Pracovní pohovor

Zdravím. Billie Brownová.
Jsem tu kvůli hlídání. Vy jste ta chůva? Sí. Ano. Ano. Mám jít...
Půjdu za vámi. - Viloména, že?
- Billie, říkejte mi Billie. - Nebo Bobbie?
- Ani ne. To je moje ženuška Tanzy
a já jsem Kent.

Russell, ano. Četla jsem článek
o vaší nové řadě sportovních aut. - Velmi zajímavé…
- Je mi nepříjemné… když mi lidé říkají věci,
které o sobě už vím. Četli jsme váš životopis.
Velmi působivé. Harvard. Páni! - Díky.
- Páni! - Díky. Ale je mi nepříjemné, když mi lidé
říkají věci, které o sobě už vím. Nerozumím.

Tanzy, ty tomu rozumíš? Ne, jen jsem si vzpomenula,
jak jsi při karate spadl. To byla psina. Víte, nemám s dětmi moc zkušeností, ale s vaší dcerou
si určitě budeme rozumět. Kent ji má z předchozího manželství.
Já nikdy těhotná nebyla. Fuj. Díky, nechci. To je ona?

- Ano, je.
- S Wesley Snipesem. Mohu být upřímný, Billie? Moje dcera… má problémy ve škole. Na škole jsem doučovala,
mohla bych se s ní učit. To je skvělé. Musí složit závěrečnou zkoušku.
Soudce na tom trval. Soudce? Myslíte maturitu? Moc se omlouvám.


Trochu předbíhám. Moje dcera…
měla oplétačky se zákonem… Asi bych vás měl…
Támhle je. Pojď za námi, zlato. To je ona? Pro boha živýho.
Jsi jako obrázek. Čekala jsem ošklivku.
Ten obličej. Můžu si sáhnout?
Jsem na kluky, neboj. - Kdo že jste?
- Moje dcera Geneve. To je Bobbie. Můžeš mi říkat Gene.

Jako Eugene Levy. Ale jen Gene. Myslela jsem, že jí je sedm. - Nachytala nás.
- To je vtip, že? Nachytala nás, že jo, Tanzy. - Já nevím.
- Možná jsme si věk trochu upravili. - To je sledovací zařízení?
- Co? - Je to…


- Co? - Je to…
- Nasrat? - Nasrat?
- Neřeklas teď nasrat? Cos řekla? - Řeklas nasrat?
- Řeklas nasrat? Platíš pivo. - Líbí se mi. Najmi ji.
- Dobře. Když jsme psali hlídání,
mysleli jsme spíš… soudně nařízeného opatrovníka.

To opravdu nemůžu. Než se rozhodnete,
podívejte se tady na to. To je můj plat, nebo jen nějaká čísla?
Nejsou tu mezery. Hej, nová nejko! - Dáme vajíčkovou válku?
- Ne. Bobbie, počkejte.
Bobbie! Můžete otevřít bránu?
Hodlám odsud vyjet ohromnou rychlostí. - Tak se domluvíme?


- Musím jet pro psa… na letiště. No tak. No tak, Bobbie. Bobbie! Dělej. - Bobbie.
- Dělej! Ty kráme zasranej. Ty kráme… Roberto? Dám vám dvojnásobek. - Beru to.


- Dobře. To jsem hodila já. Já vím. - Gene. Pamatuješ?
Seděli jsme na gauči. - Já vím! Budem kámošky. Já vím. Překlad: Veru
www.videacesky.cz - Páni, náš první díl.
- Páni. - A na druhý už se můžete podívat taky.


- Už? - Už.
- Páni. - Páni. - Samy jsme ho napsaly.
- Fakt? - Jo.
- Páni. Klikněte na něj. Blokuješ můj obličej.