Cibulový rytíř

V Králově přístavišti, pokud si nedáváte pozor, kam jdete, můžete skončit v Bleším zadku. V téhle žumpě se zrodil rod Mořských. Utekl jsem, jakmile to šlo. Pracoval jsem na pašerácké lodi. Brzy na mě vypsal odměnu
každý přístav v Úzkém moři.

Kterou by vyplatili, kdybych neplatil
těm správným lidem, nebo kdybych špatně plul. Víte, jak poznat dobrého pašeráka? Když s jedním mluvíte, má hlavu, která odpovídá. Já byl velmi dobrý. Davos z Blešího zadku se znal se sirotky a žebráky, ale Davos pašerák...

se znal s kupci a lordy, pokud je u toho nikdo nepřistihl. Kupodivu jediná poctivá práce byla od pirátů, jako třeba od proslulého
krvežíznivého Saladora Saana, starého přítele. Chtěl pouze, aby někdo
koupil jeho zboží, než odešel příliv, a prodal jej
bez zmínky, odkud pochází.

Časem jsem měl dost na koupi pozemku
a našel si ženu, které má práce nevadila. Dala mi syna, Matthose. A snili jsme o obchodní stezce u Nefritového moře. Jen jeden výlet a
měli bychom vystaráno do konce života. Poté se jeden Bouřlivý pán vzbouřil proti Železnému trůnu. Války nevěstí pro pašeráky nic dobrého.

Každý přístav je
plný stráží a inspektorů a moře jsou plné blokád a pirátů, kteří bojují na obou stranách. Šíleného krále jsem
sice neměl rád, ale vyrostl jsem
v Králově přístavišti. Myslel jsem, že tenhle Robert Baratheon
skončí jako ostatní vzbouřenci. Spálen na uhel. A ono nic.

Sever, Říční krajiny a Údolí
se k němu přidaly. A lidé v hospodách
otevřeně pili na Robertovo zdraví. Stateční blázni, říkal jsem si. Má rodina by ale zůstala sama,
kdybych přišel o hlavu. Když Mace Tyrell vytáhl
na Robertův domov, Bouřlivý konec, očekával jsem konec povstání. Hrad bránil Robertův
mladší bratr Stannis a pár stráží. Dlouho by nevydržel.

Pokud by byl dobyt, Robert by byl bez domova. A jeho podpora by skončila,
takhle to zkrátka chodilo. O měsíce později Stannis stále bránil hrad. Všem to bylo jedno. Ale na svých cestách jsem viděl, co hladomor dokáže.

Myslel jsem na muže
v Bouřlivém konci by zemřeli v zapomenutí. O nic lépe
než sirotci v Bleším zadku. Řekl jsem své ženě a sobě, že dostanu velkou
odměnu za cibule a maso. Po pravdě jsem věděl, že mě zajmou Tyrellové
nebo že se utopím, ale byl jsem tvrdohlavý.

Později toho večera,
na malé lodi s černou plachtou, jsem proklínal sebe a měsíční svit, zatímco jsem čekal na příliv. Když přišel, Vítr napnul plachtu tak rychle,
až jsem ji strhl, aby mě Tyrellové neslyšeli. Naštěstí zlenivěli. Pouze s tichými vesly jsem kormidloval skrz proradné proudy a útesy, které daly
Zálivu ztroskotání jeho jméno.

Vlny mě konečně donesly promočeného
a téměř slepého z mořské vody dovnitř jeskyně pod hradem. Poté přišel samotný
Stannis Baratheon. Z obléhání byl vyhublý,
ale ne slabý, nikdy slabý. Pozdravil mě a přijal mé cibule s chladnou zdvořilostí, bez emocí, zatímco ostatní ronily slzy.

Dal jídlo své ženě a každému ze svých mužů. Teprve poté
si dal porci ne větší, než měli ostatní. Když mi konečně poděkoval, jeho mysl se znova
upřela k obraně hradu, jeho povinnosti. Jakmile byl Aerys poražen
a lord Stark Bouřlivý konec osvobodil, Stannis si mě povolal.

Za mou spásu Bouřlivého konce
jsem měl být pasován na rytíře, dostat vlastní hrad a můj syn měl vstoupit
do Stannisových služeb. Davos z Blešího zadku se stal ser Davos z rodu Mořských a jeho syn měl sloužit královu bratru. Ale za své předchozí zločiny pašeráka mi byly setnuty všechny
konečky prstů na jedné ruce.

Stannis tvrdí, že jsem
porušoval zákony celé roky a dobrý skutek nesmaže ty špatné. Jedním nebo pěti mávnutími dal Stannis mému synovi
budoucnost a mé rodině jméno, což bych si sám
nikdy nepředstavil, ani nezískal. Ty konečky prstů mám
pořád v měšci kolem krku jako připomínku, kým jsem byl
a co dlužím Stannisovi.

Během mých mnohých let pašování jsem navštívil mnoho
přístavů, hospod a ulic. A viděl spousty věcí. Ale nikdy spravedlnost. To až u Stannise. Překlad: Petr Š.
www.videacesky.cz