Nikaragua

Zeptal jsem se fanoušků z Nikaraguy:
"Kdyby byla Střední Amerika rodina, jaký příbuzný by byla Nikaragua?"
A je to zhruba nějak takhle: - Skvělá záležitost, Panamo, starý brachu.
- Ano, vskutku, krajně znamenitá. - Tyhle povýšený zm*di, ***
- Přesně, kámo, co to má *** Trochu přeháním,
ale vlastně je to docela pravda. Je čas učit se zeměpis – teď! Ahoj všichni, já jsem Barby
a vracíme se do Střední Ameriky. Jak řekl fanoušek Luis z Nikaraguy:
"Miluju svou zemi, ale musím přiznat, je to takové New Jersey Střední Ameriky.


Všichni vědí, že Nikaragujci vás seřvou, ale jakmile se spřátelíte,
patříte do milující rodiny. Kde se členové navzájem seřvávají."
Upřímná konfrontace je vždycky lepší
než falešná iluze spokojenosti. Ale předbíháme.
Nejdřív ty technické věci. Teď ten mapový segment,
jak ho máme v každé epizodě, však víte. POLITICKÁ GEOGRAFIE Nikaragua má jméno podle kmene Nicarao
a španělského slova "agua" pro vodu, to se vztahuje na jejich dvě velká jezera.


Nikaragua leží ve Střední Americe, má pobřeží jak u Pacifiku,
tak u Karibského moře. Leží přímo pod Hondurasem
a nad Kostarikou. A je vidět, že fakt chtěli,
aby Kostarika neměla ani kousíček jezera Nikaragua. V nejužším místě
je jeho břeh jen 3 km od hranice. Nejen to, ještě divnější
je to mezi nimi u karibského pobřeží. Hranice se divně klikatí,
rozděluje poloostrov a nárokují si celou lagunu Portillos,
kterou úplně obklopuje Kostarika.

Nikaragua je rozdělená na 15 departementů,
dva autonomní regiony a hlavní a největší město Managua
leží u jezera Managua neboli Xolotlan. V něm je největší letiště,
letiště Augusta Césara Sandina. Druhé a třetí největší město
jsou León a Masaya. Většina populace, asi 89 %,
žije na jihozápadě země, tam je také většina infrastruktury.
Pouze dálnice číslo 5 míří k východnímu karibskému pobřeží
a končí ve městě Puerto Cabezas. Na jihozápadě je největší námořní přístav
Corinto, kudy projde většina nákladů.

Západní pobřeží je docela hladké,
zato na východě najdete většinu ostrovů. Největší jsou Cayos Miskitos
s přírodní rezervací a Corn Islands. Tyhle, které jsou blízko Nikaraguy,
patří z nějakého důvodu Kolumbii. Nikaragua vede několik územních sporů:
o písčiny Bajo Nuevo a Seranilla s Jamajkou a USA
a u hranice s Kostarikou se vedou spory o celý ostrov Calero,
je to šílený příběh, najděte si to. Kupodivu, stejně jako v Kostarice,
tu mají příšerně matoucí adresy. Nemají názvy ulic ani PSČ,
abyste tedy tu adresu našli, píšou tam směr a vzdálenost
od významných míst.

Polovinu času už ta místa neexistují,
tak musí napsat, kde bývala. Asi tak: Hele, chci ti poslat dopis,
jakou máš adresu? Jednoduchý, napiš: "Západní barrio
města Managua, buňka ve 3. patře ve světle modrém bytě,
3,5 bloků od sochy vojáka s čepicí u jezera, ale ne ten s čepicí a zbraní,
naproti je citronovník, vedle něj paní prodává limonádu
z citrónů, které ukradla. Ale ne ta, co prodává i kondomy
asi o 10 varas dál, - prostě tam vlevo."


- Co je to vara? Asi 84 cm. To je jednotka míry,
kterou v Nikarague používáme. Asi ne tak extrémní,
ale pro nemístní je těžké zjistit, kde přesně co je.
Taky mívali železniční síť, ale v roce 2001 ji zrušili...
Kdysi se pár států jako USA a Čína dohodlo, že udělají to co v Panamě,
chtěli postavit druhý průplav. Ale Nikaragua řekla:
"To zničí moc pralesa, všem ten nápad přijde hroznej."


Pokud chcete zemi navštívit, zajímavá místa jsou třeba:
Národní muzeum, ruiny a katedrála v Leonu, historické město Grenada,
umělecký trh v Masaye, rytiny v útesu El Tisey,
muzeum revoluce, spousta továren na doutníky
a prohlídky v nich, monolity ostrova Zapatera, laguna Apoyo,
čokoládová továrna v Matagalpa a její prohlídky,
tyhle čokoládové lázně, kde nabízí čokoládovou masáž,
památník sopky Casita, bahenní jezírka v San Jacinto,
domy na chůdách na Cayos Miskitos, město Esteli a jeho vodopády
a jedna z nejlákavějších atrakcí: můžete sjet ze Cerro Negro,
nejmladší sopky Střední Ameriky.

Pokud něco symbolizuje sílu Nikaraguy,
jsou to sopky. Mají jich hned několik. Více o nich v: FYZICKÁ GEOGRAFIE Střední Amerika je známá mnoha věcmi,
živými tradicemi, matoucí politikou a samozřejmě svou krajinou.
Sice je to tam trochu napjatý, nebudeme to přehlížet,
ale nejdřív si užijeme výhled do přírody.

Nikaragua leží ve východní části
ohnivého kruhu u rozhraní Severoamerické a Kokosové desky,
kde kousek od pobřeží probíhá Středoamerický příkop.
Odtud má Nikaragua vulkanický pás. Asi 19 sopek je aktivních,
většinou podél pobřeží na jihozápadě. Největší je San Cristobal.
O kousek dál jsou největší jezera Managua neboli Xolotlan
a to velké Nikaragua neboli Cocibolca. Je to největší jezero nejen Nikaraguy,
ale celé Střední Ameriky. Sopky jsou podél obou těch jezer.


Apoyeque a Momotombo u Managua a nejznámější památku, ostrov Omotepe,
tvoří dvě sopky, Concepcion a Maderas, uprostřed jezera Nikaragua.
Ty všechny jsou aspoň trochu aktivní. Je zvláštní, že ačkoliv je to jezero 16 km
od pobřeží Pacifiku, voda odtéká do Karibiku řekou San Juan,
která částečně tvoří hranici s Kostarikou. Nejdelší je řeka Cocos
na severu na hranici s Hondurasem, ale řeka Rio Grande de Matagalpa
je nejdelší, která je jen jejich. Dělí se na tři zeměpisné oblasti:
Tichomořské nížiny, tam mají sopky, Středoseverní vysočina,
kde leží nejvyšší bod Mogoton, a Karibské nížiny,
kde jsou hluboké deštné lesy.

Na karibském pobřeží jsou mokřady,
ve kterých spadne nejvíce srážek, přes 635 cm ročně.
Mohli bychom mluvit o dalších věcech, třeba o sopce Masaya a její jámě s lávou,
kaňonu Somota, znečištění jezera Managua... Ale to si necháme na pátek.
Teď si dám trojité espreso a přijde Noah. Co člověk na YouTube nevidí... Krajina Nikaraguy je úrodná a bohatá,
ale je smutné, že tyto zdroje se moc neodráží
v jejich nestabilní ekonomice.

V HDP jsou druhou nejchudší zemí
západní polokoule po Haiti. Asi 40 % lidí žije z méně než dolaru denně
a asi 15 % HDP tvoří pomoc ze zahraničí. Patří na seznam iniciativy pro
hluboce zadlužené chudé země, která nabízí mezinárodní pomoc.
Je to způsobené okolnostmi, ke kterým se dostaneme,
ale je to u nich s ekonomií asi takto: Daří se nám skvěle!
PŘÍRODNÍ KATASTROFA To nebylo tak zlý,
zase se nám daří skvěle. REVOLUCE
To se stává.

Teď už se nic nepokazí. SCHODEK V ROZPOČTU
Jo, tohle je Duncan, je i na Instagramu. - Pozdrav je.
- Jsou zemí s nejnižší produkcí elektřiny ve Střední Americe. Mnoho domácností
závisí na benzínových generátorech, což v roce 2006 vedlo k energetické krizi,
ale energie produkovaná v soukromém sektoru je docela čistá.
Světová energetická rada nedávno prohlásila, že Nikaragua
má největší geotermální potenciál. Více než 10 % elektřiny
už z těchto zdrojů získávají a možnosti jsou určitě větší.


