Pohřeb

Tady to máme. Naším úkolem je připravit ho na ten pohřeb, který se organizuje nahoře. Někdy to může chvíli trvat, záleží na míře rozkladu. Na prohnilce máme dýchací masky. Tohohle chudáčka našli teprve dnes ráno, takže je čerstvý. To máte štěstí. Nemáte slabý žaludek? - Ne. Tvrdej jako kámen. - Co ten druhý? - Prosím?



- Ten druhý. Prý poslali dva. - Jo, určitě brzo dorazí. - Mrzelo by mě, kdyby prošvihnul zábavu. Byl nalezen v 8 ráno, důvod smrti neznámý, zdá se, že to byla pokojná smrt. DEAN DOBBS Nic zákeřného. To nebude nic ošklivého. Dobře. Zdravím, toto není záznamník Marv, tady skutečná Marv, nepatřím k těm lidem, co mají na záznamníku zprávu, která zní, jako by to zvedli.



To nesnáším. Zdravím, tady márnice. Poslali jste nám dneska dva brigádníky. - Ano, Dean a Jack, jak jim to jde? - Neříká se mi to snadno, ale jeden je v bezvědomí a ten druhý… je mrtvý. Který zemřel? Blbost. Mě nenapálíš. - Jacku? - Já to věděl. - Co tady děláš?



- Pracuju, co tady děláš ty? Beru si den volna, trochu času pro sebe. Lidi chodí do lázní, ne do márnice. - Dávám si mrtvolku. - Cože? - Mrtvolku. - To neexistuje. Já to zavedu. Příliš mnoho lidí simuluje nemoc, to je průhledný. Nikdo nečeká falešnou smrt. - Kdy tě sem přivezli? - Asi o půl deváté. Takže tys zfalšoval svou smrt, aby ses vyhnul práci, a nakonec jsi přišel do práce dřív.



Sakra. Marv? Co se děje? Jeden z chlapců… odešel. Který? No tak, to už není vtipný, vstaň, dej se dohromady. Ne, asi u toho zůstanu.



Aspoň si trochu poležím. - Cítím se vyrovnaně. - To slovo ses naučil dneska? Jo, někdo to o mně řekl. Přišlo mi to hezké. Jako by z tebe smrt dělala lepšího člověka. Co řekneš, až lidi zjistí, že jsi nezemřel doopravdy? Upřímně jsem nečekal, že to dotáhnu takhle daleko. Hodíme to na doktora, že to špatně diagnostikoval. - To už se stalo. - Jo, v roce 1882. - Kolik máme teď?



- Trochu víc. - Tady jsem strávila pár hezkých chvil. - Samozřejmě. Jsem rád, že jste přišla, vím, jak je to těžké. Poprosil bych toho druhého, ale jak jsem říkal, je v bezvědomí. To není on. Říkal jsem, že je to tudy. Nemusíte identifikovat všechna těla. Dobře, protože neznám nikoho z nich. Deane, vzdej to, každou chvíli se vrátí a až… - Ty jsi nahý?



- Úplně, svlékli mě a já se nebránil. Je těžké ho nechat jít. Zašel jsi moc daleko. Dobře, teď zašel moc daleko. Musel jsem si půjčit oblek, to mi zaplatíš. - Viděl jsi to? Jsou zdrcení. - Co to je? Vedu si zápis, jak se kdo cítil. Už mám čtyři slzavá údolí, tři vzlyknutí a jedno vyznání neopětované lásky, což jsem tak nějak předpokládal.



Promiň, zlatíčko, ale ta loď už odplula. Neodplula, žádná loď není, pořád jsi živý, nezemřel jsi. Přemýšlel jsi nad tím, že bych opravdu byl mrtvý? Co když jsem byl celou dobu mrtvý a ty ses jen zbláznil žalem? Ne, to je nesmysl, můžeš za to ty, vylez z té rakve. Počkám, až přijde máma, to je to nejdůležitější. - Jsem zvědavý, co mi řekne. - Ještě jsem ji neviděl. Promiňte! Mohl byste končit?



My všichni chceme taky truchlit. Jo, utíkej. REZERVOVÁNO PRO DEANOVU MÁMU Promiňte, omlouvám se. Všechno v pořádku? Věděl, co jsi k němu cítil, a to, co jsi pro něj udělal, bylo krásné. Že jsi opustil svou práci, když ho vyhodili. - O čem to mluvíš? - O té bance. Koukala jsem do složky, vím, co jsi udělal.



Vyhodili Deana a ty jsi na protest odešel. - To je skutečné přátelství. - Oni ho vyhodili? A já vím, že ti bude chybět, ale přišel jeho čas. - Nepřišel. - Nevyčítej si to. - Nevyčítám. - Není to tebou, je to mnou. To tady neplatí. Bylo by divné, kdybych vzala tu urnu s sebou - a rozptýlila jeho popel po Evropě? - Cože? Mohla bych dát trochu do pytlíku na cesty.



Vždycky chtěl vidět svět. - Aspoň myslím. - Oni ho spálí! - Musím s tebou mluvit. - Přišla máma? Hej! Fronta je tady. Musíš toho nechat. Oni tě spálí! Nechám toho, až dorazí máma. On už tam byl dvakrát! - Myslím, že nepřijde, kámo. - Vždycky chodí pozdě. Přijde. - No tak!



- Přijde. Nenechá si to ujít. - Deane! - Jacku, nevylezu z té rakve, dokud nedorazí moje máma. Obřad začíná, mohl byste se posadit? Dámy a pánové, obřad začíná, posaďte se prosím. Super, díky, kámo. To se ti povedlo. Milí pozůstalí, sešli jsme se tu dnes, abychom uctili poslední památku Deana Dobbse.



Dean byl mladý muž v plné síle, ale když Bůh prochází svou zahradou, sbírá jen ty nejkrásnější květy. Vyjadřujeme upřímnou soustrast Deanovým rodičům, jeho celé rodině a také jeho nejlepšímu kamarádovi Jackovi, kterému bude Dean strašlivě chybět. A dost! Jacku, co tu děláš? Můžeme si promluvit?



Víte o tom? Dnes ráno byl pohřeb vašeho syna. Našli ho před několika dny, víte o tom? Zajímá vás to? - Jo. - Co jo? - Vím o tom. - A nepřišla jste? Měla jste něco lepšího na práci? - Chtěl by vás tam. Kde jste byla? - Tady. Stalo se něco? Nic mi neřekl. Vy jste se pohádali? Víte co, nechci to vědět, žádná výmluva nebude stačit, abyste nepřišla na zkurvenej pohřeb vlastního syna.



Hej! Takhle s mojí mámou nemluv. Tady máš. Dobře. Buď jsem duch, nebo jsem podruhé nafingoval svou smrt a ty ses nachytal. - Co je správně?



- Ale já jsem nechtěl, jen jsem odešel. Tos myslel, že já na to skočím? Dean není první, kdo nafingoval smrt, aby nemusel do práce. Ne v téhle rodině. Když umřel tvůj děda, trvalo týdny, než jsme tomu uvěřili. - Jo, na pohřeb nikdo nepřišel. - To se ti taky stane, když budeš hrát takové hry. Prázdný kostel. Beru.



Ale kdybyste tam byli vy dva, nebylo by to tak špatný. Jacku? Jacku? Překlad: jesterka www.videacesky.cz