Pekaři

- Jacka a Deana? - Ne, jenom Jacka, musíme ho propustit, už se nějakou dobu fláká, dělá důležitého, musíme ho trochu srovnat. Bude to konec Jacka Howarda. - To bylo docela dramatické. - Jo, taky mi to tak přišlo. Líbilo se mi to. Jacku, - skončil jsem. - Co jsi udělal? - Skončil jsem.



- Potichu! - Právě teď. - Proč? Nechtěl jsi tu být věčně, tak proč ne teď? - Proč jsi mi to neřekl? - Říkám ti to teď. - Řekl jsem jim, že taky končíš. - Tos neudělal! - Já to říkám pořád, vysrat. - Nasrat. - Tak se mi to líbí. - Tos podle mě nikdy neřek. Deane, tohle děláš pořád. Vždycky zajdeš moc daleko. - Díky.



- To nebyla pochvala. Nesnášíš tu práci, přece nechceš navždy dělat něco, co nenávidíš. Jako ten chlap, co byl v armádě, dostal se až nahoru, stal se diktátorem, vládl celé zemi, - ale vždycky chtěl být malířem. - To byl Hitler. Blbej příklad. Jen říkám, že by světu bylo mnohem líp, kdyby se Hitler vykašlal na Reich - a vzal si radši štětec. - Nejsem nový Hitler. - Rodiče by mě zabili. - Kdybys byl nový Hitler? Kdybych skončil v práci.



Pomyslel jsi na peníze? Jak si vyděláme na chleba? Nepotřebujeme peníze, nepotřebujeme vůbec nic, dokud máme jeden druhého. "Nepotřebujeme vůbec nic, dokud máme jeden druhého." Našij si to na polštářek. Taková kravina! Jasně, bylo by super mít peníze i jeden druhého, ale nežijeme v ideálním světě. - Měl bys na ní víc zírat.



Čum na ni. - Sklapni. Nech toho. MIMO PROVOZ Je to vzrušující, že? Vidím, že jste nadšení. Připraveni vydělat si trochu papírků, prachů, nějaké chechtáčky? Já jsem machr Marv, což je zkratka z Marvington. Není. Jmenuju se jenom Marv. A vy jste? - Je jedno, kdo odpoví.



- Ty nekoukáš do toho dokumentu? - Ne, hraju solitaire. - Já jsem Dean. - A já Jack. - Dobře, Dean a Jack. Tak to normálně neříkáme. Nerad jsem první, moc zodpovědnosti. - Jé, tam všude jsi byla? - Jó... Ne. Než začneme, ráda bych se zeptala na pár otázek, takových jednoduchých, malých, stručně, jednu otázku, une otázku, kolik slov zvládnete napsat za minutu? Jak dlouhých slov?



- To neříkali. - Měli by. - Jo, měli. Jasně že jo. - Měli by, já si to nikdy neměřil. Proč taky. Leda že bys věděl, že se tě na to někdo zeptá, ale proč by sis myslel, že se někdo zeptá, když je ta otázka tak blbá... Ale když se takhle ptáš, tak jsi asi ještě nedělal výpomoc v kanceláři. - Ne. - Co ty, Jacku? - Ne, nikdy jsme to nedělali. - Ptala jsem se Jacka. - Ne, nikdy.



- A hele, právě nám přišla práce, máte štěstí, potřebují dva lidi. Une, deux. Je to v pekárně Hills. Máte nějaké zkušenosti s chlebem? - Miluju chleba. - Ale neměl bys ho jíst, - po lepku jsi divný. - Je to zakázaná láska. Nebudete ho jíst, jen vařit. - Péct. - Znáš profesní slang, máš talent. Řeknu jim, že vás mají očekávat. V pekárně Hills vytváříme ideální prostředí pro naše volně chované pekaře.



Mohou běhat, skákat a hrát si, protože šťastní pekaři pečou šťastný chléb. - Mámě s tátou se to nebude líbit... - Už jsi někdy pekl? - Hlavně fazole. - Marv neříkala, že budeme mít noční. To budu muset všechno udělat sám. - Co tím myslíš? - Pokaždé usneš před půlnocí. I na párty jdeš spát brzo a stěžuješ si na hluk. - Vy taky celou noc vyřváváte čísla.



Proč? - Byl Silvestr. Potřebuju svých 8 hodin. Tyhle brigády se mámě s tátou nebudou líbit. - Tvým rodičům se to nebude líbit? - Ne, nebude. To snad ne. Tvým rodičům? Proč jsi to nezmínil? Deane, já vím, že se mi vysmíváš. - Já že bych se ti vysmíval? - Ale vážně, co jim řeknu? Nebojte, skončil jsem ve své stabilní práci - kvůli spoustě malých.



- Řekni, že je to příležitost, nevěděl jsi, co chceš dělat, zkusíš si různé klobouky - a uvidíš, co ti sedne. - Klobouky mám rád. Dnes jsi pekař, zítra hasič a než se naděješ, je z tebe právník. A když to zkombinuješ, budeš právník, co peče, - a navíc zachraňuje rodiny před ohněm. - To zní dobře. - Jaký klobouk nosí právník? - Cylindr. - To je kouzelník. - Můžeme být i kouzelníci. Moc si to nemaluj.



- Je tak strašně pozdě. - Vymluv mi to. - Co? - Víš, na co myslím. - Chci sníst ten chleba. - Neslyším tvé myšlenky, - to už jsme řešili. - Chci sníst ten chleba. - Nedělej to. - Budeš se muset víc snažit, - moc mi nezbývá, udělám to. - Já věděl, že je to blbej nápad. Jenom kousek, prahnu po tom. Já už ti ani nerozumím.



Bože, dej mi klid, abych přijímal věci, které nemohu změnit, odvahu, abych změnil ty, které mohu, a moudrost, abych je odlišil. Jenom drobeček. Co to má bejt? Není to, jak to vypadá. Fakt? Vypadá to, že ses zbláznil a snědl všechen chleba. - To je vlastně přesný.



- Vždyť víš, co to s tebou dělá! Zvládám to. Pamatuješ, jak jsem říkal, že zacházíš moc daleko? - Ne. - Říkal jsem to a o tomhle mluvím. Jak si tam tak sedíš, vypadáš jako kvasnicová zjizvená tvář. Já to neviděl. Nechtěl sis vydělávat na chleba? - Nemyslel jsem to doslova. - Jacku, představ si, jak si těma koblihama namastíme kapsy. Nenech se tím vtipem rozptýlit, myslím to vážně.



Nechápu, žes mě překecal, abych kvůli tomuhle skončil v bance. Jacku, naše přátelství prostě okoralo. Jako chleba? - Vysmíváš se mi? - Já že bych se ti vysmíval? Co chceš jako dělat? Dobře. Deane, to nejsi ty. Mluví z tebe ten chleba. Ne, počkej, počkej.



Nepotřebujeme vůbec nic, dokud máme jeden druhého. - Hezkej pokus. - Ne! Tak cooo, jak to šlooo? - Usnul. - Sežral všechen chleba. - Hodil po mně koblihu. - Ale tys mě chtěl propíchnout bagetou. - Mohlo to být horší, co? - Jo... Tak asi 6 z 10.



Co tam máš dál? Překlad: jesterka www.videacesky.cz