Mají tu bohatou faunu, stovky různých savců jako primáti,
netopýři, kočkovité šelmy, stovky druhů ptáků mezi nimi
ten národní – momot skořicovobřichý. Je na čase ukončit tuto kapitolu
stejně jako vždy – jídlem. Známá jídla jsou třeba: nápoj pinolillo a skoro všichni říkali,
že vigorón a gallopinto jsou klasiky. To bychom měli ke krajině,
teď chybí jen jeden díl skládačky – lidé. DEMOGRAFIE - Díky, Noahu, najdete ho na Instagramu.


- Žádný problém. Už jsme mluvili o přezdívkách
pro obyvatele jiných zemí Střední Ameriky. Kostaričané jsou Ticos,
Salvadořané Guanacos, Guatemalci Chapin,
Hondurasané Catrachos a Nikaragujci jsou Pinoleros. Ano.
A Nikaragujci své občanství milují. Dokonce mají úsloví: "Jsem Pinolero skrz naskrz,
Nikaragujec z milosti Boží." Žije tu asi 6,2 milionu lidí
a kvůli emigraci žije 1 z 6 Nikaragujců buď v USA, nebo v Kostarice.


Populaci tvoří hlavně mestici, asi 69 %, běloši především se španělskými kořeny
tvoří asi 17 %, černoši asi 9 % a zbytek jsou hlavně domorodí indiáni.
Jako měnu používají córdobu, mají zásuvku typu A a jezdí vpravo.
Asi jste z toho grafu pochopili, že Nikaragua je dost různorodá.
To hodně souvisí s kolonizací a zapojením různých mocností.
Od Kolumba přes francouzské piráty po tohohle šíleného Američana.
Nikaragua má ze Střední Ameriky největší komunitu lidí
pocházejících z Afriky, většina žije na karibském pobřeží,
třeba ve městě Bluefields.

Jak jsem říkal u Hondurasu,
většinu přivezli hlavně Britové, když kolonizovali takzvané Pobřeží Moskytů
nazvané po kmenu Miskitů, který i dnes přežívá v komunitě Garifuna.
Většina z nich dnes mluví anglicky nebo anglickou kreolštinou
a mají podobné nářečí jako na Jamajce. V Nikarague žije
asi 20 domorodých komunit, většinou příbuzných Aztéků a Mayů,
kteří dříve obývali Mezoameriku. Jsou to kmeny Rama, Miskito nebo Sumo.
Španělština je samozřejmě oficiální řečí, ale místní jsou známí
vlastním nářečím a slangem.

Tady to vysvětluje několik fanoušků: Zaprvé nevyslovujeme
s na konci slov. Třeba u čísla dva
řekneme "do" místo "dos". Říkáme "voseo" místo "tu" nebo "usted"
a také máme hodně slangových slov. Nikaragujci také hodně nadávají.
Jedna z nejznámějších nadávek je: "Que se rinda tu madre" je bojový pokřik
na všech demonstracích. Najděte si to, zjistěte si něco
o nepokojích v Nikarague. Děkuji.

Jsou velice vášniví.
Je to 2. nejchudší země západní polokoule, ale rozhodně je bezpečné ji navštívit.
Mají nejnižší míru vražd v regionu, pouze 6 nebo 7 na 100 000 obyvatel.
Dokonce méně než v Panamě nebo Kostarice. - Cože, Nikaragua?
- Jo, a přitom ty dvě jsou ty hodný. Nejvíce věřících, asi 58 %, tu má
tak jako v sousedních zemích katolická církev
a asi třetina jsou protestanti. Během politických krizí funguje
katolická církev jako prostředník a pomáhá uvolnit napětí.
Náboženství hrálo velkou roli v rozvoji jejich kultury.


