Čarodějové z Qarthu

Východ se jen hemží mystiky, kteří prý
mají mnoho sil, ale dokazují pouze jednu. Oddělování hlupáků od jejich peněz. To není případ proslulých
čarodějů z Qarthu. Ti za své salónní kousky
požadují mnohem dražší minci. Respekt. Kdysi byli čarodějové mocní,
nebo se nám to alespoň snaží tvrdit. Nepochybuji, že mají mnoho tajemství. Jsou starým řádem.

A jeden se nedostane do Třináctky, rady města Qarth, aniž by se dvanáct ostatních
nejmocnějších občanů bálo to zakázat. Naštěstí pro Qarth se čarodějové o politiku moc nezajímají. Málokdy opustí
svůj Domov neumírajících. Pompézní jméno
pro zvláštní a temnou věž. Říká se, že kdo vejde, už nevyjde.

Jelikož tam
nejsou žádné viditelné dveře, tak věřím, že nikdo nikdy ani nevstoupí. Můžeme se jen domnívat,
co čarodějové vevnitř provádějí. Řekl bych, že se nemusíme
domnívat zas tak moc. Čtou zaprášené svitky
o jejich zašlé slávě a srkají Stín večera,
patok vařený z místních stromů, až jim zmodrají rty,
aby mohli lépe strašit děti a hlupáky. Utápějí se ve svých představách jako starý voják, který pije sám,
aby nikdo nemohl pokoušet jeho odvahu.

Cokoliv si čarodějové přejí, jejich kouzla – jako všechna ostatní –
jsou po smrti, pokud kdy existovala. Ačkoliv... Poslední dobou se tu šíří divné klepy. Skleněné svíce,
které byly chladné po tisíce let, najednou hoří. Tráva duchů nedaleko země Stínů.

Khalasar vedený ženou se třemi hlavami. Obchodnické báchorky. Ale kdyby se kouzla čarodějů měla vrátit, to by byl pro Qarth znamenalo nebezpečí. Musím se na ně vskutku zaměřit... Překlad: Petr Š.
www.videacesky.cz