Hra o trůny: Jak se natáčela bitva na jezeře

HRA O TRŮNY: ZA ZDÍ Pořád jsme si nebyli jisti tím, kdo na misi půjde, a kdo ne. Na mysl nám samozřejmě přišla skupina odpadlíků. Všichni mají dobrý důvod se vzájemně nenávidět. Určitě má svoje kouzlo dostat dohromady tuhle bandu zmetků. Jsou to naše oblíbené postavy a hodně z nich nikdy nebylo na obrazovce společně, ale nakonec se stejně všichni potkali na konci světa. Přivedli jsme zpátky Tormunda, Ohaře, Jona a Berica a Joraha – je to skvělá sebranka.

Ta scéna je po vizuální stránce od Alana a jeho týmu velice dobře pojatá. Zkombinovat stovky lidí, počasí, vizuální efekty, oheň a spoustu pohyblivých kulis – a že to ve výsledku vypadá tak uvěřitelně, to je hodně vysoká úroveň režírování. Tři, dva, jedna. Akce! Příběh je o sedmi lidech na skále, na které zaútočí nemrtví, a my se snažíme příběh vyprávět tak, jakože máte bránit perimetr, a když budete prohrávat, začnete ustupovat a ustupovat.

Jak zvládnete zachovat řád proti čistému chaosu? Je to, jako když se do sebe pustí kočky. Nevidíte nic jiného, než jak se postavy řežou, a je celkem těžké mluvit s herci stylem: "Tady je linie a musíme ukázat, že nebyla, nebo naopak byla prolomena." Bylo důležité vytvořit situaci, ve které, doufám, si diváci pomyslí, že jedna z milovaných postav může zemřít.

Když jsme to napsali a potom jsem to sledoval, říkal jsem si: "Do prdele, Tormund umře." Nějak se mi v tu chvíli zbláznil mozek a já si myslel, že Tormund skutečně umře. Nehledě na to, jak dobré vizuální efekty máte, jak dobrý máte štáb a všechno, nic nenahradí skutečná místa, tedy pokud existují. Island existuje a je tam zima jako v pekle, ale je to krása a není nad to mít tu krásu na obrazovce. Tohle nikde jinde nenajdete. Většinu času to nevypadá skutečně a já se bál, že si lidé budou myslet, že ty modré ledovce jsou jakýmsi levným vizuálním efektem.

Čím úžasněji to vypadá, tím těžší je tam natáčet. Myslím, že to bylo hodně chaotické, bylo málo denního světla a ještě k tomu takové podmínky, ale vypadá to potom skutečněji. Když točíme Hru o Trůny tak je fajn být na takových místech, které vypadají jako z minulosti a taky brutálně a nehostinně. Dostanete se do chvíle, když už vás na této práci nic nepřekvapí, ale tohle, tohle vás nikdy ohromovat nepřestane.

Je to šílené. Potřebovali jsme nadupané džípy, abychom se na ta místa vůbec dostali. Islandský štáb nám chystal zázemí a musel to dělat všechno ve tmě, aby až přijedou herci a štáb, bylo všechno připravené. Když natáčíme na ledovcích, máme na botách hřeby, protože jinak bychom podklouzli, ale i s nimi několik chlapů spadlo, ale naštěstí se tento rok obešel bez vážnějších zranění. Tři, dva, jedna.

Akce! Abychom do seriálu dostali zombie ledního medvěda, psali jsme ho zatím do každé série po čtyři roky. Mysleli jsme, že z toho budou nadšení, ale byli jako: "Bože můj, oni to s tím zkurveným polárním medvědem myslí vážně." Ale potom nám Bernie a lidi z vizuálních efektů řekli, co možná nejjemněji: "Serte na to, na zombie medvěda nemáme prachy." Letos dával zombie medvěd perfektní smysl a my jsme si zatvrzele stoupli a řekli: "Udělejte nám už toho zombie ledního medvěda!"

Podívali jsme se na návrhy zombie medvěda v přichystaných animacích, jak někoho odhodí nebo zvedne, zatřese s ním a tak, a potom jsme nachystali lana a začali to s chlapama nacvičovat, zkoušeli jsme několik metod, aby tělo správně dopadlo a mělo správný pohyb. Hlavně musí být všechno co nejbezpečnější. Všechno několikrát zkoušíme a až jsme si jistí, že je to bezpečné, tak tam někoho zahákneme. Drželi jsme hořící meč v čelisti té zrůdy, kterou tady kolega simuloval a herci se tomu museli bránit.

Bylo to pro mě nové... předstírat, že je tohle hlava medvěda... ten člověk říkal: "Teď si představ, že jsem medvěd." Ne, nejsi medvěd. Ty jseš přece Toby. A... akce! Většinu té scény na jezeře jsme točili v lomu Wolf Hill v Belfastu. Jde o to, že když něco natočíte na jednom místě, tak to místo poté musíte dokončit jinde.

Musíte do toho vložit spoustu úsilí a ujistit se, že je to co nejpodobnější tomu předchozímu místu, že Alan bude mít průchod pro herce. Když jste byli nahoře a podívali se dolů, vypadalo to, jako bychom stavěli letiště nebo něco, bylo to obrovské. Postavili jsme přírodu. Někdy se procházím a říkám si, že jsme šílenci. Zabralo nám hodně času přijít na to, jak dosáhnout vzhledu zamrzlého jezera. Začali jsme na dně lomu, které jsme betonem srovnali do roviny a nakonec jsme museli nanést spoustu odstínů barev.

Potom jsme museli vymyslet, jak bude vypadat led. Snažili jsme se, aby vypadal trojrozměrně, jako by byl průhledný. Bylo to neskutečně složité. Trochu jsme namalovali útesy a potom jsme je hodně zasněžili. Patnáct lidí rozprašovalo ze šesti strojů tři a půl tisíce pytlů sněhu. Pořád jsme to předělávali a něco přidávali, potom jsme toho nechali, další den začali znovu a tak pořád dokola.

Ale je to super, je to... neskutečně super. Oni vybetonovali lom, aby vypadal jako zamrzlé jezero. Ta spousta práce je neskutečná. Skutečně jsme museli běžet přes led. Vypadá to skutečně a fantasticky. Myslel jsem si, že je to skutečné jezero, ale potom mi došlo, že ho vytvořili speciálně pro tuto scénu. Úplně mě to dostalo. S těmihle lidmi, když se rozjede kamera, tak do sebe všechno zapadne přesně, jak má.

Původním záměrem bylo, že vykopeme díry na místech, kde se lidi do ledu propadnou, ale potom nám došlo, že by nám to příliš nízké teploty nedovolily. Tak jsme použili motion capture a natočili to ve studiu. To, jak chodci propadnou ledem, jsme natáčeli zvlášť, Vybudovali jsme plošiny, kterými herci pod led propadnou. Točíme, jak se při pohybu kamery do ledu propadne deset lidí, ale na konci už se propadá stovka lidí a kamera je pětkrát tak daleko.

Všichni říkali: "Budeš natáčet v bazénu, super!" Ne, blíží se konec řady a mě hodili v kostýmu do studené vody. Bylo to hrozný. Když jste uprostřed souboje, potřebujete vyhnat adrenalin na maximum, takže jsem se vždycky nabudil, připravil, potom pět až deset sekund bojoval a následně se zase zklidnil. Musíte se uvolnit a být připraven na souboj s obřími Nory, kteří vypadali jako... Měli jste vidět herce, byli jako...

Jeden z naších hrdinů byl pronásledován na vrchol ostrova, který je asi tři metry nad jezerem. Chce to velkou důvěru spadnout do lidí, kteří vás při pádu ze skály chytají. Je to jiné, než když padáte do pytlů. Je srandovní, jak se časy změnily. Ve druhé řadě nosila draky Dany, a teď nosí draci ji. Když Dany nasedá na draka, je to jako vylézat po schodech do boeingu. Vymodelovali jsme draka a poté ho vytiskli v životní velikosti, takže draka na zamrzlém jezeře zastupoval velký kus polystyrenu.

To šplhání nahoru mi dalo zabrat s tou zátěží na zádech, ale řekl jsem si, že to prostě zvládnu. Nikdy předtím jsem na drakovi neletěl. Budeme v pohodě. Hlavně nespadnout. Letos je to všechno větší. Máme větší motion capture studio a většího draka. Je to o hodně těžší, zvláště pro Emilii. Je něco jiného točit rozhovor a tohle, tohle si žádá skutečné herecké nadání.

Je těžké se emotivně vžít do situace, když jste v tom nejumělejším prostředí, jaké si dokážete představit. Je to pravý opak chození v kostýmech po Islandu. Čím větší je to výzva, tím radši to mám. Ale tohle... Při tomhle jste prostě jako: "Nemohli byste mi aspoň na plátno promítat mraky nebo tak něco?" Nikdy jsem na drakovi neletěla. Musíte přitom vypadat silně, ale dokážete si to vůbec představit?

Když se sloup ohně zařízne do ledu, chtěli jsme docílit toho, aby to vypadalo jako hořák, jakože led exploduje a ihned se vypařuje, takže jsme se znovu obrátili na Sama, a když jsme viděli výsledek, bylo to neskutečné. Věděli jsme, že se Noční král bude chtít chopit příležitosti, a když toho draka zabije, je to parádní gól na 1:2, protože a jednu stranu vidíte tu hrůzu, jak jedna ze tří bytostí – jedna za tří jedinečných bytostí – mizí pod vodou, zpod které se nevynoří, to vás na chvíli dostane, ale potom vás dostane něco mnohem horšího, když se z vody znovu vynoří.

Oči Bílých chodců a jejich následovníků jsou předností celého seriálu a byla do nich investována spousta práce. A vy vidíte tento, doufám, ikonický obraz oka, které je nyní velké jako fotbalový míč, přitom si prostě všichni museli... nutně říct: "A do prdele."