To vám vysvětlí náhodná Hannah. Říkal někdo Hannah? Nikaragujskou kulturu ovlivňuje
a utváří mnoho různých proměnných. Třeba tradiční kostým mestizaje,
který spojuje španělské a indiánské prvky. Nikaragua je plná folklóru a legend.
Často se říká, že z Latinské Ameriky mají nejvíce básníků na obyvatele.
Některé lidové příběhy jsou veselé, jiné děsivé a strašidelné,
často se v nich vyskytují duchové žen. Pouze v Nikarague najdete El Güegüense,
které je zapsané na seznamu UNESCO. Toto představení vypráví legendy
pomocí masek a kostýmů, většinou na svátek sv.

Sebastiana.
Masky se také prodávají jako suvenýry. Potom mají La Gritería nebo Purísima,
svátek podobný Halloweenu, který ale oslavuje
Nanebevzetí panny Marie 7. prosince. V černošských komunitách na východě
se oslavuje 1. máj tancem a hudbou. Umělecký styl primavista
se stal populární v 70. letech a dodnes je tu rozšířený.
A Nikaragua je jedna z mála zemí Latinské Ameriky,
která hraje raději baseball než fotbal. Spousta Nikaragujců hraje i v MLB,
třeba národní hrdina, Dennis Martinez, - první Nikaragujec v této lize.


- Děkuji, Hannah. Je čas na historii. Když to zkrátím:
domorodé kmeny, Kryštof Kolumbus, tenhle chlap založil první města,
nezávislost na Španělsku, anexe první Mexickou říší,
svržení Mexické říše, Federativní republika Střední Ameriky,
o 5 let později – nevyšlo to, konečně samostatná Nikaragua,
malé občanské války, tenhle Američan se snažil převzít vládu, popravili ho,
Britové opustí Pobřeží Moskytů, americká okupace, vznik Sandinovy armády,
Američané odešli, dynastie Somoza, sandinistická revoluce,
směřování ke komunistickým spojencům, období po konfliktu, porážka sandinistů
v prvních demokratických volbách, pomalé zotavení ekonomiky,
návrat sandinistů k moci, uklidnění situace, pomalý růst,
protesty proti prezidentovi, uprchlíci odcházejí
a jsme u dneška.

Slavní lidé z Nikaraguy jsou třeba: Tak to máme hotové,
čas na poslední kapitolu, jejich přátelé. FRIEND ZONE V přátelství mají dvě strany.


Mají své těsné přátele a potom skupinu, u které to nechápete.
Jsou jednou z mála zemí, které uznávají sporné autonomní státy
jako Jižní Osetie, Abcházie a Taiwan. Od Taiwanu dokonce přijal prezident
i přes protesty kontroverzní půjčku. USA má sice s Nikaraguou
spoustu historických sporů, ale zůstává jejím největším
vývozním i dovozním partnerem. V USA, především v Miami, také žije
nejvíce Nikaragujců mimo Nikaraguu, dokonce tam je čtvrť Malá Managua.


Pak tu jsou země ALBA. To je Alianza bolivariana
para los pueblos de nuestra America, tedy Bolívarská aliance lidí naší Ameriky
neboli Kuba, Venezuela a Bolívie. Tyto země se drží ideálů Simóna Bolívara
a mají bolívarské socialistické vlády. Pro Nikaraguu to platí také.
Kuba jim v 70. a 80. letech dala granty, Venezuela zase ropu.
Dokonce tu mají památník Huga Cháveze, který později zničili demonstranti.
Ale každopádně si jsou blízcí. S ostatními středoamerickými zeměmi
také vycházejí. S 5 dalšími sdílí Den nezávislosti
na Španělském impériu, 15.

září, takže slaví ve stejný den.
V roce 2006 podepsali dohodu o volném pohybu lidí
mezi Salvadorem, Guatemalou, Hondurasem a Nikaraguou.
Ale z těchto zemí je jim podle většiny Nikaragujců nejbližší
Salvador nebo Kostarika. Salvadorci chápou
ten drsný život s trochou kontroverze a mají kulturně mnoho společného.
Kostarika je jejich jemnější přítelkyně, která během válek přijala mnoho uprchlíků.
I Salvador přijímal uprchlíky. Víte, že si jste blízcí,
když i Salvador se svými problémy přijme vaše uprchlíky.

Příběh Nikaraguy je podobný její krajině.
Trocha sopečné činnosti spojená s nádhernými tradicemi,
je to nahoru dolů, ale lidé vědí, že nakonec je to navždy jejich domov.
Počkejte si, příště bude Niger. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz