhrnul až sem... U nosu nudli... Blonďák ne, tomu z nosu neteče. Blonďákům to nejspíš teče směrem nahoru. Řekl jsem: "Kašleme na pomu, budeme jezdit sedačkovou lanovkou." Znáte sedačkovou lanovku? U sedačky se musíš takhle postavit. Musíš... Musíš počkat na sedačku. Ale nechytáš ty ji, ale ona tebe. Cak! Takhle. Hlídač u sedačky mi říká: --------------------- Pán byl horal. ---------- seděstoje. Seděstoje? Nebyl jsem si úplně jistý, co to znamená, tak jsem zkusil udělat něco... Přijela sedačka a cak! A vyjeli jsme. Jedeme, jedeme, jedeme... A najednou se to zablokovalo. Prý je to normální. A ty se díváš dolů a jako začátečníka tě napadají podivné myšlenky. Říkáš si: "Jestli mi spadne lyže, jak se pro ni dostanu?" Už jsem prostě nemohl. Podíval jsem se na přítelkyni... Protože já mám přítelkyni... Je to jenom skeč. A říkám jí: "Miláčku, pojď, necháme na chvíli toho lyžování, půjdeme se něčeho napít." Půjdeme do vysokohorské restaurace. Těch je tady plno. Vysokohorská restaurace je restaurace jako každá jiná, až na to, že jedna Cola tam stojí 19 euro. Tuhle Colu než si objednáš, rozvažuješ to, jako kdyby sis kupoval byt. Voláš i kamarádům: "Tak myslíš, že do toho mám jít?" Dá se to pak prodat? 19 euro za Colu. Ale nakonec jsem do ní šel. Řekl jsem přítelkyni: "Aspoň mě s ní vyfoť." A věř mi, Colu za 19 euro, tu do sebe nehodíš jen tak. Aspoň se s ní trochu projdeš po restauraci. 1 euro! Miláčku, tady ti teče 50 centů. Překlad: LaBleue www.videacesky.cz