Epizoda 12

Tamar, můžu se na to prosím podívat? Ne, Grahame,
není to bezpečné, drž se dál! Ne, když jsi zraněná.
Ukaž mi to. Jsi tak tvrdohlavý! To vypadá škaredě. Je mou prací se o tebe starat. Ukaž. Věděli jsme...

že během této zkušební doby
se objeví překážky. Tohle nejsou překážky,
Grahame, nefunguje to. Cože? Je to opravdu horší
než být v Centru? Opravdu? Vím, že máš obavy, máš na to právo, já mám také obavy, mám o tebe strach. Ale tohle zvládneš. Jsi nejsilnější člověk, kterého znám. To asi neznáš mnoho lidí.

Hele, má matka... sama vychovala
čtyři kluky v Hell's Kitchen. Takže jsi možná až druhá nejsilnější. Jasné? Devět, deset, jedenáct, dvanáct... Myslím, že jsem v pořádku,
doktorko Kesslerová. - Omlouvám se.
- To není potřeba. - Rozumím, že je těžké o tom mluvit.


- Ano, je to... Nesoustředila jsem se. Poslední dobou jen těžko
zvládám své úzkosti. Dlouhodobě? Celý týden. Mám strach vyjít z bytu. Zničehonic. Graham je milý,
ale vím, že je frustrovaný. Jak to mezi vámi dvěma vypadá?

Abych byla upřímná, asi si nikdy nevšiml,
že jsem do něj zakoukaná. Když jste se teď zabydleli,
více říká, co si myslí. - Chová se k vám dobře?
- Samozřejmě. Myslím tím, že už se ke mně nechová
jako k pacientovi, ale jako k člověku. Což mé city k němu jen posílilo. Zná mě a i přesto mě má rád. Nevím, jestli se mi
tohle ještě někdy stane. Tamar, jste mladá.

Nemusíte se bát, že nepotkáte
toho pravého. Jednoho dne. To je naivní. Po tom všem, co jsem vám řekla,
opravdu si myslíte, že jsem naivní? To asi ne, ale... Tamar, už jsme o tom mluvily. Byla jste dítě a měla jste strach. - Nikdo vás neviní za to, co se stalo.
- Tak jednoduché to není. Nevím, jestli někdy budu
dostatečně stabilní, abych žila sama.

Stalo se tento týden ještě něco?
Kromě té dlouhodobé úzkosti? Dnes v noci jsem se cítila strašně. Zírala jsem do stropu a myslela na to, že chci domů,
chci domů, chci domů... Pak jsem usnula a měla jsem... Sen ve třídě. Po probuzení byla lampa a noční stolek pryč.
Nechala jsem je ve spánku zmizet. Sen ve třídě?

Ano, to bylo ještě před Centrem. Stojím před celou třídou. Jsem malá, to je jasné. A ničemu, co ostatní říkají, nerozumím. Jako by to byli mimozemšťané. A pak... Pokouším se to vysvětlit,
ale učitelka se rozzlobí. A řve jako dinosaurus. A pak...

je vše rozmazané. Tamar, nemůžete se za to pořád vinit... Jste v pořádku? Naklonila se ke mně
a popadla mě za triko. A řvala mi přímo do obličeje. A nikdo mi nepomohl. Nikdy jsem to nikomu... Nikdy jsem to nikomu v Centru neřekla.

Měla jsem strach, že by se zlobili. A pak jsem vyrostla a zapomněla. Možná mám strach. Protože... Chtěla jsem, aby zmizeli. Nesnášela jsem je a chtěla jsem,
aby zmizeli a dali mi pokoj. Nebyla to nehoda, doktorko Kesslerová. A proto nad svými emocemi
nesmím ztratit kontrolu, ani na vteřinu, protože kdyby to se zhoršilo...

Mohla bych všechny nechat zmizet. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz